Narace

Mandragora je filmem, jenž velmi syrově zachycuje počínání společnosti po pádu komunismu, jenž s sebou přinesl obrovskou svobodu společnosti a uvolnění napětí, jenž však vyústil k mnohým negativním jevům, které jsou velmi efektivně shrnuty ve snímku Mandragora. Děj sám o sobě graduje ke katastrofě, což je lze sledovat, již od počátku filmu, není nikterak složitý a stojí v pozadí psychických procesů, sociálního postavení, toxikomanie a prostituce. Ve snímku se objevují mnohé retrospektivní pasáže, jež vysvětlují pohnutky, jež vedly mladíka k opuštění domova, čímž se propadl do cyklické propasti, z níž se dá jen velmi těžce vystoupit. Narušený vztah mezi nechápavým otcem, jenž se zajímá pouze o to, jak jej uvidí přátelé, se snaží donutit syna, jehož nechápe, ke studiu na škole, jíž vybral on sám. Palčivý stav společnosti je demonstrován v průběhu celého filmu, jak již narušená koheze společnosti, na níž poukazuje lhostejnost a utíkání z domova, diametrálně odlišné představy o životě mezi generacemi. Adolescent trpí absencí vzoru, což jej svádí z prosociální cesty na cestu delikvence, kriminality a prostituce. Po útěku se snaží žít na vlastní pěst, sklony ke gamblerství jej však rychle přivedou za jedním z pasáků zdejších mladých kluků, neboť Praha je v tomto období centrem sexuální turistiky, levného sexu s mladými, velmi často nezletilými jedinci. Prostituce je většinou konsekutivním jevem bezdomovectví, pro nějž je v této době signifikantní toxikomanie, jež pouze prohlubuje propast, ze které není lze se vrátit. Asociální jednání těchto mladíků graduje stále více, snaží se narušit zaběhnutý systém, což se jim zpočátku daří, poté však na svou aroganci a na svou nebojácnost doplatí. Kromě homosexuální prostituce, toxikomanie a delikvence se začíná velmi progresivně rozvíjet HIV. Film špičkově demonstruje postoje společnosti (zejména subkultury prostitutů) k této nemoci, což je pouze odrazem špatné informovanosti společnosti o této nemoci. Nemoc sice budí strach, ale nikoliv takový, aby je od prostituce odradil. Útěkem od bolesti se stává stále gradující dependence na návykových látkách zejména na těžkých drogách. Po zlomení úspěšné linie a následné rezignaci na hodnoty minulého života se jeví natáčení levného pornografického snímku, jako jediné východisko, pro získání peněz na drogu. Film je natočen velmi syrovým způsobem, bez přikrášlování, hyperrealismus se prolíná celým filmem. Film vyvolává ambivalentní pocity, zejména u hlavní postavy, která se dostává do svých problémů téměř výhradně sama, avšak závěrečná scéna, kdy se zničený syn téměř setkává se svým zlomeným otcem, budí soucit a lítost.

I když by se možná zdálo, že tématika drogově závislých je již ohraná, a některé filmy tento pocit silně evokují, tento snímek mezi takové rozhodně nepatří. Vynikající zpracování jenom graduje kvalitu díla, velmi originální metoda zkratkovitosti, apeluje na skutečný život, jež jí jest zcela ekvivalentní. Navíc velmi dramatické promítání více dějových rovin, ve kterých je však děj použit pouze jako nosná osa dává filmu zásadní význam a rozšiřuje jej o další dimenzi, Na pozadí děje se odehrává hluboký duševní souboj a to v nejednom případě. Retrospektivní vize Tyrona jsou jedním z příkladu téměř sebedestruktivní retrospekce, ve které se vrací do dětství za svou matkou od níž se nedokáže oprostit, v útěku do dětství hledá východisko ze ztraceného světa, do kterého se propadl, ze světa, jenž nemá smysl ani účel. Marion oproti tomu řeší hlubokou introspekci, když se musí jít prodat, aby získala peníze na nějaké drogy. Samotná deziluze z ideálního života je velmi těžká, což může potvrdit hlavní hrdina Harry. Břitké výjevy ze života toxikomanů zřejmě velmi palčivě zasáhnout každého recipienta snímku. Film navíc nabízí ojedinělou konfrontaci závislostí - závislosti na drogách v podobě generace mladých a oproti tomu závislost na veřejném mínění a na reklamách v podobě generace starších, jíž představuje Harryho matka (jejíž herecký výkon je mimořádný). Film demonstruje, že oba druhy závislosti vedou v nepříjemnou destrukci psychiky osobnosti, vedou k marginalizaci a k viktimizaci, ztrácí se jakékoliv sociální zázemí a vytváří se individuální labilní psychiky, jež již nejsou s to žít pospolně. Hroutí se představy o lásce, prodává se tělo, ničí se vše, co se budovalo (matka si vybudovala poměrně poklidný život, na stará kolena však propadá závislosti a břitké vzpomínce na svou krásu v mládí, jíž chce opět docílit). Film je velmi syroví, je bez jakéhokoliv přikrášlení, zajímavá technika montáže - rychlý střih, také záběr na detail, jsou znakem vysoké kvality filmu.

Film natočený dle stejnojmenné literární předlohy Jaroslava Havlíčka, což již samo o sobě apeluje na mimořádnou kvalitu a to zejména z hlediska mimořádné psychologické analýzy, jíž byl mistrem. Hlavní dějová linie sleduje regresivní vývoj vztahu mezi promiskuitním vojákem, jenž se při svých rozmarech nakazí sifilisem a ženy Štěpánky, jež touží po manželství. V postavě Štěpánky je demonstrována primární snaha ženy o emancipaci, neboť se bouří proti společenským konvencím, je svá a nechce se nikomu podřizovat, uchyluje se do ústraní, neboť se nedokáže integrovat do konvenční společnosti, jež ji odsuzuje, je možné sledovat primární marginální tendence jedinců s jinými preferencemi a s jinými názory. V kontrastu k silné ženě je povrchně silný voják Pavel, který se sice vymyká společenským dogmatům, a to zejména z pohledu promiskuity, jež byla sice signifikantním znakem vojáků, ale společností byla odmítána, je ve své podstatě slabý ztroskotanec. Pavel je arogantní a sebestředný, užívá si života tak moc, že se svými rozmary odsoudí na smrt. Pavel rozpoznává ve Štěpánce její touhu po sňatku a ihned toho využívá a nabídne jí svou ruku. Sňatek je však pouze sňatkem bez lásky a bez citu, Štěpánka touží po dítku, zde se projeví jedna z mála kladných stránek Pavla - Pavel vědíc, že trpí venerickou nemocí, nedovolí svým pudům, aby podlehly Štěpánky naléhání ke zplození dítěte. Jeho stav graduje do vyšinutých stavů, Štěpánka se jej však nevzdává a snaží se mu pomoci. Projevuje se palčivá disparita mezi jejich životy, oba se ubírají do samoty, Štěpánka za účelem důkladného usebrání, zatímco Pavel prvotně z pocitu studu a nenávisti ke světu, když je však jeho nemoc plně rozvinutá, ztrácí pojem o světě a ubijí Štěpánku. Ta se však jeví, jako mimořádně charakterní a ani v těchto břitkých chvílích neopouští svého manžela v opovržení společnosti, od které se postupně oprošťuje, se o něj stará. Když však již sama sezná, že nemá na to, aby se o něj starala, je hotova nechat jej odvést do psychiatrické léčebny. Celý děj se rozvíjí na pozadí války, s kterým se prolíná. Odehrává se v období velkého rozvoje, čehož jsou symbolem, již samotné Petrolejové lampy, stojící v názvu, které jsou postupně vytlačovány, rovněž jsou symbolem pohasínající patriarchální společnosti. Mistrovské ztvárnění zejména dvěma hlavními postavami staví film nad rámec většiny prostě psychologických filmů. Film dává možnost rozvinutí vlastních tézích o celém příběhu i o jednání jednotlivých postav, vytváří pocit, s čímž je lze se setkat pouze u několika málo filmů, neboť většina apeluje pouze na děj a skrytý podtext u nich neexistuje. Film je protkán symboly, vedlejšími sociálními, psychologickými, etickými a humánními rovinami, jež nabízí vzájemnou konfrontaci.

Absurdní drama, kontroverze, psychologie, manipulace, fikce, sarkasmus to vše a mnohem víc obsahuje tento balvan, který rozdrtí snad každého, kdo se mu postaví do cesty. Otázkou je zda, člověka, které tento balvan rozdrtí, posílí nebo zcela zdeprimuje. Jízlivé dialogy, psychologické rozbory, nahrávky na smeče, otevřená manipulace s věřícími hosty, ostré jazyky, poznámky na tělo to vše nabízí špičkový film, stejně jako špičková literární předloha Edwarda Alba. Mimořádné herecké výkony všech zainteresovaných jedinců, stejně jako režisérské schopnosti dali za vznik jednomu z nejúžasnějších a přitom emocionálně ambivalentního snímku, který snad vyvolá neutišitelně prýštící otázky po velmi dlouhou dobu. Nejen, že je film obrazem mentality lidí, ale ukazuje dva diametrálně rozlišné typy lidí, mezi kterými vře obrovská vřava, uvolňující napětí, upgradující pocit povýšenosti a nadřazenosti. Oddaná důvěra a víra ve slova stran mladého "čistého" páru, oproti "špinavé" hře párů s množstvím zkušeností o životě a světa, z kterého čerpají. Ve svých verbálních atacích, nejen že napadají jeden druhého, ale demonstrují své postoje, vyčítají své nesplněné sny a přání. Film si zaslouží neskonalý obdiv a nesčetné přehrávání, které snad dovolí recipientovi proniknout kousek pod povrch tohoto "papiňáku", který píská, chvěje se a co chvíli bouchne, avšak pro recipienta bude stále pevně uzavřen a jen s notnou dávkou pohřížení a usebrání dovolí, aby byl možná trochu odhalen. Snímek totiž obsahuje nespočetné množství skrytých entit psychologie, filozofie, manželství, mentality, emocí, sympatií, antipatií, etiky, humánnosti, zlosti, lidskosti, strachu, bolesti, nekonečnosti...