Hlubinix

Řemeslně hezky udělaná minisérie, které škodí hlavně až zoufale nízká stopáž. Mám podezření, že se autoři snažili až moc zapůsobit na nejmladší diváky, což se odráží i v hodně moderním stylu střihu. Nemohu říct, že by se to vůbec nepovedlo a že tento způsob nefunguje. Akorát to mohlo celé vzniknout v jiném formátu, buď jako kratší videa na YouTube nebo rovnou pro Tik Tok. Celé to vlastně působí, jako kdyby se producent podíval na nějaký short či reel a poté se rozhodl tento formát rozšířit a upravit pro televizi. Výsledek tak působí poněkud nešťastně, jelikož tento seriál (v současné době dostupný pouze na iVysílání) uvidí z cílové skupiny asi málokdo. Pro ostatní zájemce je však dílo pořád poměrně atraktivní, vzhledem právě k vysoké produkční kvalitě i zajímavým hostům. Zde je však situace opět zhoršena miniaturní stopáží, protože do deseti minut se příběh hry, hromada memů a ještě plnohodnodnotný rozhovor s vývojáři prostě nemůže vejít. Účinným řešením by bylo asi jen vytvoření více sérií pokrývající menší časová období s větší informační hustotou. Jestli se to produkce rozhodne za pár let oživit s menší koncentrací memů a s větším důrazem na rozhovory, rád tomu dám opět šanci. Do té doby bych dal tak 75%

Jestli hledáte film, jenž by šel označit tím otřepaným úslovím "vizuální orgie", pak jste dorazili správně na adresu Denise Villenevueva. Příběh a herecké výkony by za normálních okolností také zaujaly svojí kvalitou, avšak k mým 89% tento film vyzdvihují jednoznačně vizuální efekty a jejich umělecká vize. Film umí krásně prodat ty nejlepší technologie, jaké se dnes v Hollywoodu objevují, i když mu to mírně ubírá na charakteru, jenž vykazuje zvlášť Duna 1984. Část druhá je bezpochyby po všech stránkách lepší než část první. Příběh se zde pořádně rozjíždí, postavy jsou víc prokreslené a dostane se prostoru i dalším kromě Paula "Muad'Diba" Atreida. Zatímco v první části mi chybělo určité hlubší prokreslení okolností kolem hlavního hrdiny a celkové vyznění příběhu, druhá část je přinesla. Akorát ne úplně bezchybně. Předlohu jsem sice zatím nečetl a tuto recenzi upravím, až tak učiním, ale i tak bych řekl, že závěr tohoto filmu je pořád poněkud uspěchaný a chybí mu větší předehra. Paul zde překonává jednu velkou událost za druhou a mezi nimi není dostatek prostoru na to, aby to divák vstřebal. To je sice ten hlavní problém Lynchovy Duny, ale ani Villeneuve se mu nedokázal uplně vyhnout. Další výtka by mířila směrem k hudbě, která je na mě až příliš monumentální a i když nejde až do bolest způsobujících hlasitostí (alespoň v mém kině), chybí jí nějaký společný motiv, co by se postupně vyvíjel a správně doplňoval Usúlovu cestu. Avšak o celkovém doporučení pro všechny, kteří ještě neviděli, se nemá cenu zmiňovat.

Zatímco Jodorowskyho Duna je jeden z nejzvláštnějších a nejvlivnějších filmů, který nikdy nevznikl, Lynchova Duna je zase jedním z nejnešťastnějších. Shlédl jsem jí schválně těsně před druhým dílem Duny Denise Villeneuve. Ta má samozřejmě svoje nesporné kvality, jenž popíšu v příslušné recenzi. Tuto Dunu jsem si však už zamiloval. A to hlavně její atmosféru, art design a surovost, která je vidět v její první polovině. To co se děje poté je samozřejmě scenáristická fraška způsobená požadavky studia. Mýtická režisérská verze by asi dost pomohla osvětlit spoustu příběhových zkratek (i na začátku). A kdyby měl Lynch skutečně volnou ruku a dva filmy, dovolil bych si říct, že by nebylo potřeba verze Villeneuve. Aspoň pro obdivovatele Lynchova stylu by to byla ultimátní podívaná. To co existuje teď je ze začátku pouze efektní a zajímavá přehlídka tvořivosti umělců, herců i režiséra. Pro normálního diváka, ještě k tomu knihou nepolíbeného, je to samozřejmě absolutní ztráta času. Ale pro Lynchovy fanoušky nutnost!

Bod obnovy není to světové epické scifi, ve které jsme doufali. V tomhle ohledu jsem už něco viděl a musím vám říct, že tohle je pod povrchem vlastně klasická detektivka České televize z poslední dekády. Postavy jsou pořád stejně archetypální, příběh je v základu jednoduchý, všechno se nakonec vyřeší i přes rebelii hlavní postavy atd. Hereckých výkonů jsem se na začátku bál (ten dialog člověka co skočí ze střechy), ale nakonec to nebylo tak špatné. Co toto dílo odlišuje od běžné produkce ČT je samozřejmě mnohem větší budget, který je tu opravdu znát. Na vizuál si nemůžu stěžovat, i když atmosféricky se tvůrcům přerod Prahy v kyberpunkovou metropoli příliš nepovedl. Jako by ten vizuál byl až překvapivě generický a zároveň místy na tolik nekonzistentní, že netvoří žádný ucelený efekt. Příběh mne také příliš nenadchl. Ne, že by mu nechyběl nápad - ten však bohužel působí docela nevyužitě a ve výsledku je omezován nenovátorskou zápletkou, která je sice průhledná, ale nepřehledná v maličkostech. Kdyby s takovým zasazením a námětem udělali tvůrci třeba špionážní thriller nebo nějaké konspirátorské drama, užil bych si to mnohem víc. Takhle je to prostě ČT detektivka a když už jsem u této kategorie, nedávno jsem viděl minisérii Jiřího Stracha "Ztracená brána", která dokázala svojí také celkem originální myšlenku přetvořit v zajímavější a víc napínavý příběh než jaký můžete vidět u mnohem dražšího Bodu obnovy. 71%

Nechal jsem se bohužel trochu ovlivnit ostatními zde v komentářové sekci, nebo spíš jsem si utvrdil svůj názor - tohle je skutečně přesně takový film, jaký byste po krátkém popisu čekali. Ostatně podobně jako Fontána. Prakticky nic vás v něm nepřekvapí a s koncem budete už předem smířeni. Ale stejně si toto dílo chválu zaslouží - protože je to jasně ta nejlepší verze této premisy/scénáře jaká může být. Kromě kamery a režie to samozřejmě drží na svých vypracovaných bedrech Mickey "The Ram" Rourke. Chtěl bych se přidat k těm, co tvrdí, že je to zločin, že za svůj velkolepý návrat nedostal Oskara, ale zbytek konkurence jsem neviděl a tak nemůžu porovnávat. Stojím si však za tím, že líp se stárnoucí wrestler zahrát prostě nedá. Sedla mi i komornost celého díla, ke kterému patří i absence monumentálního soundtracku od Clinta Mansella. Aronofsky dal zde pro změnu prostor licensované hudbě a bylo to osvěžující. Nikdy jsem wrestling nesledoval a možná proto to mělo na mě ještě větší dopad. Každopádně - 85%

Hodně hutný film, který sice podobně jako Wrestler nebo Fontána neoplývá stoprocentně sofistikovaným nebo nečekaným dějem, tady je však asi nejblíž tomu, být perfektní (pun intended). To je tak, co se dá vytknout, protože jinak řemeslně a herecky jde opět o grandiózní dílo. Nic mě nepotěšilo víc, než že Natalie dostala za svou roli Oskara. Balet je zde ztvárněn skutečně úchvatně a kromě prvních řad v divadle, jde asi o nejlepší možnost, jak ho zažít. Hudba byla také na jedničku - není se čemu divit, když Čajkovského doplňuje Clint Mansell. Škoda jen, že nejsem takový znalec, abych poznal, kolik motivů si reálně z Labutího jezera bere. Tak hodlám pokračovat dál v Aronofskyho filmografii, ale bojím se, že odtud to může jít už jenom dolů... 83%

Od filmu jsem čekal něco trochu jiného (ale zároveň jsem trochu čekal, že od Lynche se musí čekat něco jiného vždycky). Čekal jsem víceméně samostanou detektivku s částí známých postav. Twin Peaks jsem viděl celé kromě The Return. Když jsem uznal, že tenhle film je na Twin Peaks hodně závislý a že dostanu takovou rekapitulaci toho co se stalo, dokázal jsem to přijmout a užil jsem si to. Nedokážu si však představit, co na film musí říkat někdo Twin Peaks nepolíben.

Tak jsem konečně po té glorifikované projekci 70mm IMAX filmu. Stálo to za to? Určitě! Oppenheimer sice není filmem, který by nějak příliš benefitoval z tak obrovského formátu - kromě odpálení bomby samozřejmě. Ale zážitek je to určitě silný. Tři hodiny mi sice neuběhly tak rychle, jak bych si možná přál, na druhou stranu jsem však nechtěl, aby to skončilo dřív. Zápletka mě nakonec také příjemně překvapila a jsem rád, že jsem o ní nevěděl dopředu. Občas se ve scénáři skutečně projevila Nolanova genialita, zatímco prvotřídní herectví bylo vidět pořád. I soundtrack příjemně překvapil - asi nejlepší, co jsem od Göranssona slyšel. Nakonec je to hezkých 86%.

Většinou se ve svých hodnoceních shoduji víc s kritiky než s mainstreamovým publikem. Ale tentokrát musím udělat tu důležitou věc a místo abych šel s nimi, postavit se jim čelem. Někdo by mohl třeba ohrnout nos a říct "nechal ses omámit kýčem a našel jenom prázdnotu". Já však pravím - je mi to jedno! Ne vážně! Já v tomhle filmu nepotřebuji žádnou filozofii tak hlubokou, že jí ani nedohlédnu na dno. Shlédnutí Fontány je fantastickým audiovizuálním zážitkem z meditace nad smutkem a vykoupením. A to si v mých očích zaslouží hodnocení 88%. Co jiní odvrhli do prachu průměru, já s radostí seberu a vložím na pedestál v mé filmové síni slávy. A až se někdy vrátím v jiné době, možná změním svoje přesvědčení a nebo naleznu opět nesmrtelnost a úctu.

V mém celkovém hodnocení na tuto sérii (zformovaném ještě před koncem) jsem vyjádřil svůj optimismus s budoucností tohoto seriálu. Poslední epizoda mě v tom však moc neutvrdila. Závěr byl spíš směšný než epický. Záporák v jedné scéně učinil několik prohlášení a v následujících scénách je všechny ignoroval a choval se jakoby nic. Rozložení základny bylo hodně divné - očividně přizpůsobené akčním scénám. Postavy měly klasický plot armor, který mi tentokrát připadal až moc absurdní (rytíři s mocnými zbraněmi mají možnost někoho rozsekat za pár sekund, ale místo toho jim to trvá několik minut). Tyhle scenáristické prostředky mi normálně nevadí. Tohle bylo však až moc absurdní. Akci jsem si užil - na víc než 68% to však není.