Kobitch

Petrové Uhlík a Lněnička jsou rising stars české televize. Naprosto precizní ztvárnili své postavy, do kterých podle dostupných rozhovorů investovali maximální úsilí, které se nakonec vyplatilo. V tomto díle jsem měl obrovský problém nevypnout televizi při výslechu malých dětí. Já vím, že tyhle věci se dějí, ale dobrovolně se mučit při jejich líčení hrůzné noci už bylo trochu moc.

Je to roztahaný, je to rozplizlý... Vůbec netuším, kde se vzaly ty první oslavné recenze, které hlásaly návrat ke kvalitám první série. Co přesně jsme se za tu hodinu dozvěděli, kam jsme se posunuli? Nejvíc mě tam asi baví záběry na chumelenici a zasněžené město.

Lepší než předchozí dva díly. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že se to dalo natlačit do 4 až 5 dílů. Některé postavy bych úplně vyškrtnul (starý Hank Prior a jeho tragická online známost), některým dal mnohem menší prostor. V tomhle díle mi nesedl soundtrack k tomu, co dělo na obrazovce; plusem zůstává, že se na to moc hezky dívá, ta zasněžená krajina dělá svoje.

Menšík a Hlaváčová excelují v skoro až divadelním filmu. Nevěděl jsem, koho mi během sledování bylo více líto – Menšíka, který už nezvládá svoji závislost a postupně přichází o všechno; Hlaváčové, která ztratila iluze už před lety, nebo Hanzlíka, který je jak mezi mlýnskými kameny a musí snášet tlak z obou stran. A do toho úlisnej strejček, který sice sám rodinu nikdy neměl, ale do cizí by se mu to kecalo. Já být Menšík, tak asi začnu chlastat taky, sdílet domácnost s takovým Grímou.

Krásná pocta staré Godzille a konečně zase monsterfilm, kde se člověk o někoho i reálně strachuje. Výbuchy a destrukce pak nejsou jen samoúčelná honírna, ale prvek s emocionálním přesahem. Prosím tímto tvůrce, aby o dvojce ani neuvažovali. Cokoliv se budou snažit naroubovat na takto uzavřený film bude navíc a zbytečné. Utrpení Japonců bylo jistě veliké, ale kreténi - pardon, diváci - kteří si do malého sálu na maloměstě donesli pytlíky brambůrek a popcorny a v těch nejemocionálnějších scénách jsem slyšel hrabání a šustění mi toto utrpení celkem kvalitně dokázali zprostředkovat. Nenávidím lidi a být Godzillou, sežehnu je modrým radioaktivním plamenem okamžitě.

Skoro bych přes všechny blockbustery zapomněl, jak jsou tyhle malé velké filmy fajn. O vztahu nerudný učitel - zmetkoidní žák už toho bylo natočeno dost a Zimní prázdniny nepřidávají nic navíc, ale to, co nabízejí je dojemné a srdceryvné. Paul Giamatti si doufám jde pro svého Oscara, casting se všeobecně hodně povedl a bylo radost proplout dvěma hodinami konverzací, hledání sebe sama, sedmdesátkového feelingu. A hrál k tomu perfektní soundtrack.

Krásně animovaný film o hnusném tématu. Občas se monstra skrývají v lidech, u kterých to nejméně čekáte.

Krásný vizuál, dojemný obsah. Poplakal jsem si.

Nádherná hudba podkresluje olejomalbami malovaný film z polského venkova, jehož příběh je sice přímočarý, ale co by taky mohl člověk čekat od prostého života, jehož koloběh je vymezený setím a sklizní. Chápu, že z čtyřdílné knižní ságy se musela spousta listů nechat ležet na zemi, takže mi ani nijak nevadilo, že některé postavy byly více karikaturami než prokreslenými charaktery. Nemusíme si ale nalhávat, že bez unikátního vizuálního stylu by po filmu neštěkl pes, protože nic zásadně zajímavého se v něm nestalo. Ty nádherné výjevy (bouřka, tanec v krčmě, masopust) ale stejně vyniknou více, než kdyby se ve snímku rozvíjel nějaký složitý příběhový spletenec. Za mě se skloubila forma s obsahem ve vyváženém poměru a Jagna je pro mě jedním z filmů roku.

Všem co hlásají, jak za komunistů bylo lépe, bych přál prožít jen část toho, co musel prožít Bóža a jeho rodina.