Berta

Co dodat, jak hodnotit? Odvahu Tomáše Etzlera odžit tento příběh,  natočit a sdělit, ukázat a projevit emoce v bezemočním světě,  to je za pět hvězd.

Ano, doba taková byla, taková doba je a bude. stejně tak jako lidé a situace takové byly jsou a  v obměněných podobách budou. Je otázkou našeho  pohledu na svět, život a lidi jak je vidíme a jak životními situacemi procházíme. Nevidím v tomto seriálu nic komického. Spiš absurdně bolestivého pro ty, kteří mají v sobě nezahojené jizvy, ukřivděné ego, nebo se chtějí tímto né léčit ale spíš zviditelnit, na jevišti dnešní doby.  Ano žilo se takto, žije se tak a bude se tak žít dál. Lidské ctnosti ,a v tomto případě nectnosti, jsou staré jak lidstvo samo jen mění svojí podobu a kulisy  Naštěstí většina lidí v takovém systému života  nejede. A je mi lito těch, který takto svět vidí, kdo takto svět žijí, píšou o něm, režírují a kdo v tom jejich bolest musel hrát.  Je škoda že takto zjednodušený tendenční pohled bude jednou a nebo už se vlastně stal. nátěrem který stíní obraz naší barevné minulosti. Jednu hvězdu za Hádka a kulisy, maskéry a pro sběratele aut

Víc než děj nastavovaný tajnostmi a různými zádrhely byl klad u této série výběr a výkony herců. Oceňuji, že zvolené postavy se podobaly ve všem obyčejným, přirozeným lidem, se škálou přirozených povah a jednoduchých lidských reakcí, To je v dnešní době plné vyumělkovaných a vystajlovaných, bezemotivních postav v různých filmech a seriálech velké plus. Bohužel pod tím byl celkem zbytečně natahovaný a kroucený příběh, který jako by ne a ne sdělit co tím vlastně mělo být řečeno. Vlastně jediné řečeno nebo ukázáno,  bylo jen to o rozličných reakcích a  prožitcích postav. Z části je chápeme, z části nemusíme chápat některé vztahy a výbuchy ale víme, že se kolem nás tato plejáda emocí a vnitřních bojů odehrává. Co neposkytla dějová linie , to zachraňovali herci svými prohledy a vyjádřeními i těch nejbolestivějších hnutí mysli.Velké plus za ukřičeného a vzteklého  Holce v podání Davida Novotného. Patří do škály lidských povah. Děj mi přišel plitký a co už vůbec nepochopím jak mohl autor pracovat s nápadem, že by mohl celou dobu podsouvat divákovi myšlenku, že matka /jakákoliv milující matka/, byť jen vychovávající dítě /tedy ne pokrevní/  by jej dokázala přenechat někomu jinému, třeba i jeho vlastní rodné matce. To tam nikdo nikde nepronesl a celou dobu se příběh stavěl na fikci, že jeden nebo druhý pár vezme obě děti a bude je dál vychovávat. A ještě to posvětí soud. /I za předpokladu, že ani jedna z rodin není závadová/Autoři se tedy ke konci dostali do své vlastní pasti. Vlastně nemohl. závěr dopadnout jinak než pokusem o smír a společné sdílení. I poslední minuty s prozrazením důvodů odchodu matky Aleny byl načasován tedy hodně pohádkově. Ale bylo to spíš zoufalý pokus o slavičí píseň na téma ,že vše bylo velké  drama a divák tedy může jásat že si trochu užil.  Za sebe bych si přála podobný seriál, podobné obsazení, ale jiné téma a snad i zajímavější děj.

Ano, doba taková byla, taková doba je a bude. stejně tak jako lidé a situace takové byly jsou a  v obměněných podobách budou. Je otázkou našeho  pohledu na svět, život a lidi jak je vidíme a jak životními situacemi procházíme. Nevidím v tomto seriálu nic komického. Spiš absurdně bolestivého pro ty, kteří mají v sobě nezahojené jizvy, ukřivděné ego, nebo se chtějí né léčit ale spíš zviditelnit na jevišti dnešní doby.  Ano žilo se takto, žije se tak a bude se tak žít dál. Lidské ctnosti ,a v tomto případě nectnosti, jsou staré jak lidstvo samo jen mění svojí podobu a kulisy  Naštěstí většina lidí v takovém systému života  nejede. A je mi lito těch, který takto svět vidí, kdo takto svět žijí, píšou o něm, režírují a kdo v tom jejich bolest musel hrát. . Jednu hvězdu za hádka a kulisy, maskéry a pro sběratele aut.

Ačkoliv se jedná o velmi známý film, já ho shlédla poprvé až v téměř důchodcovském věku. A jsem za to ráda. Dokázala jsem vidět a vychutnat si to, co bych v mladším věku přehlédla a nebo nepochopila, nedocenila. O výborných hereckých projevech herců, hrajících hlavní a  i vedlejší postavy už zde bylo napsáno hodně. Dokonce bych napsala i to, že snad nejsou vedlejší postavy, že všechny jsou v určitém úhlu pohledu důležité, hlavní a mají obrovskou výpověď. Je zde i jemně zobrazené lidské emoce, strach, nebojácnost, a to bez zbytečných přehrávání. Výborný je i výběr herců a hlavně lokace. Ale za mně je tu ještě jeden důležitý aspekt, který je vedle hlavní dějové linky snad nejdůležitější a možná ještě důležitější. A to je výpověď o době, o společnosti, o tom, jak se žilo, jak se bydlelo, co tvořilo rodinu a co bylo všem vlastní. Způsob obyčejného života, jeho každodenní projevy, které si dnes už nikdo nedokáže představit. Ä protože jsem dozvuky této doby zažila a vyrůstala jsem na zlomu poválečných let a doby utvářené už poválečnou generací, vím, že nejen doba, možnosti a způsob života, ale z toho pramenící i způsob myšlení, jednání a reakcí patří do jednoho velkého obrazu. Dnes nechápeme hovory v rodině, strach, vztahy mužů k ženám, vztahy obchodníků a zákazníků, konkrétní vybavení bytů, a s nimi propojení s obchody, potřeby obyčejných lidí. Protože to vidíme optikou dnešní doby. Ve filmu je to vše neuvěřitelné vystižené. S poměrně malým počtem postav se zde odrazila konstelace celé společnosti. Je zde ukázána statečnost i zbabělost lidí, láska k sobě a ostatním na jiném principu a jinak vyjádřenou než v dnešní odlidštěné době. Nechápeme malichernost a nebo nabubřelost některých situací, primitivnost některých jednání. A vidíme zde lidskost i nelidskost v té nejobnaženější podobě.. A zachycení této doby v naturální podobě i se vším, co k tomu patří, vystižení a rozehrání všech protipolů v každém z nás bez příkras, podbízení a zbytečných kliše je mistrovské dílo, které je nadčasové, i když možná časem pro některé nepřijatelné a nepochopené. Četla jsem, že nebylo rozumět hercům kvůli nářečí. I to patří k té době. A díky za to. Urputné prosazení tvůrci  mluvy kterou švitořila Ida Kaminská patří do toho koloritu. Pamatuji si, že bylo běžné, že každý kraj, okres měl svoje nářečí a tak jsme cestou přes naši republiku a hlavně na cestou na Moravu upadali neustále do trapnosti, protože jsme vedli rozhovory, u nichž jsme téměř třetinu slov nepochopili a styděli jsme se na ně zeptat. Ať to bylo v Liberci - bývalých Sudetech nebo na Hané či na Ostravsku nebo v Brně. Nářečí, kterým mluvili všechny generace dnes díky mediím a školám teměř vymizelo. Ale my jsme neměli problém i s nářečím se domluvit a nebo si poslechnout pořad ve slovenském jazyce. Byli jsme nějak v tomto otužilí. Čemu jsme nerozuměli to jsme si domysleli nebo pochopili z gest. Dnes jsem ráda i za tuto připomínku. Jsem ráda, že film ukazuje kus historie ať se nám líbí nebo ne. Na této společnosti a v této společnosti se rodil náš život.

Dobrý nápad, dobré obsazení, milý děj, ale příšerná režie a příšerný střih. Přišlo mi to jak scénky na školní besídce. Ale vtipné to bylo. Škoda, mohlo to být o hodně lepší. Přišlo mi to odfláknuté.

Výborná práce herců lokací, tvůrců kulis, ale scénář a režie horší. ¨Vše bylo tak zoufale učesané , nevýstižné, jako by se všichni báli ukázat víc. Vadil mi i neohraničený těžko postřehnutelný přechod mezi jednotlivými etapami života. Zřejmě tomu napomohlo i to, že pokud se divák soustředí na titulky, uniká mu detail v přechodu mezi obdobími.

Pohádka mi přišla dost umělá, jako by každý dělal kvalitní maximum, ale dohromady se to nepropojilo. Písničky jsou sice hezké ale v pohádce na mne působily moc prvoplánové tak nějak z povinnosti. Nepostřehla jsem, že by se melodie písniček už ozývala na pozadí. Takže to tam bylo tak trochu jako pěst na oko. Jinak snaha všech podat co nejlepší výkon ale bohužel celkově to působilo jak různorodé vtipné scénky.

Film se mi líbil i když nemám ráda filmy tipu reklamy na bohatství. Ale tady je to součástí výpovědi. Je to vlastně filmový vtip, Ba co více než vtip, jsou to zhmotněné a filmem zachycené emoce, které asi cítí každá podvedená žena, Proto také emoce zasahují i muže a vesměs většina recenzí a hodnocení psaná muži je odpad! Äno jsou to primitivní emoce, které se derou na povrch u většiny podvedených a oklamaných a pánové přiznejte si, že kdyby ten film byl natočen obráceně, ta, že by se mstili muži, tak hodnocení by bylo shovívavější, Ano, děj je trochu nelogický, trochu přehnaný, prostředí a finanční možnosti pro většinu diváků za hranicí nejodvážnějších snů, emoce bez skrupulí. Ano ale díky tomu to je obraznější a vypovídající. Zhrzená manželka v zástěře píchající vidličku do pneu manželovy felicie nebo stříhající manželovy montérky,  by asi tolik filmového materiálu nezabrala a v celku by to zas až tak moc výmluvné nebylo. Takže za mne dobrý a děkuji za to, že někdo dokázal přes toto skvělé a neokoukané obsazení vynést vtipnou formou na povrch to, co cítí téměř každá žena. A berme to jako bláznivou komedii a ne horor a návod jak zruinovat mužské pokolení.

Díky tomu, že jsem shlédla český dokument Stále spolu, věděla jsem, že tohle není jen tak vymyšené, Už u dokumentu Stále spolu , který ukazuje absolutní absurditu, manipulativní chování a sobeckost, jsem pochopila hloubku životního postoje lidí, kteří se brání "vymoženostem civilizace". Když oddělíme záměr, zachovat v sobě přirozenost od prostředků, kterými tito dva otcové používají, dáváme šanci na uvědomění si svých opravdových potřeba možností člověka v životě.  Díky dokumentu jsem byla připravená " na nejhorší" a musím přiznat, že film mne mile překvapil. Velmi jemně podává hnutí mysli všech postav bez přehrávání, velmi jemně naznačuje střet přirozenosti a nebo také omezenosti v nás a obrazu moderního světa. Oceňuji, že celá rodina nevyšla z toho až tak zle. Byla zde ukázána rodinná soudržnost i v té jinakosti. Pro mne velmi dobře zahraný a režírovaný film. Dalo by se tomu dílu leccos vytknout, někdy zbytečné prostřihy, ale dávám pět hvězd za ukázání jinakosti a pospolitosti, na kterou jsme už dávno zapoměli a nebo jí pohrdáme. Oceňuji i práci maskérů, kteří dokázali vystihnout jak urputnost a bojovnost stejně tak jako měkkost a lásku v obličejích rodiny.