hrumsrt

Nikoli první, ani poslední filmová adaptace některého z románů o sérii s Hannibalem Lecterem od nepříliš proslaveného Thomase Harrise, ale bezpochyby ta nejvíc slavná.. Mlčení jehňátek jsou vlastně odchylka, jelikož se jako jediná adaptace příběhů o tomhle fikčním sériovém vrahovi dočkali kvalitního zpracování, když přitom diváci mohli postavu doktora Lectera vidět už potřetí v rámci filmu, ale žádné z nich se ani nepřiblížilo kvalitám tohoto snímku. Možná i třeba proto, že vlastně jako jediný totiž dokáže balancovat mezi dvěma rovinami, v první začínající agentka FBI Clarice Starlingová řeší svůj první případ týkající se dopadení brutálně výstředního sériového vraha Buffalo Billa, a zatímco ve druhé je nucena podstupovat ponižující návštěvy právě jiného vraha doktora Hannibala Lectera, který se kdysi s Buffalo Billem setkal.. Jedna strana podpírá druhou, a jak postupují psychiatrické návštěvy mezi Clarice a Hannibalem, tak se slepují informační střípky vedoucí k Buffalou Billově dopadení. Jenže kdo bude z vybudovaného vztahu nakonec profitovat, kdo dosáhne svého... Mlčení jehňátek někdo dokáže vnímat jako kriminálku, jiný zase jako horor, když přitom se v tom najde ještě pořád dost navíc.. Jedinečná možnost složek FBI dát nahlédnout veřejnosti do svých vlastních řad a poodkrýt náročnost svojí práce. A přitom je samotné vyšetřování jen dialogovou přestřelkou a hrou mezi mocnými a lidí po ní lačnícími.. Mlčení jehňátek je jedinečné v psychologii postav, ve které nejen že dokáže feministickým způsobem odprezentovat a obhájit postavení agentky Starlingové, jež dodnes zůstává jednou z průlomových ženských hrdinek na poli filmu, ale především na malém prostoru představí dvě postavy sériových vrahů, z nichž jedna podpírá svými skutky druhou, úplně stejně jako funguje původní paradigma vztahu Starlingové a Lectera.. Napínavé sledování, v němž se střídá, jak tradiční touha po rozluštění případu, tak i očekávání z motivace postavy Lectera, které právě Mlčení jehňátek spojuje a ve finále společně rozklíčuje.. Ve svojí době patrně absolutní vrchol kriminálních thrillerů, které zkrátka v těch devadesátkách měly jinou energii a dodnes tuhle éru zvládnou definovat. Mlčení jehňátek ale na svém kouzlu téměř nic neztrácí ani po letech a i nadále jde o dosti nepříjemnou a neobvykle poutavou honbou za vlastním uspokojením, jakému už nemůže žádné parazitující pokračování zkazit reputaci.. 90%

Po vzoru kultovního Kruhu je i Nenávist remakem dřívějšího japonského snímku a nevím proč se Šimizu rozhodl svoji ikonickou značku představit světu v americkém hávu, ale alespoň je pořád dobře, že u značky zůstal a nepředal ji do cizích rukou.. Problémem Nenávisti je mytologie, kterou příběh od začátku zoufale postrádá a tenhle dojem nenapravuje ani pokračování. Oproti prvnímu filmu se nevrací Sarah Michell Gellar, no nebo je lepší to tak pro vynechání traumat brát.. Ústřední figury se tak zmocňuje její mladší sestra, která se snaží proti temným silám bojovat po svém a navždy od nich odlákat svoji rodinu.. Jenže nejen, že zlý protivník v podobě duchů má mnohem méně prostoru, ale mnohem víc sází jen a pouze na přítomnost jumpscarů, které absolutně postrádají veškeré kouzlo.. Smrtící nenávist 2 nerozvíjí původní mytologii a nenavazuje na první příběh, naopak jde jen o variaci a odhadnutelnější kopii jedničky, na kterou je lepší si nechat zajít chuť. 40%

Původní film jsem náhodou viděl docela nedávno a i když si nemyslím, že jde o kdovíjakou zábavu nebo snad kultovku, tak plně chápu a respektuji jeho kouzlo ať jen kvůli Swayzemu, kterého znám spíše v jiných rolích, se na něj celkem dobře dívá, navíc má takový devadesátkový neučesaný drzý wibe, který tohle už postrádá.. Obecně moc nemusím remaky, ale vlastně chápu jejich vznik, pokud chtějí látku znovu předat nové generaci v jiném hávu, a přesně taková měla být i Hrozba smrti.. Kdysi skvělý Doug Liman se vrací k čistému akčnímu filmu a po řadě solidních brouzdáních v jiných žánrech je zpět tam, kde se proslavil. Jenže tahle látka je jak na něj a naneštěstí i na všechny zúčastněné příliš primitivní.. Což přesně platí i pro Jakea Gylenhaala, který jak si kdysi vybíral zajímavé projekty, tak v posledních letech jakoby si chtěl užít, vydobýt jiné postavení a leze z jednoho zaměnitelnějšího kousku do dalšího.. Jasně, tohle je fajn akční mlátička, ale absolutně nemá v dnešním světě místo a vždy můžete sáhnout po něčem starším.. Dá se to brát vůbec vážně, když tam hned od začátku Post Malone natřásá svalstvo.. Stejné jako před 35 lety a to se všemi zápory, které už nespasí ani Sam Elliot. Kdyby se aspoň z té délky poučili, ale první hodina byla vlastně jen na zvážení, zda pokračovat, a neměl jsem.. Zapomenu na to já, snad taky Jake a brzy i diváci.. 40%

Existují filmové zážitky, které si pamatujete, dokážete si přesně vybavit, co to asi byl za den, kolik bylo hodin, s kým to bylo a jak jste se u toho cítili. A na tohle poprvé si u Charlieho malých tajemství do nejmenších detailů pamatuji, jako bych tam seděl pořád dokola.. Vedle dalších coming out of age snímků je Charlieho příběh jiný, protože on je hrdina, o kterém se v příběhu nemluví, on je postava, která se z nich pro jeho všednost vyškrtává, protože v koutě jako on stojí tucet dalších, akorát možná právě proto se Charliem tak snadno souzní. Kluk, co většinu času jen zasněně kouká a většina jeho přátel jsou mrtví (protože jde především o spisovatele).. Jenže pak jsou tu ta jeho "tajemství", a kde to vypadá, že scénář pouze klouže po povrchu, ve skutečnosti přesně hladí na správných místech. Jako bych žil jeho život, jako bych sdílel jeho pocity.. Třeba proto, že je znám... Bez jediného zaváhání perfektně odvedená sonda do duše dospívajících, která snad jednou pro vždy vyvrací glosu "však kolik ti je, jaké ty můžeš mít starosti..". Miluji, jakým způsobem dokáže tak přirozeně vyprávět o prvních láskách, o trablích ve škole a stejně je všechny téměř ignorovat. Tak snadné se v postavách zorientovat, tak přirozené s nimi trávit čas.. Dokonalá paleta emocí, která Vás umí naprosto hřejivě dojmout nebo rozesmát, jen aby Vás za rohem srazila na kolena.. Jeden z nejhezčích a nejpravdivějších filmů, jaký jsem v životě viděl. Znám Charlieho, prožil jsem jeho život, i když bych jemu i sobě někdy přál opak.. Není dne, kdy by mi neudělala radost další projížďka s Sam nebo Patrickem! 100%

Možná nejlepší celovečerní debut všech dob, to je Americká krása od Same Mendese. Musel to být paradoxně právě britský režisér, který natočí film o plytkosti amerického snu a nahlédne do nedokonalosti lidství prostřednictvím všední tamní rodiny.. Co je Americká krása je to komedie, tragédie? Ne, je to drama ve své původní podstatě jakou vnímalo divadlo od jakživa, a na téhle paradoxní nuanci soustavně klouže a neustále osciluje mezi absolutním dnem a vrcholem.. Příběh rodiny Burnhamových, kteří definují rozpad vlastní identity a jednou pro vždy mění svůj status quo. A co prvně začíná jako přehlídka snobů a nedokonalostí, mění postupně scénář v absolutní vytlačení superega a vypuštění sebe samotného.. Nejlegendárnější Kevin Spacey coby Lester Burnham si tady kupuje nesmrtelnost a svou postavou je skoro ideálem, jakého by chtěl člověk dosáhnout. Vše začíná idylou, v níž všichni ústřední hrdinové příběhu, tedy dvě rodiny Burnhamů a Fittsů, každá úplně odlišná, ale v zájmu zachování si společenské odměřenosti úplně stejně podřízena všeobecnému očekávání za cenu potlačení svých unikátních osobností.. Jenže, co když jednoho dne už se prostě rozhodnete, že už Vás to sere a s touhle hrou jednou na dobro skončíte! Od začátku do konce poutavá metamorfóza titulních hrdinů, kterou divák bude milovat už jen proto, že vidí svého závistivého souseda padnout.. Absolutní zasněná nádhera, která díky satirickému náhledu na životní osudy dokonale balancuje mezi melancholií a radostí, že už je asi jedno, co je co. Lidi se mají smát na pohřbu, vztekat se na svatbě a na okolí se vykašlat!.. Americká krása je nádherný film zahalený zasněnou rouškou paradoxu, jaký je radost vidět znovu a znovu.. P.S. Není nic víc osvobozujícího, než když si uvědomíte, že 1 a -1 se liší jen v té pomlčce.. 100%

Není naivní věřit, že dodá Alex Proyas i průměrným scénáristům trošku toho šmrcnu a bude z toho další pecka. Režisér vynikajícího adaptace Asimovovy povídky Já, robot a kultovní gotické revenge story Vrána ve Smrtihlavovi opět zvládá v čem je nejlepší, totiž budování atmosféry a světa. V tomhle ohledu se i na Smrtihlava s radostí dívá.. Tmavý, chladnokrevný svět, ve kterém se probouzí hlavní hrdina John a zjišťuje, že si nepamatuje kdo je, ani co tady dělá. Akorát, že cesta za zodpovězením těchto otázek bude poněkud složitější, jelikož po něm jde zákon, který si myslí, že je to masový vrah. Copak může mít někdo takový pech.. Pomalu do sebe zapadající skládačka, jaká má možnost vyběhnout s divákem a nutit ho pochybovat o všem, co vidí. Akorát, že dost těžko strhává svým tempem a vyloženě neodměňuje diváka, naopak z něj ve finálním rozuzlení opět dělá trošku hlupáka.. 60%

Vedle velkých značek a filmů za stovky milionů jakoby reklamní kampaň S tebou nikdy loni dokázala jako jediná konkurovat. A po delší době dorazila ve valentýnském období komedie, na kterou se chodilo.. Will Gluck se konečně rozloučil s Králíčkem Petrem a vrátil se zpět k láskyplnému žánru, když on má na co navazovat jako tvůrce jedné z nejlepších romcomů Kamarád taky rád, jen aby se pokusil přijít s podobnou kultovní záležitostí.. A je tedy S tebou nikdy skutečnou konkurencí svému předchůdci a odlišuje se od pásové výroby streamovacích platforem? Záleží.. Ústřední dvojice Bea a Ben v podání Glenna Powell a současné hvězdičky Sydney Sweeney je vlastně celkem fajn, i když výjimečně vítězí mužská síla.. A Glenn Powell konečně navazuje na umetenou cestičku druhým Top Gunem a možná nachází svoje uplatnění ve filmové branži. Zatímco pořád víc a víc angažovaná Sydney Sweeney, pro níž bude tenhle rok kritický, aby dokázala, zda má kromě neobvyklých kukadel i něco k herectví, ale zatím mám čím dál větší pocit, že je na nejlepší cestě kamsi do porno-průmyslu.. Několikátá variace na hru Williama Shakespearea Mnoho povyku pro nic, která v tomhle beach stylu pomalu usychá na slunci a pro diváka nejde o žádné žánrové osvěžení. Ale vzhledem k očekávání od žánru jako takového, jde o více než zdatnou konkurenci streamovacím službám, když přece jen tohle má nějakou snahu o zlepšení nálady a v závěrečné kompilaci jsem se snad i usmál.. Už ale asi opravdu nikdy (víc).. 55%

Bohužel pořád platí, že kromě kriminálek, ty seriály nějak nedáváme.. Metoda Markovič: Hojer rozhodně patří k těm lepším v posledních letech, když sází na dobové kulisy, atraktivní téma a jistou netradičnost. Ale mohlo to být o tolik lepší.. Ústřední duo Lněnička a Uhlík aka Markovič a Hojer se rozhodlo, že změní kriminální dějiny a nastaví zlu jinou tvář. A v době, kdy se výslechy prováděly násilím a zase násilím, se kriminalista Markovič rozhodne změnit přístup a zlu nastaví druhou tvář, čímž docílí nejen vyřešení svého případu, ale naváže s sériovým vrahem Hojerem tak silné pouto, že se mu zločinec začne soustavně přiznávat ke všem vraždám, které v minulosti způsobil.. On totiž Hojer je trošku prosťáček, čehož celý československý právní systém využije, aby si ulehčil práci a Hojerovi vnukne paradigma, že státním orgánům se lhát nesmí.. "Metoda Markovič" není úplně revoluční, a kdo se díval na Mindhuntera, anebo vůbec někdy viděl více kriminálek, tak rozhodně vnímá, že tohle není pojem, že kriminálky různě po světě nejásají s glosami "udělal jsem na něj Markoviče", to bych zase tu českou ješitnost mírnil (něco jak okolnosti vynálezu bleskosvodu).. Metoda Markovič je dost atypická kriminální série, která ve skutečnosti není moc o detektivní práci a vyšetřování, minimálně ne ve standardním podání. A dívá se na celé řádění vraha až formou důkladné rekonstrukce všech případů za účasti samotného vraha Hojera. Díky čemuž se dostáváme mezi policejní postupy úplně jinak, než tomu bylo doposud v jiných dřívějších seriálech. Ovšem ve finále je to celé trošku nefér vůči oběma zúčastněným.. Metoda Markovič: Hojer je neobvyklá někdy malinko morbidní, ale taky neobvykle působivá.. Petr Uhlík jako Láďa Hojer je naprosto excelentní a v letošním roce tenhle mladý objev dokazuje, že je ho pro ty nekonečné seriály zatracená škoda a má opravdu na mnohem víc. A zase kolega Petr Lněnička jako Jiří Markovič předvádí konečně nějaký důstojný výkon a v roli kompenzující si nějaké rodičovské komplexy taktéž nemá chybu, jen on tou tváří seriálu nebude.. Fascinující pokoukání, od kterého se opravdu těžko odtrhává, i přestože není ani zdaleka tak bezchybné, jak se proklamuje. Hlavním deficitem je přílišná délka celého projektu, jež úplně nesmyslně trvá až šest hodin, když zručný filmař by ji dokázal podle mě bez problémů vměstnat do jednoho celovečerního filmu, a že by to šlo. Příběh Markoviče a Hojera by se zúdernil a mohly by se z něj vynechat všichni další vrazi a jejich vlastní případy, které tady zbytečně zdržují a pro vývoj ústřední linky nejsou důležití.. Metoda Markovič: Hojer si ale svoji pozornost zaslouží a bratři Hruškové přišli s látkou, které má smysl se věnovat a nezbývá tak doufat, že se Metoda Markovič za nedlouho dočká pokračování s dalším jménem za dvojtečkou.. 75%

První opravdový nástupce Hvězdných válek, který přichází hned rok po ukončení celé původní trilogie. I když se traduje domněnka, že se tvůrci osudů rodiny Skywalkerových inspirovali právě knihou Franka Herberta z šedesátých let, ano a ať si scénáristé Nové naděje budou tvrdit cokoli, tak už jen podvědomě z ní sálá pouštní závan téhle ikonické knihy.. Je pak škoda, že se Duna dočkala svojí filmové adaptace až právě rok po velkolepém finále Hvězdných válek, protože nejen, že kdyby přišla dříve měla by možná ona tu přelomovou roli, ale i tím jak rychle dorazila, setkala se s instantním srovnáním, které nemohlo být kvůli popularitě Star wars drtivější.. David Lynch už v té době byl poměrně slavný a právě Duna byla tou odměnou za jeho výstup ke hvězdám, pokus dát dílo po němž je hlad, tomu nejlepšímu. Dokonce Lynch dostal za možnost jít cestou režie Návratu Jediho, ale tehdy dal raději přednost počátku jiného kultu (a možná udělal dobře, protože kdo dnes zná jména režisérů pátých či šestých Hvězdných válek).. Jako fanoušek knižní předlohy chtěl odvést Lynch správně poctivou práci, a tak ve výsledku dal dohromady snad šestihodinový materiál, který ale po soubojích s producenty musel zkrátit na třetinu, s tím že nad poslední verzí už ani on sám neměl moc, a to nepotěší žádného tvůrce. Vztah Lynche se studiem byl tak vyhrocený, že zkazil režisérovi celé kouzlo Herbertovi předlohy a nejen, že on sám velmi nevolně vzpomíná na cokoli ohledně svojí Duny, ale veřejně jasně deklaruje, že nechce mít nic společného s aktuální novou Villeneuveho adaptací, i přesto jak silný vztah i on sám k Duně jako původnímu textu nejprve získal.. I když by Duna mohla vyznívat jako peklo, které zatratil i jeho tvůrce, tak stejně tenhle film z osmdesátých let získal řadu fanoušků. A to dokonce i přesto, že výsledek je někdy naprosto šílený.. Duna vypráví o pádu rodu Atreides a jeho následném vzestupu, což zosobňuje postava hlavního hrdiny Paul a skrze jeho osobu jde o jakési varování před mocí náboženského fanatismu.. A způsob, jakým tahle Duna vypráví tuhle cestu, je v množství času asi nejhorší možný. Takhle jde jen o souboj nějakých lynchovských hnusáků a hezkých lidí, kteří občas mají i modré oči a do toho tam z písku vylézají červíci. O co všem jde se do Vás v úvodní minutě pokusí dostat vznášející ženská hlava, jenže na úvod tak neefektivně zasype diváka informacemi, že to stejně nemá význam, a co přece by za film měl mluvit obraz a nebude tak těžké pochopit, oč v Duně vlastně jde.. No bude. Vůbec příběh nevychází jako obrovské sci-fi, které založilo úplně novou generaci obdivovatelů knihy. A Duna dochází na limity svojí doby, když nedokáže ani technicky dobře podchytit, oč v příběhu jde.. Lynchova Duna je bizarní podívaná, kterou drží pohromadě režisérovo obludárium, fajn Sting a ten obrovský potenciál značky, jaký by mě z tohohle zážitku ale vlastně nenapadl. Duna nikdy nebyla taková heroes journey jako Star wars a naopak ve větším měřítku šlo o politikaření a intriky, které občas doprovodí nějaký fantasy prvek, a tohle Lynch tady prohodil, narušil tak sílu matérie a výsledek proto nemůže být nikdy podobný.. Hodně divná podívaná, u které je úplně šok, že se v letech 2021 a 2024 dočkala nového dvoudílného zpracování v takové kvalitě, kdo by to před těmi čtyřiceti lety řekl.. 60%

Více než hodinový videoklip, ve kterém populární americká zpěvačka skládá mozaiku svých nových hudebních hitů a vysvětluje svůj subjektivní pohled na lásku a vztahy (narcistické, ale docela autentické). Pro fanoušky Jennifer Lopez a její hudby naprostá povinnost a možná splněný sen. Pro ten neutrální zbytek možná zajímavý a jedinečný pokus, jak prodat svoje nové album. A pro ty, co ji a hudbu nemůžou vystát, tak ruce pryč, tohle by Vás mohlo zabít.. 50%