Zepelin

Ta nejsilnější věc, kterou jsem za poslední možná rok viděl. Viděl jsem ho několikrát a vždycky se mě hluboce dotkne - skoro každé sdílení někoho zevnitř (vězení) nebo z venku ve mě rezonuje. Už nějakou dobu k tomu překládám titulky (poprvé v životě), abych se na to mohl podívat se svýma blízkýma, který anglicky neumí. Myslím si totiž, že jenom být svědkem nečeho takového má hluboce léčivý potenciál (ať už si to připouštíme nebo nám to připadá jako "fucking head trip").

Jedna z nejsilnějších vzpomínek na dětství. Venku je bouřka stejně jako při narození Ronji a Birka a já se sestrou se strašně moc chceme znovu koukat na tu pohádku, kterou jsme sice už jednou viděli, ale musíme ji vidět znovu. Černobílá televize, která i za normálního počasí "dělá duchy" odmítá fungovat úplně a jede jen zvuk, ale to nás neodradí od toho, aby jsme si to užili, protože ty obrázky máme v hlavě. Obrázky se z hlavy sice časem vypařili, ale ""po po po potvůrko po po po podivná" tam zůstalo dalších 30 let, jen jsem si nebyl úplně jist odkud jsem to vzalo. Nádherný návrat.

Silné téma, skvěle dopňující hudba ... ale něčeho tam celou dobu přebývá, jako by někdo příliš tlačil na pilu. Čtyři hvězdičky mínus jedna za Augusta, kterej je tak dokonalej, že se mi chtělo zvracet vždycky když vypustil nějaké moudro nebo udělal něco originálního a odvážného. To ale neznamená, že jsem na jeho pohřbu nebrečel.