HKstars

Nejnovější film Jet Liho není čistokrevné kung-fu, jak by jeho fandové možná čekali, ale spíše americky střihnuté akční sci-fi. Jet se dal do týmu s režisérem několika epizod Akt X a především povedeného hororu Nezvratný osud, Jamesem Wongem. Bohužel, Wong, zdá se, všechnu energii vyplýtval na inteligentní horor a na Jedinečného už mu moc sil nezbylo. Příběh nastíněný v prvních dvou odstavcích je totiž to nejlepší, co vás potká. Počátečních patnáct minut slibuje velké věci, je nám předhozena relativně originální zápletka (na akční film) a hned v úvodu se dočkáme velice pěkné akční scény s povedenými a originálními triky. Potom ale scénáři dochází dech a jde jen o mdlou honičku Jet Liho s Jet Lim, což se navíc občas těžko poznává, protože postavy se pořád převlékají (vřelý dík Jetově charakternímu herectví, zlý Jet má vždy křečovitě stažené obočí :-). Scénář opravdu celé těžiště filmu odsunul někam na konec, a tak divákovi po úvodním "namlsání" nezbude než čekat na závěrečný duel, ke kterému všechno spěje. Jistě během toho čekání potěší perličky, které demonstrují nadlidské schopnosti obou Jetů - takové překopnutí ocelového sloupu, přelamování brokovnic a uhýbání kulek nevidíme každý den, místy je to opravdu pěkné pokoukání, jenže pokud vám ke štěstí nestačí pár povedených fíglů a Jet Liho zevnějšek, budete se chvílemi nudit. Střízlivá stopáž filmu naštěstí zaručuje jakž takž spád (i když místy, zejména kvůli špatně napsaným partům Delroye Linda a Jasona Stathama, se jede přes hrboly). Je to ale akční film, a tak lze mnohé odpustit, zejména když se nakonec dočkáme grandiózní bojové scény (také bohužel jediné, zbytek jsou jen útržky akce, ne delší než jednu minutu) - souboje Jeta s Jetem. Toto velkolepé finále se odehrává v opuštěné továrně (jak jinak) a konečně dává příležitost akčnímu choreografovi Corey Yuenovi (který s Jetem spolupracoval na všech novějších filmech), aby ukázal, co v něm je. I když vysvětlovat Jetovi, co má použít sám proti sobě, je poněkud komické. Abych se tedy vyjádřil k závěrečné scéně: Oba Jetové jsou velice dobře sehraní, vypadá to, že spolu opravdu bojují (ne že máchají do prázdna, kam bude počítačem vkopírováno jejich druhé já), ale jde spíš o trikovou podívanou (říznutou občasným pseudo tai-chi) než nějaké poctivé kung-fu. Ne že by mi vadily dráty, ten závěrečný boj se mi i líbí (v choreografii jsou obsaženy prvky, které by bez triků prostě udělat nešly), ale celý film je spíše než na akci založen na počítačových tricích (dosti levných, bohužel), což skutečné schopnosti Jet Liho dosti omezuje. Film nám sice ukáže Jet Liho, jak dělá věci, které jinde neuvidíte (vysoké skoky do výšky, superrychlé pohyby, supersilné údery), všechno ovšem ve střídmém americkém podání, pokud bude někdo očekávat akční orgie z Jetových starších (hongkongských) filmů, ten se nevyhne zklamání. Předchozí řádky možná zněly trochu pesimisticky, ale Jedinečný je nakonec, zejména díky střízlivé stopáži a dobře natočené akci (kdo by nechtěl vidět, jak se bojuje s policejní motorkou v každé ruce?), vcelku koukatelným kouskem. Nesmíte ho brát jako seriózní sci-fi, ani jako hard-core kung-fu, spíše jako akční béčko pro zpříjemnění sobotního odpoledne. Není to žádný majstrštyk (a fandové Jet Liho budou možná ještě přísnější), ale s trochou nadsázky si tohle "intergalaktické kung-fu" určitě užijete... 50%

Připraveni na režijní počin Donnieho Yena? Čekáte, že to bude bojovka? Vedle jak ta jedle, v tomhle filmu ale míří přesně Donnie v roli profesionálního zabijáka. Samotář, který v noci ustřeluje hlavy "zlým lidem" a ve dne volá do rádia, což se dá považovat za takovou autoterapii, která má za cíl očistit od hříchů... Ehm... Potom se Donnie zamiluje do dívky... Dívka je policistka pátrající po profesionálním zabijákovi. Ona neví, že on je "on", on neví že ona je policistka... klišé funguje, prázdné nábojnice dopadají na dlažbu, Donnieho noha se občas opře o nějakou tu hlavu... všichni jsou spokojení? Ani moc ne :( Donnie evidentně neunesl tíhu režijní stoličky (a Bey Logan opět neunesl tíhu scénaristického pera) a výsledkem je hodně překombinovaný, "uměleckými" záběry naplněný film, který se dá předpovídat jako počasí... hodně podivná kamera, ještě divnější střih (skoro podezřívám Donnieho že takhle točí schválně) a Donnie hrající jako panák z muzea voskových figurín... Smutný verdikt... chcete-li si o Donniem udržet dobré mínění, tomuhle filmu se vyhněte... 40%

In the Line of Duty (též jako známá jako Red Force) byla svého času v hongkongu velice považovanou sérií a filmy, které do ní patřily, udávaly směr a tempo žánru moderní HK akce ve které se to drogami, praním špinavých peněz a, samozřejmě, čestnými a ke všemu odhodlanými policisty jen hemžilo. V roce 1989 se i nechal k natočení jednoho dílu svést i Yuen Woo-Ping a přivedl si s sebou na plac Donnieho Yena. Společně natočili akční pecku, která je všeobecně považována za nejlepší díl celé série. Když sleduji špatně nadabovanou (a tentokrát i technicky, chybí prakticky půlka zvuků) a prostříhanou verzi od Intersonicu, stěží se mohu ubránit lehkému posměšku a marně pátrám ve své mysli, proč jen jsem tenhle film ve čtrnácti letech zbožňoval. Skrz naskrz průhledný příběh o CIA zapletené do pašování špinavých peněz, který nerušeně skáče mezi americkými a hongkongskými lokacemi a který nezachrání ani několik nečekaných zvratů a rádo by humorných scén. Yuen Woo-Ping navíc jako by se necítil pevný v kramflecích a řada scén dostává na frak co se technického zpracování týče. Střih, kontinuita a některé úhly kamer jsou zarážející a člověk znalý Pingovy předchozí (i pozdější) práce začíná být nemile překvapen... Ovšem ve chvíli, kdy už jsem v mysli pozvolna přesouval film do kategorie "kdysi pecka, dneska sračka", kdosi na place zařval "akce!" a Yuen Woo-Ping nervózně poposedl v režisérské sesli a fantazie mu začala pracovat na plné obrátky. Ano, zapomeňte na stupidní příběh, mizerné herecké výkony a místy špatnou práci celého štábu, jakmile se začne bojovat je vše odpuštěno, protože si můžeme být jistí, že Ping nás oblaží nějakým tím fajn stuntem nebo alespoň vymakanou choreografií - krom Donnieho (který ve filmu skutečně předvádí svoje tehdejší maximum) se grandiózně rozkope i Cynthia Khan a Michael Wong, své přidá i americká mlátička Michael Woods. Všechny klady filmu (plynoucí v drtivé většině z akčních scén) gradují v explozivním finále, které nabídne hned čtyři souboje, každý v trochu jiném stylu... Jak Ping, tak herci ze sebe v daný moment vydali to nejlepší a zachránili tak příběhově bezradný film u kterého by jinak většina fandů usnula. 60%

Předně asi nutno říct, že New Dragon Gate Inn je swordsplay jak vyšitá - to znamená stará Čína, čestní bojovníci, hodně létání a hodně švihání mečem... a v neposlední řadě příběh hutný jako čerstvá svíčková... Doufám že pravověrní fandové Matrixu už odešli a tak se konečně můžeme dostat k tomu podstatnému :) Dragon Gate Inn je název hospody kam dorazí rebel Zhou (Tony Leung) a jeho družina, pronásledováni generálem Cao (Donnie Yen), který se hodlá vyšvihnout na společenském žebříčku a využívá k tomu metodu známou již tisíce let - zabíjí své nadřízené. Poslední postup ale zůstane nedokončen dokud Cao nezabije i děti své oběti. Ty ale zachránil právě Zhou... Většina děje se odehrává právě v hospůdce Dragon Gate, jejíž majitelkou je tajemná a krásná čarodějka (Maggie Cheung). Hned jak na vás dýchne klasická čínská hudba a atmosféra rýžového vína a pečené kachny (která ovšem nemusí být kachnou, přesvědčíte se sami) a vaše repro vyloudí první tóny libozvučné mandarinštiny, budete si připadat jako v ráji. Once upon a time in China má klasický příběh, ale tohle je snad to nejtradičnější co jsem kdy viděl - parta bojovníků, rodící se milostný trojúhelník, skrytá bitva mezi Caovými pobočníky, kteří dorazí do hospody, ale nechtějí vyvolat krveprolití... je to celé naprosto úžasné... Samozřejmě nesmí chybět boje, které jsou dechberoucí, skvěle choreografované, ale... trochu je sráží chaotické záběry kamery a zběsilý střih (který opravdu těká a místy dost hodně nenavazuje), potom jsou některé souboje trochu chaos, stále ovšem ten nejhezčí swordsplay chaos co jsem kdy viděl... vše korunuje závěrečný souboj ve kterém uvidíte co jste neviděli... Film má pouhých 100 minut, ale po jeho skončení jsem si připadal jako bych strávil v Číně alespoň rok... neuvěřitelně tradiční, chytlavý a prostě báječný je svět Dragon Gate Inn... máloco mě takhle chytlo... jdu si koupit meč, nějaké to čínské oblečení a odpoledne se stavím v čínské restauraci... tak nazdar... p.s. po prvním projetí Dragon Gate Inn (s přetáčením, běžně to nedělám), mi přišel film nudný... hned potom jsem se ale přemluvil a pustil si ho regulérně... chtěl bych se tímto filmu a jeho tvůrcům omluvit za hluboké podcenění jeho kvalit při prvním pohledu... neudělejte stejnou chybu... 90%

Je obecně profláknutým faktem, že filmová pokračování většinou nedosahují úrovně svých předchůdců, navzdory tomu, že bývají dražší, akčnější, krvavější, prostě při oné snaze přebít první díl zapomenou na svět kolem a výsledkem je v lepším případě pouze odvar dílu prvního. Existuje ovšem pár výjimek (i ostřílený divák by je spočítal na prstech ruky), které potvrzují pravidlo. Mezi uznávané patří např. Vetřelci, Terminátor 2, Kmotr 2 a pár se jich najde i v HK kinematografii. Druhý díl ságy Once upon a time in China je jedním z nich... Znovu se setkáváme s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Jet Li), tentokrát cestujícím na lékařskou konferenci, kde si lékaři západu a východu vymění zkušenosti. Hned po příjezdu do města jsou ale Fei-Hung a jeho přátelé (jeho žák Foon a jeho příbuzná Shao (Rosamund Kwan)) konfrontováni s tajemným kultem Bílého lotusu. To je samozřejmě příležitost, aby Fei-Hung ukázal pár triků v první bojové scéně, která jasně dokazuje, že mezi choreografií Yuen Woo Pinga (Matrix, Tygr a Drak, Iron Monkey) a choreografií těch ostatních je pořádný rozdíl. Brzy zjistíme, že mezi ctihodnými lékaři se skrývá několik rebelů z hnutí odporu, které bojuje proti útlaku ze strany čínské vlády. A krom toho jsou tu děti pašované z východu na západ. Fei-Hung zkrátka bude mít co dělat... Nikdo si tedy ani tentokrát nemůže dovolit říci, že kung-fu filmy mají jednoduchý příběh. Stejně jako děj prvního dílu, dvojka se větví na všechny strany a nabízí hned tři postranní linie. Navíc je příjemné sledovat i vývoj postav. Foon je stále zamilován do Shao, která má ovšem oči jen pro Fei-Hunga (je to jeho třináctá tetička, takže žádný incest v tom nehledejte). Fei-Hung oproti prvnímu dílu dospěl, je z něj více důrazný muž, stále však džentlmen. Jeho protivníkem tentokrát bude generál Lan (Donnie Yen) zavile hledající rebely. Fei-Hung s rebely sympatizuje, takže je jisté, že ti dva se budou muset dříve či později střetnout. Generál je ovšem také mistr bojových umění a navíc ovládá umění shaolinského prostěradla (ortodoxní shaolini prominou :-). Navíc si Fei-Hung proti sobě poštval kult Bílého lotusu, takže se bude muset utkat s jeho vůdcem, který je údajně čaroděj a přežije i zásah kulkou. Film má nádhernou otvíračku, úvodní scéna se odehrává v chrámu Bílého lotusu (kde se ke konci filmu odehrává velice krásná bojová scéna) a atmosféra rituálu je fascinující nejen díky Harkově práci s kamerou, ale také díky neuvěřitelným fyzickým výkonům herců. Pokud nebudeme jmenovat všechny, Jet Li v roli Fei-Hunga je samozřejmostí, Donnie Yen také není v hongkongském kung-fu světě žádnou neznámou a Xin Xin Xiong, hrající vůdce Bílého lotusu, vyrůstal ve stejné wushu škole jako Jet Li, takže o propracované souboje, vedené již zmíněným Yuen Woo Pingem, rozhodně není nouze. Ať už je to cvičný souboj Fei-Hunga s generálem, ultimátní bitva s vůdcem Lotusu nebo předfinální boj s tyčemi, všechny boje jsou unikátní a herci na drátech i bez nich předvádějí skutečně nadlidské výkony. OUTC 2 ale není jen o bojových scénách, je to velkofilm odhalující velký kus historie Číny, a to způsobem velice přitažlivým. Tsui Hark je totiž skutečný mistr (i když to mimo Asii dokazuje jen zřídka), co se týče režie a hlavně vizuálnosti jednotlivých scén, takže když zrovna nebudete tajit dech nad hyperakčními scénami, vezme vám ho atmosféra, která z filmu přímo dýchá. Pokud vám Tygr a Drak připadal moc nereálný, ale chtěli byste vidět, jak filmoví hrdinové provádějí na plátně vskutku divoké kung-fu kousky... a zároveň přitom nechcete rezignovat na příběh a ostatní atributy dobrého filmu, potom je pro vás Once upon a time in China 2 tím pravým. Stejně jako první díl, tady totiž opravdu platí, že 1=2. Berte to jako vzácnou výjimku z pravidel algebry :-). 100%

Zkuste smíchat Fincherových Sedm a "tradiční hongkongskou vyvražďovačku" (jestli něco takového existuje) a vypijte to... bude vám špatně ještě týden, tedy pokud stihnete doběhnout do nemocnice na výplach žaludku... Kdesi uprostřed Hongkongu se úchylák posedlý ďáblem rozhodne najít dceru Satanovu. Tak výjimečná žena se mohla narodit jen 6.6. 1969 a tak se mají všechny holky na sklonku třicítky na co těšit. Úchylák (jeho charakter je tak jednorozměrný, že se nebudu zatěžovat s tím, abych hledal jeho jméno) "vyvolené" podrobuje speciálnímu testu - ženě vyřízne srdce a když to dotyčná přežije, je právě ona Satanovým potomkem. Po několika neúspěšných seancích se o rituálního maniaka začne zajímat nejen policista přezdívaný Alchymista (naprosto "divný" Donnie Yen ;), ale i Ching (kdo hádá, že se narodila šestého července, může si připsat cenné body), která šílencovo řádění vídá ve svých nočních můrách. V tu chvílí máme příběh nalinkovaný od začátku do konce a nerušeně se můžeme vézt na vlně kryptohrůzy... Nebo že bych se mýlil? Ehm, jak to říct. Známý HK producent shlédl v kině Sedm a hned po závěrečných titulcích obvolal pár lidí s "novým projektem". Slovo dalo slovo, týden se setkal s týdnem a bylo hotovo. Tak nějak bych tomu i věřil, protože Satan Returns má všechny znaky filmu natočeného na ruční kameru během pěti dnů. Herci, pokud zrovna nepřehrávají nebo nekrvácejí, odehrávají dialogy s nepřítomným výrazem (zvlášť na Chingmy Yau je to hodně vidět), na hudbě a zvuku se zřejmě ušetřily obrovské peníze, protože obě složky občas záhadně chybí, stejně jako barevné korekce scén. Příběh samotný pak připomíná kopii Sedmi násilně tlačenou hektickým tempem natáčení v Hongkongu. Výsledný produkt by se možná dal s úspěchem používat jako sedativum, protože si dost dobře nedovedu představit osobu, která by při něm neusnula (nebýt tu ten Donnie, který si parkrát do někoho kopne, index tempa by šel do záporných hodnot a film by se začal odvíjet pozpátku)... nic nespráví ani šokující pointa, která snad naznačuje zadní dvířka vedoucí k pokračování... Jen to ne! 40%

S roštáckým kovbojem Royem O´Bannonem (Owen Wilson) a čínským vyslancem Chon Wangem (Jackie Chan) jsme se setkali už v roce 2000. V Tenkrát na Východě společně zlikvidovali obchod s otroky a zachránili čínskou princeznu Pei-Pei (Lucy Liu). Od té doby uplynulo pár let a jelikož se oběma představitelům hlavních rolí na Hollywoodském políčku docela dařilo (Chan překvapil veleúspěšnou Křižovatkou smrti 2, Wilson se zas úspěšně zaškatulkoval v parťáckých filmech), rozhodly moudré hlavy o vzniku pokračování (jednička moc nevydělala a víceméně se držela ve stínu tehdejší premiéry Pearl Harboru). Po nabídce skočil Owen i Jackie a tak bylo prakticky vyhráno, jediné co vzbuzovalo v myslích fandů mírné obavy bylo jméno režiséra - David Dobkin je prakticky debutant (natočil jen německý film Clay Pigeons), ale producenti tentokrát dobře odhadli jeho talent a Dobkinovi se daří od začátku do konce usměrňovat Jackieho talent tím správným směrem. Nižší rozpočet pak filmaře donutil porozhlédnout se nějaké levné lokaci, která nahradí Londýn, ve kterém se většina filmu odehrává, a většina filmových fandů ví, že mezi "náhradníky" anglické metropole je Praha na prvním místě. Krom našeho hlavního města se loni filmaři objevili i v Karlových Varech, další části filmu se natáčely v Londýně a Calgary. Příběh v úvodních minutách navazuje na události jedničky (dokonce je tu zmíněna i postava Lucy Liu, ta však zřejmě měla jiné starosti a tak se nemihla ani v cameo roli). Chon Wang je mírně svérázným šerifem v maličkém městečku (což mu nebrání v tom, aby pozavíral všechny padouchy v okolí sta mil) a marně čeká až se mu jeho Pei-Pei vrátí z dalekých cest. Z každodenní letargie ho však vyvede dopis od jeho sestry (ano, Chon má sestru a v podání Fann Wong jde o jedno z nejsladších stvoření, které se kdy dotklo stříbrného plátna) oznamující úkladnou vraždu jejich otce. Chonův otec byl strážcem pečeti čínského císaře a to se mu stalo osudným, protože britský šlechtic Rathbone nehodlá čekat v pořadníku (je desátý v řadě v nároku na trůn) a rozhodne se uzavřít dohodu s císařovým nevlastním bratrem Wu Chanem (neodolatený Donnie Yen). Ten je na oplátku ochoten, výměnou za císařskou pečeť (která ze svého vlastníka dělá potencionálního vládce Číny), zredukovat královskou rodinu do té míry, aby se Rathbone stal panovníkem Anglie. Je to prosté a pomocí "strojní pušky" (prostě rotační kulomet) i nesportovně jednoduché. Chon se tedy vydává do New Yorku, aby požádal Roye (ten si žije královským životem číšníka a o jeho hrdinských činech vycházejí tuny knížek) o peníze, které dvojici zbyly z výkupného (viz první díl). Roy je samozřejmě všechny rozfofroval (čtěte - "investoval do zeppelinů") a tak ze sebe naše duo musí opět vymačkat staronové schopnosti, aby se dostalo do Londýna. Tam se Chon setkává se sestrou do které se Roy neomylně zamiluje a to je jen začátek anglických eskapád. Ta země je totiž opravdu divoká, stejně jako Rytíři ze Šanghaje... Jackie Chan už měl asi dost nemilosrdné kritiky, která se na něho snesla po premiéře Tuxeda (u nás tento film ještě nebyl uveden, ale možná je to pro Jackieho fandy dobře) a tak se chytil hned první šance, která se mu naskytla. Hnedle jak Touchstone Pictures odklepli padesát miliónů dolarů rozpočtu, zamával Jackie šekem a zmizel. To bylo na začátku roku 2002 a hlavouni ze studia ho viděli až o sedm měsíců později. Mezitím se Jackie vydal do Hongkongu, kde k účasti přesvědčil pár kolegů (Donnieho Yena, Fann Wong). Nemusel je dvakrát přemlouvat - Fann Wong se potřebovala prosadit na americkém trhu a Donnie chtěl Jackieho "zmlátit" už od svých dětských let. Celý štáb se pak na půl roku zabarikádoval v naší stověžatce a na souši i na vodě točil od soumraku do úsvitu (nebo tak nějak ;). A Chanovi se zřejmě do puntíku povedlo co potřeboval, protože Shanghai Knights jsou požehnáním pro všechny příznivce dobré akční komedie. Plní nejen sny fanoušků o pořádné "chanovské" akci v americkém filmu, ale i sny samotného Jackieho, který v akčních scénách vzdává poctu komikům černobílé éry a filmům klasické hollywoodským filmům. Najdeme tu odkazy na grotesky (honička v otočných dveřích), při jedné z akčních scén zazní "Singin´ in the rain" a našlo by se toho víc. Člověk by jen těžko věřil, že tohle se ujme v oddychové akční komedii, ale po několika scénách je zřetelné, že Shanghai Knights jsou gulášem do kterého se vejde všechno. Již zmiňované odkazy na filmovou klasiku, jemné narážky na anglickou kulturu a její postavy (potkáte Sherlocka Holmese, Jacka Rozparovače nebo třeba Charlieho Chaplina) i bezvadné akční scény na něž jsme tak dlouho čekali. To všechno překvapivě drží pohromadě naprosto nenuceně a je to zásluha výborné herecké chemie mezi Wilsonem a Chanem, která funguje snad ještě lépe než v prvním filmu. "Dvojka" však navrch plní tradiční producentské sliby - je zábavnější, akčnější a prostě a jednoduše "lepší". Wilson a Chan sice místy, hlavně díky scénáři, trochu klopýtnou (naprosto zbytečný reverzní motiv z prvního dílu ve stylu "on vlastně není můj kámoš, ani ho neznám"), ale pořád je tu okouzlující Fann Wong (ta divákův zrak dokonale zaměstná) a dvojice džentlmenů z druhé strany barikády. K oběma můžeme mít menší výhrady (Aidan Gillen hraje klasickou škatulku "jsem hodně zlý anglický šlechtic", Donnie Yen naopak hraje místy až moc do extrému a má podivný anglický příčesek. Navíc je dost okatě dabovaný), ale jakmile dojde na akci, mají s ními naši hrdinové co dělat. Donnie bohužel hraje druhé housle a tak se s Jackiem jenom poškádlí (ovšem velice stylově) a pak je doslova odpálen ze scény, aby uvolnil místo šermířské exhibici Aidana Gillena, která tak trochu připomíná šerm v postarším Chanově filmu Pojízdná kantýna. A to je jen další z mnoha skrytých "dárečků" pro hardcore fandy Jackieho Chana. Pokud jste jedním z nich a v posledních letech jste začali Jackieho zatracovat, zkuste mu dát ještě jednu šanci. To co předvádí v Rytířích totiž předčí většinu jeho filmových exhibic posledních pěti let a je to pečlivě zabalené v jedné z nejpohodovějších komedií roku. Jackie zkrátka ve svých devětačtyřiceti překonal sám sebe a všem ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Dokáže to i vám, když odhodtíte předsudky a půjdete se na Rytíře ze Šanghaje podívat. Výsledné hodnocení je snad dostatečnou pozvánkou... 80%

Stará dobrá Čína, starý dobrý Yuen Woo-Ping... Tohle sousloví se mi vybavilo během prvních minut filmu, protože Wing Chun patří k snímkům, které v devadesátých letech formovaly žánr moderních kung-fu filmů. Celý příběh se točí kolem mladé dívky Wing Chun (Michelle Yeoh), která je mistryní kung-fu, což jí ovšem zároveň přináší krutou osamělost, protože její schopnosti odrazují mnohé muže. Mírná romantika v podobě milostného pětiúhelníku tvořeného Wing Chun, jejím kamarádem z dětství Leung Fok Toem (Donnie Yen), její sestrou Abacus, mnichem Wongem a krásnou Charmy, je vytrvale "narušována" nejen víc než malou dávkou zvrhlého humoru (orgamus způsobený masáží nohou, krvácení blahem, zrychlená svatba), ale především bojovými scénami, kterými je příběh doslova obsypán. A takovéhle "narušení" si nechám líbit, protože právě souboje dělají z filmu nepřehlédnutelný pomník hongkongského stylu. Yuen Woo-Ping (a jeho bratří, kteří na choreografii také spolupracovali) využil všechny své schopnosti a vyrobil jedny z nejlepších akčních scén co kdy celuloid zažil. V roztomile předrátovaném duchu jeho předchozích filmů (Tai-Chi Master, Iron Monkey) se famózně rozkopala nejen Michelle Yeoh (která tu skutečně "nejen baletí". Dokazuje, že má veškerou výbavu jako akční hvězda potřebuje), ale i Donnie Yen (ten sice hraje loosera, kterého vždycky zmlátí někdo silnější, ale bez tak předvádí fantastické věci). Ani zbytek obsazení nebojuje špatně a přičteme-li k tomu agresivní kameru a plnou náruč originálních nápadů (souboj o Tofu), není o čem diskutovat - Wing Chun je kung-fu filmem pro horních deset tisíc. Je z těch titulů, jejichž kvalita vábí k hongkongské kinematografii stále víc a víc fandů... A to jsou myslím víc než pádné důvody k tomu, abyste si ho nenechali ujít. 90%

První Brucův film po návratu do Hongkongu a zároveň první tvůrčí spolupráce s Lo Weiem. Třicet let starý film dnes bohužel již těžce nese svoje stáří, nemluvím teď přímo o úvodních titulkách, pro které je slůvko "cheesy" nemístnou pochvalou, celý děj filmu se nese v omamně naivním a nevyváženém duchu. Bruce Lee hraje Cheng Chao-Ana, který své matce před odjezdem do Thajska slíbil, že se nebude prát. Při každém náznaku akce tak Bruce zklame publikum pohledem na talisman (zahraje dokonce i výmluvná hudba) a... nic se neděje. Až ve chvíli, kdy se z továrny na led začnou ztrácet jeho spolunocležníci a ledové masivy se naplní rozřezanými kusy těl a drogami, začne Bruce nekompromisně jednat (ano, nejprve mu musejí ten talisman rozflákat ;). Velký šéf rozhodně vykazuje určitě pozitivní znaky, jakkoliv Lo Wei rozjíždí tempo jen velmi neochotně a je schopen pobít devadesát procent postav v pěti minutách, ke konci udělá z Big Bosse neuvěřitelně depresivní snímek. Mnozí se však konce nedočkají, protože jak už bylo řečeno, tempo není zrovna dvakrát flexibilní a za kamerou zjevně nepanovala všeobecná shoda. Víc než jasně to dokazují akční scény (v nichž se nešetři vysoke kontrastní umělou krví), zatímco v nadcházejících Brucovkách většinou dokázaly vytáhnout z bahna podprůměru naivní a hloupý děj, tady se vezou plně v jeho závěsu a... jsou špatné. Bruce začne bojovat asi až v půlce filmu, ale nedá se říct, že by krom několika skoků a legendárního gagu s chipsy předvedl něco převratného, mnohem hůř jsou na tom pak jeho spolubojovníci a protivníci. Bez ohledu na známá jména v titulcích se nedočkáte vůbec ničeho, pěsti se s obličejem míjejí doslova o metry a kopy vypadají naprosto ohavně. Zásadní problém tkví v tom, že Lo Wei nedokázal Bruce v počátcích jeho kariéry podržet a tak jsou tu začátečnické chyby hodně vidět. Potenciál byl přitom obrovský, protože vývoj příběhu se dal vyždímat o poznání efektivněji a navíc zasazení do současných reálií bylo v roce 1971, v době old schoolů, ještě stále něčím dost neobvyklým. Lze něco podobného označit za klasiku? Skalní fandové Bruce mají zřejmě jasno, já osobně váhám i s průměrným hodnocením, protože Big Boss je ukázkovým příkladem filmu, který stárne rychleji než ráno koupené pečivo. Herecké výkony byly špatné už v době vzniku a bohužel to platí i o Brucovi samotném, v Hongkongu ale tehdy nebyl v tomhle směru žádný tlak, ostatně nedostatek dialogů se vždy vyvažoval délkou akčních scén. Ty jsou tu ale snad ještě horší než dějová linie. Zatímco ta se vyvíjí zajimavým směrem a má poměrně nehappyendové zakončení, akční scény sestávají ze stále stejných přesilovek, v nichž aktéři mlátí vzduch, popř. předvádějí těžkopádné výpady, o choreografii scén, v nichž figurují zbraně bychom neměli mluvit vůbec, protože v těch špatně volené záběry prozrazují úplně všechno. Pokud chcete mít nakoukaného kompletního Bruce, pak Big Bosse přežijete bez úhony (pokud to tedy nebude váš první film s Brucem v životě, to byste mohli celkem trpět a získat na tuto kultovní postavu akčního žánru značně pokřivený názor), ale nenechte se do jeho sledování nutit, není to nic pro slabé povahy (a nemluvím teď o množství prolité krve nebo rozřezávání lidí do úzkých ledových profilů). 40%

První a bohužel také jediná americká produkce s Bruce Leem v hlavní roli. Enter the Dragon zřejmě nejpřesvědčivěji dokazuje, jak velký potenciál v Brucovi třímal. Snímek byl natočen za tehdy na hongkongské poměry neuvěřitelný milion dolarů (první hongkongská produkce, která tuto sumu vyrovnala byla až Police Story o dvanáct let později) a po celém světě vydělal rovných 90 milionů, vskutku hezká návratnost. Bruce Lee chtěl svůj vstup do Hollywood pojmout se vší parádou, takže ačkoliv se snímek mj. odehrává i v Hong Kongu, zúčastnila se natáčení řada západních herců v čele s Johnem Saxonem a Jimem Kellym. Ti tvoří spolu s Brucem (který hned v úvodu rozseká na maděru Sammo Hunga) trojici bojovníků, jenž se mají zúčastnit turnaje v bojových uměních na osamělém ostrově patřícím tajemnému Hanovi. Zatímco "Zápaďáci" tam jedou za zábavou a leštěním vlastního ega, Bruce má hned několik důvodů, proč stanout Hanovitváří v tvář - jeho bodyguard přispěl nemalou měrou k sebevraždě jeho sestry a britská tajná služba má navíc podezření, že Han na ostrově vyrábí drogy, zabíjí nevinné dívky a vůbec páchá zvěrstva, za která by si zasloužil urazit obě ruce. Stavba snímku je sice primitivní (představení všech důležitých rysů postav pomocí flashbacků), ale Enter the Dragon v podstatě postavil základy všech turnajových filmů. Krvavý sport, Mortal Kombat (ten obzvlášť) už jen těží z toho, co scenárista Michael Allin spolu s Brucem vymyslel. Hlavní hvězda filmu se držela zpátky, Bruce sice dohlédl na obsazení všech rolí (mj. se tímto filmem představil Bolo Yeung, tehdy ještě jako Yang Sze) a samozřejmě obstaral choreografii akčních scén, ale režírovat nechal amerického veterána Roberta Clouseho. To se projevuje na vzhledu snímku, který se od Brucových hongkongských produkcí radikálně liší. Dnes již kultovní hudba Lalo Schifrina podbarvuje malebné panorama Hong Kongu, jsou tu dlouhé kamerové jízdy i klasické prostříhávání při soubojích. U těch se sice občas kvůli volbě záběrů ztrácíte (především u Johna Saxona, to konec konců není žádný velký bojovník), ale když je na place Bruce, můžete si být jisti, že jeho schopnosti žádná kamera neutluče. Jak už bylo řečeno, vývoj snímku a celá jeho stavba nesnese srovnání s Leeovými staršími filmy a Enter the Dragon je pokrokem na všech frontách - viditelně vyšší produkční náklady (některé lokace vypadají kouzelně, řeč je především o Hanově muzeu, kde se odehrává finální souboj), herecké výkony i scénář, v němž se občas zaleskne nějaké to moudro (většinu jich Bruce vysype v úvodu při tréninku s mladým žákem) či hláška (černošské tornádo Jim Kelly jimi opravdu nešetří, věčná škoda, že jeho Williams musel vyklidit plátno tak rychle). Bruce je tu za jakéhosi Jamese Bonda Východu, ale stíhá si při tom ponechávat v rukávech všechny esa a opět diváky napíná. V úvodu sice vidíme jeho duel se Sammem, ale potom trvá hodně dlouho než se Bruce dostane do provozní teploty. Všechno odstartuje souboj s Oharrou (Bob Wall), tím bídákem, který zabil Leeovi sestru. Je to rychlovka a tohle K.O., vedoucí přímo do rakve, odstartuje akčnější polovinu snímku, v níž se kupí mrtvoly a vypadané zuby. Bruce v podstatě až do konce drží příjemný průměr tři knockauty za minutu, opravdu hezky se na to kouká. Choreografie zaznamenala citelná vylepšení, nicméně trocha rychlosti a variací by na straně Brucových protivníků určitě neuškodilo, Enter the Dragon ale nikdy nesletí do bahna nudy, což bylo tak typické např. pro Fist of Fury nebo Big Bosse, protože scénář udržuje diváka ve varu a atmosféře i během dialogů, zásluhu na tom má jistě hlavní záporák v podání Shiha Kiena - své hlášky drtí mezi zuby a jeho umělá ruka je smrtící nástroj. Po Chucku Norrisovi konečně někdo schopný zkřivit Brucovi vlásek na hlavě, však si taky náš hrdina ze závěrečného souboje odnese nejeden šrám. Enter the Dragon je klasika, Brucovi se poprvé v historii podařilo dát dohromady čínské dědictví, americké peníze a schopnosti všech dohromady a vznikl snímek hodný pozornosti. Po celém světě se stále prodává na DVD, v různých zemích ho znovu a znovu uvádějí do kin a scéna s nunčakami rozpoutala celosvětový kult této exotické zbraně. Bruce Lee se premiéry filmu nedočkal, ale filmový Lee z Enter the Dragon za těch třicet let zestárnul jen maličko a zřejmě bude rozpalovat divácké generace dokud bude celuloid celuloidem. A to už něco znamená. 80%