yenn

Z Hot Fuzz jsem měl po většinu času dojem, jako by někomu bylo hloupé uvést do kin tuctový film, pročež začal tvrdit, že jde o parodii. Hezky natočeno, ale opravdu povedený vtip je tu maximálně jeden a nebýt vcelku poutavého příběhu v první části a chvílemi solidní akce v části druhé, byla by to ukrutná nuda. 5/10

Kdyby bylo Inland Empire o hodinu kratší, přihodil bych hvězdu navíc. Sice není stopáž tak ubíjející, jak jsem se obával, přesto jsem obzvláště ve druhé polovině místy ztrácel koncentraci. I to může být jedna z příčin, proč jsem se později ztrácel v postavách a nebyl si jist, zda je ona tvář na plátně poprvé, či nikoli - hlavně brunetek je tu proklatě mnoho. Jinak vcelku „příjemná“ zmatená exkurze do číhosi vědomí & podvědomí, avšak touhu pokoušet se vykopávat zakopaného psa ve mně nevyvolává ani zdaleka tak intenzivně jako Mulholland Drive. 6/10

V této kavárně servírují přesně takový zákusek, jaký byste od kuchaře, jenž upekl Pale Cocoon, očekávali. Oku nesmírně lahodící, zajímavé chuti, která pomalu dráždí chuťové pohárky, a s třešničkou na vrcholu. 8/10

Nejprve vám sdělím šokující skutečnost: Cosplay Complex je o lidech (a jiných stvořeních), které baví cosplay. A jelikož se OVA řadí mezi etči, vystupují zde především mladé slečny ladných křivek a bujných vnadů. Cosi jako příběh byste v CC zřejmě nenašli ani imunoanalytickými metodami, takřka vše je tu podřízeno odhalování výše zmíněných křivek a vnadů (což se daří a oku lahodí) a vtipným momentům. A právě s těmi je potíž, jelikož mi většinou vtipné nepřišly (pár dobrých se přeci jen najde především ve druhé a třetí epizodě). 4/10 Btw: Až v pětiminutovém speciálu jsem zjistil, z jakých anime (popřípadě her) pocházejí prezentované převleky. O většině jsem dosud ani neslyšel.

Tobira o akete je Studiem 4°C produkovaná ukázka spojení 2D a 3D animace, čemuž odpovídá obsah. Jde o v podstatě bezpříběhový snový průlet malé holčičky světem, který hýří všemi barvami a bizarními tvary, za doprovodu tónů klasické hudby. Vizuální hříčka - nic více, nic méně. 6/10

Profesor Franken stvoří podivné stvoření zvané Noiseman, jež se vymkne kontrole a ovládne celé město, odstraňuje přitom libé melodie a odpůrce. Děj je místy výrazně zkratkovitý, podobně jako v Eikjú kazoku, nicméně film staví především na vizuální nápaditosti s typickou Morimotovou animací a skvělé hudbě (přesně v duchu filmu - většinou tedy nikoli libé melodie, nýbrž libé techníčko). Další úspěšný svérázný zářez Studia 4°C. 7/10

Příjemný a poklidně plynoucí snímek o inteligentní princezně, jež by teoretické znalosti ráda uplatnila v praxi, avšak společenský stav jí to nedovolí. Zároveň vyjádření optimistické víry v lidského ducha a v lidskou práci, ne nepodobné L'homme qui plantait des arbres. Pro detaily viz Subjektivův komentář. 8/10

Yobi je kumiho (tedy až na to, že má o čtyři ocasy méně a není zlá), takže může takřka libovolně měnit svou podobu. Většinou si však nechává buď svůj původní vzhled pětiocasé lišky, nebo vypadá jako rošťácká slečna před pubertou (jen ty ocásky jí občas zůstanou). V lese nežije sama, jelikož se spřátelila s chlupatými mimozemšťany, kteří před deseti lety ztroskotali na Zemi a po celou tu dobu se snaží svou loď opravit. Poblíž lesa stojí tábor pro děti, které z různých důvodů opustily běžnou výuku, a i do něj se bude muset Yobi z jistých důvodů infiltrovat, což poznamená osazenstvo i ji samotnou. Na scéně se objevují ještě lovec, před nímž se kvůli pochybné rodinné cti nemůže žádný kumiho cítit bezpečně, a tajemný detektiv. Místy jsem se sice trochu nudil a pár dramatických momentů je až zbytečně rychle vyřešeno, ale jinak je příběh zajímavý, byť vcelku jednoduchý (vzhledem ke stopáži tak akorát), a má velmi dobře zvládnutý závěr. Animace je vynikající (pozadí i postavy), prezentuje několik krásných obrazů a velice efektní jsou scény běhání z pohledu vlastních očí. SPOILER: Táborový trénink musí být skutečně tvrdý, když děcka dovedou utéci psům. KONEC SPOILERU. Z hudby mě zaujaly především akčnější skladby. Summa summarum: nejlepší korejský animák (ze tří, které jsem viděl:-)). 7+/10

Toki wo kakeru šódžo je skutečně blesk z čistého nebe, jelikož režisér ani scénárista na svém kontě nemají příliš známých a uznávaných děl (a značná část hereckého ansámblu ani nemá záznam na ANN). Na druhou stranu Jasutaka Cucui, autor mangy, dle níž byla Dívka skákající časem natočena, je rovněž autorem původního příběhu Papriky a to už naznačuje, že by mohlo jít o cosi velkého. A stejně tak činí dosavadní pozitivní ohlasy. Hlavní hrdinkou je Makoto Konno, lehkovážná středoškolačka, která jak název filmu napovídá, získá schopnost vracet se v čase (realita se šmrncem nadpřirozena je přesně to, co mám rád). V duchu své nátury toho začne využívat především ku svému pobavení a ve svůj prospěch, ovšem čas nejen že na nikoho nepočká, ale také nikoho nenechá, aby si s ním zahrával. Makoto totiž není na světě sama a kauzalita je neúprosná. Příběh je skvělý, velice zajímavý, místy opravdu působivý a výborně zakončený. Oděn do krásného kabátku (velmi dobrá hudba a nádherně nakreslená pozadí) je hlavním pilířem tohoto úžasného anime, jež může zavdat několik podnětů k zamyšlení. Je tu ale pár maličkostí (nelogická jednání, podcenění zranění), která dojem lehce kazí. Skutečně jde o drobnosti, ovšem není jich málo a v jinak takřka dokonalém díle naneštěstí více vyniknou. 9/10

Dle ANN pracovali na tomto Slayers filmu úplně jiní lidé než na první sérii seriálu, což je poznat mnohem více, než by bylo zdrávo. Zatímco seriál bych oprostil od serióznějších pasáží, kterých je tam však naštěstí minimum, film by měl být prost pasáží „humorných“, kterých je zde naneštěstí hodně. (Po zhlédnutí seriálu bych nevěřil, že toto o některých Slayers prohlásím.) Ani značná část humoru v seriálu není příliš „rafinovaná“ (to není myšleno jako výtka), ovšem autoři filmu si z něj vybrali vesměs to úplně nejjednodušší a navíc to několikráte zopakují (kupříkladu zatímco ve Slayers padla narážka na Linin nevyvinutý hrudník (jaký ani není) odhadem jednou za díl, ve filmu se tak stane třikrát za půl hodiny (z toho jednou docela vtipně)). To se týká především první cca poloviny, během níž jsem se nezřídka nudil a uvažoval o dvouhvězdičkovém hodnocení. Postupně ovšem začne „humorných“ momentů ubývat, pozornost se přesune k dobrému hlavnímu příběhu (jehož náznaky se objevují již v první části) a dojem z díla se výrazně vylepší, takže film vytahuje k nadprůměrnému hodnocení. I tak by příběhu neuškodilo rozvedení - na úkor „vtipů“. Dovedu si představit opodstatněnou námitku, že Slayers bez humoru by nebyli praví Slayers, ovšem v situaci, kdy scény charakterem nejvíce podobné seriálu jsou ty nejslabší, bych je oželel s lehkým srdcem. 5/10 Btw: Kdo to kdy viděl, aby Lina Inverse dříve myslela na bezpečnost než na poklady?