yenn

Každodenní starosti a radosti androidky Alphy. Takřka postapokalyptické prostředí, které nepůsobí depresivně, nýbrž klidným a nostalgickým dojmem. Pomalé tempo vyprávění. Hezká kresba a minimum hudby. Je zajímavé, jak může být film „o ničem“ zajímavý:-) 8/10

Před projekcí jsem se obával dvou věcí - nebojových scén a stopáže. Spokojeně mohu říci, že obé dopadlo dobře. Ony téměř dvě hodiny utekly vcelku rychle (nenudil jsem se), a ač bych se bez některých řečí a nebojových scén obešel, strachoval jsem se, že budu nespokojeně mručet výrazně častěji. Takřka na jedničku dopadlo to, kvůli čemu jsem šel na 300 především - souboje. Jsou strhující, nápadité a vizuálně úchvatné (skvělý je Leonidas kosící protivníky a jdoucí zleva doprava jako ve 2D arkádě). Jen škoda, že filmaři neměli více peněz na souboje se slony:-) Jedinou menší výtku mám ke sparťanskému umírání, které mohlo být chladnější. Co se vizuální stránky týče, doufal jsem, že se objeví více výjevů, které "bych si dal jako wallpaper" (např. ten ozdobený stromeček), ale i tak je opravdu velmi dobrá. Třístovka mě rozhodně nezklamala, ba bych ji mohl nazvat příjemným překvapením. 7/10

Ach jo. Od Alien 9 jsem příliš nečekal, takže bych z výsledného hodnocení teoreticky neměl být zklamán, jenže ono stačilo tak maličko a výsledek mohl být výrazně lepší. Juri Otani je dvanáctiletá dívka, která byla svými spolužáky vybrána do oddílu bránícího školu před mimozemskými tvory, kteří občas dopadnou na pozemek vzdělávacího ústavu. V oddíle jsou celkem tři slečny, leč ani to Juri, která emzáky nemá ráda a bojí se jich, na sebevědomí příliš nepřidává. Zápletka s *cokoli* zachraňujícími děvčaty není v rámci anime vůbec originální, ovšem sám jsem takových viděl jen minimum, takže na mě Alien 9 nepůsobil okoukaně. Navíc shledávám vcelku zajímavým, co je hlavní zbraní proti vetřelcům, také samotný vzhled potvor je docela nápaditý a i souboje ujdou. Dále byť nejde o komediální seriál, čas od času se objeví nějaký vtípek, přičemž většina je povedená, ba některé jsou až velmi zábavné. Super! Naproti tomu se objevují i temnější scény v podobě Juriných snů (ačkoli jsou co se týče osvětlení spíše světlé) a několika momentů s emzáky (hlavně jisté pasáže druhé a čtvrté epizody) a ani v těch dle mého autoři nehmátli vedle. Potud by to bylo pěkných 7/10 a spokojenost s překonaným očekáváním. Jenže dříve či později to přijde: „Bééééééééé!“ To opět začala Juri fňukat a brečet. To se samozřejmě může stát a nezazlívám jí, že se vetřelců bojí a nemá tu práci ráda (ačkoli se mi nezdá, že by se po půl roce v oddílu chovala úplně stejně jako na začátku), ale který trubec vymyslel, že takřka každou negativní emoci bude vyjadřovat neuvěřitelně protivným brekotem?! Jelikož se Juri v negativním rozpoložení nachází poměrně často, výsledkem je, že snad polovina všech zvuků, které vydává, je onen brekot, a kombinace vysoká četnost + ultraprotivnost bezpečně smrtí většinu pozitivních dojmů. Takže ta maličkost, jež chyběla Alien 9 k mnohem lepšímu hodnocení, je předčasná smrt trubce, který nezabránil Juri v naříkání. 5/10

Mušiši je seriál z rodu epizodických, každý díl je tedy samostatným příběhem (oproti kupříkladu Paranoia Agentovi to zde platí naprosto - chybí tu jakákoli jednotící dějová linie). Po zhlédnutí prvních čtyř dílů jsem se trochu obával, aby seriál neupadl do stereotypu, poněvadž druhý až čtvrtý díl jsou si docela podobné, ovšem hned díl následující (jeden z nejlepších) a postupně všechny ostatní mé obavy nekompromisně rozptýlily. Jistěže, základní schema prolnutí života člověka a Muši (vesměs s více či méně neblahými důsledky pro prvně jmenovaného) zůstává zachováno, ovšem nabírá úžasně rozličné podoby. Příběhy jsou opravdu velice dobré až skvělé a působí jako pověsti, které by si lidé na venkově mohli donedávna vyprávět. Co se týče zpracování, Mušiši je na první pohled docela nenápadný seriál. Žádná strhující úvodní animace (v té se zvolna prolínají skvrny přírodních barev), během děje pak zní pomalejšímu tempu odpovídající subtilní hudba („zen-like music“ pravil uživatel vivafruit v recenzi na AniDB), která se velice příjemně poslouchá. Neohromí ani kresba postav, na kterých je zajímavé, že většina si je do značné míry podobná (větší rozdíly jsou mezi ženami, jelikož mívají různou délku vlasů:-)). Avšak nemate to, protože kromě Ginka (a jednoho jeho přítele) se žádná osoba nevyskytuje ve více než jednom díle. Co musím vrchovatě pochválit, jsou pozadí. Tak nádherné a detailní obrazy přírody a venkova ve všech ročních obdobích se vidí jen málokdy - k největším mňamkám patří bambusový háj ze 14. epizody (jedna z nejlepších). Jedinou drobnou výtku mám k místy nefungujícímu přenosu emocí, což se ale vás týkat nemusí. Koho zaujal popis Muši a komu nevadí pomalejší tempo vyprávění, tomu se Mušiši s vysokou pravděpodobností bude líbit. 8/10

S touto „komedií“ mám jeden poměrně zásadní problém - zasmál jsem u ní asi třikrát. Zda je (ne)vkusná, nechť si každý rozhodne sám. Osobně si dovedu představit mnohem větší úlet, leč to je pouze prosté konstatování (ani klad, ani zápor). Opravdu však nechápu, co má být vtipného kupříkladu na týpkovi, který nadšeně chytá koně za pyj. Bezpochyby je to absurdní, ovšem dle mého nikoli absurdně vtipné, nýbrž absurdně blbé a ubohé. 1/10

„Konničiwa! Wataši wa Cukišima Šizuku desu. Je mi 14 let a moc ráda čtu. Nedávno jsem zjistila, že většinu z knížek, které mám z knihovny, si přede mnou půjčil jakýsi Seidži Amasawa. Zajímalo by mě, jaký asi je... Ha, oslí můstek: To mi připomíná, že má nejlepší kamarádka Júko Harada se zamilovala do jednoho kluka ze třídy, jenže dostala milostný dopis od jiného, takže je z toho chudák celá nešťastná. Kéž bych jí mohla nějak pomoci. Před pár dny se k nám domů nastěhovala moje starší sestra Šino. Hrůza! Pořád chce, abych s něčím pomáhala a učila se. To mamka a taťka mě takto nedřou. Mám je ráda. Byli by rádi, kdybych šla po střední škole na univerzitu, jenže ja vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Možná by mě bavilo psát, ale ještě jsem to moc nezkoušela, protože si myslím, že nemám talent. Připadám si trochu jako Kiki z mého oblíbeného filmu. Včera mě ségra vyštvala ven, abych donesla taťkovi do práce oběd, ovšem skoro bych jí za to měla poděkovat. Ve vlaku si ke mně totiž sedl tlustý kocour, který zjevně cestoval sám! Bylo to kouzelné. Musela jsem zjistit, kam míří, takže jsem vystoupila s ním a sledovala ho. Několikrát se mi na chvíli ztratil, ale vždy jsem jej opět zahlédla, až mě dovedl... Kam? To vám pošeptá srdce. Sajonara!“ 8+/10

Již po zhlédnutí traileru jsem od Goemul příliš nečekal, ovšem i tak jsem doufal v průměrný monster-movie. Skutečnost je však podstatně horší. Už základ nestojí za moc - minimální atmosféra, nelogická jednání (nejen hlavních postav, které si mě mimochodem také zrovna nezískaly), málo střílení z luku:-) - a definitivně jej sráží těch několik trapných „vtipných“ momentů (abych byl fér - asi dva se povedly). Vcelku dobrý je design monstra. 2/10

Kouzelný film plný absurdních situací a vtípků. Kvalitu si udržuje po celou dobu, je skvěle natočený a audiovizuálně velice zajímavý. Z hlavních „příběhů“ se mi nejvíce líbilo italské manželství v japonském podání (s krásnou Reikou Hašimoto, která je ve filmu mnohem hezčí než na fotkách), naproti tomu bych se lehce obešel bez trojice zlodějíčků. Mezi epizodickými postavami musím obzvláště vypíchnout vystoupení paní učitelky hodnotící výkresy:-) 7+/10

Přes solidní množství sympaticky střelených nápadů a scének a dvě skvělé postavy (Baby Mam + medvěd) jsem viděl sice lehce ujetý a vizuálně zajímavý, leč jinak vcelku standardní úsměvný romantický film, který mě ani jednou svou složkou nijak zvlášť nechytl za brzlík (pasáž se zapomnětlivým Tikem bych vyhodil úplně). Škoda, začátek vypadal slibně. 6/10

Nebýt tématu incestu šlo by o podprůměrné anime, po němž by ani pes neštěkl. Díky tématu incestu jde o podprůměrné anime, po němž pes štěkne. Haf! Poměrně krátká stopáž sama o sobě samozřejmě nemusí být na závadu, ovšem to by tvůrci museli umět odhadnout, co lze v 50 minutách poctivě zpracovat (viz Kite). Zde je záběr příliš velký (vztah začíná od nuly a navíc je zkomplikován třetí osobou), pročež je výsledkem jakýsi pohled z rychlíku, bez bližšího seznámení s postavami, které mi tak byly vcelku lhostejné. Slušně se povedl hudební doprovod a hanit nemohu ani solidní závěr, kde se objeví i náznak emocí. 4/10