prkalil

Když jsem Poslední údolí viděla poprvé - to mi bylo nějakých -náct, naprosto mě nadchlo. Dlouho jsem na něj vzpomínala a úpěnlivě si přála vidět ho znovu. Tenkrát to ovšem bylo poněkud problematičtější, než teď.. Po letech, mnoha letech, se mi moje přání konečně splnilo! A byla to nečekaná rána - svůj dojem bych tentokrát popsala slovy "hmmm... - nic moc". Takže jaké z toho plyne poučení? Některé filmy bychom neměli chtít vidět znovu, některá přání bychom si měli nechat nesplněná...

Po prvních pěti minutách jsem to chtěla vypnout. Pak jsem to viděla tak na tři - jen kvůli Russellovi! - pak na čtyři - to po druhé nejdojemnější scéně - rozloučení s tátou - no ale v poslední třetině začla hrát i Elisabeth Banksová - a výsledek se dostavil!

Já toho Mildu zkrátka žeru. Navíc - vzpomínky - to jednou, kdysi dávno, když ještě většina zde-kolegů nebyla na světě, umřel v Rusku - é - pardon - v Sovětském Svazu - nejvyšší papaláš. A to vždycky znamenalo poplach i v Československé televizi - aby v programu nebylo nic, co by se - PRO-BO-HA!!! - mohlo vykládat protisovětsky nebo protikomunisticky nebo protisocialisticky - i nastal asi v tý televizi zmatek tak obrovský, že dali do vysílání tenhle film - to jsem ho viděla poprvé - a byla jsem tomu zesnulýmu opravdu uvědoměle vděčná - na věčné časy - ámen... I když - mohlo to být i jinak - možná že měli dávat skoky na lyžích a moc foukalo... je to už fakt dávno, byla jsem mrňous - a kdo ví, možná mi to jen někdo vypravoval... Ale pozor - opisuju z titulků - hudba: Ladislav Simon. Ale - ELEKTRONICKÁ hudba: Zdeněk Liška - a Konstrukce elektronického nástroje: ing. Jaromír Svoboda! - ty zvuky jsou úžasný! Jakož i hlášky - např. když se Josef/Miloš dozví, že přistál na Zemi v roce 501: "Pro Krista Pána!... - Před Kristem Pánem nebo po Kristu Pánovi?"... (přičemž tento letopočet začíná vypuštěním Sputniku...)

mazec!

zabíjení laskavosti ve jménu ctnosti

"Milý deníčku, dneska jsem se pokoušela pustit pana Knightleyho z hlavy" ... "měla jsem upřímnou snahu nemyslet na něj, když jsem dávala pokyny kuchařce" ... "snažila jsem se nemyslet na něj na zahradě, kde jsem stokrát otrhávala lístky kopretiny, abych zmapovala jeho city k Harietě ... kopretiny už rozhodně pěstovat nebudeme - je to ošklivý plevel" - začínám tomuhle filmu proklatě přicházet na chuť - a Gwyneth je TAK roztomilá - a ta její labutí šíje - všimli jste si?

Bizarní a smutně krásná pohádka - a taky tam sněží! - a hudba Danny Elfman!! A - odpůrci češtiny v cizokrajných filmech prominou - jeden z případů, kdy česky je film lepší než v originále - musíte uznat, že JE TADY AVON v angličtině vůbec nevyzní.

První záchvat smíchu - znělka 20th Century Fox - a malej Ralfík Wiggum vyběhnuvší z útrob obří nuly pisklavým hlásečkem přebírá od orchestru závěrečné ta-da-da-dáááááá!

NEVR MAJND, KAM VIT MÍ!

Zvedám se z křesla, na stolku za mnou prázdný šálek od kafe a konvice od čaje, něco drobečků. Procházím zvláštním atriem, všude plno lidí, posedávají, postávají nebo bloumají - jsem asi v nějakém obchodním centru - ale kde jsou výlohy? Zamyšleně vycházím ven do slunečního jasu, kráčím po visutém chodníku - je fialový!? Přede a pode mnou park, jdu dál, až mezi stromy, otáčím se - za mnou se mohutně a vlídně vlní obrovská nádherná budova Národní knihovny - je ZELENÁ! - tak, jak byla původně navrhnutá, ne zlatožlutá - jak jsem jen mohla zapomenout? Jemně se třpytí, jako by na mě přátelsky pomrkávala. Future Systems, Jane Kaplický, Vlastimile Ježku, Bohdano Stoklasová, děkuju! ... ne, nechci se probudit