HKstars

Sammo Hung nezklame! Rozhodně se tomuhle filmu nevyhýbejte jen proto, že se jmenuje jak se jmenuje, protože byste přišli o jednu z těch příjemnějších destilací hongkongského stylu. Pod pojmem komediální duchařina si zřejmě většina z vás představí něco ala Mr. Vampire nebo Encounters of Spooky Kind, ale s Tubou se Sammo pokusil vtěstnat duchy do škatulky bláznivé policejní komedie. Na režisérské stoličce se tísnili Philip Chan a Ricky Lau (ten má na svědomí právě Mr. Vampire) a díky Sammovi, který hrál a produkoval, se jim před kameru podařilo nahnat hvězdné herecké obsazení. Celé to začíná poměrně nevinně, když se náš hrdina Tuba (Sammo) zaplete do jedné policejní operace a je nucen asistovat superpoldovi Rambo Chowovi (skutečně se tak jmenuje a hraje ho David Chiang), jež je v zápětí rozklepán na cucky brokovnicí a umírá Tubovi v náruči. V takové situaci se naslibuje mnoho, Tuba slíbí pomstu a ani netuší, že si touhle lehkomyslností brzy obrátí život naruby. Všechno jde fajn - nastěhuje se k němu kamarád-kolega (Jacky Cheung), který je narozdíl od něj celý říčný po nějaké akci a přestřelce a s jeho pomocí Tuba začne randit s půvabnou Joey Wong (ano, to je asi opravdu možné jen ve filmu :). Jenže pak se ozve minulost a Tubu začne pronásledovat duch zemřelého policisty. Sliby se holt mají plnit nejen o Vánocích a tak je Tuba několika nesportovními metodami (které vždy vyústí v neuvěřitelnou smršť gagů) donucen pátrat po vrazích Ramba (mezi kterými je mnoho známých tváří, např. i k nepoznání oholený Yuen Wah nebo Hwang Jang Lee). Předně bych chtěl zdůraznit, že jsem se u tohohle filmu úžasně bavil. Nejen díky osvědčené herecké sestavě (navíc spojit síly Samma a Jackyho Cheunga, to byl přímo geniální nápad), ale i dobře využitému námětu. Je zajímavé, že v první půlce si film vystačí bez Davida Chianga (tedy poté co je zabit) a jede v ďábelsky promazaných kolejích situační komedie - Sammo je nepřekonatelný jako obvykle, hluchá místa jsou k nenalezení a vy se dobře bavíte. Jenže pak režisérské duo zařadí druhý rychlostní stupeň a na scénu přichází duchařské vtípky. Někdo může podotknout, že už se jedná o pokleslejší humor, ale to vaší bránici nenamluvíte. Tím spíš, že tu a tam na vás bafne nějaký ten odkaz (parodie na Mr. Vampire je výtečná) nebo cameo (John Sham v parku). A pokud snad někdo začne litovat, že Sammo tentokrát nechává spát své bojové schopnosti, ten ať si počká na bitku ve skladišti, která je "žůžo". Hwang Jang Lee opět dokazuje, že jeho nohy nemají konkurenci a Jacky Cheung (ať už osobně nebo vydoublovaně) je akčním bohem, což v kombinaci s jeho hláškami v předchozích minutách zadělává na oscarovou nominaci (a to jsem zapomněl podotknout, že je to jeho první filmová role). Ponaučení na závěr? Nenechte se odradit podezřelým jménem (ano, už jsem to říkal, ale některé věci je třeba zopakovat :) - pokud jste ochotni vyměnit akci za humor a máte rádi Sammův styl, není důvod váhat, protože tohle je ta "zapomenutá pecka" o které jste dodneška nevěděli. Vydejte se jí najít, stojí to za to. 70%

Prostitutky to nemaj lehký, věřte tomu. Taková Suey by o tom mohla vyprávět celé hodiny - hezká, milá, s titulem v bojových uměních se jednoho dne rozhodla opustit rodný zapadákov a vyrazit do světa. Bohužel se chytla pořádného grázlíka a tak svět obdivuje v malém pokojíků, pomocí historek od svých zákazníků. Už brzo se ale podívá mnohem dál, protože když v návalu žárlivosti (a menším drogovém opojení) zabije svého pasáka, musí urychleně utéct do Hong Kongu. Ani tady však není v bezpečí a brzy skončí v rukou policie, za vydatné asistence inspektorky Hung. Obě ženy jsou si podobné, ale zatímco Suey už ví, že chlapům věřit nesmí, Hung má v téhle oblasti ještě značné mezery. Proto snadno propadne kouzlu kolegy ze sboru. K její smůle je to další z rodu grázlů (muži mají v tomhle příběhu vůbec dost nevděčnou úlohu ;), podplacený mafiánem King Kongem. Právě na toho policie pořádá hon a tak se na tajnou čínskou misi vydává právě inspektorka Hung vezoucí si sebou posilu v podobě Suey (která dobře zná tamní prostředí). Ženy se mezi zpočátku pěkně porafají, ale znáte to, nemilosrdná klišé podobných akčních dramat jsou neselhávající a tak k sobě hrdinky brzou najdou cestu. Ani jedna z nich však netuší, že cíl zná jejich záměry a hodlá je využít při přepravě nechutně velkého množství drog... Když vám dojdou nápady, svlékněte herečky ;). Zajímavé motto, kterým by se z jistého úhlu pohledu dal charakterizovat akční kousek Women on the run. V devadesátých letech už zřejmě v žánru "girls with guns" docházely nápady a tak se režisér David Lai sešel s Corey Yuenem a spolu ukuchtili hodně netradiční hybrid. Vzali kus nefalšovaného dramatu, okořenili ho trochou erotiky a přidali svoje trademarkové akční sekvence (ve stopovém množství). Míchačka se jim však během natáčení nějak porouchala a tak není výsledný film ani ryba, ani rak. Na akční film se v něm málo kope a moc mluví, drama by zase potřebovalo trochu větší hloubku. I když se film snaží s hrdinkami i divákem pěkně mávat, jakákoliv psychologie končí kopem do břicha nebo odhozením šatů. Scénáři ani tak nelze vyčíst relativní primitivnost (postavy se záhadně objevují na těch "správných" místech a všechno se reší tak nějak "pomocí shora"), ale některé vážně míněné scény (znásilnění začínající fotbalovým zápasem čtyři nadrženci vs. minipsík) vás donutí vyprsknout smíchy a jakákoliv atmosféra je ta tam. Akční scény nakonec tak tak zachraňují situaci, především díky pečlivé práci Yuena Taka a obsazení Won Jina (hraje hlavního záporáka a jeho part není malý), který opět předvádí "ukrutný divočárny". Hlavní hrdinky jsou na tom už trochu hůře (některé kopy jsou pomalé nebo málo důrazné), ale když bojují úplně nahé, leccos jim odpustíte ;). Výsledek je rozporuplný a s každou další minutou nabývá na síle pocit, že by to mohlo být mnohem lepší, kdyby si scenárista včas ujasnil kudy kam. Takhle to vypadá, že šermoval tužkou během celého natáčení a zmateně přebíhal z žánru do žánru. Women on the run jsou především v první půli zatěžkávací zkouškou vaší trpělivosti a nebýt pohledných ženštin v hlavních rolích (především Tamara Guo jako Suey je docela kočka a to teda rozhodně neříkám jenom proto, že ji režijní duo několikrát donutí strhat si šaty ;), asi bychom ke sledování doporučili dávku povzbuzovacích prášků. Takhle to snad zvládnete i bez nich. 50%

Když jde o moderní akčňák, ve které se hrdinové takřka nezastaví, můžete vždycky počítat s Ching Siu-Tungovou podporou. Občas sice musíte překousnout mírnou přeplácanost a ujetost celého projektu, ale po technické a bojové stránce má pro nás mistr vždy schovanou nějakou perličku. Nejinak je tomu i u Wonder 7, což je název jakéhosi hongkongského Mission: Impossible týmu. Parta sedmi trénovaných (mladých, pohledných, šikovných... na co si jen vzpomenete) Číňanů plní nejrůznější mise a sní o tom, že si jednou za ušetřené peníze otevře restauraci a bude žít šťastně až do konce. Nebo tak něco. Jsou tu zastoupeny všechny archetypy - obtloustlý dobroděj (Kent Cheng), shaolinský mnich (Xin Xin Xiong), přirozený vůdce (Li Ning - čínský wushu šampión) atd. Podle jmen v závorce jste pochopili, že Ching Siu-Tung se na svůj západoidní útok patřičně vyzbrojil a to nás ještě velké trumfy čekají po cestě. Naše speciální jednotka se totiž po nemastném-neslaném intru (při zatýkání pohraničních přeběhlíků se musíte smířit se dvěma fakty - odrazy kulek v tomhle filmu někdo zaměnil za zvuk sražky mečů a hrdinové nazývají všechny svoje triky (nejen bojové, ale třeba i skok s pistolemi nebo úder motorkou) hodně barvitě, takže až Kent Cheng skočí kupředu s dvouhlavňovou brokovnicí a zařve: Twin Phoenix strikes, nemělo by vás to překvapit ;) vydává na trochu větší úkol - musí ukrást tajuplné děrované kartičky, kvůli kterým se vydá na cestu zrady i opat shaolinského kláštera (šmejd jeden, ale po zásluze skončí bradou vzhůru). Sedmičce se podaří karty sehnat, ale při útoku narazí na odpor konkurenční skvadry, ve které je světe div se, Michelle Yeoh, jež si s Li Ningem o den dříve tykala kdesi na molu (ti dva se navzájem házeli do vody, skutečně zajímavý způsob balení). Nevinně vypadající kartičky se stanou předmětem zájmu mnoha skupin a díky nejrůznějším intrikám má Li Ning za chvíli na krku neúmyslné postřelení jednoho ze spolubojovníků a možná i vlastizradu, což přijede prošetřit šéf největší - Elvis Tsui, jeho postava má skutečně vysoký kredit, ostatně vozí si sebou autobus plný poskoků (!). Michelle ale nezůstane záporačkou navěky, už ze začátku je poněkud překvapena brutálními metodami svého kolegy (ten je do ní beznadějně zamilovaný a trochu mu z toho hrabe) a nakonec se přidá k našim hrdinům, aby ve finále (kdyby vám záporák třikrát neřekl "a jsme ve finále", asi byste to nepoznali), mírně připomínajícím nejtěžší levely Maxe Paynea, konečně zavařila bývalému přítelíčkovi, na jehož stylizaci se Siu-Tung opět vyřádil - šílený smích, záliba ve spontánním ustřelování hlavy komukoliv a neuvěřitelný hudební talent (ke konci začne hrát na klavír a bubny a bůhví kam by se propracoval, kdyby ho nezastavili). První půlka filmu je bohužel radikálně lepší než ten zbytek. Akce je rozumná a Ching Siu-Tung si jemně hraje s postavami (což mu tedy příliš nejde, jako obvykle, ale nedá se říct, že by to vysloveně rušilo)... všechno jako by se nadechovalo k úderu. Jenže když ona slavná chvíle nadejde (zhruba ve chvíli, kdy se objeví Elvis Tsui se svojí armádou), začne všechno rázem ztrácet smysl a každý chce zabít každého, bez ohledu na to, co se dělo předtím. To by mi osobně nevadilo, když dojdou nápady, vždycky se dá všechno zalátat bezhlavou akcí (stálo by to pár bodů, ale dovedu být tolerantní ;), jenže v tomhle případě by to chtělo trochu míň prostředků a víc účelu. Bojových scén je tu totiž zoufale málo a přestřelky Siu-Tung neumí. Pod adrenalinovou akcí si skutečně nepředstavuji zpomalený záběr na střílející hrdiny a následný prostřih na desetičlennou skupinku padajících maníků (přičemž počet mrtvol je většinou trojnásobný k počtu vystřelených nábojů). Tedy ne že by se Siu-Tung nesnažil. Duel Li Ning vs. vrtulník nebo finální řešení s výtahem aspirují na zápis do Guinessovky (hlavně ten výtah), ale dobré nápady tu ruinuje hudba (absolutně mimo tempo) a unylý střih. A k čertu neodpustím si to - ty postavy jsou napsané neuvěřitelně šablonovitě a mají zoufale málo prostoru. Jediný kdo se trochu prosadí je Li Ning a Michelle Yeoh a ani v jednom případě to není příliš výhra. Xin Xin je nevyužitý a Kenta Chenga si zapamatujete jen proto, že je velký a má dostatečně nahráno k tomu, aby zazářil i v mikrosekundových štěcích. Když o nečem v Hong Kongu řeknete, že je to děsný béčko, znamená to v americké terminologii mnohem pokročilejší písmeno abecedy. A Wonder 7 přes veškerou snahu děsným béčkem nepochybně je. p.s. Jen kdybyste to nevěděli: Čínské písničkové vložky uprostřed filmů jsou mor! ;) 50%

Do čínských videopůjčoven zřejmě letos konečně dorazil první Rocky se Stallonem, protože jinak si nelze vysvětlit tak náhlý výskyt hned dvou jeho klonů v relativně úzkém časovém rozmezí. Jedním z nich je Star Runner a tím druhým právě Xanda, o které se špitalo jako o Harkově comebacku (sice jenom produkuje, ale evidentně měl co říct i do režie). Loserem pro dnešní den je Qiang, mladý Číňan a několikanásobný vítěz lokálních wushu šampionátů. Cvičit formy na mostě ale nemůžete pořád, takže se Qiang jednoho dne uprostřed tréninku prostě sbalí, nasedne na čínské lidové vozítko a odjede do města. Jeho cílem je koupit si auto, ale sázky s policisty o to, jak dlouho vydrží machrovat na střechách jedoucích náklaďáků, Qiangovi příliš nevynášejí a navíc se v hospodě zaplete do rvačky s šampiónem v Xandě (plnokontaktní sport, který vyderivoval z čínských bojových umění). Nejen že dostane tzv. přes hubu, ale jeho kamarád si v tom humbuku ošklivě zraní nohu. Krásná neznámá dívka zaplatí výměnou za Qiangovo džentlmenské chování všechny nemocniční výdaje a ano, hádáte správně, klíčí nám tu semínko romance. Ta však bude mít krušný život, protože Qiang se rozhodne vydělat peníze zápasením v Xandě. Myslí si, že jeho wushu zkušenosti mu pomohou vyhrát raz dva a samozřejmě se mýlí - hned na prvním turnaji ho soupeř rozseká na kusy, načež Qiang sekne s Xandou, pak krátká romantická koláž, hle Qiang se vrací k tréninku a slavnostně vyhrává titul šampióna celé Číny. Režisér Marco Mak je prostě borec a člověk se nestačí divit, co všechno do hodiny a půl stihne narvat. Jeho obsese flashbacky nevadí, protože buduje vedlejší linii (hodně podobně jako ve Star Runnerovi), ale možná si měl nakoukat pár turnajových filmů nebo alespoň toho Rockyho, aby ve střižně příště nevyváděl takové šílenosti. Už když se na začátku filmu Qiang sbalí doslova uprostřed tréninku, protože si uvědomí "že musí do města", zavrtíte hlavou a přiřknete to čínské mentalitě, jenže Makovi chybí omáčka úplně všude. Z jeho koláží vyplývá, že Xandu se lze naučit za týden a hned na druhém turnaji můžete rozhadrovat úřadujícího šampióna. Žádné prostřihy na souboje mezitím, žádné gradování velice zajímavě rozjeté romance (která má řadu podtextů, když do ní člověk začne trochu rýpat), Mak skládá vedle sebe atraktivně sestříhané videoklipové sestřihy, ale o jejich návaznost už se nestará. Xanda tak vypadá jako kdybyste vzali jakýkoliv hollywoodský film, který "dává smysl" a průběžně ho prostříhali o třicet minut. Vývoj postav je tak naprosto uzemněn a divák si ho musí slepit takříkajíc bokem, vrcholem je pak finální souboj, při kterém hlavní hrdina neustále kouká na hodinky, protože mu jeho milá (těhotná milá) ujíždí vlakem. Tohle dilema je velice chytře vymyšlené, ale jakoby na hodinky koukal i Mak a snažil se svojí košatou stopáž srazit na minimum. Trochu to s těma nůžkama přehnal, což je věčná škoda, protože všechno ostatní celkem klape - souboje jsou velice rozumně sestříhané i vymyšlené a ač půlku obsazení tvoří skuteční Xanda šampióni, nedá se o nich říct, že by neuměli hrát (resp. se rozumně snaží hrát co nejmíň). Je pravda, že film se většinu času spíš tváří jako romance ve spárech dnešní sociální Číny a o samotnou Xandu tu jde až v poslední řadě, je pouhým prostředkem pomocí něhož si chce hlavní hrdina něco dokázat, ale ostatně proč ne (Star Runnera tenhle krok zachránil od totálního propadu). Jen škoda, že Mak tentokrát měl v rukou materiál ze kterého mohl udělat buď prvotřídní akčňárnu (kdyby se vykašlal na sociální podtext, nahnal herce někam do tělocvičny a natočil čínský Bloodsport ;) nebo velice dobrý mišmaš romance, akčňáku a sportovního dramatu. Proklaté nůžky už zkazily hodně filmů, ale tady to upřímně naštve, protože kdyby přechod od wushu otloukánka v bojovou Xanda mašinu tolik neskřípal (on teda vlastně neskřípe, jakýkoliv přechod tu úplně chybí) a kdyby si Mak troufnul na víc dialogů (kterými by mohl vysvětlit to, na co mu v obraze nezbývá čas), mohla jít Xanda mnohem víc do hloubky. A já mohl Harkovi pogratulovat, že konečně tu svojí káru zas tlačí po správné koleji. Zatím se mu jen povedlo přehodit výhybku. Teď to chce ještě pořádně rozjet. Tohle je nadějný pokus, ale pořád ještě průměr (i když poctivý). 60%

Pokud se nějaká kinematografie může pyšnit silnými ženskými hrdinkami, je to právě ta asijská. Zatímco Hollywood objevil kouzlo ženy až se Sigourney Weaver alias Ripleyovou, v Hong Kongu holky odjakživa kopaly stejně vysoko jako kluci. Někdy ještě výš... Za invazi tohoto trendu do oblasti moderního akčního filmu může hned několik klasik - krom filmů jako Iron Angels nebo Ultra Force se jistě sluší zmínit i sérii Yes, Madam, která celý žánr takříkajíc nakopla. Za každým takovým filmem stojí vždycky chlap a v tomhle případě je ho pořádný kus ;) Na počátku osmdesátých let totiž objevil Sammo Hung nastupující herečku Michelle Yeoh a rozhodl se z ní vychovat akční hvězdu. Právě Police Assasins (Yes, Madam 1) je důkazem toho, že se mu to podařilo... Michelle hraje ve filmu inspektorku, která s nadšením očekává příjezd svého bývalého učitele do Hong Kongu. Ten však neztrácí čas a krom schůzky se svojí žačkou tu hodlá bokem prodat jistý mikrofilm. Netřeba dodávat, že se to celé trochu zvrtne a druhá strana se chce vytratit bez placení. Najatý zabiják (Dick Wei), ale nepočítá s triem podvodníčků (jmenují se Aspirin, Panadol a Strepsil - to je vážně úlet), kteří si vydělávají okrádáním hotelových hostů. Než stačí zabiják, ukrytý za závěsem, mrknout okem, mizí mikrofilm v kapse jednoho z nich. Povedené trio vůbec netuší, jaké bohatství se skrývá za fotkou v pasu, ale když se u Panadolových dveří začne střídat parta zabijáků s hongkongskou policií, začne být jasné, že jde do tuhého. Inspektorka zatím vítá pomoc, která přijíždí z Anglie (Cynthia Rothrock) a pouští se do pátrání po příčinách smrti svého učitele. Svérázná holčičí dvojice se sice zprvu nesnáší, ale nakonec si prokope cestu až k vratům jednoho z vlivných obchodníků, který má o mikrofilm veliký zájem. Právě on je zodpovědný za všechny mrtvoly ve filmu a právě jemu se chystá naše trojice zlodějíčků mikrofilm prodat... Možná bych se teď mohl omluvit za to, že jsem vlastně všechno vykecal, ale o příběh jde tady až v poslední řadě, protože i ten základní děj, slabý jako bulharský bramborák, je ubit akčními scénami a smrští neuvěřitelných gagů... Sammo Hung dal dohromady dvě hodně akční dámy (Cynthia Rothrock si díky účasti v tomto filmu vybudovala docela slušnou mimoamerickou kariéru a pro Michelle Yeoh znamenal film opravdový zlom v kariéře a definitivní cestu k akčním rolím.) a režii svěřil zkušenému Corey Yuenovi. Ten si s béčkem jako hrom poradil velice osobitě a doslova narval do filmu koho potkal - v trojici podvodníčků se skvěle vyjímá Mang Hoi (Zu Warriors (1983)) jako Aspirin a velkou roli si tentokrát vybral i Tsui Hark (Panadol), který jindy zůstává výhradně za kamerou. Ani na straně záporáků není o hvězdy nouze - tým bojovníků sestávající z Dicka Weie, Chung Fata a Chin Kar Loka zajišťuje tu nejvyšší kvalitu, což se naplno projeví při třeskutém finále (Corey v závěru nelenil a zlikvidoval interiér vilky tak dokonale, že vám budou oči přecházet. Stuntíky jsou tu obzvláště propečené). Vyplatí se zmínit i nekonečnou řadu čestných roliček - Wu Ma, David Chiang, Sammo Hung, Richard Ng. Většina se jen mihne, ale dokonale poslouží k uvolněné atmosféře celého filmu. Ačkoliv se jedná o seriózní akčňárnu, jakákoliv scéna ve které se objeví Tsui Hark nebo Mang Hoi se zákonitě zvrhne v nekonečný řetěz gagů. S širokým úsměvem na rtech tak Coreymu odpustíte trochu ušmudlanou režii a občas přetažené zrychlovačky a s chutí si užijete posledních patnáct minut, které nabídnou dokonalou souhru hongkongské extraligy (i ta Cynthia Rothrock, světe div se, tu vypadá "cool"). O čem Police Assasins byl si zřejmě za čtyřiadvacet hodin po shlédnutí nebudete pamatovat, ale některé scény (Harkova "Jackie-like" honička po laboratoři, vousatý make-up Chung Fata nebo střemhlavý skok Chin Kar Loka skrz skleněný vodopádek) ve vás zůstanou ještě dlouho. A Michelle byla už tenkrát docela kočka... Jen blázen by nebral ;) 70%

V Japonsku se s věhlasem Zatoichiho může rovnat snad jen Godzilla, Playstation a Power Rangers... tak slavná je postava slepého maséra a samuraje, člověka, který navzdory svému postižení ovládá meč lépe než kdokoliv jiný. V roce 1962 se objevil na plátnech poprvé a drže se hesla "spravedlnost je slepá" začal svou dlouhou pouť. Během deseti let vzniklo dalších devatenáct filmů (Japonci jsou rychlíci), které měly spíš seriálový charakter - Zatoichi v nich putoval od města k městu a trestal bezpráví. Vzhledem k tomu, že příběh se odehrává v Japonsku patnáctého století a všude zuří války gangů a klanů, není těžké sekat lidem hlavy a být přitom za klaďase. Tím spíš, že Zatoichi se svou katanou doslova kouzlí... Tak to byla historická vložka pro mladší ročníky a teď se přesuneme o čtyřicet let dál, do roku 2002, kdy se Takeshi Kitano, zřejmě nejslavnější japonský herec a režisér současnosti, rozhodl opět natočit něco jiného (jeho filmy mají vzájemně jen minimum společných znaků) a do oka mu padlo čtyřicetileté výročí Zatoichiho. Netrvalo dlouho a Kitano po téhle šanci skočil, doslova po hlavě. Nechal si obarvit vlasy na blond a na stará kolena se pečlivě na roli připravil (zejména po fyzické stránce). Při psaní scénáře vycházel z původních novel Kana Shimozawy, ale přidal si hodně prvků, které snímek odlehčují a stylizují. Pokud je mezi vámi nějaký fanda původních snímků se Zatoichim, mohl by se hodně divit. Kitano si totiž vydupal naprostou tvůrčí svobodu a zůstala tu snad jen postava Zatoichiho a jeho flegmatická poloha se kterou trousí moudra a tasí katanu. Stejně jako ve starších filmech sledujeme Zatoichiho (Takeshi Kitano) putování do "dalšího města", ovládaného tentokrát třemi znepřátelenými gangy. Už když míjí slepý samuraj zemědělce na poli, musíte ocenit pečlivost s jakou se Kitano věnoval sladění videa a audia - překvapivě moderní hudba je přesně synchronizována s údery motyk. Tento fígl je použit ještě několikrát v průběhu filmu, ale Kitano to nikdy nepřežene (a pokud ano (v závěru) je to striktně v duchu filmu). I přes lehký tón snímku a velice průhledný příběh (tady se Kitano nevyhnul několika klišé, na druhou stranu pomáhají jednotlivé linie přesvědčivě budovat atmosféru tehdejšího Japonska), je na vás připraveno hned několik nenadálých flashbacků, které mj. zaručují bleskové tempo filmu. Není tu jediná scéna, která by odvedla vaši pozornost mimo plátno a pokud se zrovna neschyluje k dramatickému okamžiku, nasadí Kitano humor a nadsázku. V tomhle ohledu je velmi vynalézavý a ačkoliv se Zatoichi chová jako Superman (i kdyby viděl na obě oči, stejně by byly jeho schopnosti neuvěřitelné), žerete mu to i s kimonem, protože to vypadá úžasně. A nemluvím teď o sekání dřeva nebo hraní kostek, mluvím o bojových scénách, kterých je tu překvapivě hodně... A jsou výborné. Nepřekvapivě. Už trailer leccos naznačoval a Uma může jít vytírat chodbu, spolu s Azumi, protože co se týče dynamiky a kreativity, nesnese se Zatoichim srovnání žádná současná samurajská akce. Kitano sice předvádí jen X-kové údery, ale moc mu pomáhá střih a hektolitry krve (ta je sice příliš digitální, ale zvyknete si ;). Zvláště hromadné bitky jsou výborně nasnímány a i když neuvidíte žádné komplexní techniky, tempo je fantastické a skutečně cítíte, že meče prolétávají skrz protivníky. To co mi tolik chybělo u Azumi je tu ve víc než hojné míře. Pojem "masakr" jen vzdáleně vystihuje některé akční scény a pokud nejste hardcore gambara fanoušek, který si potrpí na opravdové mistry a sofistikované techniky, budete plně spokojeni. Akce je jedním z největších kladů filmu. K osmdesáti procentům pak Zatoichiho neochvějně vede nadšení se kterým se Kitano slepého samuraje ujal. Tvůrčí pohoda je cítit z každého políčka a i když tu a tam probleskne snaha o trochu serióznější uchopení látky (přemíra flashbacků, tragický osud některých postav) zůstává snímek nejstravitelnějším dílem Kitanovy kariéry (možná až moc stravitelným), takže pokud jste se ztráceli v jeho starších filmech, nemusíte mít ze Zatoichiho strach. Tohle je trochu jiná káva a akce spolu s velkou dávkou nadsázky tu jednoznačně hraje prim. Osobně jsem nevěřil tomu, že se Kitano dovede tak odvázat a evidentně ho to nevzdálilo od možnosti ocenění - už dnes je snímek zasypán cenami (EFA, festivaly v Torontu a Benátkách, devět nominací na japonských filmových cenách). 80%

Tak vytáhněte občanky a přiznejte se, kdo z vás Zradu a pomstu zná? Většina mladé generace, která zažila poslední léta minulého režimu si musí tenhle kung-fu klenot pamatovat z obnošených VHSek a české televizní premiéry. Čínská produkce tenkrát "letěla" a i když ve Zradě a pomstě najdeme krom historického i politický kontext (a dojde i na oblíbené písničky), pro většinu z nás byl tenhle film prvním setkáním s bojovými uměními na vysoké úrovni. Ano měli jsme shaolinské filmy, ale tohle bylo ve své době něco jako Pán prstenů ve wushu stylu. ;) Poprvé jsem tu viděl HK spiny, nepřeberně stylů (mj. i styl koně a psa), fantasticky vypadající souboje se zbraněmi... no zkrátka, i když dnes je to všechno trochu zaprášené, sentiment zůstává. Zrada a pomsta trumfovala konkurenci i zajímavým příběhem, který vychází z lidového folklóru. Když se Čchingové ujali vlády a vyvraždili císařskou rodinu, začalo se mezi lidmi povídat, že princ přežil, pomstí se a spolu s ním se vrátí Mingové zpět k moci. Princ byl ale mrtvý a z povstání nakonec zůstal jen sen, který o pár stovek let později naplňují čínští filmaři. Děj je trochu přikrášlen a ze syna samotného císaře se stává syn generála, který padne rukou lstivého Paj Wen-Pinga. Ten přešel na stranu Čchingů a zabil generála ze zálohy, takže se může těšit na pomstu z rukou Ju-Lunga, generálova syna. Tím bychom tedy měli vysvětlen děj a název a teď už přicházejí ty tradiční věci - Ju-Lung vyroste pod dohledem strýčka, naučí se rodinný styl i obranu proti superkopům generála Paje, zamiluje se, to všechno proloženo skrytými moudry o tom, že rodina a vlast se má ctít, i kdyby na chleba nebylo. Film disponuje nejen dechberoucími lokacemi (všechny důležité okamžiky se odehrávají na jakési čínské verzi Řípu), ale především solidními hereckými výkony a ukázkově natočenou akcí. Není to jen v tom, co ti čínští herci (které jste nikdy předtím ani potom neviděli) předvádějí, boje jsou i velmi dobře nasnímané a málokdy je tu něco skutečně "cheesy", režisér Zhou Kang-Yu zná potenciál vyprávěného příběhu, ví kde střihnout a jak použít hudbu, takže ve výsledku ani nelze uvěřit, že dnešní televizně vypadající čínské adaptace jsou potomky filmů jako Zrada a Pomsta. Možná už ze mě opět mluví vzpomínky. Tenkrát i dnes jistě existovaly i lepší filmy než Zrada a Pomsta, jenže na náš trh se dostal právě tenhle film a to že z něj na vás i po těch víc než deseti letech stále dýchá atmosféra staré Číny, velmistrů bojových umění a velkých činů, to hovoří za vše. Ju-Lungu jsme s tebou... 100%