Jozka7

Představte si peklo skutečné občanské války, například z Balkánu, v amerických reáliích, a vyjde vám zhruba toto. Připomnělo mi to legendární britský film Válečníci, kde se také hlavní postavy účastní několika hrůzných epizod občanské války spíše jako svědkové (tam vojáci OSN, chránění bílými vozidly se zkratkou UN, tady novináři, cestující bílým vozidlem s nápisem PRESS). Ale zatímco ve skutečných bojích se můžete opřít o znalosti historie, zde jste odkázáni na umění tvůrců vytvořit věrohodnou zápletku vnitřního konfliktu, což se jim ale moc nepovedlo, tudíž výsledkem je chaos. Například aliance států Kalifornie a Texas, z tvůrčího hlediska jistě politicky korektní, je vojensky poměrně nesmyslná a tvůrci také zcela pustili ze zřetele americké zbraně hromadného ničení, kterými tamní vláda disponuje a jejichž existence odkazuje závěr filmu do sféry nereálných pohádek. Washington je při těžkých pouličních bojích nasvícen jak vánoční stromeček, povstalci při probíjení se k Bílému domu nasadí mj. tanky Abrams a vrtulníky Apache a přitom by stejnou práci (tedy zabití POTUSe idiotsky stále sedícího v Oválné pracovně) odvedly podstatně rychleji a efektivněji stíhací bombardéry, které se před zahájením útoku prohánějí nad povstaleckou základnou. Ale to už by nebylo o čem točit film, že. Zdravotník také zalomí rukama, když postřelený řidič je odklizen na zadní sedadlo a tam se prostě nechá vykrvácet, jelikož se jeho kolegové (váleční reportéři!) nepokusí ani o kompresi rány. Jakési kvality filmu nicméně spočívají v ději před příjezdem do DC a nejcennějším sdělením je fakt, že při kolapsu mírových autorit jste odkázáni na milost jakémukoliv kriplovi s kvérem. Nejlibovějšího z nich nezapomenutelně ztvárnil Jesse Plemons a byť mluví anglicky, v reálném světě teď u těchhle jedinců znějí jiné jazyky (stačí si pustit zprávy). EDIT: Obecně byl tento film v převládajícím “digitálním bordelu” vcelku vítané osvěžení, ale v kontextu předchozího filmu na velkém plátně (privátní projekce Zachraňte vojína Ryana) jde o průměr žánru, byť s několika silnými momenty

Po všech stránkách výjimečný film s jednou zásadní (a zjevně záměrnou) chybou. Ani jediná ze 180 minut neukazuje klíčový moment příběhu a výsledek celého válečného snažení nejlepších (nejen) amerických mozků: bezpodmínečnou kapitulaci Japonska a konec 2. světové války. Čímž dochází ke zkreslení vyprávěného příběhu dle libosti pana režiséra. S touto jedinou výtkou jde o mimořádný divácký zážitek, který jsem si rád zopakoval.

Ti v zajateckém táboře už dobojovali (..?), ti v Anglii stále válčí. Ztráty i nadále děsivé, o to větší respekt před Rosenthalem a jeho rozhodnutím. Mimochodem, dnes jsem si Austina Butlera užil i v Dune 2.

Na takový film jsem čekal 20 let, od Jacksonova Pána prstenů nejlépe zpracovaná předloha klasické sci-fi/fantasy. EDIT: A nic na tom neměním ani po třetím shlédnutí během 14 dnů.

Tak pro dvě z hlavních postav “vláda nebes” skončila, ale jméno zajateckého tábora v Saganu slibuje “veselo” i na zemi. Hrstka přeživších příslušníků posádek “Krvavé Sté” se v Anglii zotavuje z utrpěných ztrát, což zjevně některým krvelačným divákům, kteří peklo války znají jen z obrazovek, není moc po vůli. Hvězda dolů za Rüsselsheimský masakr, který se stal až o rok později a v Eganově příběhu nemá co dělat. Připomínka faktu, že nesledujeme historický dokument, ale uměleckou licenci. Mimochodem, známý masakr zajatých amerických letců se stal koncem války i v Čechách. Tvůrci potěšili Clevenovou vítací hláškou v Saganu, která skutečně zazněla.

Legendární kombinovaný nálet na Schweinfurt a Regensburg 17. srpna 1943, jedna z nejslavnějších misí na západní frontě vůbec. A pro “Krvavou Stou” žel jedna z krvavých lázní. Pro zajímavost, americké bombardéry na této misi zpočátku chránily i britské stíhačky, o kterých zde není ani zmínka. Např. část 222. perutě elitního Hornchurch Wingu, v jejíž sestavě letěli i čs. stíhači Jaroslav Hlaďo a Otto Smik, napadla ze slunce a zcela rozprášila celou jednu Gruppe z JG3, která byla čerstvě přeložená z východní fronty a tvrdost vzdušných bojů na Západě ji zaskočila. Žel dolet spojeneckých doprovodných stíhaček byl v této fázi války ještě zcela nedostatečný, takže nacisté pak měli při útocích na bombardéry volnou ruku.

Moc pěkně udělaná mise nad Trondheim v Norsku, ukázána velká zodpovědnost navigátora vedoucího letounu. A řádění posádek na zemi, vždyť každý den téhle dlouhé války mohl být poslední. Došlo i na pochvalu pozemního personálu a určitou řevnivost mezi Američany a Brity. Škoda, že tento seriál už nevidí nikdo z našich letců, co v Británii také válčili.

Konečně! “Krvavá Stá” přilétá na bojiště, kde se zapsala do dějin a získala i tuto svou přezdívku. Kdo trochu zná vojenskou historii, tak ví, že na rozdíl od jiných podobných seriálů se tady bude umírat ve velkém. A v hlavní roli B-17, za mne nejkrásnější bombardéry 2. světové války.

Nálet na Münster 10. října 1943. Součást “Černého týdne” tehdejšího VIII Bomber Command. Více dodávat netřeba… Snad jen, k čertu se všemi, co tvrdí, že Američané v Evropě bojovali až od roku 1944.

Výborný díl. Nejen o létání a bojích je služba u letectva. Ale přesto, mise pokračují, ztráty rostou… Člověk se pak nediví, že naši 311. peruť přeložili Britové z Bomber Command ke Coastal Command, protože ty ztráty posádek při náletech na Německo a okupovanou Evropu byly pro čs. letectvo v exilu, s nízkými zálohami personálu, dlouhodobě neúnosné.