kinderman

Vrcholy dokumentu: blahobytný "vězeň svědomí" Míra Štěpán, vzpomínka Igora Chauna na Národní třídu, vzpomínka Petra Pitharta na uplakaného Dubčeka a samosebou Klaus, který už "tenkrát" všechno věděl nejlíp.

Samozřejmě, že jde o kopii Osobního strážce, ale tam, kde Američané brnkají na romantickou strunu, v hongkongském podání se začnou protivníci kosit po desítkách. A je to tak správně, protože tvář Jeta Li nedokáže vyjádřit žádnou emoci, zato mrštnosti má na rozdávání. Velmi dobré aranžmá přestřelek i kung fu duelů (zvláště mlácení se žaluziemi)- C.Yuen nezklamal, a ačkoli originálního není v tom filmu vůbec nic, svou pětku si zaslouží.

Zlí X- Meni bojují proti Hulkovi, který ve vzteku nezelená, nýbrž rudne (asi proto, že jsme v Číně) a odněkud někam padající reportérku (Qi Shu) zachraňuje s obratností Supermana. A taky tam digitálně poletuje spousta ostrých předmětů. Tož tak.

Huston sice zuřil, když mu MGM hotový film sestříhalo na necelých 70 minut, ale zdá se, že vznikl celkem sevřený příběh pochybnosti, zbabělosti před nepřítelem a následného bojového vzepětí. Proměny hlavního hrdiny (A.Murphy byl skutečným válečným hrdinou, stejně jako jeho kolega B.Mauldin) pravda nepůsobí zrovna přesvědčivě, ale Hustonovo aranžování bitevních scén je vynikající. Motiv chvilkového zaváhání si "vypůjčil" do Tobruku V.Marhoul, jemu ovšem tahle epizoda téměř zabila tempo snímku.

Brutální Nikita si v závěru podá ruku s Carlitovou cestou a do toho nastříháme snové sekvence ve stylu Gladiátora. No a co? Pokud se rádi podíváte na hezkou holku s velkou pistolí, není co řešit. Jen mě překvapilo, že v zemi, kde si hlasitěji upšouknete a hned je kolem vás speciální zásahovka, se střílí na veřejnosti jako o Božím těle, a policajti nikde. Ale to by zase tvůrci přišli o "atmosféru osudovosti". (P.S. Nahota se zde vyskytuje jen momentík a ve zcela asexuálním kontextu.)

Už dávno je jasné, že největší ikonou Johna Miliuse vždycky byl a zůstane prezident Theodore "Rough Rider" Roosevelt...Navíc tenhle film obsahuje jednu napínavou scénu téměř hitchcockovských kvalit, kdy divák tuší, že v kanceláři sovětsko- amerického přátelství je umístěna bomba, a přitom sleduje dlouhý rozhovor okupantů na ulici před vchodem.

Nejlepší akce se odehraje hned v předtitulkové sekvenci (celý film má comicsovou, místy docela drsnou stylizaci), to nejzábavnější krátce po ní, když v citaci slavné scény z Casablancy (jak se ostatně jmenuje podnik, kam všichni chodí) začne titulní hrdina místo Japonci vyžadované písně hrát na piáno Internacionálu. Čínští soudruzi z politbyra z toho museli být v sedmém nebi...

Film se v okamžiku zjevení (naštěstí krátkém) držkaté "brunhildy" ve světle modrém svetříku sice dotkne dna, ale padnout pod tři hvězdičky ho nenechám, protože z příběhu typu "zabila jsi mi manžela", "svedla jsi mi manžela", "zabil jsi mi tátu" dokáže vykřesat slušné emoce a silnou finální přestřelku, v níž (díky střihači) je dvakrát odprásknut ten samý maník- pokaždé ovšem jinou z hrdinek.

Výš s hodnocením nemůžu, protože první půlka filmu se vleče. Moon Lee se v utajení zašívá v mafiánském podniku a jedinou akci obstarávají její kolegyně, které z nedostatku jiných příležitostí tlučou svědka určeného k ochraně. Závěr ovšem neskutečně graduje a zúročí se v něm i celý "pečlivě budovaný" milostný trojúhelník.

Zábavný příspěvek do subžánru girls with guns, v němž se dvě agentky (Moon Lee a Yukari Oshima) snaží překazit masivní obchod s drogami. Škoda, že větší prostor při soubojích nedostala osobní strážkyně hlavní záporačky, ta ženská s bičem.