Mikah

Chápu, že mnoha lidem lidem tento seriál připadá zábavný, ale není možné na něj spoléhat jako na dobrou autistickou reprezentaci. Cílem totiž není šíření povědomí o autismu ani nabídnout lidem ve spektru něco, s čím by se ztotožnili, cílem je, aby se co nejširší publikum pobavilo nad lidmi, kteří jsou v něčem jiní. Je to seriál, který vytvořili neurotypici pro neurotypiky. Tvůrci se radili s psychology a rodiči autistických dětí, ale samotní lidé na spektru se na něm prakticky nepodíleli a dokonce i hlavní postavu hraje neurotypik. Sam spíše než jako člověk působí jen jako slepenec stereotypů. Bylo by třeba tyto stereotypy spíš bořit, než se k nim neustále vracet. Někteří lidé se shodují, že věrnější zobrazení autismu vidí spíš v Casey a Else. Seriál neukazuje Samův svět, jeho prožívání a jeho těžkosti, ale spíše to, jaké problémy přináší Samův autismus lidem kolem něj.

Tvůrci některých seriálů se rozhodli aroace postavy vymazat (Jughead!), protože o čem by seriál bez romantiky asi byl, že, ale tady z toho udělali hlavní téma. A povedlo se jim to skvěle. Hezky s těmito identitami publikum seznamují, podávají základní informace a ukazují, jak se takoví lidé můžou cítit a jakým problémům čelí. Tvůrci si dali opravdu záležet a museli si udělat dobrý průzkum. Najdeme tam hodně moudrosti a úvah nad tím, jak funguje společnost, rodina a vztahy. Na japonský seriál je tento hodně open-minded a mám z něj hroznou radost.

Komiksová předloha se mi moc líbila a lepší seriálové zpracování si asi nedokážu představit. Srdcerváči jsou jako pohlazení, které si můžu dávat pořád dokola. Je to opravdu hezký, milý a barevný seriál s božími postavami (mám novou oblíbenou fiktivní partu) a já se hrozně těším na další řadu.

Moc hezký a milý film o dívce, která našla lásku a bezpečí u rodiny, o které se ji okolí snaží přesvědčit, že je špatná a zvrácená. Anebo by se dalo říct, že je to film o rodině, která plete penisy.

„Ale vždyť je to furt stejný. Porád něco žvejkat, porád se voblíkat a zas slíkat, porád lézt z postele a zase do postele.“ Výstižné shrnutí života.

Kouzelný, snivý a vážně krásný film. Pro mě obrovská nostalgie. Asi navždy zůstane jedním z mých nejoblíbenějších.

Přesné dvojče Waterboys, jen v jednom filmu je sport a ve druhém jazz. Oba filmy jsou ale stejně povedené a vtipné a dá se k nim vracet. Waterboys mám ale přece jen radši.

Když vidím ta nízká hodnocení, skoro mám chuť dát to nejvyšší. Je to kvalitní film srovnatelný se západními. Má jednoduchou zápletku, která by se dala jednoduše vyřešit hned na začátku, kdyby si spolu protagonisté prostě promluvili, ale až na jejich neschopnost komunikovat jsou oni i ostatní postavy normální, inteligentní a sympatičtí lidé. Na film se celkově strašně příjemně dívá a je v něm úžasná hudba a mám z něj radost.

Byly by to čtyři, nebýt toho romantického a sexuálního vztahu dvanáctiletého kluka s dospělou ženou. Romantika se sem vůbec nehodila, natož tak creepy. Škoda, jinak by to bylo zábavné.

Krásný gotický horor s pohádkovými rysy, ale stejně si myslím, že Otmar měl bratra nechat, ať si tu ženskou zachrání sám.