gruzdej

Jedna hvězdička za legrační rosolovité monstrum, jinak příšernost ubohá, převeliká. Nastassja Kinski tomu jakoby dodává pel hvězdnosti, který ale po pár minutách sledování s řinkotem opadává a zůstává jen béčkovitý škvár bez atmosféry a s totálně stupidním scénářem.

Silný příběh, ovšem bohužel ne zcela šťastně zpracovaný. Celé to přes sugestivní syrovost působí příliš kulisovitě a ve výsledku vlastně i celkem chudě. Což možná zní jako paradox, vybavíme-li si několik "velkých" válečných scén, ale zbytek se odehrává veskrze v holé krajině nebo spartánském interiéru alžírského opevnění. Pro mě tenhle film prohrává dokonce i s mnohem úspornějším Marhoulovým Tobrukem, který se dotýká stejného tématu - marnosti a bezvýchodnosti válek, ale oplývá nesrovnatelně silnější atmosférou.

Neuvěřitelně umolousaný pořad s umaštěným kuchařem v hlavní roli. Z kuchařského umění dělá cosi podřadného, nechutného, co může imponovat snad jen lidem, kteří o gastronomii nic nevědí. Kdyby byl aspoň žábavný, ale i jako bavič totálně propadá. Chcete-li srovnání se současnou špičkou světové cooking show, nalaďte Channel4 s Ainsley Harriotem, Nigellou, Gordonem Ramsayem nebo Jamie Oliverem - a nekažte si proboha chuť s Novou!

První popartově kýčovitá burleska podle snad nejsilnějšího příběhu všech dob. Spíš nežli s originálem je na místě srovnávat Luhramnnův film s West Side Story - ale Luhramnn nezůstává jen u přenesení děje do současnosti, ale zdobí navíc snímek svojí ornamentální vizualizací, kterou poté už trochu překudrlinkoval v Moulin Rouge. Tady je to "čistší" a díky tomu i o poznání temnější - a to i když Romeo a Julie nemá hudební hutnost Moulin Rouge.

Asi bylo nutné tenhle film natočit, a možná že přenést takové téma na plátno je nejlepší způsob, jak se vlastně s obdobnou polemikou vypořádat. A nejde zdaleka jen o otázku, kdo je dnes vlastně hrdina, zajímavější je spíš polemika, jestli má smysl vůbec někde s něčím bojovat a jakými případně prostředky to dělat. Je to vpodstatě bezvýchodné téma a jako námět filmu je to rozhodně obtížný oříšek, který ale Redfordova režie posunula ke skutečnému dramatu a za pomoci geniální Maryl Streep v roli novinářky nakonec dovedla do více než zdařilého výsledku. Pokud vás jen trochu zajímá pozadí "války s terorismem" či americké politiky, neváhejte.

Už sám o sobě výtečný příběh, je tak dobře zpracovaný jak po stránce scénáře, tak režie, že se dodnes jedná nejen o krále žánru, ale o jeden z nejlepších filmů vůbec. I pro ty, koho vůbec nezajímá prostředí amerických gangsterů v období po 2. světové válce, má snímek sílu v lehkosti, se kterou se věnuje i běžnému životu v oné době.

Nešťastně realizovaný celkem dobrý nápad. Scénárista nikdy neměl zapojit do vpodstatě naprosto civilního a spíše komorního příběhu tří žen, prchajících před několika bandami lovců pokladu DUCHY! Ti navíc vypadají jak z televizní inscenace, takže už jen svým vzhledem srážejí hodnocení někam k 40% a to nemluvím o tom, kam srážejí jinak čistou a neotřelou westernovou atmosféru. Přežít se to dá ale celkem snadno, je tu celá řádka opravdu originálních momentů. (PS: A ženský tady chlastaj´snad víc než chlapi!)

Nesnesitelně namachrovaná "gangsta rapa vole kámo" pitomost, prakticky bez děje, zato vrcholně přeplněná žvatláním nesmyslů, násilím a otravně neustávajícím vnitřním hlasem hlavního hrdiny. Jakoby měl totiž za úkol zahlušit naprostou prázdnotu, která by jinak okamžitě opanovala plac. Nádherný případ filmu bez příběhu, bez dramatu, bez nápadu. Ale zase je tam spousta hiphopu, r´n´b, hustejch modýlků - a taky pár pěknejch holek! Takže za dvě **

Náaditě a hypnoticky natočený snímek, oscilující někde mezi horrorem a psychothrillerem, korunovaný sice trochu předvídatelnou, protože už několikrát variovanou, ovšem přesto nadprůměrnou pointou. Plus geniální práce s prostředím, promyšlená skladba a velmi slušné herecké výkony... A že se možná budete chvílemi cítit zmatení? To k tomuhle žánru přeci naprosto přesně patří.

Podivnost, která jakoby vypadla z dílny společnosti TROMA, až na to, že jí napsal Miloš Macourek a za hluboké totality jí natočili v koprodukci čeští a jugoslávští filmaři a herci. Jednoduchoučký syžet trápícího se spisovatele, kterému začne kniha ožívat pod rukama, jsme sice viděli vícekrát, ale nikde se neobjeví vesmírné vraždící monstrum z dílny Jana Švankmajera , nemluvě o multifunkční robomamince a levitujících cyberdětí. Je to sice místy toporné, ale minimálně useklá hlava Karla Augusty mluvící v omáčníku posouvá tuhle obskurnost mezi sběratelské skvosty.