kinderman

Václav Havel označuje Suchého a Kryla za nejlepší autory písňových textů. Naprostý souhlas, ale chybí mi ještě zmínka o Voskovci a Werichovi, jejichž vliv na českou písňovou tvorbu 20.století je naprosto zásadní. Jinak, dokument podaný formou letmého vzpomínání mi příliš neseděl, osobnosti takového formátu by slušelo něco mnohem pronikavějšího, včetně hlasů literárních teoretiků nebo filmových (a hudebních) kritiků.

Nejděsivější byla úvaha, kterak vládnoucí "elity" důmyslně pěstují nenávist mezi střední a nižší třídou (a obou tříd proti nezaměstnaným a Cikánům), aby příslušníci těchto vrstev neprohlédli, že na jejich úkor žijí ti nejbohatší, kteří do systému přispívají nejméně. A při pohledu kolem sebe (nežiju tak daleko od zobrazeného Jesenicka) na nezaměstnané, kteří by brali jakoukoli práci (ale ona tady není), si vzpomenu na legendární Klausův výrok, že každý přece může být podnikatelem. Tak jo.

Bývalý slovenský ministr kultury řeší pistolí jen tak mimochodem "romskou otázku" a k tomu vesele či smutně vyhrávají lidové písně. Věděl jsem to už u Cabin Fever, E.Roth je mnohem lepší, když komentuje a vypráví v bonusech, než když režíruje.

Přijetím role, kterou hrál v roce 1972 Charles Bronson, potvrdil J. Statham definitivně svůj status hvězdy ne- tak- úplně- hloupých (svižných, levných) akčních filmů se snesitelnou stopáží. Jen by ještě potřeboval nějakého toho "svého" M. Winnera (a zdá se, že S. West by se jím mohl docela dobře stát). Hlavně neupadnout do spárů vyšeptalce typu R. Harlina, režiséra, na něhož občas s pláčem vzpomenu.

Imitaci svého (především hlasového) projevu v podání M.Rourka si původně Mistr nemohl vynachválit, později už byl zdrženlivější. K F.Dunawayové měl výhrady od počátku, zdála se mu příliš krásná (a štvala ho scéna, kde herečka předvádí nohy). Sám pak mlčenlivě poseděl ve scéně, kdy se Hank s Wandou seznamuje, a nakonec se filmařům vysmál v románu Hollywood- zábavné satiře o natáčení průměrného filmu.

Divák je v prvních patnácti minutách naladěn na žánrovku o lupiči- gentlemanovi, ale pak se to začne nějak rozpadat do typické komediální bramboračky (výstupy V.Trégla). Jako kdyby to scenáristé a režisér nedokázali udržet v napínavé rovině a snažili se propasírovat do detektivního námětu humor za každou cenu...

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči.

Dynamická variace na Uprchlíka, ve které štvaný hrdina není tak úplně bez viny, po stopě mu jde sympatická policajtka a oběma jim motá hlavu mazaný sériový vrah. První půlhodina je navíc dost drsným vězeňským dramatem. Nejvyšší známku (jako například u Nevinné) nasadit nemůžu, protože je to chvílemi poněkud přitažené za vlasy (postava S.Lopeze se v jednom okamžiku zjeví jako deus ex machina), ale to divoké prase na hřbitově mě dostalo. Že by ozvuk kojota v Mannově Collateralu?

Půldruhého roku natáčený film ukazuje v četných davových scénách, kolik herců ukryl Vávra v ateliérech před totálním nasazením.

Nějak jsem nepochopil, jestli H.Faltermeyer několikrát použil hudební motiv ze "svého" Policajta v Beverly Hills proto, že mu dávno došly nápady, nebo proto, že mu to připadalo vtipné. A tak je to vlastně s celým tímhle filmem...