Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (522)

plakát

Samurajové útočí (1950) 

Velká škoda, že prakticky celá první půle nedává režii prostor téměř k ničemu. Zdrcující počet zakomponovaných dokumentárních záběrů překračuje únosnou mez i na dobové poměry a rozbíjí vyprávěcí rovinu stejně, jako otravné retrospektivní pohledy na civilní život několika hlavních představitelů všech vyznání a sociálních úrovní /mentor učitel, rebel, outsider/. Všudypřítomný patos se dá, vzhledem k roku výroby, jen těžko kritizovat, stejně jako nadměrné používání zadní projekce. Škoda všech lichých pokusů o nějaké panoramatické orgie, protože právě tyto pasáže odvádějí pozornost od základní dobrodružné linie, která je bohužel naopak „obdarována“ hysterickými hereckými výkony, ale i přes tuto negativní položku se u ní divák baví mnohem více. Chabý závěr je po předcházejícím slibně rozjetém ději nemilým překvapením, stejně jako absence hudby, protože ústředním motivem to opravdu hasne.

plakát

Zahulíme, uvidíme (2004) 

Unylou, neprotřelou a televizní režii zachraňují mladí a sympatičtí představitelé, díky kterým snímku odpustíte i nějaké ty žánrové fekální záležitosti v podobě „prdící soutěže“ atp. Škoda jen, že noční výlet mladých zkouřených dobrodruhů, nestojí scénáristicky ani za starou bačkoru a pokud je nějaký gag či vtip dobře rozehrán, většinou se ve svém průběhu zlomí a míří přímo do horoucích pekel (gepard, Freakshow). I když je film myšlenkově v zásadě sympatický a neprezentuje nijak pokroucenou ideologii, nelze mu odpustit absenci komediálnosti, která je v tomto případě smrtelná. Bohužel i princip valící se sněhové koule v tomto případě trestuhodně selhává díky špatnému načasování a vystupňovaní. Alespoň, že se v té odpolední podívané dá, pokud máte opravdu chuť, najít sympatická katarze. A marihuana zabíjí, protože to říkali v televizi...

plakát

Buď v klidu (2005) 

Promrhaný potenciál plný celebrit, který se svými absurdními dialogy a hereckým obsazením zoufale snaží napodobovat jistou pecku z roku ´94. Bohužel se mu to nedaří ani v jednotlivých rovinách, natož pak v kompaktním celku, po kterém srdce filmového fanouška touží už od nahození několika narážek v úvodu. Lačný divák může být poněkud zmaten a zaskočen, kam tento výlisek zařadit, protože na komedii je to celé málo komediální, na drama zase krutě nedramatické a osobitý styl či režijní dotek by v tom hledal jen úplný primitiv, zvlášť když přihlédneme k tomu, jaká nula seděla na režisérské stoličce.U postav jedna karikatura vedle druhé zastiňuje mysl tak, že si do této skupiny můžete přihodit i osoby, které by jste v rámci snímku měli brát vážně a ne nad nimi ohrnovat nos. Ale možná to celé příliš rozebírám a hlavním problémem je, že při natáčení se všichni na place výborně bavili...

plakát

Death House (1988) 

Neurážející televizní akce, která se svým podtitulem (zombie) dosti mazaně žánrově maskuje a pokud divák očekává to, co mu distribuční název slibuje, dosahuje jeho zklamání v závěru netušených rozměrů. Snímek trpí prakticky všemi neduhy osmdesátých let a to jak v zobrazování hlavního hrdiny s jeho trpkým syndromem z vietnamské války, tak rádoby silnou ženskou sexy postavou (nutná nahota je zde tentokrát podána opravdu komicky) a militaristickým podtónem, plným paranoii a totalitního smýšlení odpadlíka. Laciná výprava nemůže nabídnout nic, kromě laciných interiéru, jedné laciné pouště a stejně laciného komparsu z mafiánských filmů, který zde dostává mnohem větší prostor, než by bylo zdrávo. Obdobně je na tom i karikování homosexuálů či příliš natahovaný úvod, protože jsou tyto pasáže postradatelné a člověk by je rád oželel vzhledem k proměnlivému tempu. Samotní nemrtví postrádají jakoukoliv tvůrčí a režijní invenci a v celkovém zúčtování filmu spíše paradoxně vadí a rozbourávají akční linii, než aby jej přenášeli do druhé žánrové roviny. Násilí v tomto díle rovněž moc nenajdeme a tak je tupá akce, která při nejlepší vůli zabaví a dá zavzpomínat na období, které mnozí považují za je nejsterilnější v historii, tím jediným co můžeme shledat pozitivním...

plakát

Halloween: H20 (1998) 

Výtečně budovaná a klaustrofobicky působící atmosféra dodává šmrnc poněkud fádnímu scénáři, ve kterém je sice několik výtečných náznaků, ovšem zatraceně málo postav a snímek tak celkově působí smutným a unylým dojmem epizodnosti, kterému by se měl vyhýbat jako čert kříži. Nezbývá tedy, než velebit stylově budující režii, bez níž by šla celá podívaná vcelku rychle do kytek. Herci jsou, až na jednu výjimku, příšerní a silné líčení u většiny ženských postav (dvě ze tří), je stejně iritující, jako zlobivý a emocionálně rozervaný synek hlavní hrdinky, respektive ta trapná křeč, kterou Josh Hartnett předvádí. Pokud by nám tato podívaná byla schopna nabídnout více scén jako je honička mezi stoly a samotný závěr, nebál bych se ji ohodnotit mnohem lépe. Takhle je to pěkných a hlavně překvapivě spokojených sedm z deseti...

plakát

Ragtime (1981) 

Notně průměrně vystavěné drama, které spoléhá opět na silnou a rebelující osobnost, a aniž by si kladlo lokální či malé nároky, se zároveň snaží řešit palčivé a věčné společenské problémy. Bohužel se celá struktura rozpadá do pěkně malovaných obrázků, které trochu postrádají pospolitost a i ta výsledná mozaika působí ušmudlaným dojmem. Solidní dobové reálie podtrhují výborné kostýmy a zastiňuje minimum hudby, tudíž se o atmosféře nedá opravdu říct, že by ji byl divák schopen nasávat plnými doušky. Řemeslný standard, který je emocionálně chladný stejně jako vztah, který jsem si utvořil k protagonistům během průměrně zašmodrchaného vyprávění...

plakát

Tygří klec 2 (1990) 

Název s pořadovou číslovkou je do jisté míry matoucí, protože se v žádném případě nejedná o pokračování, ale pouze o jeden článek skládanky se samostatným příběhem a jedinečnými protagonisty. S politováním je však nutno konstatovat, že o nějaké vzrůstající kvalitě se nedá mluvit ani se silným sebezapřením. Dialogy jsou neuvěřitelně plytké a často prakticky nedávají smysl, stejně jako jednání postav, které většinu času zmateně pobíhají po scéně a snaží se vyjádřit roztodivné myšlenky či emoce. Odmítám tvrzení, že je to koncepčně celé podloženo tradičním a notně úchylným stylem pro humor, který asijský kontinent produkuje, z toho důvodu že konkrétní scény se v žádném případě neberou na lehkou váhu. Největším plusem tak zůstává zdrcující absurdita, to z důvodu rezignace diváka na cokoliv, a nutnost přizpůsobení se objevivší se situaci. Popravdě to chce hodně otevřenou mysl a ne každý ji dokáže najít. Ochota přejít všechny negativa se bohužel vytrácí při sledování tupě průměrných akčních scén, které by měly být alfou a omegou, zatímco vzbuzují pouze letmé úsměvy či zanechávají duševní prázdnotu z nedostatku uspokojení poptávky.

plakát

Černý Petr (1963) 

Bravurní a nestárnoucí kousek, který se i přes své pevné zeměpisné a časové zakotvení dá aplikovat prakticky libovolně. Pro našince bude zřejmě komediální stránka přebíjet tu dramatickou, ovšem úžasně zachycený generační konflikt nepřejde bez mrknutí oka snad nikdo. Autentický dojem podtržený živou kamerou jen přiživují herecké výkony všech zúčastněných, stejně jako ledabyle působící dokumentaristické vzezření. Spletitý a chytrý úkaz působící až neskutečně stravitelně, který se nebojím zařadit do zlatého fondu československé kinematografie.

plakát

All That Jazz (1979) 

Popření tradičního muzikálu geniální muzikálovou sondou do spletitosti tvůrčího procesu, lidské slabosti a marnivosti, podvědomí a zpovědi velkého muže. Nepopsatelná a krásná deprese místo pozitivistické a duhové rozjuchanosti, která je bravurně zrežírovaná a ještě lépe sestříhaná. Jízda...

plakát

FleshEater: Revenge of the Living Dead (1988) 

Ucházející B-Film (aka Zombie nosh) o skupině studentů, kterým se menší lenošení a popíjení v lese změní na noční můru, díky oživenému zlu v podobě Zombie. Nákaza se jako obvykle šíří geometrickou řadou a našim hrdinům nezbývá tudíž nic jiného, než varovat úřady, které by se s nastalým problémem měly dokázat vypořádat. Amatérské vzezření snímku je víceméně sympatické, stejně jako ochotnické výkony většiny „herců“, spolu s násilnými scénami, které ovšem překvapivě gradují až v samotném závěru, kde už se na ně dá dívat i bez potutelného úsměvu a vyvstává otázka, zda nebyl v průběhu natáčení nalezen nějaký mecenáš. Samotný úvod v lese, ze kterého je cítit lacinost a jakási nezaujatost vůči vytvářenému dílu, by ani při nejlepší víře nedokázal evokovat atmosféru jistého horroru, odehrávajícího se v lesní chatce, který díky podobnému prostředí a estetice filmu přijde na mysl nemálo žánrovým fanouškům. Ostatně výše jmenovaná chata je kupodivu jen další přestupní pasáží, při které jsou zbaveni života téměř všichni představitelé, se kterými jsme měli tu čest, se na začátku seznámit. O to překvapivější pak je, že se z toho schématického prostředí dostáváme bleskurychle i jinam, respektive na tenký led, protože slabá výprava se dosti výrazně snaží o častou změnu prostředí v průběhu vyprávění. Tím pádem dojde i na nějaké ty městské exteriéry, které opravdu nevyrazí dech, ale při silné vůli dokážou oživit poněkud monotématický děj, který se skládá z epizod typu „příchod-seznámení-nástup nemrtvých a eliminace živých“. Různé legrácky, jako je vyvraždění celé rodiny počínaje dcerou převlečenou za andílka, pak podtrhují absolutní tvůrčí svobodu autorů, která byla omezena pouze výší rozpočtu. Škoda jen té těžké dýchavičnosti v závěru, která ruinuje celkový dojem stejně, jako dost odporné erotické scény, s dost odporně vypadajícími ženštinami. Pokud nejste vůči B-Filmům tolerantní, v žádném případě tento snímek nevyhledávejte.