GIK

Dalo se to přežít. A jednou stačilo. Nejbohatší zločinec světa mluví jen tak na čtvrt plynu, aby se příliš neunavil. Šeptálek působí komicky. Bere sám sebe až příliš vážně. Smích je v okolí šeptálka přísně zakázán. Šeptálek zakoupil svým sluhům naslouchátka. Propaganda: „Gravitace se bude zdát normální, ale světu kolem vás obrácená.“ To co nikdo nikdy necítil, se bude zdát normální. Básní se a hloubá se o něčem, co neexistuje – atomové pumy – to je paradox! Dědečkův paradox se může jít zahrabat.

První polovina výborná. Pohotová reportérka sympatická Bohdalová, efektní přechod z černobílého do barevného provedení, hezké písně Neckáře, duet Gotta – Hegerové, atd. Postupem času se začnou podobné melodie opakovat a ke konci už je trochu přepísňováno. Zpívající Beyvel a Kopecký mě úplně nenadchli. Manželství Hermanové s Matuškou jsem už nepochopil vůbec. V druhé půlce se mi líbila nejvíce výpravná pouť. Hlášky: 1967: „Já jsem slyšela, že Karel Hašler dodnes chodí po Praze.“ „Pan Hašler tady přece někde musí bejt!“ „A tak je Hašler přeci jenom pořád mezi námi.“ – že by soudruzi přiznávali pravdu?

Uvítání velikým nápisem „POUZE PRO MALÉ – VELKÝM VSTUP ZAKÁZÁN“ Omlouvám se, ale tento zákaz jsem ze studijních důvodů porušil. Díky deliktu jsem shlédl takový malý skvost. Skvělý hlídač Lipský s perfektní výslovností tvrdého Y: „Mě neproklouzne ani MYŠ!“ Opravdu krásná hudba i texty: „…ozvěno pojď se mnou ven. - Nemohu je přece den. - Poběž se mnou do léta. - Nejde to, jsem zakletá. - Poběž na dvůr, to se smí. - Uhasla bych v přízemí.“ Povedená taneční čísla jak dětí tak dospělých. Choreograf Pavel Šmok. Přítomností potěší a překvapí plejáda známých herců a komiků. Děti hrají výborně. Líbila se mi Dominika i syn režiséra Honzík Valášek. Hlášky: „Nevrátila se už moje andulka Pipinka?“ „Bohužel Fifinka se ještě nevrátila.“ Symbolika: 33: „To moje andulka Pipinka už třikrát, třikrát vyhrála první cenu.“  „A teď zkusíme násobilku: 3 x 3.“  Uprostřed léta jsou připomenuty Vánoce: „Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku…“