Slepejsek

Hromádka klišé (cokoli tam začne, okamžitě víte, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí) a přesto (nebo právě proto?) celkem osvěžující... Jednak jsou to trochu jiná klišé než všude okolo (detektivky a vztahovky) a jednak můžete totálně vypnout mozek, nic neřešit, na nic nemyslet, jenom relaxovat s neagresivní kulisou...

Skoro jako hraný dokument, rekonstrukce posledního období před činem (podtrženo i zvukovou stránkou - téměř výhradně z ruchů a bez hudby). Soustředěné na jednoho jediného osamoceného člověka a tudíž i skoro beze slov (trpěl možná různými obsesemi, ale samomluva mezi ně nepatřila). Ve výsledku ale všechno to mlčení zůstává prázdné. Autoři se bohužel nepokusili žádný motiv ani naznačit, a vypadá to, že ani hledat. Jakoby jen bezradně přešlapovali a všechno nechali na divákovi...

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...

Brutální klišé (ať už sexistické narážky či V.I.P. svět) obarvené na růžovo, kde se všechno zlé děje jenom proto, aby se mohlo v dobré obrátit... prostě SLADKÝ ŽIVOT...

Ne že by pan režisér neuměl vystavět dílčí scény (vizuálně dobré), dokonce mu občas i gradují (atmosféru vytvořit umí), ale dohromady to jaksi nedává smysl... jakoby nevěděl, o čem vlastně chce vyprávět (to, že na přeskáčku, vadí nejmíň) a sázel na to, že stejně jako se ztratil on, ztratí se i divák... Nad odkazy na Shining, Lynche či horor se jenom pobaveně usmívám. Film tak zůstane v paměti jen díky scénám okoralé Geislerové...

Pominu-li naivní scénář a totálně nezvládnutou (de facto žádnou) psychologii postav (všichni jsou jen loutky, které si odříkají, co mají zadáno) (nepřehlédnutelný je především anděl smíření Jana Budaře), zbývá zásadní otázka: Proč to všechno zrovna na Silvestra? A proč zrovna Silvestra 92? Jak souvisí dělení republiky s rodinným účtováním s STB?

Když si chlap vybere špatnou ženskou...Film těží ze síly skutečného příběhu, o který se opírá. Bohužel mu nedokázal přidat nic navíc. Je to tak trochu ukázka promrhaného potenciálu. Řada věcí, o kterých se kolem filmu mluví totiž nevychází ze samotného filmu, ale z reálného příběhu. Film je buď neumí prodat nebo si s nimi neumí poradit. Že prý to není krimi, ale psychologický příběh. Ani tohle tvrzení však úplně neobstojjí - tím jak se film orientuje na ústřední dvojici a naprosto pomíjí linii policejního vyšetřování se zároveň připravuje o možnost mnohem lépe vykreslit právě psychologické portréty protagonistů, jejich přemýšlení, motivace. Cítit je to především na postavě Dany, která je tak stejně nečitelná a uzavřená jako před časem jiná filmem zpodobněná lady vamp (Olga Hepnarová). A Žáčková může dělat, co chce, stejně tak nějak mizí do ztracena. V domácím kontextu přesto všechno pořád slušné.

První dojem: velkolepé, monstrózní, pompézní... Některé záběry jsou opravdu dechberoucí (písečná tvář Arrakisu, nadržená aréna či bájní červi). A když to ještě podmaluje Zimmerova hudba, jste bez šance odolat. Pokud tuhle prvotní vlnu přečkáte bez úhony, narazíte i na chyby a pochyby - za nejrušivější považuji nevyrovnanost filmu v servírování souvislostí, vazeb a některých zlomů - některé jakoby spadly z čistého nebe, místy k nim vede sprint nad překážkami, jinde zas jsou cpány na lopatě až do chřtánu. Knižní předlohu nemám načtenou, přesto si troufnu tvrdit, že oproti všem předchozím pokusům je tenhle nejpovedenější a na velkém plátně by neměl uniknout žádnému filmovému fanouškovi...

Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...

Trvá relativně dlouho, než se v postavách a prostředí zorientujete. A když se vám to konečně podaří, přijde zlom a najednou je všechno zase jinak. Vlk, který až doposud bez skrupulí vyl se smečkou, se najednou stává samotářem, který toho má dost a chce tomu udělat přítrž. To, co dosud bylo neotřesitelné, se najednou začíná třást ve svých základech a ocitá se na okraji zkázy, protože vlk je natolik naštvaný, že je schopen celému systému nakopat prdel nejen v ringu (podle pravidel) ale i mimo něj (bez nich)... (jenom kdesi v šerém pozadí přešlapují dvě neodbytné myšlenky: 1. Vážně to nešlo dřív? 2. Je takový svět jenom na plátně nebo v něm i žijem?)