mh.mail

50% — Jako oddychovka dobrý. Vměstnat pět lidí do malého prostoru výtahu a rozehrát mezi nimi „hru“ na deset malých černoušků je docela výzva. Trošku zamrzí, že hlavního záporáka (ďábla) jsem odhalil prakticky okamžitě, jak byla sestava osazenstva výtahu konečná. A kdo ne, tak buď není trénovanej, nebo to jednoduše neřešil. Samozřejmě by to samo o sobě na skoro 80 minut filmu nestačilo, takže muselo být přidáno ještě pár postav zvenku. Ale jako jo, proč ne.

10% — Jedním z hlavních problémů filmu je, že se bere strašně vážně. Je jako teenager s chmýřím na bradě, který se urputně snaží, aby ho ostatní brali jako dospělého. Po technické stránce to, podle mého, není až tak špatné, ale jinak je ve filmu špatné skoro všechno. Postavy mluví pateticky, vrhají ostré pohledy, jsou tajemné jak hrad v Karpatech, až je to celé směšné. Navíc je nejspíš špatné i režijní vedení herců, protože všichni hrají jak amatéři (a nepodezřívám paní Šulcovou a pány Noska, Lichého, Schmitzera, že by to lépe nedovedli). Druhým problémem je samotný děj. Je dost zmatený, vyskytují se tam podivné postavy (např. Taz s téměř nadpřirozenými schopnostmi) a dá docela problém si v tom udržet přehled. A třetím problémem filmu je pak jeho samotný závěr, resp. pointa. To bylo, prosím pěkně, jako co?! Sice to tak trochu vysvětlovalo zmatený děj, ale zase to byl perfektní podraz na diváka. Vlastně chybělo málo, aby ten závěr poslal u mě celý film do odpadu. Nakonec ta jedna hvězdička sice skomíravě, ale přece jen mihotá. Zbytečný film.

40% — Problém je v tom, že pointa (tj. jak zemřel Bubeník a kdo to má na svědomí) je zřejmá hned zkraje filmu. Samozřejmě, mohlo tam být překvapení, ale nebylo. Vyšetřovatel tedy svým vyšetřováním pouze stále více potvrzuje to, co divák už dávno ví, nebo aspoň tuší. Vlastně je to z detektivního hlediska docela dobré — postupné odhalování skutečností, zavírání slepých uliček, jen kdyby u diváka nebylo to povědomí o pachateli. Takže nám zbývá pouze moralizování nad tím, jestli je nebo není špatné zavraždit člověka, který se celý svůj život choval hnusně a spoustě lidem přinesl neštěstí, zdravotní újmu i smrt. Autor sice nechává na konci vyšetřovatele Přemka (v podání Pavla Lišky) vyslovit názor, že vražda zůstane vraždou, nicméně i on se nakonec rozhodne podle hesla „bližší košile než kabát“ a oficiálně potvrdí verzi o sebevraždě, aby nepřišel o svoji milou, jejíž otec má na Bubeníkově smrti svůj podíl. Sice z toho pro sebe vyvodí „morální důsledky“ a dává u kriminálky výpověď, ale přesto. Josef Škvorecký to nenapsal špatně, otázky byly znepokojivé a neměly úplně jednoznačné odpovědi, ale vlastní realizace byla trochu těžkopádná a výsledná stopáž zbytečně natahovaná, něco mezi 50 — 60 minutami by bohatě stačilo. Taky si asi šlo odpustit prvoplánovou karikaturu Bubeníkovy milenky v podání Evy Salzmannové, to jeho manželka v podání Jaroslavy Adamové byla mnohem lepší a uvěřitelnější.

50% - Průměrná televizní detektivka. Dobré pro vyplnění volného času.

50% — Poněkud slabší Hrabal. Holt Dušan Klein není Jiří Menzel. Ale koukat se na to dalo, i když pointa byla zřejmá dávno dopředu.

40% — Že by pokus Dušana Kleina o něco jako Limonádový Joe? Bizarní rarita.

30% — Nepříliš povedená a dosti nudná adaptace románu Karla Čapka. Spousta neherců, kteří byli nakonec předabováni skutečnými herci (proč?). Trochu mi to připomnělo některé filmy režiséra Tomáše Svobody — polopatistické s chybějící gradací scén. A i pointa celého příběhu byla podána ... divně (nevypointovaně). Technické chyby při realizaci (příliš viditelná nosná lana) by pak byly to nejmenší. Film tak nechtěně funguje nejlépe jako zdroj doprovodného materiálu do dokumentárního filmu o životě a osudu Jiřího Hrzána.

20% — Film o poctivém a nekompromisním soudruhovi, který se neohlíží na nikoho, ani na svoji rodinu, ani na svoje zdraví, a jde si neochvějně za svým cílem. Všichni spolupracovníci i nadřízení jsou kariéristi a podrazáci, jenom on a předseda stranické organizace jsou ti správní chlapi. Jo a vlastně ještě milý soudruh Milý, ten je typický „pod tvrdou slupkou poctivá duše“. Soudruh Krampol v hlavní roli je očekávatelně prkenný, což nejlépe vyzní v samotném závěru, kdy zběsile uhání stavbou vstříc svému synovi. Ty záběry působí jako parodie, ale určitě to tak nebylo míněno. Nakonec jedno oko nezůstalo suché. A režisér? Nomen omen.

0% — Opět debilní Brynychova úchylka v sáhodlouhých dialozích v cizích jazycích (zde především němčina a trochu angličtina). Dokonce byl němčinou tak okouzlen, že většinově zněla i v době, kdy se děj přenesl do Prahy. Ono by to nevadilo, ať herci klidně mluví inuitštinou, když k tomu ovšem budou zobrazeny české titulky. Zde chyběly, což Brynych použil také ve filmu Transport z ráje, kde jsem to se skřípěním zubů ještě překousnul, ale tady, ač je tento film o rok starší, už nikoliv. Nechápu smysl českého filmu pro českého diváka, ve kterém se více jak dvě třetiny času mluví cizí řečí. „Díky“ tomu jsem toho z příběhu moc nepochytil, a pokud je film bez příběhu, tak je to prostě odpad. A to torzo, kterému jsem porozuměl, byla trapná ideologická agitka, které byly tenkrát v kurzu.

60% — Spíš psychologický film s detektivní zápletkou. Vynikající Höger, který nám servíruje uvěřitelnou přeměnu normálního člověka v paranoika, který si pro každého z lidí, kteří ho obklopují, dokáže vymyslet důvod, proč by se ho chtěli zbavit. Zajímavý film.