Necrotongue

Vždycky, když narazím na feministku, která nepotřebuje muže zabíjet, nebo jim odřezávat jisté tělesné partie, a naopak je ochotná jim poradit, jak na se postavit k situacím, kterým nemusejí zrovna rozumět, chvěji se nadšením. Už mám něco odžito, takže pro mě daná témata nebyla novinkou, přesto jsem si tento edukativní a brutálně vtipný speciál převelice užil. Iliza Shlesinger neotevřela jediné téma, při němž bych s ní nesouhlasil, a to mám všeho toho všudypřítomného, do extrému přebujelého, militantního feminismu plnou.... až po krk. Z toho pro mě vyplývá skutečnost, že tato postávající komička dělá něco setsakra dobře, a pokud si to, co řekla bere nějaký muž osobně, měl by si vyndat hlavu z místa, kam mu slunce nesvítí. / Poučení: Vždycky je radostí, vidět vítězství ducha nad hmotou.

Zpočátku se to tvářilo jako zajímavá a zábavná záležitost, pak ale humory upadly kamsi k podlaze a stala se z toho taková, sice velmi kvalitně obsazená a svým způsobem zábavná, přesto pouze blbinka. Ne, že by mě úhlavní hrdina nebavil, problémem se pro mě stal fakt, že se z původně skvělého konverzačního humoru stal po čase humor situační, a když jsem pak například sledoval, jak se jedna z postav nesmírně vtipně polila koktejlem, něco uvnitř mě na snímek rezignovalo. Na druhou stranu je pravdou, že mě převelice pobavilo, až nadchlo, když se setkali I. M. Fletcher a Frank Jaffe (pokud jste viděli Mad Meny, jistě chápete). Taky jsem si stihl oblíbit Lorenzu Izzo a její italskou angličtinu. / Poučení: Než vyhodíš obzvláště ošklivý obraz, nech si ho pro jistotu ocenit. Čím ošklivější, tím bude pravděpodobně dražší.

Kdo by řekl, že jsou tvůrci, v zatím spíše nedomrlé šesté sérii, schopni natočit epizodu, která snese srovnání i s těmi lepšími počiny z předchozích řad? Já tedy jistě ne, ale stalo se. Šestý díl se jim prostě vyvedl, měl atmosféru, měl napětí, dočkal jsem se i smysluplné akce a k páté pěticípé scházelo jen málo. Postačilo by, kdyby bylo ve střižně odstraněno Bridino putování tam, zpět a zas tam a ten chybějící pátý kousek bych doplnil. / Poučení: Nikdy jsem nepřekypoval důvěrou ve zmrzlou vodu. 4*+

Bylo to náročné, ale dal jsem to a jsem teď na sebe právem hrdý. Je možné (vlastně spíše jisté), že bych zase jednou odpadoval, ale jednu pěticípou jsem snímku přiklepl za Ostravu, kterou tvůrci nasnímali v opravdu příznivém světle a z její lepší strany. Silně mě překvapilo, kolik dnes žije v Ostravě Pražáků, já si totiž velmi dobře pamatuji dobu, kdy by se člověk po pozdravu: "Nazdááár!" nedostal ani z nádraží (natož do centra), zároveň ale pamatuji i časy, kdy ostravské panoráma vypadalo jako pohled na Mordor, takže je jasné, že se časy mění. Příběh jako takový stál tradičně za exkrement, dialogy byly příšerné (včetně jejich mnohdy toporné recitace), product placement na diváka útočil od prvních vteřin (a nepolevoval) a ty postavy... Už jsem si zvykl, že jsou muži představováni jen jako bezcitní, nadržení idioti, tentokrát ale dostaly svůj díl i ženy, které z toho vyšly jako labilní, psychotické trosky. No, to jsem se zas nasmál. / Poučení: Pokud si muž myslí, že se okapy lakují, neměl by se bez odborného vedení pouštět do žádných větších akcí.

Jak se už dříve ukázalo, černí postávající komikové mě až tak moc neberou, protože se jejich vystoupení zpravidla hemží odkazy na lidi a události, které jako běloch pochopitelně neznám, a tím pádem mě celá řada humorů jaksi míjí. Leslie Jones mě ale velmi překvapivě dokázala pobavit, přestože byl její speciál brutálně uřvaný (ne, jinak to napsat nešlo) a místy jsem si připadal jako na představení pro neslyšící (když na vás někdo zařve osmkrát stejnou větu, budete si tak asi připadat taky). No jo, jenže i přes veškerá negativa se komička trefovala mimo jiného i do současné mladé, extrémně přecitlivělé generace, která udělá případ pro psychologa i z uzlu na tkaničce, a to mě bavilo. Bavilo mě toho mnohem víc, proto jsem navzdory většině považoval za vhodné přidat i slabou čtvrtou pěticípou. / Poučení: Zapomeň na stroj času. 4*-

Na osmapadesátý rok to nebylo věru špatné, musím se ale přiznat k tomu, že se mi snímek v poslední třetině už poněkud vlekl. Zkušený estét by dnes jistě dokázal film odborně vedenými střihy vytvarovat do oku mnohem více lahodící podoby a k lidskému pozadí tolerantnější stopáže. V zásadě ale mohu říct, že se pro mě jednalo o vcelku příjemné překvapení, u něhož jsem se po většinu času slušně bavil, jen bych jistě ocenil, kdyby se v příběhu nevyskytovala postava Freddyho, která mi k srdci rozhodně nepřirostla. Tuhle podivnou módu, instalovat do děje zcela zbytečnou, ale zato převelice humornou postavičku, jsem nikdy nechápal. Líbila se mi kamera, pochválil bych i zvuk, ale chvílemi jsem si připadal jako na návštěvě dentisty, který mi právě odstraňuje pomocí ultrazvuku zubní kámen. "Dýka v zádech, dům v plamenech, oprátka na krku. Určitě jde o stejného pachatele". Aby taky ne, s téměř shodným modem operandi. To mě fakt dostalo. Ale jo, docela fajn thriller, který sice místy lehce drhnul, ale ty tři pěticípé si zasloužil. / Poučení: Kdo maže, ten jede. A nehlučí.

Uhm, tak tentokrát mi to nevyšlo. Speciál zřejmě přinesl mix dobrých postávajících komiků, ale buď nebyli dostatečně vtipní, nebo jsem se na jejich humory prostě nedokázal dostatečně naladit. Abych jen nekritizoval; v momentech kdy se humorovalo na účet BLM a Willa Smithe jsem se docela dobře bavil, ale zbytek mě ponechal v podstatě netečným divákem. / Poučení: Chyba byla spíše na mé straně, asi mi chyběla kulturní sounáležitost.

Opakovaně se sám sebe ptám, proč se na podobné snímky vlastně dívám. Jasně, můžu si lhát do kapsy, že to dělám proto, abych si zachoval jakýsi všeobecný přehled, ale pravým důvodem bude zřejmě nějaká lehčí forma psychické poruchy. A tak jsem zase jednou absolvoval školení na téma "Muži jsou odporné, necitlivé bytosti, a kdyby neprodukovali sperma, bylo by jejich vyhubení jediným správným řešením". Netvrdím, že mezi námi nejsou odporná hovada, v den jejichž zplození si měli jejich rodiče raději zahrát nějakou deskovou hru, ale zevšeobecňování typu- muži špatní, ženy bezchybné mě baví asi jako vyprávěnky o neposkrněně počatém tesaři, který si čas od času zaběhl zaskotačit na hladinu jezera. Abych tvůrcům nekřivdil, musím připustit, že hlavní hrdinka jejich příběhu chyby měla (a nebylo jich málo), zcela inovativně jí prakticky nechyběl její syn (a vice versa), i přesto šlo ale o snímek spíše pro ženské publikum. Děj ve mně po většinu času nevyvolával přílišné nadšení, přesto uznávám, že jsem se asi třikrát opravdu mocně zasmál, Katia Winter mi byla na rozdíl od postavy, kterou představovala, krajně sympatická, a tak jsem nakonec hodnotil výše, než jsem sám očekával. P. S. Pobavily mě šéfovy nalepovací bločky a stěhující se žena s jedním kufrem a třemi taškami (!!!). / Poučení: Mužský feminista je protimluv. Zajímalo by mě, který narušený myslitel přišel s tímto termínem jako první. 2*+

Nebyl to vůbec špatný speciál, to jsem poznal podle toho, že jsem si několikrát téměř poprskal monitor, ale faktem zůstává, že bych si vystoupení určitě užil lépe pokud bych byl černoch. Místy jsem se totiž zase až tak nebavil a největším problémem pro mě bylo to sebepoplácávání se po ramenou, toho tam bylo v jednu chvíli fakt příliš. Na druhou stranu tady byl souboj s mikroportem, který byl jak nepřipravený, tak perfektně zvládnutý. / Poučení: Pozor na peroxid!

Těžké zklamání. Kupodivu za to nemůže Netflixem tolik oblíbené dosazování černochů do rolí, v nichž jejich přítomnost nedává smysl, ani oblíbená společenská hra: Najdi si svého gaye, na vině je tentokrát zcela jasně scénář a režie. Já jsem si fakt myslel, že si ze mě tvůrci dělají srandu. Uprostřed lítého boje náhle vypukl šábes či co, všechno ztichlo a já jsem sledoval němý, leč těžce patetický výjev, z něhož jsem se ještě úplně nevzpamatoval. Pak jsem zjistil, že v onom zlomku vteřiny nejenže skončil útok, buďme k sobě upřímní, nepříliš vzdělaného davu, zároveň tento dav beze stopy zmizel neznámo kam. To byla fakt těžká neschopnost obou výše zmíněných profesí. / Poučení: Jak se do lesa volá, tak se v lese visívá.