t_gon

Marathón jsem sice prozatím neviděl, takže nemám šanci srovnávat, to mi ale nebrání vpálit pianu hodně silné 4 hvězdy. Jak je krásným korejským zvykem kořenit filmy dětským prvkem, tak tady ona dětská ingredience sedla výborně a Ui-jae Sin si zaslouží víc než jednu pochvalu. Psychický nalomený chlapec, který si nese bolest v srdci ze ztráty svých rodičů, objeví díky nově přistěhované učitelce lekcí piána (Jeong-hwa Eom) novou lásku – hru na piáno. Je krásné sledovat jak se vyvíjí vztah křehké učitelky a rošťáka z ulice pod líbeznými tóny vždy přítomného piána a zda se jejich cesty spojí, nebo naopak navždy rozdělí díky výjimečnému nadání rošťáka… A mám takové tušení, že napodruhé si u mě ten syčák vybrečí hvězdu navíc!

Soft Porno!!! Jakkoli dlouho bych přemýšlel, či mě někdo mučil, tak tohle je jediné slovní spojení, které ze mě vydolujete. A to jsme si říkal, jak velká nejsou pro Korejce sex a nevěra společenská tabu. Takže tady rozhodně pozor, pač nálepka Drama je vskutku mylná a zavádějící. Jun-young v žádném případě nehledá nic vážného a užívá si volnosti. Yeon-hee se s ním po schůzce naslepo sblíží (i přesto že zrovna začala vztah), přeskočí jiskra, slovo dá slovo a následujících 100minut to hotelový pokoj (respektive postel) jistí. Nic víc, nic míň, pouze spousta sexu a v žádném případě stydlivá kamera. Jako „něco nového a tak jiného“ se Marriage Is a Crazy Thing dá rozhodně doporučit.

Tak aby zde alespoň něco k Pumpkinovi 4 bylo. Dvě rodiny (Hatfieldovi VS McCoyovi) mají mezi sebou spory po celé generace. Dobově je to jako vystřihnuté z okrajové vísky z divokého západu se stejnými stejnokroji a technickým vybavením. Problém nastává, když se dvě mladé a horké hlavy do sebe zamilují, což se pochopitelně nelíbí všem, kteří rádi praktikují celé roky svůj oblíbeny sport – nafackat a to pořádně sousedovic rodině. No a bratři Hatfieldovi to přepískanou s výpraskem Rickyho McCoye, který si povolá ze záhrobí Pumpkinheada… Stejná šablona jako u předešlých dílů, avšak televizní zpracování od Sci-fi channelu, takže čekejte spíše to nejhorší. Imho závěrečný masakr v rámci možností je dost slušný...

Jak Sysel_CZ píše, tak k pochopení a udělání obrázku o filmu stačí skutečně velice málo – prvních 10minut a víme kde jsme. K tupému ději – doktor vyvine látku, jež může sloužit jako ultimátní lék, ale ukryl ji do skříňky, kterou neotevře nic a nikdo na světě, kromě teď již mrtvého doktora a pouličního muzikanta, o kterého se všichni v následující hodině budou řezat… Tedy kousek mezi béčky těžkého kalibru. Ale tohle ničím neomlouvá zvěrstva, jež se na obrazovce dějí (za všechno úvodní honička : skupina Ninjů běží za autem, které z nepochopitelných důvodů nevytáhne více než 10km/h, čímž dochází k souběžnému běhu-jízdy auta a ninju. Demence následující přestřelky netřeba komentovat. A to ani netušíte, jak se dá po 5m cestě efektně vyhnout hvězdicím rozloženým na cca 1metru, prostě báječné…). Abych jen nekřivdil, tak vyloženě jeden souboj je dobře zvládnutý (paradoxně ten, ve kterém nefigurují „Arab-ninjové“) a s mozkem v režimu offline se do dá přetrpět… Holt, ninja časy jsou nenávratně ty tam.

Finové se pustily do wuxia opusu, ve kterém kloubí prastarou čínskou mytologii a severský mýtus dohromady. A zde je další důkaz, jak trailery mohou „klamat tělem i duší“. Nabroušený na pořádnou akci se silným příběhem, jež pochází z jiného kraje světa, kde oční víčka přeci jen nemají k sobě blíže než čtvrt mrknutí, jsem dostal naprosto odlišný zážitek. Wuxia a akčních scén je zde velice poskromnu (k jejich počtu si vystačíme s jednou rukou) a jedna jediná davová scéna nemůže kompenzovat natěšení. Otázkou však je, zda je to vůbec špatně. Zde bych mohl nastolit dlouhý plot ze stavebních dílů „možná“, protože jsem to přeci možná jen nepobral jako celek. Možná jsem se napůl cesty utopil ve vyprávění legendy a nebo jsem to možná prostě pochopit nechtěl, kvůli kontrastem mezi tempem vyprávění a původním očekáváním… Bylo by zde spousta dalších „možná“, proto se uchýlím prozatím k průměru, ale časem kdo ví, možná že...

Jak mohla dopadnout komprodukce Poláků a Japonců pod taktovkou (pro mnohé geniálního) anime tvůrce Mamory Oshîho (to skloňování je za trest…)? Experiment, který kombinuje „živé hraní“ s kompletním prostředím počítačové animace sklidil rozporuplné přijetí. Jedni ho oslavují, druzí minimálně „nechápou“. A já se přikláním k druhé skupině. On ten námět o blízké budoucnosti a jediné zábavě a šanci jak si slušně vydělat, je naplno se pustit do hraní virtuálních her. To že mají kupu vedlejších účinků teď není podstatné. Důležitější je ta prázdnota a sterilita, která ze snímků kouká každým druhým snímkem (fobie z cestovaní tramvají se tímto filmem jistě nezmenší). Strašně pomalé tempo, spousty nudných dialogů, absolutně nezáživný polský kompars a ten závěr je taky trošičku jinde. Jediné, co si od našich sousedů zapamatuji, je pohledná a neokoukaná Malgorzata v roli Ash a to, že polská filharmonie to umí pěkně rozjet. Bez těchto prvků by to hodnocení bylo taky jinde...

Teď půjdu hodně sám proti sobě a proti všemu co na asijské tvorbě mám tolik rád, ale tentokrát jsem Japoncům nepřišel absolutně na chuť. Je to snad poprvé, co jsem se vyloženě nemohl dočkat konce a i když je spousta filmů u kterých jsem na konec ani nedošel, tak zde jsem se ho dočkal pouze s pomocí „dokonalé funkce“ – přetáčení! Jak jinak vysvětlit dvouhodinové „něco“, co spíše než film připomíná dokument (making of, cokoliv…) zvukařů ke tvorbě filmu a zvuku samotných. Zde jsem jednoduše trpěl a mé ušní bubínky by mohly povídat. Pokud máte ale jiný zvukový rytmus než já (hodně agresivní elektrická kytara…), tak vás to někoho možná i zaujme. Tentokrát nemohu a sahám na téměř absolutní dno… A ať se mě nikdo neptá, zač tu jednu Stars… PS : Ve zdejší bázi se vyskytují dva obdobné názvy, ale tuším, že by se i dle imdb mohlo jednat o totožný film. Rozdíl je ve stopáži a v názvu (lema/rema)…

Podobný „majstrštyk“ se popisuje jen těžko. Vlastně ani nevím z kterého konce se do toho pustit. Dlouho po shlédnutí ve mně rezonuje galon různých pocitů, které nedokážu přesně popsat. Johnny se vytáhnul a dává nám nahlédnout do života nelítostných gangsterů, kteří nechodí pro ránu kulkou dál, než já ráno pro rohlíky. Vynikající práce kamery, zobrazení zabijáků „po pracovní době“ a skvělí herci dávají vzpomenout na krásné časy s filmy Johna Woo a Sergia Leoneho. Exiled je vynikající kompromis mezi těmito velikány…

Příjemná změna oproti tunám duchařin, ale… smůla. Proste lepší průměr a víc si to ze mě ani pomocí novin nevydoluje. Film má výborně našlápnuto hned z počátku a pointa je vcelku originální a časem příjemně graduje. Jenže někde na půli cesty film začne klopýtat a ztrácet tempo. I když se dočkáme mnoha výborných scén, tak se děj začne natahovat a vyplňovat nudnou vatou… Tip k obsazení - maličká Nana má vskutku obdivuhodný výkon, který jsme si nevěřícně mnohokrát opakoval…

Dle názvu jsem soudil, že se stanu svědkem nadprůměrné komedie, kde si to dvě slečny „rozdají“ o chlapa. Chyba lávky přátelé… Soupeřky jsou sice dvě (i když i ten malý dětský předseda dostane také svůj prostor), ale věkový rozdíl mezi nimi je rapidní. Jedna je učitelka a druhá je teprve její 12tiletá studentka. Takže je komedie obohacena o perfektní prvek – děti, jež na sebe berou podobu a role, jež známe z jiných filmů v podání dorostu. Tady se sice neodehraje nijak excelentní film, ale ty děti prostě hrají božsky a co se rvaček, hádek, škádlení a celkově chování mezi dětmi týče, tak to prostě nemá chybu. Malá Mi-Nam vás chytne u srdce a nepustí, dokud si rivalky nenajdou společnou cestu… A při tom toho mají společného mnohem více, než zpočátku vyplave napovrch….