km_

Už podle názvu bylo jasné, co můžeme čekat. S koncem předchozí série, který znamenal emotivní rozloučení s klasickým pojetím pořadu (potažmo i s Top Gearem), jsme se rozloučili se stanem a publikem a trojka se vrhla do toho, co jim dle mého šlo a jde nejlépe – road trip. Paradoxně se však v prvním díle asfaltu dotkli pouze na kole, neboť se vydali na boat trip, jak už plyne z názvu. Ten probíhal ve starém dobrém duchu, plný politického humoru a provokace, které jsou opět na hraně, jak jsme už zvyklí. A přestože už měli i kreativnější díly, tak Seamen je radost sledovat, neboť nejde o nic jiného, než jak tři stárnoucí kamarádi už snad trochu nostalgicky nebo spíše sentimentálně dělají klukoviny a komentují dění a místa kolem sebe. Pokud však chce člověk sledovat Grand Tour jako Autosalon, tak tady má smůlu, neboť na recenze aut se nedostane.

Na začátku to vypadalo vizuálně poměrně podmanivě, ale už tam bylo jasné, že s historií to bude mít společného pramálo. Žvatlající Vikingové, co se topí v krvi, zatímco křesťané jsou odevzdaní v náručí boha a místo boje se jen modlí? Lol. No dobře, ne všechny seriály a filmy jsou učebnicí historie, je normální, že se prostě znásilní motivy, ale s mírou. Celkově se uvěřitelnost děje a zápletek blíží nule, stejně jako úroveň dialogů, kde bychom stěží hledali nějaký hlubší dialog, většinou se řekne, moji bozi jsou lepší, těším se do Valhally, teď pojďme šukat. Herecké výkony jsou dost ovlivněné nejspíš touhou režiséra udělat z Vikingů trochu pornoherce, trochu MMA bojovníky. Na začátku to ještě bylo trochu lepší, dalo se to odpustit díky poměrně napínavému ději, ale očividně rozkaz zněl jasně, všechno se bude gradovat. Takže pokud někdo na začátku vypadal jako Viking, tak postupem času se na něj nabalilo tolik kérek, vlasového tuningu a řasenky, že vypadal někde mezi Jackem Sparrowem, Conchitou Wurst a maorským bojovníkem. Chápu, že poptávka po severské mytologii je velká a má potenciál pro seriál, ale to už to rovnou mohli říznout i s narkomafii, která je asi tak stejně populární, a bylo by to stejně tak uvěřitelné. Pokud si odmyslím bojové scény, které se v random čase boj zastaví, aby se na sebe mohli bez dialogů a hlavně následků na zdraví koukat hlavní postavy, bojové scény, kde se podle potřeby mění počet bojujících lidí, kde jednou k dobytí Anglie stačí pomalu tucet Vikingů, načež se pro rodinné půtky sejdou tisíce, tak se seriál zkrátí minimálně o půlku, což by vzhledem k obsahu sdělení bylo pořád příliš dlouhé. Dialogy jsou úplně bez myšlenek, točí se stále dokola, neustále tam jsou extrémní projevy emocí, ale ta emoce tam úplně chybí, takže se na to jen koukám a občas mám fakt pocit, že jde o TikTok cringe kompilaci místo seriálu. Asi to zkrátím tak, že jde o obdobu Velmi křehkých vztahů s trochu lepšími hereckými výkony a nafouklým rozpočtem na kadeřníky, maskéry a kostýmy, zasazené do vyrabovaného světa Vikingů řízlého s pornem, kde by se děj dal přirovnat ke psovi, co se snaží překousnout tekoucí proud vody. Ale pořád se na to se skřípáním zubů člověk chce dodívat, třeba kvůli nějaké marginální dějové linii jako třeba Flokiho Island, takže celkově slabší podprůměr.

Samozvaný žlutý cirkus Dana Přibáně už není neznámou bandou dobrodruhů, kteří se rozhodli přijmout výzvu, jako tomu bylo před dekádou, naopak už je náčelník výpravy celebritou, na Trabanty se nabalil slušný marketing a nelze si nevšimnout, že vzniká další dokument, který se řídí filosofií, že neustále ze všech stran slyší, že to nejde, takže tahle banda lidí chce dokázat, že to jde. Asi nejsem zrovna následovník takové filosofie, neboť premisa, že všichni říkají, že to nejde, je už sama o sobě hloupá, nemluvě o tom, že již několikrát dokázali, že „to“ jde, ať už „to“ třeba znamená, že s Trabanty projedou třeba i na korbě náklaďáku. Slyšet tedy tu stejnou frázi znovu i tady, to mi přijde až absurdní. Vlastně mě to ale ani nepřekvapuje, neboť už od prvního filmu s Trabanty mi přijde, že jsou tito dobrodruzi tak trochu naštvaní, že se vyskytli, kde se zrovna vyskytli, což je i případ této série. „Přijeli jsme do Indie, ale všude jsou Indové…“ by se dala označit jako hlavní osa komentáře, jídlo je moc pálivé, Indové se chtějí fotit, Indové jsou hnědí, Trabanty jsou na hovno, sere mě to všechno, ale je to krásné, ten život, haha, Banská Bystrica je ale pořád lepší. Poslouchat takové komentáře co pár minut je fakt otravné. Člověk by si mohl říct, že se na to jednoduše nemám dívat, když mě to nebaví, ale o tom to není. Ty části, ve kterých se popisuje něco jiného, zajímavého, autentického, co skutečně stojí za komentář, třeba návštěva chrámu Sikhů, absurdní rituál uzavírání a otevírání hranice, zakázané původní čtvrti v Číně, autentické vstupy s místními při návštěvách atp., ty stály za to. Komentář takových vstupů dokázal divákovi rozšířit obzory, byl edukativní, ale přesto lidský, takový, který by se od podobného filmu dal očekávat. Stejně tak byly vtipné a kreativní i hudební vložky, které pobavily mnohdy i místní a působily opravdu celkově příjemně a mile. Co se týče kvality zfilmování, tak některé záběry se mohly postavit i velikánům z Grand Touru s rozpočtem od Amazonu, to obzvlášť záběry z dronu. Tyto kvality jsou však upozaděny fakt pitomými komentáři, nadáváním, věčnou nespokojeností a celkově nesympatickým vystupováním, které hraničilo s naprostým buranstvím, nerespektováním pravidel, ale i třeba kultury. Celkově mám po zhlédnutí ambivalentní pocity. Na jednu stranu nemůžu hodnotit špatně, neboť jsem byl nadšen ze zachycení scenérie, stejně jako občasných autentických vhledů do života tamní společnosti, na druhou stranu jsem byl konstantně v pozoru, kdy budu muset přivřít oči nad šovinistickou trapností, což mi do značné míry znepříjemnilo sledování.

„Česká komedie Bajkeři vám zaručeně zpříjemní sobotní večer!“ Lol, you wish. První product placement přišel až v 4. minutě, který se pak střídal pouze s cringe af. Kdo je vlastně cílovka? Pedofil? Alkoholik? Pseudoliberální prarodiče, co si řeknou, jak jsou ti mladí vtipní? Fakt ubohé, ale na Soukupa to taky nemá, protože kameraman nikoho do záběru šťouchat nemusel.

Očividně český Netflix nakoupil licence na filmy, které byly fakt levné, otázkou je, jestli by za takové filmy neměl platit spíše producent filmu Netflixu, protože se člověk cítí jako v reklamě. A potom to je vlastně taková trapná česká verze už tak trapného American Pie. Přišlo mi to asi tak pozérské jako celý Špindl v realitě, nechutné nevkusné prostředí pro pseudosmetánku, aby se někde vylila a vyřádila se. Za mě velký špatný.

Když mi Netflix nabídl tohle, tak jsem byl skeptický, protože jde o tvrdý americký sitcom, který se odehrává v podstatě na dvou třech místech, to nakonec ale vlastně nevadí. Humor je poměrně přímočarý a povrchní, ale taky konzistentní a našel si mou důvěru. Když se nad tím tak zamyslím, on je to vlastně docela pitomý humor, je lokální, aktuální, politický, dost se tam neustále dokola opakují stejné zápletky a vtipy, že už člověk tuší, co daná postava řekne a udělá, ale přesto to tam je nějaký malý zvrat nebo něco málo navíc, takže si to udrží pozornost a vtip. Rozhodně bych neřekl, že co se týče námětu a děje, tak jde o nějaký patos, naopak to je spíše taková tragikomedie umírající kultury malých rodinných rancherů. Dějových zvratů tam je tolik, že se by se za ně ani piráti z Karibiku stydět nemuseli, takže někdy až nepříjemně moc, a přestože to Kutcher někdy hrozně přehrává, tak ostatní to neustálým peskováním a vysmíváním takových scén lidsky vyrovnají, taková konfrontace parodie. Po odchodu Mastersona jde trochu poznat, že je to taková nafouklá bublina, děj se vlastně stále točí dokola, něco funguje, šup, nefunguje, hádka, omluva, funguje a znovu. Je to vlastně takový docela obyčejný seriál, v nejlepším slova smyslu, není žádný trhák a myslím, že specifickým prostředím a humorem to bude asi dost kontroverzní love or hate. Nedá se od něj čekat nějaká závratná myšlenka, ale jako karikatura doby téhle subkultury, jejich světonázoru a hrdosti na odlehčení neurazí. Mě to zaujalo a pobavilo, takže za mě nadprůměr.

Námět je docela zajímavý, kontrast sociálně slabé rodiny ovdovělé matky alkoholičky a jejího věčně nešťastného, nasraného, hrdého syna, který to schytává ze všech stran a jeho zbohatlý kamarád s nulovým respektem k pravidlům, kterému projde skoro vše, nezabrušuje se tam moc do nějakých hlubších polemik, vše je značně povrchní. To stejné s dějem, ten však docela odsýpá. Dialogům se dá snad přiznat pouze to, že se nebojí použít uvěřitelných vulgarismů, jinak to je spíše taková ta česká mdlá klasika bez výraznějšího šmrncu a myšlenky. Některé výměny jsou fakt za trest, třeba výslech policie nebo rozhovory s bimbos od Kolmana (Mádla). To stejné by se dalo říct i o hereckých výkonech, jsou brutálně nekonzistentní, část herců to hraje uvěřitelně a obstojně, ale jakoby byli ve skanzenu trapného filmu. Co mě však na filmu fakt štvalo, je všudypřítomný product placement. Kdyby se na to člověk měl dívat v komerční televizi, tak to má delší stopáž reklamy než filmu. Celkově mě film neoslovil, ale dalo se na něj dokoukat, slabší podprůměr.

Tady bych se asi řídil radou Beara Gryllse a vážil každou kalorii potřebnou ke sledování, hodnocení, psaní každého znaku tohoto komentáře, byť i pouhé myšlence na tuhle bídu, protože to vážně nemá cenu.

Sever měl obrovský potenciál, ale spíše mě zklamal. Kdybych se na něj díval bez zvuku, tak bych měl pocit, že to bude takový malý zázrak, tedy česká kriminálka, na kterou se dá dívat. Ale ono to bohužel je i se zvukem a ty dialogy byly horší než texty od Krajča. Kdyby někdo přepsal scénář a předaboval to tak, aby to bylo aspoň trochu uvěřitelné, tak by Sever mohl mířit trochu výš, takhle to bohužel je slabý český průměr, což je vlastně podprůměr. Opsal jsem tady jeden dialog, po kterém jsem Sever málem nedokoukal, posuďte sami. Spoiler alert! A: Ahoj. B: Ahoj. A: Myslíš, že už nás nechají o samotě? B: Jasně. B k policistům: Držte se zpátky, prosím. (20 vteřin ničeho) B: Jde vo toho tvýho policajta. Vod toho soudu musí odejít jako nedůvěryhodnej polda. Je ti to jasný? Pak si už může žvanit, co chce, to je jedno, ale bude nedůvěryhodnej, jenomže to má dělat Sbořila, to není dobrý. Zařiď to. (3 vteřiny ničeho) A: Upřímnost za upřímnost. (3 vteřiny ničeho) A: Bylo to nutný, házet toho chlapa z vlaku? B: Ale já nevím, já jsem to nerozhod. Fotil tam, no... byl to bejvalej vnitrák. A: Kdo po tobě může jít? Koho jsi kurva v Praze nasral? B: Hele do píči, já... já nevím už vůbec nic, ani jestli je ten Svoboda, nebo jak se jmenuje, vůbec důležitej, nebo vo co se tady snažíme. Jsem pod tlakem, slídej kolem mě novináři. Místo hrdiny, co přežil vlastní smrt, ze mě chtějí udělat mafiána. No, takhle to tady chodí, ty vole, posraný Česko. V Americe už bych byl hrdina. (5 vteřin ničeho) B: Ivane, Valenta je mrtvej a solárka se jede dál. (3 vteřiny ničeho) B: Vodepsali nás. A: Okay. A: Jsme kurvy na prodej, ale ani ty nevíš, kdo nás pase. B: Do prdele se vším. B: Já už to nechci dělat. (3 vteřiny ničeho) A: Já taky ne, ty čuráku. A v podobném duchu, resp. bezduchu to probíhá celé. Bohužel.

Tyhle vidlácké reality TV z History a Discovery channelu mě prostě berou. Nejde to brát vážně, protože by si člověk musel ustřelit hlavu, ale tohle je prostě Amerika. Polovina lidí je jak na kokainu a druhá polovina kýve do rytmu. Stejně tak je to tady s touhle show. Neskutečný vidlácký patos nepřekvapí, v podstatě se točí dokola průsery a silácké předvádění mixlé s emotivními rodinnými historkami a poučkami o tom, jak správně dělat byznys. Ve výsledku je těžké hodnotit celkový dojem, protože to prostě není kvalitní kinematografie, ale současně to člověka zaujme a dokouká.