Marze

Velice nudné zpracování se stokrát viděnou pointou.

Viděl jsem desátý díl a žádná řachanda to tedy nebyla. Historky a vtípy až na výjimky bez point, k tomu promítání oblíbených videí hostů, vzprávění co mají rády jejich karaoke. Jako příjemné chvílé strávené mezi oblíbenými lidmi ze showbyznysu proč ne, ale nikoho jsem z nich neznal. Deset procent dávám za zpívajícího Fantomase za doprovodu cimbálovky.

Hlavní postava po pro něj překvapivém rozvodu potkává samé citové ploché ženy, s kterými chodil před dvaceti lety. Uvědomuje si své paralelní nežité životy. Jeho zženštilost ženám neimponuje a chtějí si s ním jen uživat. Po znovunabytí svobody žijí tak nějak podle sebe. Jejich ženské vlastnosti jsou karikovaně zveličené (scéna, kdy si ráno žena vyčítá, co dělala včera večer). Chvílemi dochází až k převrácení generových rolí: „Ty jsi vážně příšernej, ale skvěle se s tebou píchá, je mi s tebou dobře.“, nebo další hrdinova bývalka: „Jedu na kurz surfování v Kostarice a pak něco mám v Papui-Nové Guinei“. Úvodní záměrně odosobněná scéna snímku, kdy poradkyně s mechanickým vystupováním společně s manželkou oznamují překvapenému manželovi rozvod, mi připomenul přednášku výborného psychologa Jeronýma Klimeše, který na přednáškách občas používá ukázky z filmů. Na jedné přednášce říkal, že muž si takovéto věci promýšlí dlouhou dobu, ale ženy fungují jako přepínač. Cvak a rozhodla se. Humor není až na vyjímky slovní („Mildred? To je takové staromódní, ale hezké jméno“), ale spíše vyplývá z různých situací. Z tématu by šlo možná vytěžit více, ale pro mě zábavný fim, který nutí k zamyšlení.

Průměrná sci-fi se zajímavou myšlenkou a přepáleným závěrem.

Nuda

Krimikomedie to moc nebyla, spíše portrétní studie jednoho detektiva. Kokainu je poněkud moc. Je to dobře natočeno, ale tento typ filmů je nuda.

Taková průměrná komedie. Pobavili mě některé hlášky.

Hodně kapel se snaží neúspěšně napodobit jejich zvuk. Pořád ve skvělé kondici, skvělá atmosféra koncertu. Dobře, že tentokrát moc nenatahovali písničky a zahráli jich tudíž více.

Jestli má být smyslem kinematografie úžas nebo alespoň zábava, tak toto byla upovídaná nuda. Čekání na kyselou bouři bylo tak nesnesitelné, že jsem radši uklízel. Přitom jedna postava prozíravě radí: "Nemůžeme čekat, musíme bojovat". Mohlo se to ještě zachránit najmutím dramaturga místo ekologa. Deset procent navíc dávám za rozhovor "Uklízečka má volno", "Tak to asi máme stejnou" a historku se stavebnicí Mladý chemik pro začátečníky s ohořelým, dva týdny dorůstajícím obočí.

Film je trochu lepší sitcom, ale baví skvěle. Některé vtípky jsou až na hraně korektnosti a sprostosti.