Romadoor

Velmi zneklidňující, nervózní a nepochopitelná atmosféra, která jako by vyplynula z nějakého Kafkova románu. Zdánlivě (a nejspíš i do značné míry skutečně) nahodile navazující série scén, které gradují až k touženému závěru, který však není žádnou katarzí, nebo snad je? Nevím. Film kde blázen je skutečně blázen a ne moudrý blázen, jak zde bylo trefně poznamenáno. K tomu hromada bizarních a přitom naturelně natočených postav a scén: egocentrik Bek, neurotička Fialová (jejíž ňadra - ať už vykukující ze zrn pšenice nebo drcená Bekovou pravačkou - byla zážitek), vystrašený a schizofrenní Kačer, ďáblík Libíček, znásilněná Skořepová....

Neskutečně přesvědčivé spojení mystiky a reality. Takový oživlý (spíš oživený) Meyrink. Myslím, že ani mistr Š. nečekal takový nářez - nejspíš byly hvězdy v efektivním posazení když se to točilo. Občas někde v Praze vlezu v naději na levnou kalnou desítku z vody z Vltavy do nějaké přičmoudlé uličky nebo dvora a za některým z horních oken vidím černou kočku a potom tvář.......a najednou nevím jestli vydržím nepodepsat

Film, který asi nejvíc formoval moje sociálně-pracovní postoje. Taková indiánka. Lucka Zedníčková jako dokonalá femme fatal (můj nejoblíbenější leitmotiv :).

Absolutní srdcovka. I pro mou ženu :)

Ten mě zase, ale chytil u srdce i jinde. Ještě, že jsem nečetl ucelený dílo Junga a Freuda a nenechal si tak zkazit pointu.

Skvělá dynamika a gradace příběhu spojená s výbornými, uvěřitelnými postavami.....k tomu ta syrová vidlová scéna.....

Rytíř Rynda nějakou chvíli váhá, ale když se rozhodne je to definitivní. A to navzdory nebo spíš právě pro mrzkost a pokrytectví části lidí ve svém okolí a blbost a apatii těch ostatních. Upřímná (snad) láska děvečky nemůže přemoct jeho chandru z bídy, úpadku, strachu, výčitek a blbců okolo....jeho závěrečné tažení symbolicky opakuje notoricky známé, že většinu všeho od*erou ty nejubožejší. Z hlediska děje mi pořád nedocházelo na co chce svobodný pán využít těch pár poddaných ubožáků, ale asi to byl jen začátek velkého plánu....nebo zoufalství, ono to není tak důležité. Ještě mi utkvěly kruté záběry ze začátku filmu, skvělá hudba a texty, skromná, ale přesvědčivá výprava a zpolakomická postava kapitána Kemra, který ztvárnění své postavy korunuje tím, že z opouštěné tvrze štípne ohromný měch.....

Uvěřitelné, pochopitelné a značně nešťastné postavy v lékařském i pacientském sboru. Hutná, depresivní a schizofrenní atmosféra....ze schizofrenie mi odjakživa běhal mráz po zádech a zde nejinak. K tomu na svou dobu jistě eroticky odvážné záběry korunované 2krát zcela odhalenými ňadry Míly Myslíkové (jen pro jistotu: bylo to 20 let předtím než hrála Štěpánovu maminku)....pro mě jeden z českých krimi skvostů. Porovnám-li to s nedávno viděnými Severními blaty, tak mi to bylo o 2* bližší a milejší.

Tak to jsem čuměl. Chvílemi mi to snad připomínalo Platoon. Sice až moc schématický (především zbavení se poslední skupinky vojáků), ale jinak přesvědčivá beznaděj, a to s minimem brutálních scén (likvidace koní). Hoferik byl zase dokonale vystiženej ctižádostivej parchant, kterých se v každý válce našla jistě spousta a mohli za spoustu bezprostředního utrpení. Spíš než fanatik byl prospěchář.

Závěr mi trochu uniká, ale tak to třeba má být - čtyry nebo pět? Sem úplně blbej, jezdim s koňma.