scajo

Film veterána a zasloužilé legendy Sidneyho Lumeta stojí především na fantastických hereckých výkonech ústředního dua Hoffman/Hawke - to se zkrátka musí vidět. Zatímco u oscarového Hoffmana herecká genialita nijak nepřekvapí, Ethan Hawke snad konečně umlčel mnohé zlé jazyky, které o něm mluví jen jako o "hezké tvářičce". V mých očích se tady Hoffmanovi minimálně vyrovnal. Vydařený je i příběh dvou bratrů, kteří se pro peníze rozhodnou udělat šílenost, která nakonec skončí ještě větší šíleností a divák tak má příležitost sledovat dokonalou studii pokřivených charakterů, které ještě víc zdeformuje jeden zločin a následující nevyhnutelná série průserů. Zabodoval i sám Sidney Lumet, který se vzhledem ke svému dnes už pokročilému věku nebál otevřených sexuálních scén a obecně natočil svůj nejnovější snímek maximálně syrově. Snad jen mohl být jeho "ďábel" krapet kratší, čehož šlo docílit častějším zásahem ruky střihačovy (místy to bylo opravdu viditelně třeba), ale na druhou stranu k tomuto silně depresivnímu snímku s úmyslně pomalým tempem nakonec ten staromilský styl á la Clint Eastwood prostě sednul. Velmi vydařené dílko a jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby.

Abych pravdu řekl, už jsem těmi novodobými evropskými válečnými dílky kapku přejedený, a i když má Ďáblova dílna v rámci tohoto subžánru poměrně originální příběh, je natočená natolik nezajímavě (stylem spíš do televize) a natolik postrádá napětí nebo jakýkoliv moment překvapení, že se prostě výš než na 3 hvězdičky nevyšplhá. Navíc mi moc nesedl představitel hlavní role a místy bylo vyprávění až extrémně zkratkovité, což filmu v mých očích také nepřidalo. Za zhlédnutí to určitě stojí, ale Oscar za cizojazyčný film - nevím, nevím.

Po pomalejším rozjezdu, který je tady ale zcela na místě, rozehrává Frank Darabont zatraceně napínavou studii lidských charakterů v sakra průserové situaci, kdy nikdo neví co se děje, jen to že jde o život. To vše se odehrává v malé samoobsluze, obklopené neprostupnou mlhou, ve které něco je (a to něco má pořád hlad). Není to klasický horor, chybí tomu i lekačky, ale to je jenom dobře. O příšery, přestože se jich tu nakonec objeví poměrně dost, tady totiž vůbec nejde. Největším nebezpečím si jsou navzájem bezradní lidé a prvopočátkem toho všeho je bláznivá křesťanská fanatička (skvělá Marcia Gay Harden), která bere veškeré dění jako spravedlivý boží zásah. Frank Darabont nenatočil očekávaný horor, ale svým typickým elegantním stylem nám podává poutavé sci-fi drama s několika drásajícími a mnoha nezapomenutelnými scénami, pár stříkanci krve a vskutku lahůdkovou poslední půlhodinou s moc moc vydařeným závěrem. Opravdová lahůdka.

Průměrný thriller televizního ražení s na jedné straně skvělým Al Pacinem, několika pohlednými slečnami a docela slušným tempem a na druhé straně s fádním technickým zpracováním, záplavou žánrových klišé a koncem "bez koulí". Zkrátka, za skouknutí stojí, za zopakování ne.

Tim tentokrát bohužel hodně přestřelil a Sweeney Todd je pro mě zklamání roku. Jasně, po všech technických stránkách bez připomínek, stejně tak co do perfektní hudby, jenže tím veškerá chvála končí. Každá druhá písnička byla spíš otravná (no aspoň jsem si vyřídil pár esemesek), herecké výkony okoukaných Burtonových oblíbenců taky nic moc (výjimkami jsou Alan Rickman a Timothy Spall) a vůbec mi přišlo, že dobrá polovina herců při tom zpívání jen otevírala pusu a jaksi zapomínala hrát. A to nic proti mizikálům... Docela nelogický, jak už psal POMO, je i příběh, respektive Sweeneyho/Barkerovo rozhodnutí podřezávat každého kdo se namane. I tak jsem ale, zvlášť díky svižnější druhé půlce a vydařenému (i když v mnoha ohledech nedořečenému) závěru chvíli uvažoval i o 4 hvězdičkách s dovětkem o 70 procentech, jenže za a) ten závěr se mnou ani nehnul, protože tam Burton během celých předhoczích dvou hodin nedokázal narvat pražádné emoce (až na tu divnou všudypřítomnou zlobu a nenávist) a za b) Sweeneymu Toddovi naprosto chybí autorský nadhled, jakým oplývaly třeba o třídu lepší Ospalá díra nebo Mrtvá nevěsta. No a ještě vysvětlení, proč Burton přestřelil - když padaly hlavy v Ospalé díře, bylo na co koukat a zkrátka mělo to grády, zatímco když stříká krev ve Sweeneym Toddovi, jde jen o plejádu samoúčelně exhibicionistických podřezávání hrdel, navíc dost bezinvenčně natočených - po chvíli už mě fakt nebavilo koukat na detail břitvou podřízného krku a pak jak příliš okatá figurína padá dírou do sklepa. Kdepak, narozdíl od většiny ostatních Burtonových filmů si tohle víckrát než jednou dobrovolně nedám. Velká škoda, potenciál byl totiž na 5 hvězdiček.

Dokonalá ukázka toho, jak se dá mdlou formou zabít slibný námět. Pro danou látku totiž vybrali tvůrci úplně ideální prostředí, daleko zajímavější než v jedničce - malé městečko obklopené hustými lesy. Dokonce se povedl i úvod (scéna z predátorské lodi, pak domovské planety!!! a následný přílet predátořího "mstitele" na Zemi slibovaly slušnou podívanou, jenže pak to začalo... Lekačky byly bezinvenční, vetřelce tvůrci trestuhodně odsunuli na druhou kolej, až moc se soustředili na lidi (vesměs otravné, o hereckých projevech nemluvě), no a ten mutant - predátorovetřelec, vetřelcopredátor nebo vetředátor, co já vím, prostě to byl pro mě jako pro fandu původních sérií (hlavně té vetřelčí) přímo obr průser. Ale ani to všechno by tak nevadilo, kdyby režisérské bratrské duo bylo aspoň trochu schopné, jenže v celém filmu není jediná zajímavá akční scéna, ani žádná nervy drásající, a celé naivní finále (od příjezdu národní gardy) je už totální průšvih. Milosrdné dvě hvězdičky za úvod, osamoceného predátořího bojovníka, místy jakous takous atmosféru a alespoň zajímavé využití původních hudebních motivů. A ještě negativní poznámka nakonec - co měl proboha znamenat ten přesvícený obraz???

Maximálně pohodová záležitost. Disturbia je jedním z filmů, na které se dá koukat pořád dokola a neomrzí. Samozřejmě nepřináší nic nového, ale je zatraně svižně natočená, plná sympatických (nikoli jen zdobných) teenagerovských tvářiček a především díky Shiovi LaBeoufovi je to fakt zábava. Ten kluk prostě umí a po Transformers a Disturbii má našlápnuto na slušně hvězdnou kariéru. Jo a velké plus tvůrcům za úvodní bouračku a za to, že chytře zapojili do děje všechny ty technické krámy, které jsou dnes nezbytnou součástí pokojů náctiletých. Kupříkladu scéna z domu údajného vraha, zprostředkovaná hrdinům i divákovi přes televizi, do které vysílá signál chaotická digitální kamera v rukou na smrt vyděšeného týpka, je prostě perfektní.

FILM ROKU. Neuvěřitelně hustá atmosféra už od úvodní scény/vraždy, plejáda nezapomenutelných scén (stylový úvod, šokující vraždy u jezera, Zodiacovy??? psycho telefonáty do televize, první výslech hlavního podezřelého, sklep, ...), dokonale sedící Fincherovy vychytávky (fragmenty Zodiacových dopisů promítající se do stěn a výkladních skříní), úžasní herci, perfektní hudební doprovod a brouk do hlavy v podobě závěru, který sice nedává odpověď, ale provokativně napovídá. Málokdy mě film inspiruje k přečtení předlohy, ale v případě Zodiaca je to jasná věc. Lepší látku si Fincher nemohl vybrat a popral se s ní brilantně - natočil nejlepší atmosférický krimi thriller od Mlčení jehňátek.