katakomb

Pro mě velký překvapení v českých vodách. Rozumný hraní bez přehrávání, uvěřitelné situace a hlavně skvělá hudba. Uznávám, že příběh je docela prostý, dokážu pochopit, že pro někoho může být černobílý formát jenom artová pozéřina (já na Kladně pár let bydlel a ta atmosféra města je přesně jako na kameře), ale nechci být v tomhle případě příliš hnidopich a i když to nejsou úplně čistý 4/5, tak u tohohle snímku rád přivřu oko.

Abych měl čistý svědomí, šel jsem na film do kina podruhé, protože první promítání s dabingem jsem spíš přežil, než abych si ho užil. V originálním znění to bylo lepší, ale pořád nic, co by mě rozbrečelo. Musím rozhodně ocenit výpravu, kostýmy a hudbu, ačkoliv i kamera byla dobrá a dialogy vlastně překvapivě taky. Film mě ve výsledku ničím výrazně nezvedl ze židle a jakýs takýs normálně dobrý dojem totálně zabily závěrečné titulky na červeném pozadí. To, že šel film trochu mimo mě, je čistě věc osobního vkusu a kvůli tomu nemůžu srážet hodnocení za jinak řemeslně provedený film.

První Almodóvarův film, který si nenechám ve filmotéce. Na mě to bohužel nepůsobilo nijak přesvědčivě ani realisticky. Jako by se rekvizity ještě příliš leskly novotou, každá z hereček měla příliš dokonalý make-up a ulice byly příliš čisté… Příběh vcelku jednoduchý a nijak světoborný, ale ztvárnění mi přišlo na Almodóvara až nestandardně standardní a vlastně nezáživné, předvídatelné, trochu jako vyšperkovaná glamour telenovela - která i přes dokonalou čistotu výpravy ale pořád zůstává jen telenovelou.

Dokument skvěle působí na emoce, za to zaslouží jedničku podtrženou. Chyběla mi návaznost, ať už na zmíněné internetové servery, které umožňují, aby se toto dělo, nebo rodiče, kteří by se měli zajímat i o věci, které jim dítě říct nechce. Jak je tu v komentářích často zmiňováno, trochu pochybuju o tom, že kromě silného emotivního zážitku a rozvíření diskuze na velmi ožehavé téma, bude mít tento dokument větší přesah, bohužel, jsem nic nezaregistroval. Snad jedině v poslední době kampaň zobrazující konverzaci dětí s emotikony doughnutu, lilku a broskve a titulkem "myslíte si, že se vaše děti baví o svačině?". Je jasné, že dvanáctiletý člověk je ohromně zvědavý, sama Tereza Těžká mluvila o jakémsi "zvídavém píchání do vosího hnízda". A samozřejmě, že nelze uhlídat všude všechno najednou. Ale zároveň není možné jen ukázat záznamy videohovorů z naaranžovaného prostředí a čekat, že věci se tím vyřeší - to řeší možná následek, ale rozhodně ne příčinu. Takže za mě, dokument je dobře natočený a je vidět práce, která za tím vším stála, bohužel ale ukazuje jen jednu stranu mince.

Nejvíc vypovídající hodnotu měly záběry z pochodů a protestních akcí, otázky občanů na schůzi petičního výboru atd. Korunu tomu potom nasadily projevy poslanců ve sněmovně. Být to jen sestřih těchto promluv, tak by to byl jasnej pětihvězdidčkovej koncentrát, ale chápu, že by to většina lidí vidět nechtěla/nezvládla  anebo by to považovala za homokampááň. Každopádně dost dobrej časosběrnej dokument, kterej jasně vypovídá o všech zúčastněných.

Řecká kinematografie mě pokaždé velmi mile překvapí, dokonalá kamera a střih, výrazově úsporné, člověk si lecco musí domyslet, aniž by to bylo explicitně řečeno. Ačkoliv mě to akcí nezatlačilo do židle, ani jsem při tom neposmrkal balíček kapesníčků, tak mám po shlédnutí filmu pocit ze sakra dobře stráveného času.

Taková Klec bláznů po italsku. S tím, že tentokrát to měl v ruce člověk s citem a zbytečně to nijak nepřeháněl s teatrálností a ukřičeností, kterou by vydával za italskou přirozenost. Vtipná komedie o společenských konstruktech, předsudcích a fóbiích. Řemeslně povedené, zvlášť dialogy jsou super.

Hodnotím čistě filmovou podívanou, která mě bavila, poutala pozornost, nenudila a občas i rozesmála. Motto "Na ničem nezáleží" pro mě asi bude to nejpodstatnější, co jsem si z filmu odnesl, emotivní a dojemné scény mi totiž film ke konci spíš kazily, respektive udělaly z bizární ale poutavý nonsensový galapodívaný jen další film v řadě, kde láska je alfou a omegou.. jako by film nemohl skončit bez dojemného happyendu "happily ever after", škoda.

(nechám stranou již zmiňovanou, celým představením táhnoucí se grotesku). Vyvolávalo to ve mně vlastně celou škálu emocí a myšlenek, pohnutek. Rozhodně si s chutí pustím ještě aspoň pětkrát, ideální by bylo se naučit hru zpaměti.. Hodně silný zážitek, za který může nejen autor a skvěle napsaná hra, ale přímo i toto konkrétní divadelní zpracování.

Bowieho tvorba, žádný bulvár, skvělý vizuál. Perfektní věc, dokonalost!