Solifuga

Po několika minutách sledování filmu mi hlavou problesklo: "To je tak blbé, nenatočil to náhodou ten samý režisér, co točil Moulin Rouge a Velký Gatsby?" A ono bingo, moje "štěstí" na Baze Luhrmana při nerozvážném výběru filmu je zdá se velké. U životopisného filmu navíc vyniká ještě výrazněji nepatřičnost snahy tvůrců o dojem, že i v polovině 20. století se žilo cool. Proč to mají potřebu divákům opakovaně vnucovat a proč k tomu používají zmatený střih a nehodící se hudební doprovod (ve filmu o hudebníkovi!) mi zůstane asi skryto.

Jak už píše Baldrick, co dělat, když forma výrazně převyšuje obsah? Nezbývá než smutně konstatovat, že i když tvůrci točit umí, téma na hranici slátaniny to nezachrání. Mystika se snaží schovat za sci-fi prvky, kamufláž ale kulhá přes zasadní nedomyšlenosti. Uznávám, že linie inspirující se Koránem, mi unikla, ale něco mi říká, že by celkovému dojmu stejně moc nepomohla.

Něco mezi Zachraňte Willyho a Šíleně smutnou princeznou. Škoda, že film není pro děti, pak by schematičnost tolik nevadila. Chvíli jsem uvažovala i o třech, protože podvodní scény a odkazy na klasický Hollywood, ale melodrama na konci rozhodlo.