Weriness

Na tomhle filmu je špatně asi úplně všechno. :D

Příjemná podívaná! Na legendární snímek Nedotknutelní tenhle film sice nemá, ale i tak ta hodina a půl času za shlédnutí stojí, i když je to chvílemi docela dlouhé. Film má takový klasický scénář – v první části se zasmějete, ve druhé se stáváte svědkem rozlétnutí, ve třetí se rozhlížíte okolo sebe, jestli se někde nenajde kapesník, a ve čtvrté vás čeká dojemný závěr. Jak už zde v komentářích někdo zmiňoval, určitě neočekávejte věrohodný pohled do soukromí invalidů, spíš pohodový snímek na pohodový večer, který vám připomene, že i invalidé touží po co nejnormálnějším životě, na který jsme zvyklí neustále nadávat. Ve snímku na vás čekají vyhlídky na nadějné zítřky, a to je podle mě to, co nám mnohdy chybí. A taky připomenutí, že moct se sám obléct, vyčistit si zuby nebo políbit milovaného člověka není vždycky samozřejmostí. Za mě 4*. :-)

Na Fantastická zvířata jsem se netěšila. Zřejmě má intuice nelhala. Poprvé jsem se tento film dívala chvíli poté, co byl zveřejněný na internetu, vzdala jsem to s ním po půl hodině. Dnes jsem ho dokoukala celý, nicméně mě opět nezaujal. Hromada efektů totiž nevyváží absenci nějakého zajímavého děje. Vesměs ani nevím, o čem to vlastně bylo. Ani si nevybavuji, jestli Mlok našel všechna svá zvířata, nebo proč americká společnost tolik zbrojí proti kouzelníkům. Nic mi to nedalo. Dám šanci ještě druhému dílu, ale nedá se říct, že bych se na něj těšila. Nuda, nuda, nuda, bohužel.

První série byla velice zajímavá podívaná. S kamarády jsme ji zhlédli za dva dny a nemohli jsme se odtrhnout. Jsme jednoduše cílová skupina-parta puberťáků, která má občas pocit, že jejich malé bolístky mají váhu celého světa. Seriál v první sérii otevřel velmi závažná témata. Sebevraždy jsou dnes na denním pořádku, je důležité, ptát se proč. Osobně bych řekla, že za to nemohou pouze agresoři, ale i náš způsob života. Což je ale na jinou debatu. Šikana je běžnou situací i v prosperujících firmách mezi zaměstnanci. Nebo ještě "líp" ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Je důležité o tom mluvit. Je důležité, aby si lidé uvědomili, jak moc ovlivňujeme cizí životy-dokonce až tak, že se kvůli nám může někdo zabít... Druhá série bohužel (podle mého očekávání) sklouzla k horšímu. Byla zbytečně roztahaná a některé epizody mohly klidně i chybět, nebo být alespoň o půl hodiny kratší. Ale stále to bylo koukatelné, rozhodně bylo zajímavé pozorovat Hannin příběh z druhé stránky, sledovat, že Škola u soudu bodovala skoro na plné čáře. (pozor SPOILER) Nejlepší scéna ovšem byla, když se Zach šel poprat s Brycem... Jak se říká, v nejlepším se má přestat. V tomto případě byla tím nejlepším první série, ale i ta druhá se s tím poprala docela statečně. Bohužel se obávám, že z nadcházející třetí série se Netflix pokusí vyždímat tolik, až zní zůstane ubohé klišé. No, můžeme se nechat překvapit... SERIÁL ZA ZHLÉDNUTÍ STOJÍ, ale že by se dal považovat za květ filmografie se asi říct nedá.

Druhou sérii tohoto seriálu jsem už víceméně protrpěla jenom proto, abych věděla, jak hrozný bude závěr.  Herci byli víceméně koukatelní, český dabing byl ale horší (ehm, mnohem horší, proto doporučuji původní dabing, ačkoliv netuším, jak nepřesvědčivě původní herci zní). Příběh by možná byl zajímavý jako námět pro celovečerní film nebo trilogii, ovšem v seriálovém podání byl hrozný. Dlouho jsem přemýšlela o tom, co mi na seriálu vlastně vadí. Především je to absolutně nerozdýchatelná kombinace budoucnosti (která ve skutečnosti vypadá jako doba středověku) a současnosti, která tam byla nastíněná v podstatě úplně zbytečně, pro příběh jako takový neměla žádný význam, snad jen takový, že lidé v budoucnosti se konečně opět naučili používat reproduktory a zapalovače. Také mi vadilo, že seriál jako takový je určen spíš mladší generaci, přibližně lidem od 13 do 17 let, ale zároveň se snaží v některých momentech (ano, pouze momentech) působit dospěle a drsně, trochu jako by si hrál na Hru o trůny pro náctileté (například když jeden z Karmínovců sliboval Vyvolené, že když se s ním vyspí, koupí si dalších pár hodin života) a tyto momenty byly bohužel velmi nepřesvědčivé. Dialogy byly rádoby chytré a hluboké, ale nic důležitého nám neřekly. Některé pasáže byly příliš zdlouhavé, nebo nicneříkající a nedůležité (například věčné bezcílné pobíhání po lese), jiné zase byly až moc uspěchané (třeba když se Eritreia snažila přemoci temnotu v sobě-jednou se upřeně zadívala na bytost, která ji měla ovládnout, a najednou se své temnotě dokázala postavit absolutně bez problémů), čímž bylo způsobeno, že například jinak možná i dojemné scény jako sebeobětování Amberle a Wila byly vlastně jenom další scénou, kterou jsem pomalu nestihla postřehnout. Nehledě na to, že téměř všechny postavy mohly být zabity nejmíň pětkrát během té nekonečně dlouhé doby, kdy se k nim blížil jejich vrah. A abych nezapomněla, je velice půvabné, že každá malá holka ve Čtyřzemí dokáže sama a bez nejmenšího škrábance povraždit bandu Karmínovců a ubránit se Dagda Morovi. A to nemluvím o tom, že se naše svatá trojice v první sérii v každém díle dokázala nejméně třikrát a téměř bez potíží vyvléknout z jakékoliv bryndy. Abych nebyla pouze negativní, první série byla i docela příjemnou podívanou, ačkoliv jsem občas nevěděla, jestli se smát nebo brečet.