HelenaHanke

Charaktery a osudy jednotlivých postav jsou záměrně vystavěny tak, aby dohromady vytvořily dramatickou dějovou linku. Je v tom trochu vyumělkovanosti. Avšak díky výborně obsazeným hercům, kteří tento scénaristický kalkul dokázali přesvědčivě uhrát a chvílemi vytvořit mimořádně silné momenty, film prostě funguje. Navíc má slušný soundtrack a obsahuje užitečné životní pravdy jako "eat your dessert first". Balíček kapesníků mějte rozhodně po ruce. (75 %)

Chce-li někdo točit romantické komedie podle tradičního, byť předvídatelného vzorce, tak - prosím - takto. Jednoduchá, vcelku nápaditá zápletka. Prosté, nikoliv však prostinké dialogy. Sympatická ústřední dvojice, která zběsile nepřehrává, nýbrž svým nenuceným projevem vdechne postavám požadovanou dávku opravdovosti. A to vše na pozadí krásných irských exteriérů a za zvuku líbivého soundtracku. „Leap Year“ je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších romantických komedií právě pro tu svou žánrovou čistotu a poctivost zpracování. Amy Adams a Matthew Goode jsou navíc víc než „good“ za každého počasí a bez ohledu na žánr. (70 %)

Snímku nelze upřít atmosféru a téměř hmatatelnou chemii mezi ústřední dvojicí (o které si třeba takoví tvůrci "Fifty Shades of Grey" mohou nechat jen zdát); svým obsahem však rámec erotického filmu nepřekročil. Vizuálně podmanivý, avšak prostinký příběh o tom, jak se dva lidé prosouloží k citu. Nic víc, nic míň. Skutečnost, že někdo ve filmu zemře a někdo se v něm rozvádí, z něj ještě nečiní drama. Stejně tak fakt, že si ústřední dvojice na konci padne do náručí, z něj nedělá nijak výjimečnou romanci. (40 %)

„Divoké historky“ jsou skutečně divoké, ovšem geniálně vypointované filmové povídky, v nichž se naprosto plynule střídá absurdno s krutou realitou. Pátou hvězdičku nedávám jen proto, že na mě bylo toho černého humoru a nekompromisní doslovnosti chvílemi přespříliš; otřelejší povahy však nechť si klidně jednu hvězdičku navíc přidají. „Divoké historky“ jsou rozhodně skvělou zábavou. (80 %)

Dějová stránka filmu je poněkud groteskní, ačkoliv děj není humorný, nýbrž jde o thriller. Stejně jako v případě grotesky, při jejímž sledování se nepídíte po tom, proč někdo pětkrát narazí do stejných dveří, neboť vás děj odehrávající se na plátně jednoduše baví; i v tomto případě se toho o motivech a historii hlavních postav (natož pak těch vedlejších) příliš nedozvíte. Váš dojem z filmu se tak bude nutně odvíjet od toho, zda vás - navzdory scénaristicky chabému ději - scény, které se odehrávají na plátně, budou bavit či nikoliv. Bez mučení přiznávám, že mě bavily velmi. Vizuální a zvuková stránka filmu je perfektní a ústřední herecké trio natolik kvalitní, že i z toho scénáristického mála vykřesalo hodně. (70 %)

(Pozor, spoiler!) Idea stojící za tímto filmem, byla-li vůbec přítomna, mě tedy těžce minula, a to mám jinak indie romance docela ráda, o slabosti pro norštinu nemluvě. Film po většinu „děje“ („děje“ skutečně jen v uvozovkách, neb po většinu času se toho moc neděje) směřuje odnikud nikam. Tu a tam je sice naznačena nějaká zápletka (ON se odmítá bavit o svém předchozím vztahu; „on“ vyskočí jako opařený, když ho někdo polechtá; „on“ najednou stojí v prádle uprostřed ulice), která se však vzápětí vytratí a byť doufáte, že to všechno časem nabere nějaký smysl, tak ouha - nikoliv. Pravda, jedna zápletka se v průběhu rozuzlí: „on“ přece jen není ON! V důsledku tohoto odhalení však začnete ještě intenzivněji přemýšlet o svéprávnosti hlavní hrdinky. Naštěstí svět je rychle zachráněn, neb ON se z ničeho nic vrací na scénu! Pokud jsem v průběhu sledování pochopila aspoň jeden ze záměrů tvůrců filmu, pak jím bylo to, aby jejich snímek byl vším, jen ne klasickou filmovou romancí. Nuž, i o toto pochopení jsem v závěru filmu přišla, protože jeho konec jako by byl vystřižen z těch nejprovařenějších hollywoodských rom-comů (ON nechá práci prací a vydá se do Berlína, kde aniž by tušil místa či hodiny, se shodou okolností postaví na tu správnou zastávku metra, kterým zrovna cestuje ONA). Hva i helvete?! (20 %)