H_K

Dozvíme se, že obětí se stal Ali ze Sýrie, a k tomu navíc při ohledávání bordelu se doví od Bernardetty (Josepha), že oběti museli k vrahovi cítít důvěru a tak si je získal. Silver smile je prý nemocný a také říká, že sliboval odchod do paláce světla. Na místě také Silver smile přímo potkáme. Moore navštíví zubaře, kde se dovídá původ stříbrného úsměvu. Nakonec přijde pecka, kdy se celý Kreizlerův team setká na večeři, přičemž se doví, že ani jeden druhého nevolal, pozval je sám vrah. Vědí tedy, že je vrah pečlivě sleduje. Tam se k nim dostane dopis, který dostala matka Santorelliho, kde píše vrah, že prostituty nevraždí kvůli sexu, ale protože je jí, s mrkví a cibulí. Což je veliký zvrat v ději. Moc mě baví filozofování nad motivací vraha, vytváření vrahova profilu a Kreizlerova snaha analyzovat vraha ve světle životních potíží svého teamu, ale i sama sebe, což nutně vede ke konfliktům:-). Do toho je fakt krásně vykreslená temná a krutá atmosféra starého New Yorku, kostýmy, i špína a těžký život přistěhovalců.//Saucy boy, fakt?

Kreizlerův team analyzuje dopis od vraha, odhadnou věk mezi 25-35, a ukazuje se, že Dr. Kreizler má také hajzlovskou stránku. Potom co Sarah nadhodí, že by za vrahovou agresí mohla být dominatní matka, Kreizler se značně rozčílí/řve, Sarah to nebude mít s Kreizlerem asi jednoduché. Při odchodu na ulici si nechá Moore čistit boty a Sarah je pohoršena, že má čekat, až mu vyčistí boty, u toho ji požádá o ruku, myšleno vážně. Sarah nastoupí do kočáru a nechá jej bez pořádné odpovědi. Kreizler s Moorem navštíví vězně v Bostonské věznici, hustá scéna, temno a děs, no, říkám si, to musel být ale komparz:-) Kreizler uznává, že asi neví dost. Při projíždce na koni krásným parkem, Central park?, Roosevelt narazí na starostu, který požaduje ukončit vyšetřování člena bohaté rodiny. Od Kreizlera se doví, že je to mladý Van Bergen, kapitán Crawford dostane úkol získat jeho adresu. Mezitím Kreizler hledá jiného kandidáta na vraha, v církevních kruzích, protože si všimne, že vraždy se staly vždy na svátek podle kalendáře. Roosevelt dorazí do jiného domu, než mu bylo slíbeno a Crawforda propouští. Mezitím Van Bergen je ve společnosti mladého muže v šatech, tančí a připravuje mu drink s čímsi podivným (celkem kouzelná scéna), a místo Roosevelta na něj přijde jeho maminka:-0. Znaky korupce policie, církevního zneužívání. Celkově se mi to fakt líbí, je to návykovka, děj je pomalý, ale takový byl asi i život v minulém století, a to už je tohle pátý díl. //mám si pustit další díl ještě dneska?

Pořád jsem nadšená, že jsem seriál objevila! Atmosféra temného New Yorku okolo 1896 je vskutku na krájení. Sarah zjistí ze schované složky na policejní stanici, že vražd bylo více. Navštíví rodinu Giorgia Santorelliho spolu s Moorem, který jí dělá doprovod. Doví se, že další 2 bratři Giorgia zemřeli. V opeře Kreizler pořádá večeři, kde dá dohromady tým pro vyšetřování, a žádá o svolení Roosevelta. Tým se skládá z Moora, Sarah a bratří Isacsonových, kteří představí vražednou zbraň. Moore to přežene s alkoholem a nelíbí se mu, že Sarah musí trpět takové hrozné povídání, přičemž ho Kreizler ujistuje, že ona to zvládne, protože chce být detektivem. Moore naštvaně odchází dokončit večer do chlapeckého nevěstince, kde pracoval Giorgio (Sally) a zjistit informace sám. Majitel ho omámí a Moore končí na pokoji s prostitutem, odpadá do nevědomí. Předtím ale zjistí, že Sally měl bohaté klienty, kteří si ho vydržovali, zejména  někdo komu říkal "stříbrý úsměv". Scéna v bordelu k nezaplacení, tohle jsem ještě nikdy neviděla, kluci převlečení za ženy. Některé scény byly dost drsné, zkoukněte někdy když nebudete mít špatný den nebo tak, je to fakt temné.

Tento seriál mě překvapil pěknou kamerou, hned na začátku, atmosféra starého New Yorku, a chudinské čtvrti. Díl začíná nalezením mrtvého znetvořeného prostituta, který se oblékal do ženských šatů. Georgio Santorelli, psychiatr Dr. Kreizler dostane echo a požádá ilustrátora Moora o nakreslení mrtvoly kluka, který je na vysokém nově rozestavěném mostě. Kreizler rozjíždí vyšetřování, při kterém mu pomůže jediná žena nově zaměstnaná u policie jako sekretářka. Inspector Roosevelt sám také požádal Kreizlera o nezávislé vyšetřování, protože v policii bují korupce a nemá komu věřit, jako nový šéf sekce. Dakota Fanning jako Sarah je velmi přesvědčivá, jsem moc zvědavá na vývoj její postavy. Evans jako Moore je výrazný, zatím nevíme moc o Dr. Kreizlerovi. Těším se na další díl!!

Zatím nejlepší díl z prvních tří, Moorovo ráno po návštěvě klučičího nevěstince bylo opravdu povedené, scénka z Sářina srazu spolužáků také pobavila, nález dalšího mrtvého prostituta byl udělána opravdu efektně, Kreizler, Moore, Sára a dvou mladíků měli echo nejdříve, takže mají možnost prohlédnout mrtvého jako první, přičemž se vrah stále skrývá v budově. Sára přijde s tím, že vrah musí mít rád výšky a blízkost vody, a také že Moore opravdu má slabost pro Sarah, uvidíme, zda Sarah bude opětovat jeho city. Moore ztratí v budově svůj zápisník s kresbami, když narychlo utíkají z budovy, aby nepotkali přijíždějící policii.  Chudák Moore musí absolvovat dohozené rande, což také bylo zábavné. Nevím zatím, zda Kreizler nemá city pro Sarah, zatím to vypadá, že má city k Mary. Co skrývá tajemná Mary krom toho, že upálila svého otce? Boháč Van Bergen jako zákazník bordelu?

Snímek jsem zmeškala na Berlinale a protože jsem měla intenzivní pocit, že jsem něco zmeškala, film jsem viděla později. Poučení, o nic důležitého jsem nepřišla. Film byl v podstatě zklamáním, on ji kdysi miloval, ale nedostavil se na rande, protože byl "životem zmatený ". Ona mezitím potká svého manžela, který nedávno zemřel. Po letech se setkávají a vrací se Montauk, kde se ale ukáže, že návrat do vztahu není možný už kvůli naprostému sobectví hlavního protagonisty. Fakt si myslim, že přišel o úžasnou ženu pro kterou nebyl dobrý. Také se zobrazuje jeho vztah se ženou, která kvůli němu odešla do NY a miluje ho.  Je také smutné, podvede ji s onou osudovou ženou a ještě k ní není upřímný. Život v NY byl pro ni tvrdý a i ona jej opouští.  Příště až neseženete na Berlinale lístek na film, neznamená to tragédii, ale nejspíš jste o nic nepřišli.

Shlédla jsem nedávno a překvapivě se mi ve filmu líbil výkon Ashtona, možná to je tím, že jeho postava má dobrý charakter. Obě postavy mají za sebou prohry v partnerských vztazích. Emma má potíže s emocemi po smrti svého otce a má náročnou práci. Adama zase opouští jeho krásná přítelkyně do postele jeho otce. Adam je zdrcen a po náhodném setkání se starou známou Emmou, se pak spolu pro zábavu vyspí a poté se dohodnou na setkávání jen pro sex. Chvili je to humorné, protože jim trvá vždy jen chvilku. Jenže Adam navrhne jedno rande, na Valentýna, kde jí řekne, že by vlastně stál o opravdový vztah. Emma s ním ruší schůzky kvůli sexu, a vše se pak rozřeší, když Adamův otec leží v nemocnici a opouští jej přítelkyně se slovy: Je na mě moc starý, chci se jít bavit! Končí to dobře, takže začnou spolu chodit a Emma překoná svůj strach ze vztahu. Ashton se mi v roli fakt líbil a zahrál vše věrohodně, Natalii jsem roli emočně zmatené lékařky moc nežrala.

Celý  film podle mne táhne Reese, která svojí opravdovostí veškeré scény udělá tak nějak pěkné. Ashton je takový prkený a moc se mi ve filmu nelíbila jeho energie sukničkáře, který je tajně zamilovaný do své nejlepší kamarádky na druhé straně USA. Výměna bydlení na týden je ohraný princip, který zněl ze začítku zajímavě, ale potom se zdá jako špatný. Po neúspěších se synem Debbie a románku Debbie v New Yorku, vše vypadá, že k sobě cestu nenajdou. Scéna na letišti byla taková, že jsem se skoro nekoukala na plátno, jak se mi nelábilo, že osobní city si lidé sdělují na tak veřejném místě a křičí na sebe. Asi vliv Covidu nebo co, ale ta za tuto scénu * dolů. Moc se mi libil vývoj vztahu Petera a syna Debbie, a vztah nakladatele v New Yorku a Debbie, kterého úplně okouzlila.

Film jsem viděla na Berlinale v roce 2011, v podstatě náhodou se mi hodil časově. V docela ošuntělém kině v Berlíně na mě najednou z filmového plátna koukaly obrazy, pohybové a taneční obrazy od Piny Bausch. Od jejích originálních propracovaných choreografií, mě hlavně zaujal vztah, který měla s tanečníky. Pina pracovala s tanečníky různých věkových kategorií, což jsem nikde jinde neviděla, a měla svůj vlastní soubor, kde se tanečníci navzájem ženili a vdávali, a hlavně každému tanečníkovi Pina dala rady, které je pomohli vyvinout s tanečním projevu. Bylo velmi osvěžující vidět tancovat i starší tanečníky na podiu než jen mladé lidi. Film mě celkem ohromil a byl to jeden z největších zážitků festivalu. U filmu je také úchvatná hudba, spolu s ukázkou tance samotné Piny, kde je vidět její prožitek a i to, že každou roli sama protančí a i navrhne. Pro mě je film ukázkou tance jako prostředku velmi osobní cesty vyjádření sama sebe a komunikace, což mě do té doby unikalo. //Pino, proč musíš pořád pracovat?

Pamatuji si, rok 2009, rozešla jsem se s přítelem, a přisledování tohoto filmu jsem se zase cítila jako na střední škole. Podle toho hodnotím film subjektivně na 5*. Prostě Robert Pattinson se mi jako Edward děsně líbil, Bella jako postava úplně pěkně vymyšlená a pěkně zahraná Kristin Stewart. Film je takovým holčičím snem krásném o mocném princi. V tomto filmu je princ ale upír, co chce právě a uplně nejvíc Bellinu krev. Setkání ve školní lavici, pozvání Edwarda na večeři, to všechno mělo kouzelnou atmosféru. V druhé části boj proti zlým upírům, pěkná scéna s Baseballem a závěrečným bojem v zrcadlovém baletním sále byl také nezapomenutelný. Celkově jde film o lásce dvou bytostí, kteří najdou odvahu jít spolu a lásku si dovolit a prožít. //Ani nevíš, jak dlouho jsem na Tebe čekal.