qvark

Nějak z toho na mě vane chladný kalkul....nemůžu se zbavit představy Hřebejka a Jarchovského, jak v nějakém jednoduchém softu napíšou dlouhý seznam postav a jejich vztahů, vedle sloupeček s charaktery a problémy a stejně dlouhý seznam herců a pak jen zmáčknou enter...náhodně vygenerovaný pavouk stačí pak jen vytisknout a běžet na plac....zřejmě takový přístup pomáhá k tomu, že je člověk nucen film zhlédnout vícekrát, ale ani poté není schopen definovat žánr ani nosné téma...

Kdo by to byl řekl, že se dá udělat takto povedená romanticko - komediální evropská roadmovie na trase Německo - Turecko

Vytknout by se dalo lecos...ale pokud bych byl nucen si vybrat opáčko, tak dám téhle uměřené šedosti přednost před ostentativní Vejdělkovou vyumělkovaností.....na celku je poměrně silně patrná snaha o čistou a přehlednou pavučinu a promyšlenější sestava charakterů v reálném prostředí..tohle snažení se ovšem propsalo i do žánrového rozložení děje...a tak zatímco dvě třetiny filmu člověk sleduje v podstatě čistou romantiku s nijak kamuflovanou dělostřeleckou přípravou na závěr, kde se s nečekanou kadencí překrývají dramatické zvraty okamžitě řízlé humorným odlehčením....ve výsledku vám zřejmě bude chybět jasný pocit, zda-li to jako dopadlo dobře nebo špatně.... resp. jestli to vůbec nějak dopadlo...

Německý jazyk nemá výraz pro sloveso -řešit-....tedy v té jeho podobě nedokonavého vidu, který si pro sebe češi vymysleli, aby mohli kamuflovat, že na něčem pracují, přemýšlejí nebo diskutují, ale na hmatatelný výsledek nebo jasné stanovisko bude třeba si ještě nějakou dobu počkat.....pravda, Němčina zná slovíčko ,řešení a vyřešit, (lösung), kterýmžto se neslavně zapsala do historie....ovšem tam, kde německé dějiny napáchaly škody, tam dnes německý film umí se stejnou razancí odštemplovat jakýkoliv historicko - společenský komplex.....zatímco dvacet let a deset pokusů nestačí českým režisérům a scénáristům na to, aby předložili místnímu divákovi nějakou konsensuální podobu osmašedesátkových, STBáckých a udavačských traumat , tak německá kinematografie za tu dobu zpracuje a uzavře obdivuhodně lehkým způsobem otázku Hitlera, Stasi i domácího terorismu v nadmíru přesvědčivých snímcích jako Pád třetí říše, Životy těch druhých a právě Baader Meinhof Komplex....

Srovnání Goodfellas a Casina je rovnice, ve které když proškrtáte stejná čísla ( téma, režisér a ústřední postavy), tak vám z toho vypadne Ray Liotta jako jediná proměnná.....potkat setsakra přesvědčivého Joe Pesciho tak vyděšeně šlápnu na zmizík, ale Liottaovi jsem drsňáka prostě neuvěřil a proto mi z toho vychází hvězdičková nerovnice....

prabába všech gangsterek, na kterou chodil do kina i Al Capone....zajímalo by mě jeho hodnocení....já se kritice s úctou ke klasice daného žánru vyhnu....

Já bych to tak tragicky neviděl....kdyby Vorel zůstal celou dobu za kamerou a Hanák mu tam pomohl, tak by to bylo ještě lepší....sklepáci se tu vyřádili ( ...např Čtvrtníček zmíní sumce Pepíka v jezeře, kterého pak nahání o sedm let později v Posledních plavkách... ), poetiku to má a pro tyhle sociální satiry a satiristické asociály tolik klíčová hospodská scéna je především díky Bolkovi povedená...

Nejsem nijak zběhlý v daném žánru, ale v průběhu filmu jsem brzy pochopil, že se dívám na klasiku. Nehorázně bohatých lidí, krásných žen, spousta gaunerů většinou italského původu a alespoň jedno soukromé vočko je v okolí Los Angeles zřejmě i dnes stejná koncentrace, ale pryč jsou ty doby, kdy auta neměla automatické zamykání a za přístrojovou deskou každého z nich byla ukryta jedna či dvě bouchačky....Bogartovi nelze upřít charisma a Bacallové půvab, ovšem tím výčet hereckého koncertu končí....hrůzostrašnost temných protějšků tkví spíše v jejich počtu a zapamatovatelnosti...naštěstí postupně odpadají a tak jediná trochu více napínavá je poslední scéna, kdy i Marlow projeví trochu toho strachu....

Vycizelovaná esence základních stavebních prvků jakéhokoliv kriminálního dramatu....ve spartánsky zařízené místnosti sledujeme maximálně realistický výjev jednoho ,rutinního´ výslechu.. Svět vyšetřovatelů je veden pragmatismem pracovní povinnosti, kde případné emocionální vklady jsou kočírování neprolomitelným pravidlem subordinace a společně s nimi skládáme dohromady obraz resp. obrazy tragické události, jíž byli přítomni vyslýchaní svědkové, kteří svými výpověďmi představují dokonalou studii lidského charakteru a jeho pokřiveného vnímání sebe sama ve vztahu k okolnímu dění...z galerie lhostejnosti, zbabělosti a bagatelizace (filozof - ,rasputin´ mě uvedl v úžas ) vyplyne trpké zjištění, že výčitky se zásadně týkají těch nesprávných ...thx Fifer

V duchu nejlepších investigativních tradic amerického žurnalismu bojujícího za svobodu slova a demokracie nahlédneme do padesátých let 20tého století, kde nálepka komunisty byla horší než zbabělost zahalená ve všudypřítomném cigaretovém dýmu...dalo by se podotknout, že časy se mění...dnes je podobným glejchem jiný -ista (někdy nevím, jestli spíše tur- nebo teror-) a cigaretu si jen tak někde svobodně nezapálíte...Přemýšlím, zda-li forma, se kterou je snímek podán, byla určena rozpočtem nebo obavou, aby se patos boje za svobodu udržel v rozumných intencích...tak jako tak odvedli všichni Clooneyho muži výbornou práci a k dokonalé bezprostřednosti a zanícení těch ,prezidentových´ chybí opravdu málo....