Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (144)

plakát

Urara meiročó (2017) (seriál) 

O prvních dvou třetinách můžu říct v podstatě to, že jde z většiny o standardní nijak nevybočující adaptaci 4-koma mangy z Manga Time Kirara, stejné jako naprostá většina jejich tvorby (tedy kromě výborného Hidamari Sketch a možná pár dalších výjímek) - máme tu standardní archetypy, mírný fanservis, yuribait, slapstick humor apod. (koukatelné to je, ale žádný zázrak se nekoná) - ale kromě toho je tu i potenciálně zajímavý svět a výborná grafika a animace, patřící k tomu nejlepšímu této sezóny. Ke konci druhé třetiny se začíná objevovat silnější mysteriózní stránka s opravdovým dějem, a následuje podstatně silnější poslední třetina. Bohužel pak už seriál končí, ale příběh zdaleka u konce není, takže to vypadá na minimálně druhou sezónu. V té vidím vcelku velké množství potenciálu, protože s větším zaměřením na děj a stejně silnými produkčními hodnotami by mohlo jít o vskutku dobrý seriál. Ale první sezóna dostane jen silné 6/10, a to jen díky poslední třetině a grafice/animaci (jinak by to bylo 5).

plakát

Rozhovory s půlslečnami (2017) (seriál) 

Jedna z lepších slice of life komedií sezóny (určitě lepší, než něco jako Kobayashi-san Chi no Maid Dragon nebo Gabriel DropOut), ale bohužel víceméně nekonzistentní... některé epizody jsou silnější, některé dost slabé, časování tu většinou je, fanservis víceméně neobtěžuje. Charakterizace je slušná, grafika a animace jsou průměr, nepřekvapí, ale plní svůj účel, soundtrack nic moc. Ke konci spíš horší, než na začátku a repetitivnost už jde dost poznat. Ve výsledku silných 5/10, což je stále lepší, než mé úvodní očekávání, ale potenciálu tam bylo víc.

plakát

Bubuki Buranki - Season 1 (2016) (série) 

Víceméně technologické demo CG animace SANZIGENu... zpracování příběhu je občas mírně nešťastné, hlavně v první třetině, pak se seriál zlepší a do popředí jde velmi slušná režie a samozřejmě animace; největším problémem je asi velké množství postav, přičemž spousta z nich je docela zbytečných a zabírají místo, alespoň v kontextu první série, druhým největším je spousta nezodpovězených otázek a podivný vyprávěci styl bez jakékoliv větší organizace, což dělá hlavně v první polovině vše dost matoucí. Vizuál je na velmi dobré úrovni, ale v pohybu jde vidět, že to autoři ještě nemají úplně vychytané a občas to vypadá dost roboticky. Zbytek víceméně mírný nadprůměr... ve finále horší 6/10, pokračování je mnohem lepší, ale i první sezóna je celkem zábavné mecha béčko.

plakát

Bubuki Buranki - Hoši no kjodžin (2016) (série) 

Autoři se víceméně poučili z mírně nadprůměrné první sezóny a druhá sezóna Bubuki Buranki už má i relativně solidní příběh, přičemž většina otázek z první sezóny je také zodpovězena a dočkáme se i slušného závěru. Režie funguje stejně dobře jako v první sezóně, bohužel stále je tu problém s obrovským množstvím občas trochu zbytečných postav, ale alespoň u těch hlavních je slušná charakterizace a vývoj. Také jde vidět výrazné zlepšení v kvalitě CG animace, vypadá to stále stejně dobře a hýbe se to mnohem lépe. Nakonec skoro čistých 7/10

plakát

ViVid Strike! (2016) (seriál) 

ViVid Strike! nezačal zrovna nejšťastněji, nicméně postupně se seriál celkem vyvinul v relativně funkční a samostatnou story na mnohem lepší úrovni, než ta pohroma Mahou Shoujo Lyrical Nanoha ViVid a druhá polovina na mě udělala lepší dojem, než ta první. Postavy jsou relativně základní a generické, ale plní svoji úlohu vcelku dobře, hlavně díky ucházející charakterizaci a vývoji; nicméně stále je tam spousta chyb a předvídatelné to je taky. Na animaci si stěžovat nelze - oproti svému předchůdci ViVid Strike! animuje opět studio 7arcs a celkově produkční hodnoty jsou na vyšší úrovni, než by si seriál zasloužil. Takže jako taková béčková zábava to ujde - lepší 5/10.

plakát

Hoši o ou kodomo (2011) 

Hoshi wo ou kodomo sice není tak prázdně sentimentální, jak ostatní tvorba Makota Shinkaie, místo toho se ale snaží si hrát na Ghibli a moc mu to nevychází - hlavním problémem bude asi to, že film naprosto neví, co chce vlastně být - skáče od jedné události k druhé a na ničem vlastně nezáleží... a k tomu je to ještě plné logických nesmyslů. Režie je špatná a celý snímek působí fragmentovaně, stejně tak tempo; postavy tomu taky nijak nepomáhají, jsou naprosto jednodimenzionální. Vizuál ujde, taková kombinace předchozích Shinkaiových filmů a Studia Ghibli, animace je velmi dobrá, soundtrack průměr, zbytek průměr - slabší 4/10.

plakát

Kumo no mukó, jakusoku no bašo (2004) 

Standardní Makoto Shinkai... plné kýče, prázdné sentimentality, melodramatu, plochých postav a logických nesmyslů. Technicky sice na velmi dobré úrovni (ale ne to nejlepší, co se v anime dá vidět), ale ten zbytek to sráží dolů; a posledním hřebíkem do rakve je to tempo. Lepší 4/10

plakát

Med a čtyřlístek - Série 2 (2006) (série) 

Vážnější a hůř vyvážené, než první série. Změna režie jde vidět a druhá část se snaží být až moc emotivní a úplně se to nedaří. Animace je lepší, než v první sérii (nejspíš díky menšímu počtu dílů), ale celkově se to jedničce zdaleka nevyrovná a 6+/10.

plakát

Med a čtyřlístek (2005) (seriál) 

Na Hachimitsu to Clover se mi asi nejvíc líbí, jak pracuje s postavami - kromě perfektního psychologického profilu se průběžně po celou dobu seriálu vyvíjí, z většiny interakcemi a částečně introspekcí a interním monologem. Tomu napomáhá i humor, kterého je tu spoustu, ale nijak celkově neubírá zbytku na vážnosti ani není v konfliktu - v jádru jde stále o charakterové drama s prvky slice of life. Grafická stránka a animace je také na velmi vysoké úrovni (už od openingu), ale co je ještě lepší, je soundtrack - samotná hudba je výborná, a sladění se zbytkem funguje stoprocentně. Hachimitsu to Clover je prostě propracovaný a promyšlený ve všech stránkách a právem jeden z nejlepších anime seriálů vůbec (a jedním z hlavních důvodů, proč je Kenichi Kasai jedním z mých oblíbených řežisérů) - skoro čisté 10/10.

plakát

Gakkóguraši! (2015) (seriál) 

Gakkou Gurashi! je další z řady moe slice of life seriálů, ale tentokrát se snaží žánr zkombinovat se zombie hororem a obohatit psychologickou složkou. Problém je v tom, že se ve skutečnosti jedná jen o levnou cestu, jak přitáhnout pozornost - zpracování těchto dvou částí je dost povrchní a nefunguje (postavy jsou sice vcelku zajímavě vytvořeny podle modelu Kübler-Rossové či pěti fází smutku, tj. popírání, agrese, smlouvání, deprese a smíření, ale mimo to dostaneme nulovou charakterizaci, postavy neprojdou žádným vývojem a celkově jsou nezajímavé a zkopírované od jinud), neustálé změny atmosféry seriálu také spíše škodí. Přiběh také často nedává moc smysl a vykrádá v podstatě všechny známé zombie horory. Animace je mírný nadprůměr, všechno ostatní je v šedém průměru - horší 4/10.