yenn

V prázdninovém speciálu chce Dedžiko mimo jiné zapracovat na své slávě -njo. V prvních dvou dílech se dostane do Ameriky, kde se pokusí prorazit v Hollywoodu, v díle třetím založí kapelu, s níž se účastní hudební soutěže -njo. V závěrečné epizodě si pak i se svými společníky užívá dovolené na chatě -njo. V Di Gi Charat však samozřejmě žádná událost neprobíhá poklidně -njo. 5+/10

Třetí speciál se odehrává na jaře kolem období hanami a příběhy jednotlivých epizod na sebe nenavazují -gema. Nejprve se Dadžiko a spol. musejí vypořádat s nezvanými návštěvníky, poté se vydají na piknik pod rozkvetlými sakurami, následně malá Pučiko nastoupí do školky a nakonec Dedžiko ochoří podivnou nemocí -gema. Epizody 3 a 4 jsou zábavnější prvních dvou -gema. 5/10

Vánoční speciál navazuje na speciál letní -nju. Dedžiko a spol. tráví svátky klidu a míru (nepočítáme-li Eye Beam, Mouth Bazooku a podobné drobnosti) na luxusním trajektu, aniž by se podivovali nad tím, že jsou na něm docela sami -nju. Padli totiž do léčky... -nju. Naneštěstí jsou Vánoce s Dědžiko výrazně méně zábavné než předcházející období -nju. 4/10

V letním speciálu se Dedžiko a spol. musejí vypořádat nejen s nesnesitelným vedrem, ale rovněž s novými návštěvníky z vesmíru, podezřelým konkurenčním obchodem a zavilým „entomologickým“ aktivistou -pjo. Stejně ulítlé jako původní série a kvalitativně zhruba na úrovni její druhé poloviny -pjo. 5+/10

Šiniči Čiaki je výjimečně nadaným studentem konzervatoře v Tokiu, kde studuje hru na klavír. Taktéž je velmi dobrý houslista, ovšem jeho snem je dirigování. Krom hudebních schopností je rovněž velmi pohledný a i přes občasnou aroganci přitažlivý pro většinu dívek (a nejen dívek). Megumi Noda, kterou snad nikdo ze známých neoslovuje jinak než Nodame, navštěvuje tutéž konzervatoř, bezpochyby je rovněž velmi talentovaná, ovšem hraje spíše intuitivně, na partituru příliš nedbá, stejně jako na svůj zevnějšek - koupe se jednou za uherský rok a převléká se zhruba stejně často, podobně „pečuje“ o svůj byt a vykazuje jisté znaky Aspergerova syndromu. Tato nesourodá dvojice se pochopitelně brzy setká. Nodame cantabile, jež je adaptací stejnojmenné mangy, je nyní jedním z nejlépe hodnocených anime na AniDB, takže má očekávání nebyla malá. Namísto skvělého seriálu jsem se však dočkal jednoho z největších filmových zklamání. Očekával jsem realistické vztahové drama s netradičním ústřední párem a v atraktivním a neokoukaném prostředí studentů konzervatoře, což v určitých pasážích platí, většinou se však na obrazovce odehrává standardní jednoduchá a lehce nadprůměrná komedie, v níž platí nepřímá úměra „méně pokusů o vtip = lepší epizoda“. Humor zde často není vtipný, většinou nepůsobí přirozeně (ať už obsahem nebo formou) a leckdy je do vážnějších částí dosazen násilně (autoři by se měli podívat na Kanon). Zpočátku jsem měl na tvůrce především vztek, ovšem nakonec je mi z Nodame cantabile spíše smutno, jelikož obzvláště od 10. epizody dále se objevuje několik působivých scén a nemálo momentů, jež by mohly být působivé či jinak zajímavé nebýt použité komediální stylizace, a obé plně odhaluje, jaký potenciál v sobě látka skrývala. Neohromí ani zpracování. Kresba je dobrá (ačkoli by občas mohla šetřit s pastelovými barvami na pozadí), s animací je to však horší - v tom pochopitelně není Nodame cantabile osamoceno, ale jak nad tím jinde mávnu rukou, zde mi to docela vadí. Takřka všechny zkoušky a vystoupení (a že jich není málo) jsou podány v podobě statické animace (s občasným vydařeným pohybujícím se detailem na ruce), tudíž zde chybí ona část zážitku z poslechu živé hudby, kterou je pohyb interpretů. Jistě, máloco může být pro animátory náročnější než hrající orchestr, ale obtížnost není omluvou. Co se týče hudby, většinou zní klasika a ani původní melodie nejsou špatné, skvělá je hlavně úvodní znělka. Na závěr znovu uroním slzu nad promarněným potenciálem, ukroutím si hlavu nad vysokým hodnocením na AniDB a zadoufám, že předchozí režisérovo anime Hačimicu to Clover dopadlo lépe. 5/10

Desítka kraťoučkých (cca 2 minuty) příběhů dle povídek sci-fi spisovatale Šiničiho Hošiho. Všechny jsou humorného rázu (více, či méně úspěšně) a hrají v nich důležitou roli roboti velmi různorodých funkcí. Nejvíce se mi zamlouvají díly 2 a 6. 6+/10 Btw: Všechny epizody jsou ke zhlédnutí zde.

Mahó šódžo tai Arusu je seriál produkovaný Studiem 4°C a Beyond C, tedy společnostmi, které stojí za Mind Game. Připravte se na to, že celkový ráz seriálu se liší od skvělého traileru - všeliká bizarní stvoření, jež se v něm objevují, se totiž v seriálu vyskytují jen okrajově (byť v příběhu hrají poměrně důležitou roli) a stejně tak se tam mihne jen pár zařízení podobných dračímu domu, což pro mě bylo především zpočátku zklamáním. O příběhu, fungování světa a jeho dalších obyvatelích se více rozepisovat nebudu, jen zmíním, že je sice poměrně brzy takřka jisté, jak to vše dopadne, ovšem cesta k očekávanému závěru je zajímavá a zdaleka ne tolik průhledná. Co se týče postav, všechny tři hlavní hrdinky mají své kouzlo, ale nakonec jsem si díky jejímu vývoji nejvíce oblíbil Sheilu. Alice a její ideály jsou mi veskrze sympatické, bohužel jsou občas vyhnány až ad absurdum (že nechce nikomu ublížit magií, kterou má ráda, je v pořádku, ale nejsem přesvědčen o tom, zda je to správný přístup v obklíčení nepřáteli). Naštěstí se tak neděje příliš často. Stejně tak se občas, ale naštěstí nepříliš často postavy zachovají nelogicky. To mě oslím můstkem přivádí k jedné zajímavosti. Mahó šódžo tai Arusu je zřejmě první seriál, na němž je opravdu poznat, že režii a animaci jednotlivých epizod dělalo několik různých lidí. Vynikají především dva autoři - díly jednoho z nich se vyznačují kamerovými a přechodovými kejklemi, epizody od druhého zase nehezkou animací postav. Stopáž každé epizody činí nezvyklých necelých 9 minut, přičemž obsah by si často nějakou tu minutku navrch zasloužil, takže místy působí lehce uspěchaně. Hudba i animace jsou vesměs solidní s několika excelentními momenty. 7+/10

yenn víc hodně líbit půlovina první -njo. 10/6

Doufal-li někdo, že Makoto Šinkai změní hřiště, doufal marně. Tímto dílem o třech kapitolách si režisér nové příznivce nejspíše nezíská, naopak ty, kdož se jeho obvyklých propriet dosud nepřejedli, věřím, potěší. Hlavním motivem příběhu je opět odloučení, opět zde hojně jezdí vlaky, opět se na předváděných krásných obrazech od lecčehos odrážejí sluneční i jiné paprsky a já jsem opět odzbrojen a pln emocí. Nalézám jediný nedostatek: Velmi rád bych se více dozvěděl o začátku vztahu Takakiho a Akari. Tak jako tak jde o nejlepší Šinkaiův film a velmi žhavého kandidáta na nejlepší film roku. 9/10

Velmi příjemné a ohromně zábavné překvapení! Strhující a nápaditá akce odlehčená skvělými hláškami, díky nimž je Die Hard 4.0 vtipnější než mnoho ryzích komedií. A mezi klady nesmím opomenout roztomilou Mary Elizabeth Winstead. Obešel bych se bez pár logických záseků, vraždění Deletem (byť nápad je to krásný) a střetu s východní kráskou, jelikož u soubojů na blízko mě nerealističnost a přehnanost bije do očí nejvíce - u většiny jiných scén mi asi tolik nedochází:-) (Hm, jak velké manévrovací schopnosti má F-35?) Celek však ve mně zanechal výrazně pozitivní dojem, zpočátku to dokonce vypadalo na *****. Btw: U žádného okamžiku jsem neměl pocit, že by utrpěl vlivem nízkého ratingu. 8/10