Necrotongue

Předchozímu speciálu Jo Koye jsem nadělil pět kousků, zato teď si připadám, jakoby mi dal někdo přes hubu mokrým hadrem. Těšil jsem se, že to komik na Filipínách pořádně rozjede, ale dočkal jsem se jen opakované sebechvály, opakované chvály všeho filipínského a povinného zviditelňování Netflixu. Zasmát jsem se vlastně ani neměl čemu, a až příliš často jsem namísto Jo Koye sledoval lidi, které jsem neznal a kteří mě nezajímali. No, a teď, když jsem to tu všechno napsal, ani nevím, proč bych měl za takové zklamání dávat i druhou pěticípou, takže radši ušetřím. / Poučení: O co víc se těšíš, tím víc budeš zklamaný.

Chelsea Handler zmínila Jo Koye ve svém speciálu tolikrát, až mě přesvědčila o tom, že by bylo vhodné, abych se s ním seznámil. Aloha! Jeho havajské vystoupení mě pobavilo tak mocně, až jsem mu přiklepl plný futrál pěticípých i přesto, že mi často opakované věty lezly mírně na nervy. Ve výsledku se to ale zase tolik neprojevilo, protože si mě Jo Koy získal svým rýpáním do záležitostí, do nichž se už dnes příliš nerýpe (radši). Takže jo, byla to sranda a určitě časem zkouknu i další dva jeho speciály, které jsem na Netflixu našel. / Poučení: Malcolm byl geniální rekvizitou. 5*-

Bez mučení se přiznám, že mě vývoj příběhu do jeho poloviny poněkud rozladil, protože jsem od této minisérie očekával něco výrazně odlišného. Pak jsem ale zapomněl na vysněné konvojové bitvy a sledoval osudy lidí, o kterých v naprosté většině nikdo nezúčastněný neslyšel, protože se jejich jména neobjevovala v pochvalných hlášeních z bojových akcí a protože bylo jejich hrdinství jen málokdy oceněno medailí nebo něčím jiným kromě poplácání po zádech od jejich kamarádů. Oni to totiž nebyli vojáci, nepatřili ani k válečnému námořnictvu; byli to obyčejní civilisté, kteří při každé plavbě riskovali životy, aby udrželi v chodu protinacistický stroj. A já jsem rád, že se o těchto příslušnících norského (v tomto případě) obchodního loďstva, kteří mnohdy umírali nesmírně ošklivou smrtí (zejména na tankerech) natočila záležitost, za níž se její tvůrci nemusejí stydět. Velmi se mi líbily předvedené herecké výkony, a protože nejsem dvakrát velkým fanouškem dětských herců, pokaždé, když mě takovýto herec opravdu zaujme, dám to najevo. A tak oznamuji, že se mi zdála být představitelka Magdeli, Henrikke Lund Olsen, skvělá. P. S. Já mám tedy k RAF velmi pěkný vztah, ale začínám nabývat dojmu, že byli jeho příslušníci příliš zaujatí vůči školství. / Poučení: I přežití může být tragédií.

Třetí epizoda uzavřela tuto sympaticky krátkou minisérii velmi dobrým způsobem. Od prvního dílu jsem tušil, že nepůjde o zrovna radostnou záležitost, což je mi sympatické, jelikož jsem všech těch šťastných konců s písněmi, tanci a potleskem už dávno přesycen, dokážu si ale představit, že pokud váháte nad spácháním sebevraždy, mohla by vám tato nebo podobná záležitost pomoci udělat i ten poslední krok. / Poučení: Nedá se čekat věčně.

Ajaj, přece jen jsem se dočkal zklamání. Z konvojových bitev jsem neviděl prakticky nic, všechny ty bojové akce, na které jsem se tolik těšil se odehrávaly sice velmi blízko, povětšinou ale zcela mimo obraz a na kameru se dostalo jen několik zcela okrajových scén. Potud tedy nespokojenost. Tvůrci měli ale zcela jiný záměr, který jsem zpočátku nepochopil, a vytvořili pro mě poměrně silné drama o nedoceněných lidech. / Poučení: S každým úmrtím na záchranném voru ztrácíš kamaráda, ale získáváš životní prostor.

První epizoda třídílné minisérie byla klasickou zahajovací záležitostí, která splnila, co se od ní očekávalo. Představila mi postavy, nastínila budoucí děj, vytýčila historické období, no, a teď mohu zůstat v napětí, zda se tvůrci postarají i o příběh, jež by mě zaujal. Zatím mohu s mírným optimismem konstatovat, že mě téma atlantických konvojů pochopitelně (vzhledem k mým zájmům) zaujalo, a já tak tiše doufám. / Poučení: Jsou chvíle v životě lidském, kdy by jeden při rozhodování ocenil náhled do budoucnosti.

Dneska se mi s postávajícími komičkami mocně zadařilo. Netflix mi nabídl pro mě zcela neznámou Fern Brady a šlo o jasnou trefu do černého. Opět jsem se utvrdil v tom, že by měli být lidé, kteří se živí tvorbou humorů, nějakým způsobem mentálně narušení, protože to jejich činnosti evidentně prospívá. Fern Brady mě od počátku zaujala svým výrazným přízvukem i pro mě příjemně nakřáplým hlasem, a když to doplnila ještě kvalitními humory, neměl jsem o plné palbě žádné pochyby. Jo, jo, užil jsem si to a procvičil si bránici. / Poučení: Každý dobrovolník by si měl vzít příklad z Ollieho.

Chelsea Handler jsem doposud nikdy neviděl, takže se ve mně zpočátku dost mísily pocity. Jaksi jsem si nemohl srovnat to, co vidím, s tím, co slyším. Po celou dobu jsem se totiž výborně bavil (miluju černý humor, a jak se ukázalo, žena se smyslem pro černý humor je ještě o úroveň výš) a zároveň mě poněkud rozrušoval pohled na ženu, která si po většinu času zachovávala kamennou tvář kyborga a ledový pohled odstřelovače. No, komičku, která dělá humory z pohledu bohaté, snobské bělošky, jsem zatím nezažil, a tuto premiéru jsem si fakt vychutnal. Jo, jo, vypadá to, že se mohu v oblasti humoru spolehnout na Židovky, obě naposled viděné byly skvělé. No, když to tak po sobě čtu, netuším, proč jsem hodnotil jen čtyřmi pěticípými. Hbitě to napravím. / Poučení: Pozor na žabky, ať se nepodíváš na Guantánamo.

Včera jsem si dal stand up speciál s Ilizou Shlesinger, který stál opravdu za to, a pak jsem zjistil, že si zahrála i ve filmu. Upřímně? Mnoho jsem si od snímku nesliboval, protože i ti nejlepší postávající komici / -čky přece jen nejsou herci / herečkami (tedy v drtivé většině případů). Nedopadlo to vlastně nejhůř, přiznávám, že jsem se místy velmi dobře bavil, chvílemi se mi ale celá záležitost poněkud vlekla a byl jsem vcelku rád, když vyjely závěrečné titulky. Každopádně jsem musel ocenit, že umí Iliza Slesinger podat feministické myšlenky ve filmu stejně jako ve svých vystoupeních pohodově a vtipně pro obě pohlaví. Ano, jsem jedním z těch odporných názorových dinosaurů, kteří nevěří v neposkvrněné početí, ve více než dvě pohlaví, ani v to, že umělé kozy a pár injekcí hormonů přetvoří muže v ženu. A nestydím se za to. To jsem ale odbočil; chtěl jsem jen říct, že tato komedie nebyla žádným zlatým valounkem v šedi podobných projektů, ale zvládnou se na ni podívat i muži, aniž by se museli cítit nepříjemně pro použité humory. Snad jen ti zapšklí, kteří si neumí udělat legraci sami ze sebe, by se nemuseli cítit komfortně. / "Dívej se na to z lepší stránky, třeba má jeho máma rakovinu... Ne, to je až příliš optimistické." / Poučení: Nenech se opít rohlíkem. Není tekutý.

Jak mě průběh předchozího dílu potěšil, tak mě sedmá epizoda zklamala. Což o to, zčásti jsem se u příběhu plného dobové politiky velmi dobře bavil, podstatná část děje se ale, bohužel, věnovala protipartyzánskému boji, který mě už od počátku páté série skutečně nebaví. No, a právě tento boj s první a jedinou yorkskou partyzánkou mi výrazně pokazil výsledný dojem z celého dílu. P. S. Pisálkům, kteří v životě nerozbíjeli barborou šedesát metrů betonového chodníku, nebo nedrželi v rukou kovovou tyč, do níž někdo intenzivně buší, bych přál zažít podobné okamžiky, pak by jim totiž došlo, že by měly některé bojové scény vypadat tak trochu jinak. / Poučení: Když si za něčím pevně stojíš, můžeš ve výsledku zůstat ležet v kaluži krve a vlastních vnitřností.