gruzdej

Není to sice žádný velký filmařský počin, ale pro pamětníky je tu neopakovatelná atmosféra socrealistického pražského sídliště uprostřed prázdnin - dodnes z toho na mě padá podivná tíseň. Jen kvůli tomu to stojí za to vidět.

Tohle už není ani pohádka, spíš to připomíná Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Seberte už někdo tomu Troškovi řidičák na točení pohádek!

Je to po dlouhé době opravdu našlapaný sitcom, kde neuplyne snad ani vteřina bez více či méně promyšleného gagu. A navíc to není blbé, má to i celkem vážnou rovinu a navíc se to vyvíjí, tudíž vás to nutí sledovat i pokračování.

Del Torova fantazie jede naplno - prapodivné postavy, jichž se tu zjevují desítky, jsou natolik originální a fascinující, že to vyvažuje i typicky "hollywoodskyé" problémy u filmů pro masy - místy patetické, často předvídatelné a vlastně dost stupidní konec. Ale je to úžasný svět, který dalece předčí první film a zdejší trolové, elfové a další vyvolávají znepokojující otázku, jestli by Pán prstenů nebyl s touhle vizualizací (a del Torovou režií) mnohem zajímavější.

Neskutečně utahaný příběh s nijakým tempem i nulovým napětím. Respektive - neustále čekáte NĚCO, všechno se totiž tváří, že vás NĚCO čeká, ale ono to nějak nepřichází a nepřichází... Zajímavé téma, ale úplně zahozené zpracování.

Výjimečně postavený seriál, kde i to nejpodivnější považujete po chvíli za něco obyčejného. To, že se všechno točí kolem upírů je vlastně téměř podružné - řeší se tu vztah k menšinám, různé pohledy na realitu i otázka, co to znamená být odlišný. Jeho kvalita kupodivu (na rozdíl od spousty jiných sérií) stoupá s každým dalším dílem.

Kromě podařené erotické scény s Angelinou je to film spíš k pospávání v kině nebo u videa. Táhne se to, atmsoféru to nemá - a kromě závěru ani napětí. Ještě že mi občas stačí tak málo ;-)

Výrazová smažba, která ani v nejmenší nevítězí nad obsaherm, naopak dokáže temný příběh s předpokládatelně pochmurným koncem odvyprávět v rychlém tempu a navíc neuvěřitelně poutavým a moderním filmovým jazykem. Přistupovat k režii s takovýmto nasazením je mistrovství - zvlášť, kdyýž je výsledek takováhle jízda a navíc to není blbé ;-).

Zatím Iñárritův nejoptimističtější film, co jsem od něj viděl. Sice i tady všichni končí neslavně, ale poprvé je tu jakási naděje - nikdo není vyloženě zlý a jakoby stačilo se jen o trochu víc poslouchat a měli bychom všichni šanci. Poprvé jsem neodcházel z projekce jeho filmu vyloženě nasupený z bezvýchodnosti.

Není to zdaleka tak špatné, jak by se podle měkterých reakcí mohlo zdát. Zajímá-li vás téma vzniku exaltované nábožnosti, nebo chcete-li fanatismu, ale i jen "obyčejné" víry, přináší snímek celou řadu celkem zajímavých otázek i působivých momentů. Nicméně jde spíše o film minimální, meditatitvní - a moc se tedy nehodí na obrazovku, natož k sledování u kafe a lupínků v obývacím pokoji. Ostatně pět ocenění pro Ferraru v Benátkách je toho důkazem.