HKstars

Takřka každý film jde protáhnout na dvě strany a poslední dobou si producenti oblíbili netradiční košatění osudů směrem zpátky, na začátek. Andrew Lau asi skok o deset let kupředu použil v prvním díle mimoděk, protože chtěl jednoduše vyjádřit nekonečné utrpení hlavních postav a hle, po úspěchu jedničky se tahle díra v chronologii náramně hodí. Můžeme začít znovu a podívat se do dob, kdy byl kápo Sam ještě malou rybou a obě volavky se teprve rozkoukávaly v novém prostředí. Zjistíte navíc, že Yan nebyl vybrán policejním šéfem jen tak pro nic za nic a že při boji proti zločinu se někdy musí ušpinit všichni. Druhý film staví před policii i mafiány stejného nepřítele. Poté co je zabit Kwan, šéf celého podsvětí, přijíždí jeho syn Hau převzít otcovy závazky a vyšetřit jeho vraždu. Nikdo z pěti šéfů neví, kdo Kwana odpravil a atmosféra pomalu houstne. Jistě se najde dost lidí, kterým bude Volavka připadat jako pokus o moderní verzi Kmotra. Dalo by se tak vzít, ovšem s tím, že italská mafie má s tou hongkongskou společného pramálo a navíc tu nesledujeme osudy různých generací, nýbrž jen pečlivě pitváme stále ty samé charaktery. V tomhle ohledu si Lau poradil skvěle i bez hereckých opor z jedničky (Andy Lau a Tony Leung), jejich mladší verze (Edison Chen a Shawn Yue) jsou sice v trochu jiné lize, ale odkazy k jedničce a pečlivě upředená pavučina podrazů a intrik, to všechno vyvolává podobně dusivou atmosféru jako tehdy. Volavka 2 sice není natolik povedená, aby mohla uspět sama o sobě, bez pomoci prvního dílu, ale v první polovině brilantně rozvádí charaktery a vy konečně pochopíte, z čeho pramenil smutek v očích hlavních postav prvního dílu. Zvlášť Yan dostává obrovský náklep, protože jeho soukromý život je najednou ta tam a ještě k tomu musí jít proti vlastní rodině. Zdaleka největším vývojem však projdou postavy dříve vedlejší - Sam je zatím jen malá ryba a s policejním šéfem Wongem si dává poklidné schůzky (jídlo je grátis, tak proč si nezajít na stanici chvilku pokecat, že?) a oba se vzájemně ujišťují, že i když stojí někde jinde, v zásadě jsou docela dobráci. Objevivší se Hua tuhle křehkou rovnováhu naruší a ze skříní začnou vypadávat kostlivci. Je jasné, že staré dobré časy jsou nenávratně pryč. Fanoušci prvního filmu by měli po dvojce sáhnout bez rozmyslu. Spousta věcí začne po zhlédnutí dalšího dílku skládanky dávat větší smysl, diváci udělají další krok směrem k dobře napsaným postavám a oba filmy se díky vzájemné pomoci stanou jaksi komplexnějšími. Jediný problém je v tom, že dvojka se na jedničce přiživuje trochu nesportovně, zvlášť poslední půlhodina filmu ztrácí dech při spojovaní bezvýznamných maličkostí a neustále snaze diváka překvapovat souvislostmi. Méně je někdy více a ve finále vám dojde, že se na to všechno sice dobře kouká, ale napětí a atmosféra pozvolna unikají nějakou dírou. Možná Lau přivedl na scénu příliš nových postav, možná nakydal na rozporuplné hrdiny trochu víc špíny (především na Minga), ta tajemná nejistota, která všechno držela pohromadě se najednou bortí a nebýt několika mrtvol, které hodí děj na správnou kolej, skoro bych v jistém momentě přestal věřit, že scénář ke všem dílům psal stejný člověk (tím spíš, že ve filmu je až nezdravě moc odkazů na předání Hong Kongu Číně). Mimochodem pokud jste ještě Volavku neviděli, můžete si klidně pustit nejdřív dvojku a pak teprve jedničku (přijdete sice o těch pár odkazů a zjistíte, že ne všechno úplně sedí (Wong slíbil Yanovi na konci dvojky kariéru policisty a kancelář s výhledem na moře), ale budete na dvojku pohlížet jako na předehru k jedničce, což z ní přeci jenom udělá ve vašich očích víc než jen slušnou gangsterku). 60%

Na tenhle film jsem byl zvědavý, i když vím o jeho japonské comicsové předloze jen pár detailů (a viděl jsem asi minutovou ukázku z anime verze)... už samotný fakt, že se hongkongští filmaři pouští do variace na Rychle a zběsile, vycházející z mangy, která vznikla v době, kdy Vin Diesel teprve tahal kačera, neříkejte, že vás to ani trochu nebere. Režírovat měl od začátku Tsui Hark, což není poslední dobou zrovna pozvánka do první řady, ale nakonec se kvůli tvůrčím neshodám (výmluva stará jako samo režisérské řemeslo) vydal dopatlat Seven Swords a tenhle projekt spadnul do klína Andrewu Lauovi (Infernal Affairs). Ten osázel hlavní role výkvětem popové scény (pár hrstí canto-popu bohužel doputovalo i do soundtracku... hongkongská disco verze Aliho moudra "Fly like a butterfly, sting like a bee" už zřejmě stihla v Asii zkultovnět ;), slíbil, že se bude držet předlohy a logicky si tak předem zadělal na královské tržby, což se do puntíku potvrdilo. Ale nebudeme přece začínat od konce. Pojďme se hezky vrátit na startovní rošt. Hlavním hrdinou snímku je Takumi Fujiwara, který ve dne pracuje na benzínce, večer rozváží tofu a v noci tahá svého opilého otce do postele. S obstarožní Toyotou AE86 vykrajuje zatáčky na hranici možností, aniž by křehké tofu rozmlátil. Holt už má praxi, pět let jezdí slavný závodnický kopec a každou zatáčku zná jako svoje boty. Když to inkognito nandá mnohem silnějšímu vozu se zkušeným závodníkem, začne se o jeho Toyotě mluvit. Všichni, včetně jeho kamaráda, syna majitele benzinky, který by se moc rád chtěl stát nejlepším závodníkem ze všech (bohužel mu bůh nenadělil potřebné schopnosti), si myslí, že tofu stále ještě rozváží Takumův otec, kdysi slavný závodník, kterého však opustila žena, což ho nadobro odkázalo ke každodenním pohovorům s lahví rýžového vína (hongkongská adaptace, hongkongští herci, ale podezřele japonské kulisy ;). Takuma ale brzy ukáže svou pravou tvář a začne čím dál tím hlouběji zapadat do světa závodníků, kteří sice rádi závodí na ostří nože, ale jinak jsou celkem fajn. Hlavně duo Edison Chen a Shawn Yue (který na mou duši vypadá jako klon mladého Frankieho Chana ;), ti dva ho hodně naučí a také s úžasem zjistí, že Takumova Toyota je vytuněná nade všechny meze. Tatínek holt kromě chlastání tráví hodně času v dílně. Každý vůz má ale svoje hranice a když Takumu vyzvou naštvaní profíci z konkurenčního týmu, je jasné, že nastal čas pro menší upgrade. Andrew Lau k téhle prostinké zápletce ještě hodně neobratně přilátal love story mezi Takumou a mladou dívkou, se kterou se zná už od základní školy. Je škoda, že tohle milostné tokání příběh neuměrně zpomaluje a nakonec přispěje i k udušení nadějné katarze (chápu, že tím chtěl Lau zbořit pověstné hollywoodské klišé, ale... nezadařilo se). Jay Chou navíc ani příliš nehraje, nebo se tak alespoň netváří... za celý film pronese snad tři souvislé věty, vypadá jako by tři dny nespal a při závodních scénách nechápete, kde se v něm bere ta energie, se kterou točí volantem. Ale navzdory těmhle docela zásadním překážkám je Initial D hodně fajn. Zapomeňte na herce, mladíci jsou tu jen proto, aby dobře vypadali a točili volantem v záběrech na detail, jedinou solidní práci odvádí veterán Anthony Wong v roli Takumova otce... je to šmejd, ale ke konci si ho zamilujete. Zbytek už musí obstarat závodní duch a Andrew Lau v tomhle naštěstí nezaváhal. Ačkoliv se veškeré závody odehrávají na stejné trati a víceméně se stejnými auty (Toyota AE86 není žádná krasavice a to i přesto, že Toyota speciálně pro film vyrobila remake tohoto dávno zapomenutého modelu), nijak jim to na atraktivitě neubírá. Nejsem vyznavačem zamrzlých frameů a okénkování (obojí Lau používá nadměrně), ale záběry okopírované z Rychle a zběsile (ultrazvuk auta, průlety kokpitem, virtuální kamera) a občasné experimentování (když se silnice rozloží na neposedné vektory, abyste viděli, že Takuma jede ideální stopou) rozhodně potěší, tím spíš, že při všech digitálních pentličkách pořád cítíte, že v těch autech sedí všehoschopní kaskadéři, kteří se řítí úzkými uličkami v neskutečných rychlostech. Initial D není o nějakém drag racingu, kde si na rovince parta machrů dokazuje, kdo má víc koní pod kapotou. Tohle je skutečné závodění, ve kterém ukázkově driftujete zatáčky do "U"... komu se líbí, když auto najíždí do šikany zadkem napřed, ten bude v sedmém nebi. Přitom není Initial D nějakým hardcorem, který by se vás snažil mentorskými scénami učit, jak projet magistrálou s ručičkou tachometru "za rohem" (nicméně techniku meziplynu můžete nastudovat brilantně). Tihle kluci si to prostě užívají a je to poznat. Mít po ruce přibližovadlo, hned se jdu vyřádit někam na parkoviště... Za tenhle pocit letí body poslušně nahoru a to i přesto, že bych tenhle film v mnoha ohledech dokázal strhat. Pro začátek by stačilo vyškrtnout opravdu otravného Chapmana Toa, zabrat trochu při profilování postav a odpustit si pokročilé funkce střihových programů (občas je toho prostě moc, comics necomics). Pokud ale dokážete překousnout tyhle "maličkosti" a nejste nějakým velkým odpůrcem nesmyslů na čtyřech kolech, je tohle ta "lepší půlka" současné hongkongské kinematografie. 60%

Druhý díl populární hongkongské série (celkem čtyři díly), který uspokojuje asijskou touhu po vlastní Policejní akademii. Musím říct, že málokdy jsou k vidění dva díly, které by si byly TAK podobné. Komu se líbil první díl, ten si bude připadat jako kdyby přišel na návštěvu ke známým. Všechno už máte osahané, vidíte i za roh, ale přesto je tam fajn. Dvojku opět režíroval Jackie Chan (vysvětlivka téhle legrácky je v recenzi na jedničku) a holčiny jsou v ní konfrontovány s novými přírůstky v týmu (mj. Amy Yip, fórků souvisejících s jejími přednostmi je tu nepočítaně), takže není nouze o naschvály a drobné bitky. Problémy musí řešit i trenér družstva mužů, když mu jeho milovanou kolegyni, trenérku dívek, začne přebírat inspektor z protiteroristické jednotky. Melvin Wong je rovnocenný soupeř, takže našemu trenérovi musí pomoct rovnou celé osazenstvo. A je to celkem zábava, i když je všechno hrozně předvídatelné a kapku ušmudlaně natočené. Štiplavý hongkongský humor je tu a tam proložen bitkou, při které se nešetří na drátech (ale žádné divočiny, převážně odlety o pár metrů, popř. pořádné třískání o zem). Naprosto dokonalá je bojová vložka, turnaj v bojových sportech mezi družstvem kluků a holek. Jen škoda, že se celou dobu nemůžete zbavit pocitu, že tenhle film natočil Wellson Chin za dva týdny někde na Filipínách. Prakticky se nehneme z prostor akademie a do poslední čtvrthodinky je VELMI neohrabaně vložena zápletka s teroristy (vede je Jeffrey Falcon a vypadá tu tak na osmnáct ;), které musí oba naše týmy zlikvidovat kdesi v džungli. Člověk by čekal, že po úspěchu prvního dílu bude dvojka o trochu velkorysejší na rozpočet, ale opak byl zřejmě pravdou. Rychlost je prioritní, ostatně první tři díly vznikly vždy s odstupem pouhého roku, pak se nelze divit, že už tak chatrné hongkongské scénaře nabírají vodu ještě rychlejším tempem. Celá zápletka s rivalitou uvnitř holčičího týmu je vyřešena tak nějak samovolně, protože v polovině se začneme náhle věnovat klukům a milostným problémům jejich trenéra. Ještě že je tu Amy Yip a její "pánve" (až uvidíte, pochopíte), to spolehlivě odvede vaší pozornost jinam, stejně tak scéna z diskotéky po hongkongsku nikdy nezklame, takže nakonec se skrz nekonečnou řadu "sázek na jistotu" (všechno co v tomhle filmu uvidíte, jste už viděli někde jinde ;) dostaneme na průměrné hodnocení. Proč tak vysoko? Protože to drží pohromadě a pokud máte nakoukáno paradoxně to oceníte ještě o trochu víc, protože víte, že i "vychcánek" Chin se musel snažit, aby to všechno obšlehnul správně. Naštve akorát fakt, že spousta bijců (Mars, Ken Lo, Jeffrey Falcon) ve filmu jen bezcenně postavá, aniž by dostali šanci protáhnout si šlachy. Akce je tu poměrně dost, i když je špatně nadávkovaná, prim ale tentokrát hrají dívky a bezejmenní doublové. Jinými slovy... jestli máte hlad a chcete něco hongkongského, bez rizika, že vám zaskočí (i když při pohledu na Falconovo afro by mohlo ;), nebo budete nějak výrazně překvapeni (v dobrém nebo špatném slova smyslu), tohle může být vaše volba. 50%

Inspector Wears Skirts nikdy nechybí v přehledu nejslavnějších "girls with guns" filmů, a tak jsem byl potěšen, když jsem ho konečně uzmul jednomu kolegovi a mohl omrknout jeho kvality (filmu, ne kolegy ;). Hongkongská variace na Policejní akademii s nejhezčími herečkami své doby + nějaký ten západní import (Cynthia Rothrock a Jeffrey Falcon) k tomu, to nezní špatně. Jackie na filmu dělal coby choreograf akčních scén (ve filmu totiž hrál mj. i Mars a tak bral Jackie tuhle fušku jako službičku kamarádovi), režíroval Wellson Chin (naposledy Vampire Hunters) a je to docela vidět, protože film je nejsilnější právě v místech, kdy se ke kormidlu dostane Chan. Ten umí využít kaskadérské kousky i zkušenosti herců (paradoxně však nejlépe bojují Cynthia a Jeffrey, hongkongské obsazení sestává především z hezounů a hezounek z TVB, něžné výjimky, které si posléze proklestily cestu do akčního žánru by se daly spočítat na prstech jedné ruky). Jenže se tu bojuje málo a Jeffrey i Cynthia se na plátně objeví všehovšudy tak patnáct minut, pro zbytek podívané budete muset akci oželet (i když pár solidních stuntů se skrývá ve výcvikové sekci, stačí jen pozorně koukat) a spokojit se s feminizovanou Policejní akademií, tj. trochou humoru, trochou romantiky a spoustou klišé. Je až trestuhodné s jakou samozřejmostí se podařilo režisérovi promarnit tak zajímavé obsazení, pokud máte rádi filmy podobné Policejní akademii, zřejmě vám to tak moc nepřijde, ale bohužel - všechno je tu tak nějak stejné a kopírák amerických vzorů je nepřehlédnutelný (a navíc občas i dost neobratný - téma zhrzelé lásky není vůbec dohráno do nějaké pointy, stejně jako epizodka "jsem ošklivka a nikdo mě nemá rád". Wellson Chin přebíhá od gagu ke gagu, ale jaksi zapomíná dávat věci do souvislostí). Není to zdaleka jediný případ, kdy si hongkongský film něco okatě půjčuje od zámořských sousedů, ale problém Inspector Wears Skirts je, že nějaká protihodnota se tu hledá zatraceně těžko. Svérázné metody výcviku a laškování Stanleyho Funga se Sibelle Hu, to je trochu málo na akční klasiku, takže nějak nechápu, čím že si to tenhle snímek vysloužil tři pokračování. Ale počkat, vlastně to chápu - Wellson v jedničce slibné téma zadusil natolik, že musel natočit další tři díly (podle recenzí stejně průměrné)... Nevytahujte kapesníky, tak hrozivé to zase není. Když pominu neustále meldování o tom, že trénovaná superžena rozseká na cucky celý autobus Schwarzeneggerů, zbývá tu ještě docela dost legrace nebo alespoň "divných" scén (mužská speciální jednotka v tanečním čísle ala Elvis Presley, opičí styl Jeffreyho Falcona) a když už nic, poslouží Inspector Wears Skirts jako akční náhrada za finále Miss Hong Kong ´88. A to není špatná vizitka, pomineme-li že s jiným režisérem (Sammo, kdes byl?) to mohla být oči vypalující stovková záležitost. Inu, není každý den posvícení. 50%

Zas jedna klasika, která by spravila náladu i mrtvole. O Invincible Armor byste ostatně měli vědět, píše se o něm v každé učebnici jako o zahřívacím kole před Drunken Masterem. Natočil ho Ng See Yuen, s Yuenem Woo-Pingem na postu choreografa a úspěch, který film vygeneroval později vedl k založení Seasonal Films. V hlavní roli Invincible Armor se objevuje Hwang Jang Lee jako zlotřilý ministr Cheng, který ovládl styl železného brnění a orlího spáru, což je takřka neporazitelná kombinace. A vzhledem k jeho nekonečným ambicím, to pár lidí odnese, jmenovitě konkurenční mistr, který je jednou z mála překážek, které Chenga dělí od postu nejvyššího. Chtěl by vládnout celé Číně. Navleče tedy vraždu na vysoce postaveného oficíra, jenže... to je jeho první chyba. John Liu je totiž kung-fista jako trám a navíc trénoval u Doriana Tana, což znamená, že jeho taekwondistické kopy poznáte na sto honů (alespoň jim to s Hwangem dobře notuje ;). Na příběh kladl Ng See Yuen asi stejný důraz jako na autorská práva (hudba je kompletně vykradená z jakéhosi italského westernu a její originálnější část připomíná kouzlení se zvukovými efekty z ponorkových filmů), hrdina je na útěku a za rohem vždycky někdo vykoukne, aby mu rozbil hubu. Pokud ovšem do rolí těhle vedlejšáků obsadíte např. Coreyho Yuena, Yuena Biaoa nebo Yuena Shun-Yeeho (ano, taky jsem si všiml, že je tu nějak moc Yuenů ;), máte postaráno nejen o zábavu, ale také špičkovou choreografii. I když je to tradiční fázování, probleskuje tu Pingova kreativita všemi směry a hlavně se tu proklatě vysoko kope, Hwang Jang Lee se samozřejmě nenechá zahanbit a skutečně vypadá neporazitelně. Tedy alespoň do chvíle než hrdina objeví v jedné vesničce rodinu, která praktikuje železný prst, protitechniku, která umí železné brnění zlikvidovat. Přemýšleli jste někdy odkud má Quentin tu techniku "krátkého úderu" pro případ, že by vás někdo zatlouknul do rakve? Železný prst funguje na stejném principu. Inu, krade se všude. Každopádně se na to příjemně kouká, což pro mne osobně bylo překvapením, po několika stále stejných old schoolech od Shaw Brothers je Yuenovic dílko příjemným osvěžením jak po stránce bojové, tak dějové. Nikdo si tu na nic nehraje, děj není protahován srdceryvnými dramaty (naopak, jakmile si hrdina někam sedne, hned mu někdo skočí na záda a chtěl by se prát) a herci jsou docela sympatičtí dokonce i Hwang, kterému "paimeiovský" make-up sluší o poznání lépe než Phillipu Koovi. A... to všechno samozřejmě berte buď s velkou nadsázkou, pokud old schooly nesnášíte, nebo naprosto vážně, pokud už jste si zvykli na analogii s drcením slepičích vajec, kdykoliv někdo někoho kopne do rozkroku nebo na dlouhé úvodní pasáže s vysvětlivkami jednotlivých stylů (v tomhle případě je to ale docela poučné). A pak samozřejmě anglický dabing, Hwang Jang Lee evidentně vždycky vyfasoval toho nejhoršího dabéra. Ale takový už je život a nikdo nemůže popřít, že i přes tuhle divoce pokřivenou fasádu má Invincible Armour svoje kouzlo pro všechny fanoušky bojových filmů. A ponaučení na závěr: Dávejte si pozor na svoje vitální body. 70%

Chingové zas jednou tahají Shaolin za fusekli. A rovnou dvojnásobně! Jeden z chingských generálů totiž pozve na svůj dvůr zástupce Severního i Jižního Shaolinu, aby se stali jeho vojenskými zástupci (a učili jeho vojáky bojovým uměním). V čestném souboji vyhraje Severní Shaolin a zástupci jižního (mezi nimi i opravdu mladičký Dick Wei) jsou po souboji tajně zlikvidování generálem a zaslání na místo odeslání v úhledných rakvích. To logickou rozpoutá válku mezi Shaoliny (přesně jak generál předpověděl). Bojovníci jižního Shaolinu jsou tu trochu za socky, takže poté, co Severňáci zlikvidují i další vyslané trio (tentokrát už pár bojovníků zemře rukama Shaolinů), nevydrží to mistr Jižního Shaolinu psychicky a pošle pro posily. Režisér Chang Cheh zřejmě má s Jižním Shaolinem nevyřízené účty (i když... ten Severní nikdy nespatříme), protože celý klášter vypadá jako řadový čínský domek druhé kategorie, jeho mistr má neustále krví podlité oči a jeden z žáků dokonce spáchá harakiri (to je však čistě úlitba Changovu stylu, v jehož pravidlech stojí: V každém filmu prolij alespoň deset litrů krve, a jedná se o tu fosforeskující červenou ;). Do kláštera brzy dorazí dva silní bojovníci (syn mistra naopak odjede za mistrem zvaným Zahradník, aby se u něj naučil styl kudlanky) a začnou tvrdě trénovat. Osud tomu chce, že ještě předtím potkají ve městě svoje budoucí soky a nepřímo se s nimi skamarádí. Při finálním duelu (trojitém) je pak místo na nejedno překvapení. Severňáci mezitím stihnou sbalit nějaké ty Číňanky a začínají přicházet na kloub tajemným úmrtím svých protivníků, k závěrečnému krveprolití ovšem dojde předtím než se naplno projeví generálovy úmysly. Ostatně tenhle trojitý souboj si Chang Cheh nemohl odpustit, když měl po ruce svojí elitní jednotku zvanou "Five Venoms" (kterou doplnil ještě jedním talentovaným bojovníkem). Na rok 1978 tak snímek obsahuje hodně akčních scén (za každým rohem čeká několikaminutové pošťuchování), ve kterých je vidět pestrost použitých stylů. Je tu hodně akrobacie, vysokých kopů, ale i tradičních "fázovaných" technik (ovšem hodně rychlých, takže se "fáze" začínají stírat), to celé v dlouhých záběrech, které jen občas "vyruší" nějaký přehnaný drát (i tak je tu řada "přírodních arabů" ;). Nebudu vám mazat med kolem huby, Invincible Shaolin je old school starého typu s přemírou tréninkových flashbacků během závěrečného souboje, prkennými hereckými výkony a dost nezvládnutou smrtí hlavního záporáka, ale některé z použitých technik doslova předbíhají svou dobu a vzduchem pořád někdo lítá, takže se nebudete nudit, ani kdybyste hodně chtěli. A to už o něčem vypovídá. Seberte odvahu a hlavně ručník, ať máte čím utírat ty potoky krve, jež z obrazovky začnou vytékat. ;) 60%

Chcete znát recept na úspěch podle Sammo Hunga? Být vždycky o krok napřed! V roce 1977, jen několik měsícem před filmy jako Snake in the Eagle´s shadow a Drunken Master, debutoval se snímkem Iron Fisted Monk a už tenkrát si uměl vybrat ty správné spoluhráče. Poměrně vlasatý Sammo se nám v úvodu představuje jako externista Shaolinské výcvikové jednotky, který to okoukáváním od mistrů dotáhnul až k předcvičování zelenáčům. Občas si to sice rozdá s mistrem, ale nedosahuje jeho kvalit. V klášteře už tráví pěkných pár let, což ho nijak nenaplňuje, protože má v hlavě jen pomstu mandžuským grázlíkům, kteří kdysi zabili jeho otce. Příležitost dělá uprchlíka a tak nález proražené zdi, Sammovi stačí k úprku ze Shaolinu. V lese ho ještě elitní mistři naučí pár fíglů pro přežití na ulici (!) a jde se na věc. Opodál mezitím JINÍ mandžuští grázlíci znásilní sestru dobromyslného dělníka z továrny na látky a tím do sebe základní dějová linie pevně zaklesne, protože do města přichází Sammo a jeho střet s mandžusákama je nevyhnutelný. V podobných scénářích to už tak chodívá... Iron Fisted Monk je poctivý old-school, v každém dobrém slova smyslu, který vás jen napadne. Fázovaná choreografie je tu vkusně zrychlována, humor je správně přidrzlý a v duchu pozdějšího Magnificent Butchera se Sammo Hung nevyhýbá ani ostřejším tématům (znásilňování, úkladné vraždy), o která např. v Jackieho old schoolech nezakopnete. Hlavního záporáka hraje Fung Hak-On (další podobnost s Butcherem), ale tady vyšperkované obsazení jenom začíná - James Tien si střihnul perfektně Sammova učitele (Shaolinského mnicha), v poskocích Hak-Ona poznáte Deana Sheka (Drunken Master) nebo Yam Sai-Kwoona (OUTC, Iron Monkey) a v továrně na látky se to budoucími hvězdami jenom hemží (Chung Fat, Mars, Lam Ching-Ying, nechutně hubený Eric Tsang). Největším plusem téhle řezačky je pak tradičně finální souboj, ve kterém je víc než kdy jindy vidět neuvěřitelná akcelerace nápadů, technik, stuntů (pádů)... Jako by si Sammo a jeho tým řekli "hmm, patnáct minut do konce, je čas to pořádně roztočit" a začali dělat "úplně jiný film" ;) Každopádně se jim poslední čtvrthodinkou podařilo udělat nádhernou tečku za jednou z těch koukatelnějších fázovaček. Takže verdikt zní: rozhodně sehnat ;). p.s. Hláška filmu - nebohá stařenka bránící znásilňovanou dívku: "Pche, když jsem v mládí dělala kurvu, zvládla jsem naráz i deset takových jako jste vy". 70%

Jiang Hu je další z nekonečné řady gangsterských filmů o triádách (člověk se nemůže ubránit dojmu, že Triády si tuhle sebepropagaci štědře sponzorují, tahle šuškanda ostatně existuje už od dob Young and Dangerous) a také jeden z nejambicióznějších, protože v něm hraje víc než polovina herců z trilogie Infernal Affairs (samozřejmě v jiných rolích, ale k tomu se ještě dostaneme). Náhoda tomu chtěla, že jsem měl v jednom týdnu před sebou jak Jiang Hu: Triad Zone od Danteho Lama, tak o čtyři roky novější (letošní) Jiang Hu od debutující Wong Ching-Poa. A dopadlo to překvapivě - naprosto opačně než jsem si myslel. Rád bych vám popsal, proč se mi Jiang Hu nelíbilo do té míry, aby si zasloužilo vyšší hodnocení, ale režisér mě svou taktikou staví do nelehké situace. Film se odehrává ve dvou rovinách. V té první sledujeme pana Huanga a Leváka, dva nejvýše postavené gangstery ve městě. Huangovi se právě narodil syn a Levák mu v dobrém radí, aby skončil dokud je čas, emigroval na Nový Zéland a věnoval se rodině. Jenže Huang se nenechá z vedoucího postu jen tak vytlačit, hlavně proto, že ví o Levákově nezralosti a brutalitě. Stačí aby jeden z podřízených udělal chybu a může si i s celou rodinou hledat místo na hřbitově. Je jasné, že tihle dva budou muset své dlouholeté přátelství posunout novým směrem a tak Levák pozve Huanga do restaurace na "poslední večeři páně". Zatímco dva kamarádi nad vínem diskutují o šachové partii, řízení gangu a spoustě dalších existenčních tématech, ve městě se na jejich pokyny začnou pohybovat figurky reálné. Máme tu plán na zavraždění tří menších bossů a zabijáky, najaté na likvidaci Huanga. Levák ale netuší, že Huang je o krok před ním a podnikl zásadní protiopatření. Teď bych chtěl napsat "Divák je ovšem napjat jako struna", ale nejde to, protože bych vám lhal do očí. Divák se nudí jako nikdy. Abych nebyl za úplného trotla, napíši teď o co ve filmu jde (bílým písmem, kdo se nechce nechat překvapit, ten ať si to přejede myší, ale varuju vás): Zpočátku to vypadá, že dvě oddělené linie - Levák a Huang v restauraci a Turbo s Wingem, dva mladí teenageři, najatí na vraždu Huanga, se odehrávají ve stejném časové rovině. Ale není to pravda, Turbo je Levák a Wing je Huang před cca patnácti-dvaceti lety. Režisér vtipně mate diváka, protože Edison Chen (Turbo) hrál v Infernal Affairs mladší verzi Andyho Laua (Huang), i to je ale prohozeno, protože mladší model Laua je představován Shawnem Yuem (ten pro změnu v Infernal Affairs hrál mladého Tonyho Leunga). Je to sofistikované, ale... ...o nic jiného ve filmu nejde a pokud jste si předchozí "tajný" odstavec přečetli (já vás varoval), nemusíte s Jiang Hu ztrácet čas. Ano, jsou tu výborní herci (Andymu Lauovi to s Jacky Cheungem sluší), všechno je to slušivě natočeno (především finále v dešti se povedlo), ale je to úplně o ničem. Celý film stojí a padá se zásadní zvratem, který vám má po vzoru Šestého smyslu ukázat, že jste prosťáčci a neměli jste ignorovat zásadní stopy a vodítka, které vám režisér během filmu nabízel. Tahle uměle vybudovaná komplexní stavba ale nijak neospravedlní předchozích osmdesát minut filmu, v nichž se prakticky nic neděje. Andy Lau s Jackym Cheungem snědí dva steaky, Shawn Yue se zamiluje do prostitutky a Edison Chen málem osouloží psa (ano, to je TENHLE film ;). Je tu pár nadějných okamžiků (motiv matky, která ztratila díky gangům manžela i syna), velice sugestivních scén (zmlácení Edisona Chena), ale ani jedno neslouží příběhu. Ten totiž režiséra vůbec nezajímá, jen tak osmdesát minut šolichá všechno kolem a nedočkavě přešlapuje na místě, aby to na vás mohl na konci vybalit a prostě "zamachrovat". Jiang Hu se tváří chytře, ale to neznamená, že chytrý opravdu je. Musím uznat, že jsem byl asi nějak otupen, ale pointu jsem dopředu neodhadnul. A také je pravda, že díky posledním deseti minutám alespoň trochu zapadne do sebe celé to snažení Andyho Laua a Jackyho Cheunga (ten je opravdu ve formě a bylo potěšením ho znovu vidět ve velké roli), bohužel druhá linie je odehraná i napsaná o několik tříd hůř. Má to svůj důvod, ale vyplatí se kvůli tomu zahodit dobře rozjetý film? Nemyslím. Wongův film je divným hybridem podobným dortu pejska a kočičky. Příliš mnoho ingrediencí a ambicí škodí a to i v případě, že máte po ruce ten nejlepší ansámbl. 50%

Dante Lam je pekelník. Prozrazuje to už jeho jméno, ale v současném Hong Kongu snad neexistuje režisér, který by byl schopen bez mrknutí oka točit na přeskáčku totální odpad a velice zábavné filmy. Nechápu dost dobře jak to dělá, možná v tom figurují drogy, měsíční fáze nebo schopní producenti, šlapající při těch nadějných pokusech Dantemu na krk. Čert ví, u Jiang Hu: Triad Zone však někdo šlapal velice aktivně, takže se nemusíte bát vložit tuhle gangsterku do přehrávače (i v případě, že jste si ji spletli s filmem Jian Hu z roku 2004). Světem Triád vás pomocí voice-overů (na začátku vám bude v rychlosti vysvětleno, co znamená jiang hu, tak se mě neptejte ;) provede Jim Yam, vůdce jednoho z gangů, gangster s dobrou pozicí, manželkou i milenkou. Nečekejte ale osudový příběh o vzestupu a pádu jednoho gangstera (i když... jemná linka v tomhle stylu se ke konci přeci jenom vyloupne), Dante snaživě vrší flashbacky a Tony Leung Ka-Fai nanáší pomádu, aby vypadal mladší a mladší (jeho "manželce" Sandře Ng stačí trochu pudru), takže sledujeme Jima od jeho zlodějských začátků v Londýně (sledujte cameo Richarda Ng) až k jeho konci v Hong Kongu (sledujte cameo Erica Tsanga). Co odlišuje Jiang Hu od stále rostoucí hromady filmů o Triádách? Ta nejjednoduší (ale zároveň taky hodně odvážná) věc, kterou může režisér udělat - Dante Lam si z toho všeho dělá legraci a to prosím velice stylově. Jeho humor je uvolněný, ale také hodně střízlivý, protože díky chytrému pointování dovádí zpočátku vážně míněné situace ad absurdum. Ale je to zajímavé a vůbec to neubližuje hlavní dějové linii, kterou Tony Leung táhne vpřed úctyhodným charismatem své postavy. V zásadě jde o to, že ho chce někdo zabít, na čež ho upozorní mladý policista (Eason Chan) přibližně deset vteřin předtím než se to stane. Jim má zkrátka pech, zatímco ostatní vůdci gangů umírají přirozenou smrtí na nejrůznější choroby, on musí mít zrovna na krku zabijáky. Ano, o jeho život zdaleka neusiluje jen jeden a tak se Jim musí trochu zamyslet sám nad sebou, svým vztahem k manželce, však to znáte. Ano, zní to neuvěřitelně nudně, ale Dante tu používá nadsázku ve sloních dávkách, stejně jako ve zbytku filmu. A jednou jedinkrát za film přestřeluje a dostává se do míst, kde i ostřílený fanda HK filmů kroutí hlavou. Během jednoho útoku Jima totiž zachrání slavný generál Kwang Kung Tao, jehož podobiznu v životní velikosti má Jim v ložnici a denně se k ní modlí. Najednou je tu tenhle "bůh" z masa a kostí (s podobou Anthonyho Wonga!) a hodlá Jimovi rozdat pár rad (čas od času to dělá). Následuje totálně neuvěřitelná pasáž (která je nefalšovanou parodií), ve které se Kwang zúčastní porady gangu, rozdá pár mouder Jimovi i jeho manželce (která se právě dozvěděla, že její muž má milenku) a prostě zmizí, stejně rychle jako přišel. Hlavním důvodem, proč při jeho zjevení nevypnete televizi a nejdete se třísknout hlavou do zdi, jestli se vám to třeba nezdálo, je rozhodně Anthony Wong, který odvádí maximum a nenechá spadnout děj do trapnosti. Podobně snaživí jsou ale všichni a pokud jste např. Tonyho Leunga neznali (resp. jste znali jenom slavnějšího Tonyho Leunga Chiu-Waie), po tomhle filmu na něj nezapomenete. A Dante Lam po Beast Cops zase výrazně vyvažuje hříchy spáchané na publiku skrze Twins Effect. Ještě jeden takhle zábavný film a odpustím mu úplně. A když je recenzent takhle shovívavý, to už něco znamená. 70%

Maníky z Německa, zodpovědné za kraťas Kampfansage 2 z roku 2002, zná i přes můj rozsáhlý marketing (zahrnující kamarády, sousedy i babičku ;) žalostné minimum lidí. Důležité však je, že trojka Mathis Landwehr, Christian Monz a Johannes Jaeger si vysloužila uznání nejen u amatérských kolegů, kteří se snaží tu a tam si před kamerou redesignovat obličeje v hongkongském stylu, ale díky úspěšnému tahu napříč německými festivaly sehnala i dostatek sponzorů na celovečerák. Tak vznikl třetí Kampfansage, tentokrát už pro velké plátno, s podporou akčních kouzelníků z Action Conceptu (Kobra 11, Klaun) a takřka stominutovou stopáží. Od dob, kdy tahle parta skromně vyrážela do terénu, aby si natočila pekelně údernou choreografii s jednoduchoučkou dějovou linií, která pokud možno co nejméně překážela rychlým kopům a úderům, se toho změnilo hodně. Kampfansage oblékl postapokalyptický kabát a Německo je v jeho mikrovesmíru nejprve v roce 2045 převálcováno občanskou válkou, poté zbaveno konvenčních zbraní (lidé se vrátili k prapůvodním formám boje, čímž je vysvětleno, proč je ve filmu jediná střelná zbraň ;). Mistr hlavního hrdiny je majitelem manuálu a tajemství k nejpokročilejšímu stylu bojového umění. Bozco, vládce celého města, by rád uměl rozkopávat hlavy na dvě půlky v co nejvyšší kadenci, takže spolu se svou sestrou odklidí dvěma dobře mířenými střelami z cesty jak Jonase, tak jeho mistra. Bozcovi se do rukou dostává nerozluštitelná kniha, Jonas putuje na celoroční léčení do přívěsu jakési samaritánky. Přesně v duchu Portera z Odplaty je Jonas patřičně naštvaný a když se zahojí poslední šrámy, popadne své věrné obušky a vydává se na cestu, která má jednoduché styčné body: pohřbít mistra, získat knihu, rozsekat Bosca na malé kousíčky. Do nabitého rozvrhu se však připlete sličná Marie a její bratr Vinzent, kteří jsou jedinými aktivními odbojáři ve městě, které ovládají Boscovy vojenské jednotky. Do košatícího se mixu vhoďte ještě Boscovy elitní žáky, kteří se učí podle mistrovy knihy, pár zenových mouder o tom, že bojová umění žijí skrze vás, nikoliv vy skrze ně... Nemusíte ani přejít od obalu k samotnému filmu, aniž by vás nenapadlo srovnání s francouzskými Yamakasi a jejich pokusy o dobytí filmového plátna. Mnohem přiléhavější je však poměřování s Distriktem 13. Podobně scifoidní námět, herci-bojovníci, kteří začínali s DV kamerou pobíháním po lese a peníze na svůj film sháněli horko těžko. Němci bohužel nemají na podobné legrácky ekvivalent Luca Bessona, takže Kampfansage (3) stál nepoměrně míň eur a je to na něm vidět. Rozhodně potěší setkání se starými známými, tím spíš, že osobně jsem tenhle projekt sledoval od samotných příprav v roce 2003, jenže... s přibývajícími minutami zjistíte krutou pravdu podobných projektů. Méně je někdy více a když Jaeger datloval ambiciózní scénář, u některých scén měl zřejmě až přílišnou představivost. Takovou při které ani hromada barevných filtrů (snažících se zamaskovat digitální původ snímku) a množina více či méně povedených triků, nepomohla v některých scénách dosáhnout uspokojivého výsledku. Někdy to berete celkem smířlivě (úvodní "útok na Berlín"), v akčních scénách už ale přílišné drátování, popř. dopování jednoduchými digitálními triky začíná vadit a když si i klišovatý scénář občas sáhne na dno (Vinzenta zřídí k nepoznání jeden Bonzův superžák, ve spolupráci s Jonasem však o něco později vyřídí desítku žáků doslova v řádu vteřin, jakoby Jaeger potřeboval přeskočit akční scénu, na kterou nezbyl čas a tak se místo dalšího přísunu kvalitních bitek dočkáme jen blikotavého kolotoče nesouvislých střihů), začnou ztrácet trpělivost i ti nejsoucitnější, kteří těm "profesionálním amatérům" přáli nějakou tu díru do světa. Když pomineme scénář (věřím, že některým nenáročným povahám bude připadat zcela v pořádku), stojíme před dvěma dost podstatnými problémy - většina herců buď neumí hrát, nebo neumí bojovat. Jádro pudla tkví v tom, že ti co nejvíc bojují, zároveň nejvíc hrají, takže to zákonitě musí někde zaskřípat. Snahu nelze klukům a holkám upřít, nicméně atmosféru a potřebné vykreslení postav byste tu dolovali zbytečně. Dějová omáčka se tak většinou stává jen nutností, která spojuje jednotlivé akční scény. Ne že bychom na podobný postup nebyli zvyklí, tím spíš, že učený z nebe nespadl a Jaegerovi bychom pár základních chyb mohli při debutovém vstupu na plátna kin odpustit. Jenže (podruhé) naše trojka bohužel nepředvedla nic úžasného ani na svém nejsilnějším poli. Všichni jsme u Ong-Baku přehlédli pitomoučký děj, protože když Tony rozjel svůj loketní mariáš, dostalo se na každého. U Kampfansage však bohužel dochází k mírné degradaci. Střih je až příliš bleskový a přehledný celek byste ve změti nastřižených polodetailů a detailů hledali jen těžko. Je nesporné, že všichni zúčastnění "umí" a když se k tomu přidá šikovně nastavený drát (viz první bitka), není o čem diskutovat. Na maximum vybičovanou choreografie a "no wires, no stuntmen, no tricks" byste tu však hledali těžko. Akčních scén je hodně, ale žádná z nich v nabité konkurenci nepůsobí jako osvícení, které tak urputně slibovaly dynamicky střižené trailery. Skoro to vypadá, že jakmile se ultrašikovní amatéři šťastně prokopou na filmové plátno, musejí obětovat značnou část svých schopností. Mohlo za to tentokrát příliš velké sousto v podobě rozdivočelého scénáře? Otázka, na kterou znají odpověď jen sami tvůrci. Běžný divák nedostane v Kampfansage příliš důvodů k tomu, aby jim ještě někdy dal druhou šanci, producenti snad budou shovívavější. Odvaha a schopnosti tu rozhodně jsou, teď by to ještě chtělo napnout je správným směrem. Tak či onak se Německo může pochlubit prvním celovečerním kung-fáčem. Zase nás předběhli... ;) 40%