Ronkar

Teorie multivesmíru a alternativních realit mě vždy u sci-fi lákala. Tahle látka byla zpracována v knihách, filmech i hrách už mnohokrát. A klidně se s chutí pustím do další verze. Začátek je řemeslně slušně natočený a herci hrají dobře. Uvidíme, co se z toho vyklube. Je to podruhé, co slyším jméno Blake Crouch. Poprvé to bylo u Městečka Pines. Tak třeba to bude zajímavé mystery.

No... šlo to, ale žádná velká pecka to také není. Rozhodně musím pochválit za nápad, protože tohle hororové téma jsem tímto způsobem zpracované ještě neviděl. Námět dobrý, zpracování bohužel horší. Celkově jsem trochu zklamán. Ve chvíli, kdy se odhaluje podstata zla, jsem na vteřinu zadoufal, že máme před sebou lovecraftvský horor, nebo zkrátka něco, co není tak provařené. Jenže se z toho vyklube po stopadesáté omílané téma o tom samém monstru, které jsem viděli zpracované zajímavěji a lépe všude možně. Na Flanaganovi mám rád, že si dává načas. Snaží se budoval atmosféru, tajemno a také charaktery a jejich vztahy. Ve stylu nejlepších děl Stephena Kinga. Nic proti prostoduchým brutálním hororům, ale já si vždycky víc užívám hororové příběhy, které mají i nějakou tu dávku filosofie a postavy, které působí uvěřitelně. Půlnoční mše je řemeslně dobře natočená a to náboženské téma zde dává velký smysl. Zabijákem je počet episod. Kdyby se to celé odvyprávělo během 3-4 dílů, mělo by to mnohem lepší dopad. Takto působí půlka série moc rozvláčně a ty rádoby hovory o Bohu, víře atd. padají na úrodnou půda jen zpola. Celkově dobrý námět i obstojné zpracování, které  bohužel podráží přepálená délka a nadmíra patosu, která do toho žánru nepatří. Ve finále jsem si říkal: sakra škoda, že to, co se stane v posledních dvou episodách, nenastalo dřív. Například v půlce děje, a pak bychom sledovali trochu zajímavější a dramatičtější děj. To nejdůležitější je totiž trestuhodně zkráceno a nahrazeno tunou nepříliš zajímavými dialogy a pasážemi. Ale špatné to není. Pokud máte tohoto režiséra rádi, určitě vyzkoušejte.

Tvůrcům se nějakým zázrakem podařilo propojit zdánlivě nesourodé složky: art-film obsahující mystiku, megakolosální blockbuster, drama ve stylu partyzánské války a srozumitelně předat ústřední téma Herbertovy knihy. Dost lidí píše, že je to lepší než jednička. Souhlas, nicméně bez první části by tato nefungovala tak efektivně. Skutečně je to kniha rozseklá napůl. Jednička byla set-up, dvojka je pay off. Nebudu popírat, že mě film pohltil od první scény. Opět mě uchvátila umělecká stránka, dobře napsaný scénář a několikrát zaplesalo i moje srdíčko čtenáře. Herci jsou skvělí, výprava bohatá. Zvuk, hudba, kamera a triky… dokonalý! Příběh je podán svižněji, dramatičtěji a akčněji. Změn je oproti knize dost. Mohl bych si stěžovat, že tu není tohle a tamto; že se tahle postava chová jinak než v předloze, ale upřímně… kašlu na to. Toto je adaptace knihy, ne kniha. I Pán Prstenů se musel přizpůsobit vizuálnímu médiu a mnohem širší divácké základně. Komu to dnes vadí? Duna to dělá taky a dělá to dobře. Přerod Paula z klučiny do mesiášské figury je udělán srozumitelně. Lady Jessica opouští původní mateřskou roli a stává se z ní manipulativní mrcha par excellence. Z psychopatického Feyda mrazí v zádech při každé scéně. Najdou se i slabší články a místy je tempo snímku nevyrovnané, ale celek to nekazí. Odcházel jsem z kina spokojen. Bál jsem se, že se komplexní příběh Herberta režisérovi rozpadne pod rukama. Nestalo se. Sice na úkor velkého množství vyhozeného materiálu z knihy, ale v tomhle médiu to zkrátka jinak nejde. Nemám rád termíny jako masterpiece nebo film dekády. Faktem ale je, že si Duna 2 s “rádoby filmovými událostmi roku" vytírá zadek hodně razantně a patrně se stane novou metou sci-fi žánru. Tleskám a jedna rada na závěr: neváhejte a běžte na to do kina, sebevětší televize vám ten zážitek v kině nenahradí.