Khanemis

Transformers jsem viděl až nyní s pořádným odstupem. Mohl jsem je tak spatřit nezatížený vším hypem kolem (který snadno vytváří pozitivní i negativní předsudky). A musím říct, že tak tupý blockbuster jsem už dlouho neviděl. Ten film obsahuje snad všechna klišé hollywoodských filmů v měřítku a koncentraci, která je až neuvěřitelná. Nejhorší jsou rozhodně autoboti v čele s Optimem, kteří vedou tak kýčovité dialogy plné prázdného filozofování, až to bolí. Ke všemu se navíc Transformers nedokážou rozhodnou, jakým chtějí být snímkem. Pravidelně se tu prolínají pokusy o rodinnou komedii, thriller a válečné drama, což je mix, který se jen těžko dává dohromady. Takto tu můžeme být v jedné scéně oblaženi rádoby vtipným rozhovorem hlavního hrdiny a jeho matky o tom, zda ve svém pokoji masturboval, o chvilku později můžeme sledovat zřejmě emotivní zpomalenou scénu jak vrtulníky zajmou chudáka robota, každou chvíli to prolne několik záběrů jak z armádního náboru na to, jak se vojáci připravují k akci, a do toho přijde nějaká vypečená hláška jako "Všichni svobodní jedinci by se měli rozhodovat za sebe". To by možná nebyl až tak velký problém, kdyby scénář nebyl napsaný tak divně. Především dialogy jsou někdy naprosto nepřirozené, a i když jde o jeden z mála prvků, kterým film vybočuje z klasické šablony Hollywoodu, zrovna zde se snad raději měli držet osvědčených postupů. Čím naopak Transformers dosahují klasických postupů, jsou podivné motivace postav, kteří se rozhodují o své naprosté loajalitě k té či oné straně zhruba tak pět minut po tom, co se setkali. Polovina scén ve filmu je navíc naprosto zbytečná. Sice můžeme vidět, jak se postavy zoufale snaží stále spojit s armádou (samozřejmě jde o velmi napínavé a vypjaté okamžiky), což je ovšem naprosto zbytečné, protože si armáda v celém ději prakticky ani neškrtne a přivolaná pomoc je jen tak mimochodem okamžitě zničena. Do toho všeho se motá pro mě už dlouho neviděná lavina naprostých nelogičností (například propojení moderního počítače se starým rádiem někdy možná z padesátých let , tedy dvou naprosto odlišných systémů, během asi deseti minut). Nerozhodnost Transformers je znát i u samotných robotů, kteří se dělí na malé, kteří mají působit legračně a snad i trochu roztomile, a velké plechovky z nichž srší touha být cool. Jejich samotný design je navíc trochu problém, protože je strašně složitý a ve chvíli, kdy se do sebe pustí dva železní frajeři, tak vytvoří chumel, ve kterém nejde rozpoznat zhola nic. Technická stránka je ale jinak relativně kvalitně udělaná a v podstatě i za ní uděluji snímku alespoň nějaké hvězdy. Nicméně hudba je naprosto nevýrazná a tak máte dojem, že pořád dokola omílá stejný motiv, kde Hans Zimmer, který se na ní částečně podílel, vykrádá sám sebe. Herecké výkony jsou různorodé, některé lepší, jiné zase ne. Tolik propíraná Megan Fox mi přišla spíše milá než kdovíjak svůdná, ale to je spíše plus. Shia LaBeouf hrál poměrně dobře, bohužel jeho postava je tak divně napsaná, že se z toho příliš dostat nedalo. Smutné je především to, že teprve ve scéně, kdy Bumblebee projíždí vybuchujícím městem za krátkého rokcového doprovodu, a přitom odhazuje auta a střílí ostošest, tak až tehdy jsem si uvědomil, jak to mohlo celé vypadat. Jako svižná řízná akce, která si na nic nehraje a pobaví. Ne jako rozbředlý film patlající se se smrtelnou vážností v motivech odvahy, odpovědnosti a buhvíčeho ještě, který je až sekundárně proložený spoustou nesouvisejících křečovitě vtipných scén a samotná akce je tak nějak o ničem. Je to škoda, protože původní animovaný seriál jsem v dětských letech zbožňoval a přestože dnes už na něm samozřejmě vidím, že nejde o veledílo a navíc je zaměřený primárně na děti, tak přesto by se od něj mohl tenhle kdovíproč vyzdvihovaný filmový počin v lecčems přiučit.

Je to zvláštní, ale na to, kolik kritiky se na tento film snáší, se mi to celkem líbilo. Nutno podotknout, že u Daredevila nejsem seznámen s původní komiksovou předlohou, takže nemůžu posoudit, nakolik autoři podchytili jeho koncept a co naopak zmršili. Beru-li to prostě ale jako rozpohybovaný komiks, tak je to docela fajn pokoukání. Ucházející zápletka se svou tradiční dávkou kýče a patetičnosti, poměrně zajímavý hrdina se správným vnímáním spravedlnosti (proč jen se musí na konci zkazit a usoudit, že kovaného hajzla, který zabil spousty lidí, a mnoho jich po osvobození či uprchnutí zase zabije, je nutné nechat na živu? Patrně aby brzy nedošli záporáci) i poměrně obstojné herecké výkony, kde Affleck hraje obstojně a všechny válcuje Colin Farrell, jehož Bullseye je opravdu skvěle zahraný (podobný typ šílence jako Gary Oldman v Leonovi). Snad jen ten Duncan není úplně nejvhodnější, přestože to není jeho chybou, je klišovitého záporáka prostě příliš sympatický. Efekty ujdou a akce je sice občas trochu nepřehledná, ale za to umí být poměrně kreativní, což je plus. Jediné, co mi tam tedy byla prkenná Jennifer Garner a celkově scény s její postavou jsou dost mimo mísu, úvodní setkání a souboj s Affleckem je potom vyloženě trapné. Kdyby ji vystřihli a nepokoušeli se opět za každou cenu naroubovat do příběhu romantickou vložku pro uplakané publikum, udělali by mnohem lépe. Až na pár chyb ale velmi příjemný nadprůměr, který bych hodnotil někde na úrovni prvního Iron Mana a rozhodně lepší jak (pro změnu opět první) Spider-Man. Lepší tři hvězdičky a nějakých 70%

Jedno z nejdůstojnějších zpracování supermana na televizních obrazovkách. Dnes tolik populární temnější charakter příběhu vycházející z komiksové předlohy dodává celé podívané na atraktivitě. Zároveň se chytře vyhýbá hlavním neduhům Supermanovského univerza a to téměř naprosté neohrozitelnosti hlavního hrdiny a jeho bezbřehé morální čestnosti. Tady vidíme Ocelového muže z mnohem více stran, které mu dodávají na příjemné plasticitě. Zklamal mě jen trochu Lex Luthor, který zde má rozměr spíše obyčejného psychopata, i když chvilkami příběh naznačoval, že je jeho vztah k Supermanovi spíše jakousi "hard love" s lehce erotickým podtextem, což je poměrně zajímavý pohled. Víc lidskosti by mu ale prospělo. Animace samotná, kterou mnoho lidí zmiňuje, mi ani tak nevadila, jako spíše poměrně obyčejný výtvarný styl, který se tváří, jako by se obracel na mladší publikum, než tomu tak skutečně je. Nicméně to jsou jen drobné mušky, výsledek je výborný. Mimochodem, Supermanovo drsnější alter ego mi ale přišlo sympatičtější, takhle by se mělo se zločinci a vrahy jednat.

Malá mořská víla na japonský způsob. Samotný příběh tedy příliš originální není, ale to si vynahrazuje samotnými detaily přímo v ději. Charaktery postav jsou trochu jiné než na jaké jsme zvyklí u západní produkce, zároveň však nejsou tak přehnané jako to někdy bývá u východní. Nádherná animace, díky které působí vše živě a uvěřitelně i přes manga styl, je dokonalá jako vždy u Miyazakiho filmů. Celkově se o opravdu roztomilý a příjemný snímek s některými výtečnými momenty (například Mr. Pesticide nemá chybu), a i když mě nevzal až tak jako třeba Spirited Away nebo Howl's Moving Castle tak jde stále o jeden z klenotů studia Ghibli.

Další z variací na špinavé příběhy o mafiánech. Tentokrát zdaleka ne tak uhlazená jako třeba legendární Kmotr, ale rozhodně neméně zajímavá. Scarface bez jakýchkoliv pochyb staví právě na své ústřední postavě, kterou si tak nezapomenutelně střihnul tehdy již ne tak mladý (narozdíl od výše jmenovaného filmu) Al Pacino. Z uhlazeného Michaela Corleoneho (byť i ten prodělal mezi jednotlivými snímky svou proměnu) se stal neotesaný, násilnický a po moci posednutý Tony Montana. Obyčejný výplod ulice, který se díky své drzosti a téměř pohrdání smrtí vypracuje až na samotný vrchol. Příjemné na tomto charakteru však je, že jakkoliv je to nesympatický hajzlík, jenž chaoticky ničí sebe i své okolí, má i on své morální zábrany. Jeho motto 'neubližovat lidem, kteří nemají s jeho obchody co dočinění' je nejen příjemný polidšťující prvek (kéž by byl v reálu rozšířenější), ale také zdrojem jeho konečného a nevyhnutelného pádu. Ale i ostatní postavy mají své kouzlo. Stejně tak snímku prospívá i pravý 80's disco hudební doprovod, který výborně navozuje atmosféru doby a celé pozlátko prostředí, ve kterém se Tony pohybuje. Jsou tu i negativa, samotný příběh není nijak originální a občas působí některé scény až příliš samoúčelně. Nicméně výsledný dojem, který stojí především na Al Pacinovi, to zničit nedokáže. A ten je velmi dobrý.

Výborný minimalistický snímek v duchu staré školy. Příběh se většinu času nese v duchu antiutopických románů některých starších autorů. Je poměrně předvídatelný a vůbec se nesnaží diváka nějak mást slepými uličkami, naopak, své karty vyloží poměrně brzy, jelikož hlavní těžiště tkví v působivé studii nitra člověka, jenž se dozvěděl pravdu, kterou snad ani nechtěl vědět. Sam Rockwell opravdu skvěle zahrál svou postavu, kterou scénář sleduje v několika vývojových etapách. Je uvěřitelný a nedá se s ním nesoucítit. Stejně tak robot Gerty s tolik propíraným Spaceyho hlasem je jeho výbornou protiváhou a možná nejoriginálnějším prvkem filmu. Narozdíl od většiny sci-fi se totiž v jednoduchém naprogramování stroje neskrývá šílený zabiják, ale sympatický pomocník, který neřeší otázky své lidskosti, ale v poklidu posouvá příběh dále. Zpracování je rovněž sympatické. Jednoduché kulisy neurazí a mají svou poetiku osidlování vesmíru a hudba příjemně doprovází děj, aniž by mu příliš dominovala (ačkoliv motiv ukolébavky v jedné scéně nemá chybu). Samozřejmě, najdou se zde chyby, především v rovině určitých logických nedotažeností (spoiler: jak by mohl přežít tři dny v dopravním člunu nevybaveném podporou života; rušičky signálu jsou také divné, však by stačil nějaký podprogram v komunikačním počítači + několik dalších věcí), ale tak nějak mi to nevadí tolik, jako u jiných filmů. Možná to bude tou oldschoolovou atmosférou, která si na nic nehraje, možná tím, že se víc zaměřuje na mentalitu hrdiny než na chytrý děj. Na každý pád jde o skvělý počin na poli existenciálního sci-fi dramatu.

Z tohoto filmu mám poněkud rozporuplné dojmy. Zdá se, že totiž neví, čím chce být. Na jednu stranu se tváří jako vyprávění o realistických hrdinech a jejich každodenních problémech, na stranu druhou je tu silná nadsázka až absurdita, která prostupuje celým dějem. Navíc mi poněkud nesedí fakt, že většinu času dostávají na prdel spíše hlavní hrdinové než jejich protivníci (což by zase nevadilo u plně realistického snímku), což poněkud kazí pocit zadostiučinění, které by právě komiks měl přinášet. Přihoďme k tomu několik logických kiksů a některé nedotažené dějové linky (celou dobu se příběh poměrně výrazně stáčí ke vztahu hrdiny a jeho vysněné dívky a ke konci je na to jakoby zapomenuto) a výsledek není zrovna nejpřesnější. Záporák navíc není příliš zajímavý, nejde o žádného chytrého protivníka, jen o tupé mafiánské hovado, kterému by sice šel dát každý rád přes čumák osobně, ale brzy se vytratí z myšlenek. Na druhou stranu některé vizualizace (například rozpohybovaný komiks) a akce (big daddyho čistka ve skladišti) jsou opravdu pěkné. I samotný Kick-ass je celkem sympaťák. Ovšem hlavní hvězdou večera je určitě malá Chloe Moretz jako Hit-Girl, jejíž charakter mi tolik připomínal Matildu z Leona, kdyby se jí dostalo plného výcviku. Ta měla opravdu styl. Ve výsledku celkem zajímavý film, který bohužel naráží na svou nerozhodnost vydat se pořádně nějakým směrem.

Podivný film. Shyamalanovy filmy mám rád, Šestý smysl i Vyvolený jsou velmi dobrými dílky, ale toto se podle mě příliš nepovedlo. Po většinu času je z tohoto snímku cítit jakási nevyslovená křeč, nepřirozenost svého podání. Postavy nereagují příliš přirozeně: nápad ozbrojit se před nezvanými návštěvníky dostávají až na samotném konci a to ještě na popud jakési vágní duchovní symboliky; kluk (který je mimochodem dost nesympatický) polovinu filmu vede rádobychytré řeči, se kterými by udělal kariéru v libovolné sektě; otec v podání Mela Gibsona vypadá většinu času jako by měl pláč na krajíčku a jeho syn je mnohem autoritativnější než on; většina postav se celou dobu hýbe jako po ranní kocovině atd. Navíc mi zůstává rozum stát, proč by měli mimozemšťani se slabostí na jeden určitý prvek útočit na planetu, která je ho naprosto plná všude možně...tak blbá rasa by se nikdy do vesmíru nedostala. To, že útočí bez jakéhokoliv vybavení ani zbraní je mimochodem divné taky. Konečnou pozvánku do kostela ještě skousnu, přeci jen je režisér dost známý svou silnou vírou, i když samotný závěr filmu působí spíše směšně. Abych jen nehaněl, v některých momentech mají Signs celkem slušnou atmosféru a práce režiséra i kameramana s umně naroubovanými záběry, které svým minimalistickým podáním staví náladu na schopnosti ukázat co nejméně a přesto zaujmout, je opravdu dobrá. Nakonec dávám hodnocení ***, tento snímek mě sice opravdu dost zklamal, a je v některých ohledech tupý až hanba, nicméně stále jde o relativně solidní práci s některými světlými momenty a režisér si zaslouží trochu shovívavosti. Ale ať se to už neopakuje, Shyamalane!

Pokračování kultovní klasiky, které přišlo s velkým odstupem, následuje tendenci započatou již předchozím dílem. Jednička byla na svou dobu velmi temný a drsný thriller, kde nebylo moc prostoru k úsměvu. Judgement Day posunul atmosféru směrem více k rodinnému filmu (učení terminátora morálním zásadám, různé vtípky), přesto šlo stále o drsnou podívanou. Trojka je naproti tomu už poměrně značně mainstreamová, s téměř všemi náležitostmi. Nedá se jí to vyčítat, u takto oblíbené série není ani příliš možnost držet ji stále charakterem na úrovni nízkorozpočtového experimentu. Opět přibylo humoru, který naštěstí není většinou špatný, Arnoldova scéna se striptérskými brýlemi mě nadmíru pobavila a našlo by se i pár dalších dobrých momentů. Akce se naštěstí udržela na vcelku obstojné úrovni, bohužel tu již ale nejsou tak nezapomenutelné scény jako v předchozích filmech. Musím uznat, že i v pokročilejším věku to Arnoldovi stále sedí a celkově mi jeho zestárnutí za tak dlouhou dobu přijde méně výraznější než mezi prvním a druhým dílem. Hlavním protivník v podobě umělé Kristanny Loken mi už ale tak nesedí. Nemohu si pomoct, ale proti Robertu Patrickovi jako T-1000 (a už vůbec ne proti T-101 z jedničky) nepůsobí zdaleka tak hrozivě a bohužel ani tak zajímavě. I koncept tohoto nového terminátora, který je někde na pomezí obou předchozích modelů je poměrně fádní a neinvenční. Ovládání ostatních strojů je již zajímavější vymožeností, ale vždy když to zkouší s tím protaženým světelkujícím prstem, tak má i dobrý nápad dost laciné vyznění. Co mě však ale zaráží je je proměna Johna Connora. Kde byl ve dvojce chytrý (i když trošku otravný) kluk, který si věděl vždycky poradit a skutečně z něj vyzařovala síla osobnosti, je teď podivné ucho, kterému bych nesvěřil ani kasu v supermarketu natož vedení odboje proti strojům. To se mi prostě nechce moc věřit. Tento vývoj postavy je ještě podivnější než změna Sarah z milé holky v jedničce na šílenou vojandu ve dvojce. Když jsem tak u toho, co se mi ještě nechce věřit, tak základní (a jinak příjemně do současnosti aktualizovaná) premisa se změnou Skynetu z centralizovaného počítače na supersíť všech napadených dnešních počítačů poněkud koliduje s faktem, že po atomovém úderu na celou zemi by tak pravděpodobně také vyřadil sám sebe. Snímku se ovšem nedá upřít silný konec, který mě napoprvé celkem překvapil a jímž se přeci jen vymaňuje z oné mainstreamové škatulky. Srovnávání s předchozími díly je poněkud tvrdé, protože jde o konkurenci vpravdě silnou a těžko překonatelnou, ale fakt je fakt: trojka na ně nesahá ani zdaleka. Na druhou stranu to není ani vysloveně špatný film. Prostě jednou se na něj podíváte, pobavíte se nad výbuchy a destrukcí všeho kolem, ale, snad s výjimkou výše zmiňovaného finále, ve vás nic moc nezanechá.

Fascinující film. Velmi překvapivě se tu kloubí jak vyumělkovaný obraz tak drsná výpověď, ze které člověka zamrazí. Obchodník se smrtí ukazuje, jak se dá z každé věci udělat výhodný byznys...a čím je to špinavější práce, tím větší balík se na tom dá vydělat. A ozbrojené konflikty patří k těm nejšpinavějším. Překvapivě se mi však zdá, že hlavní pointa není o tom, jak světu ubližují překupníci se zbraněmi ani šílení diktátoři, ale všudypřítomná korupce. Každý chce na všem vydělat a je mu jedno, co tím způsobí. Korupce se line snímkem od celníků, které Yuri každou chvíli uplácí, až k nejvyšším místům, které ho propouští na svobodu, aby mohl pokračovat ve své práci za ně. Rukopis režiséra Niccola stojícího i za scénářem pro neméně výbornou Truman Show je znát. Samotná postava Yuriho Orlova je potom nejen výborně zahraná Nicholasem Cagem, ale také opravdu uvěřitelná. Je to hajzlík, který se umí vykecat prakticky ze všeho, který si omlouvá své zločiny tak vehementně až by mu skoro člověk uvěřil, a který je na druhou stranu příliš slabý na to, aby dokázal použít sám své zbraně. Je ale natolik uvěřitelný a lidský, že ho nejde tak snadno nenávidět, jako by tomu bylo u černobílejšího pohádkového podání, které je obvykle ve filmech tak oblíbené. Výborně napsaný i zahraný je rovněž jeho "bratr ve zbrani" Vitoli, jenž slouží jako chaotický, avšak v jádru čestný protiklad, k chladně vypočítavému přístupu Yuriho. Po technické stránce je vyobrazení mnoha scén opravdu velkolepé, jak oblíbená úvodní scéna, tak mnoho dalších, které mají téměř podobu uměleckého obrazu se svým významem. Například scéna rozebíraného letadla je výborná a to jen střípek celé ohromné skládanky. Rovněž hudba dokonale sedí k ději na obrazovce. Obchodník se smrtí má pochopitelně i své mínusy, v některých scénách není až tak přesvědčivý jak by mohl být, jinde se zase tu a tam objeví nějaká ta logická hloupost, ale překvapivě jich není až tak mnoho. Hodnoceno podle prvního shlédnutí.