Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (144)

plakát

Kaiba (2008) (seriál) 

Kaiba je dobré anime, které ale dává do popředí styl před substancí... víceméně se jedná o cyberpunkovou dystopii (i když to z vizuálu tak nevypadá) a většina konceptů a částí příběhu se už objevila mnohokrát předtím, což sice není nutně na škodu, ale bohužel tady to autoři ke konci nějak nezvládli - začátek je sice výborný a úroveň si seriál udržuje po asi dvě třetiny, ale pak se začne ukazovat, že 12 epizod je prostě málo a spadne do pasti převysvětlování (které stejně tak jako charakterizace a vývoj některých vedlejších postav není moc uvěřitelné), jak se snaží na poslední chvíli vyřešit všechny ty volné konce a v procesu přinese i několik děr... a pak ten předvídatelný klišé konec. To je můj hlavní problém s Kaibou a zároveň asi jediný velký - u seriálu jsem se i tak bavil, vizuální stránka je výborná a stejně tak samotná animace, a soundtrack je ještě lepší. Takže dám čistých 7/10 a nechám to tak... ale později se svým Yojouhan Shinwa Taikei (The Tatami Galaxy) Masaaki Yuasa ukázal, že umí i daleko lépe.

plakát

Lostorage WIXOSS - Lostorage Incited Wixoss (2016) (série) 

V podstatě "reboot" série - sice chronologicky navazuje na Selector Spread WIXOSS, ale není nutné jej vidět, protože příběh je v podstatě nezávislý - a ukázalo se, že se autoři vůbec nepoučili. Psychologie postav (i když je to žánrově zařazeno jako "psychologický") je stejně povrchní jako předtím a jejich činy stejně tak jako příběh dávájí ještě menší smysl. Animace a kresba jsou (jak je u studia J.C.Staff zvykem) na velmi slušné úrovni, ale to bohužel nic nezachrání - celkově je to prostě slabé. 3/10

plakát

Šówa genroku rakugo šindžú - Season 1 (2016) (série) 

Drama z prostředí japonského divadla rakugo, nejlepší anime sezóny zima 2016 a obecně jedno z nejlepších anime, co jsem zatím měl možnost vidět. Vlastně jediné srovnání, které mě momentálně napadá, je Sennen Joyuu (česky Herečka tisíciletí) od Satoshiho Kona, a to je obrovský kompliment - už dlouho jsem neviděl nic s tak dobrým vyprávěcím stylem a příběhem - do té míry, že není vůbec nic, co bych mohl Shouwa Genroku Rakugo Shinjuu vytknout. Dobré charakterové drama musí mít i dobré postavy - v tomto případě všechny dostanou svoji dávku vývoje a hloubky, a autoři se vyvarovali archetypů, takže každý charakter má vlastní dobře napsanou osobnost. Produkční hodnoty jsou také na vysoké úrovni, a i když byl seriál vytvořen na průměrném TV rozpočtu, Studio DEEN z něj dostali maximum - zrovna u tohoto studia je to překvapující, protože nikdy nebyli známí pro produkční hodnoty (možná kromě osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy produkovali věci jako Tenshi no Tamago a Patlabor) - vizuál plní svůj účel stoprocentně a impresivní je hlavně animace postav a mimika, která působí velmi přirozeně a doplňuje perfektní dabérské výkony. Hudba a obecně zvuková stránka nezaostává, OP je jeden z nejlepších tohoto roku. Takže jedinou výtkou je relativní absence závěru, ale to v podstatě není ani výtka, protože příštím rokem bude navazovat pokračování, na které se už teď velmi těším. Lepší 9/10

plakát

Futari wa Precure - Season 1 (2004) (série) 

Standardní mahou shoujo se vším, co k tomu patří... a k tomu ještě masivní vykrádačka Sailor Moon. Opravdové hloubky to nemá ani špetku, repetitivní to je a souboje jsou slabé a nedávají logiku. Oproti tomu postavy jsou vcelku dobré a plní svůj účel (ty pozitivní, padouchové jsou standardní zlí jednodimenzionální) a trochu vývoje dostanou také, i když ne moc. Produkční hodnoty jsou nadprůměrem roku 2004 - digitální animace, průměrná a repetitivní transformační sekvence, špatné CG (ale neberu jim to za zlé, dnešní anime to neumí taky), hudba plní svůj účel, OP/ED jsou dost chytlavé, celková zábavnost ujde, na dětský pořad je to furt lepší, než většina těch dnešních blábolů v televizi. Většinu věcí už napsal yenn... za mě trochu lepší 5/10, dolní hranice tří hvězdiček. Ani v Pretty Cure sériích to není to nejhorší, ale ani zdaleka to nejlepší (to bude asi mnohem kompetentnější Heartcatch Precure!) - dívat se na to ale dá.

plakát

Cardcaptor Sakura - Season 1 (1998) (série) 

Klasika jak žánru mahou shoujo tak CLAMPu se vším, co k tomu patří - typicky CLAMPovský progresivní přístup k postavám, jejich vztahům a vývoji je tu dobře vidět a stejně tak charakteristický grafický styl. Seriál cílí hlavně na dětské publikum a proto se tu nedá čekat nějaká hlubší symbolika a je tu i vcelku velká míra epizodičnosti, typicky pro žánr - ale narozdíl od spousty podobné produkce není vůbec hloupý a i filler epizody jsou dobře napsané - a díky CLAMPovskému přístupu je seriál zábavný i pro dospělé při zachování snadné stravitelnosti pro děti. Postavy jsou jednoduché a přitom vysoce efektivní, dobře definované a s výborně zvládnutým vývojem, který jde občas vidět až retrospektivně. Grafika, animace a soundtrack patří mezi to nejlepší, co v devadesátých letech v animovaných seriálech vzniklo. Jedinou větší vadou je tedy prezence docela velkého množství filleru... manga tímto neduhem netrpí a vysoce doporučuju si ji přečíst - stejně jako většina zbytku tvorby CLAMPu za to stojí. Ve výsledku 9/10 s malým plusem pro místní Subjektivy.

plakát

Mahó šódžo ikusei keikaku (2016) (seriál) 

Spolu s Lostorage Incited WIXOSS největší edgefest podzimní sezóny. Animace je stejně jako u druhého zmíněného seriálu na slušné úrovni a obecně co se týče produkčních hodnot nemám nic moc co vytknout, ale celková stupidita a naprosto chybějící charakterizace (jak už je u levných kopií Madoky zvykem, v tomto případě se jedná ještě o LN adaptaci) už tak nezajímavých postav všechno sráží dolů, a smysl tohoto výtvoru mi jaksi uniká... asi to bude fakt jen to vraždění - slabé 3/10.

plakát

Girlish Number (2016) (seriál) 

Ze začátku mi to připomínalo takové "zlé dvojče" Shirobako - obojí je o anime průmyslu a obojí je vcelku realistické. V tomto případě je bližší zaměření na anime dabing. Největší rozdíl je asi v tom, že Shirobako byl seriál o dobrých lidech snažících se překonat překážky v anime průmyslu, zatímco Girlish Number je o dost cyničtější, takže se dozvíme, jak se vypořádat s otravnými tiskovými konferencemi nebo LN autory a postavy (včetně té hlavní) mají daleko víc špatných osobnostních vlastností. Bohužel seriál naprosto neví, čím chce být a kam chce jít a všechen ten cynicismus je po nějakém čase dost repetitivní (ano, chápu, chcete dělat satiru, ale to samé po 12 epizod prostě nefunguje) a celé je to jakési líné... postavy sice celkem ujdou (kromě některých) a animace je fajn, ale celkově prosté 5/10.

plakát

Šúmacu no Izetta (2016) (seriál) 

Alternativní historie, "epic" animace, "epic" soundtrack a všechno ostatní, slušné produkční hodnoty, Izetta je takovým Kabaneri podzimní sezóny, teď ještě zkombinované se Strike Witches. Logika tomu nic neříká a celý příběh je v podstatě sekvence událostí propojených něčím, co je spustí. Postavy za nic nestojí (jsou kompletně jednodimenzionální) a to ostatní v podstatě taky ne (kromě vcelku slušné animace)... takže ve výsledku je to slabé, a dám tomu čisté 3/10.

plakát

Njanbó (2016) (seriál) 

Jednoduchý animovaný seriál podle všeho hlavně pro malé děti a taky to nejbližší adaptaci mangy Yotsuba&!, co kdy dostaneme... no kombinace filmovaných pozadí a prostředí s CG animací vypadá zajímavě a nekonvenčně, CG animace je velmi dobrá. Oproti spouště kraťasů funguje i obsah, ve 26 krátkých epizodách tu najdeme i jednoduchý děj a stejně tak jednoduché, ale funknční postavy, to samé se dá vlastně říct i o humoru. Vzhledem k cílové věkové kategorii 7/10.

plakát

Júri!!! on ICE (2016) (seriál) 

Mé dojmy byly ze začátku velmi pozitivní, ale seriál ani zdaleka nedosáhl svého potenciálu a po první třetině se spíš zhoršil; co je na vcelku slušné úrovni je charakterizace hlavních dvou postav, ale vývoj a story je úplně mimo; spousta věcí ke konci nedává smysl a je vidět, že je tam autoři dali jen proto, aby měli jak dál, a aby měli zkratku k finále (hodilo by se dvakrát tolik epizod a více promyšlená story; ale to by samozřejmě muselo být dobře napsané, protože tak jak to je by to nefungovalo - celé poslední dvě třetiny se jedná v podstatě o repetitivní a únavné sportovní anime, přičemž v posledních třech epizodách se to autoři snaží spravit, bohužel neúspěšně). Velká míra vcelku zbytečného fanservisu tomu nenapomáhá a seriál má problém udržet napětí a vážnost. Humor funguje tak napůl, bohužel stále lépe, než ten zbytek... ani animace není tak dobrá, jak se všude píše - scény mimo samotné bruslení jsou spíš podprůměr (a při samotném bruslení se pohybuje jen bruslař, takže plynulost tam není problém) a v některých epizodách jde kvalita animace ještě víc dolů. Ale i přes všechny vady jsem se víceméně bavil... takže prostě lepší 5/10.