kinderman

Dal bych za pět, ale vadily mi ty prostřihy z reálu do operního představení. Úplně stačilo nechat znít působivou hudbu. Jinak si za funkcionáře a šéfa bytového odboru dosaďte podnikatele a zjistíte, že krutost mezilidských vztahů (nejen mezi teenagery) zůstává nadčasová.

Docela sympatický pokus o vypořádání se s dobou na půdorysu kriminálky. Kdyby se to dramaturgicky dotáhlo (úsměvné naplňování některých žánrových klišé, jako je převracení nábytku rozzuřeným policajtem nebo rozmluva umístěná nemotivovaně na střechu hotelu) a dostalo to šanci v kině, mohl touhle žánrovkou Sedláček u diváků konečně zabodovat. Určitě by si to zasloužil. "A takhle to jako bude furt?" Tahle závěrečná otázka zůstává viset nejen nad pinožením se ústředních postav, ale také nad celou naší společností.

Steven Spielberg vyučuje- jednak svého bývalého chráněnce a žáka Zemeckise o tom, kdy má užití motion capture opravdu smysl, jednak všechny (s výjimkou J.Camerona), kteří si myslí, že točí ve 3-D (nebo že konverze do rádoby 3- D dodá jejich filmu "další rozměr"). A nesmím zapomenout, že přitom dokáže bavit báječnou dobrodružnou ("mcguffinovskou") honbou, která uspokojí celé spektrum publika- od nejmenších po dospělé.

Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny).

Vynikající záležitost- ať už práce s jednotlivými rekvizitami (štafle, mandl, budík), či samotný charakter hlavní postavy (potměšilý hajzlík).

Nevěřil bych, že mě zručný řemeslník B.Chan (dno jeho filmografie se jmenuje City Under Siege) dokáže tak vtáhnout do svého remaku tuctového amerického filmu a donutí sympatizovat s hlavním hrdinou, jehož zaměstnání se určitě na žebříčku úctyhodnosti profesí na špičku nevydrápe (ne, L.Koo nehraje poslance).

Hlavní hrdina chodí do chrámu Bílého lotosu jako do práce, zde dostane kapky a jako spráskaný pes se odplíží zdokonalovat své kung fu. Věčná škoda, že se tak rychle odporoučela ta panenka ve žlutém (Yeung Jing-Jing), v tandemu s Karou Hui byla na začátku vynikající...

Po letech jsem se podíval na několik úvodních částí seriálu, který mě v době svého premiérového uvedení v ČT oslovil svou inteligencí a "normálností". A světe, div se. Ono to pořád funguje, až na to, že dnes se moje pozornost přesunula od typických problémů dospívajících k problémům jejich rodičů, zápasících nejen se svými dětmi, ale také s krizí středního věku. Mou nejoblíbenější postavou však nadále zůstává Brian Krakow, asi proto, že v něm docela jasně vidím sebe samého.

"Zkrocení zlé ženy není situační fraška o týrání manželky, ale chytrá adaptace lidového motivu, jež má ukázat, jak se utváří partnerský vztah mezi sobě rovnými. Petruchio se nepotřebuje zamilovat, ale najít manželku...Zvolí si Kateřinu pro její ohnivost, jako by si volil koně, a musí vynaložit nejméně tolik inteligence a energie, když ji učí, aby mu důvěřovala a přijala úmluvu, kterou jí nabízí, jako by vynaložil na zaježdění koně." (Germaine Greerová: Shakespeare)

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten.