Avalon820

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován.

Jodie Foster si pro zkrocení svých režisérských choutek vybrala příběh s názvem lehce podivným, ale o to více zajímavý. Že dokáže tvorbu filmu ukočírovat z režisérské stoličky nám již v minulosti dokázala (viz. její filmový debut Človíček Tate), ale komediální žánr? Tam už bych si tolik jistý nebyl. Spíš než na ni bych ale vinu házel na scénáristu - nápad měl přinejmenším skvělý, neokoukaný, poutavý, zkrátka zajímavý... Ale pouhý nápad nestačí. V poslední půhodině jsem měl pocit, že už nevěděl, co si s nastalou situací počít, takže celou story zahrál do autu a všechno se klišoidní cestou vypařilo do ztracena. Fakt, že hlavní roli dostal Mel Gibson (kterého nemusím), byť hrál převážně prostřednictvím loutky pana Bobra, tomu taky dvakrát nepřidal. Škoda, ale i tak si myslím, že to za to zkouknutí stálo. Když už pro nic, tak pro ten nápad.

"Jako malý kluk jsem mluvil s měsícem..." - silné kafe, což? Hned po této větě (kterou uslyšíme v prvních asi deseti minutách) jsem měl sto chutí Melodii mého srdce vypnout, ale odolal jsem. Naštěstí. Ano, příběhově jde o neskutečně laciný a místy i kýčovitý film televizního vzezření, který zaručeně vytočí každého dobrého muzikanta, který ke svým dovednostem nepřišel pouhým mávnutím proutku. Na druhou stranu - je to vlastně jenom pohádka, nenáročná, naivní, hloupoučká, která rychle uteče a ani příliš nenudí. K tomu skvělá hudba a talentovaná Keri Russell... nestěžuji si, ale podruhé už toto raději ne.

Doktor Živago coby román je vcelku dosti dlouhým dílem (na ruské poměry jde však o standard) a řežisér David Lean evidentně necítil potřebu jej nějak zvlášť zkracovat. Byla to chyba? 3 hodiny a 15 minut je délka skutečně vražedná a pokud by si kvalitou svého výtvoru nebyl na 100% jistý, těžko by ponechal takto dlouhou minutáž - koneckonců, kdo by se vydržel dívat přes tři hodiny na blbost, že? A já musím uznat, že Doktor Živago skutečně dobrý film je. Místy rozvláčný tak, jak je rozvláčná předloha, ale natolik věrný a působivý, že si nemohu stěžovat. Už sama výpovědní hodnota je prvkem, který já osobně nemohu neocenit, o skvělých hercích, malebných scéneriích a do jisté míry i strhujícím příběhu nemluvě.

Představte si Kruh bez Naomi, bez Samary, s jednodušším příběhem a hektolitry vody. Co vznikne? Spravně - Temné vody, film známý též jako Instalatérova noční můra... Ne, není to světoborné, šokující, originální a ano, příběh je průhledný až hanba. Ale je tam Jennifer Connelly a je to zatraceně zručně natočené - otázkou tedy zůstává, co od tohoto snímku vlastně očekáváte. Pokud jako já neočekáváte zhola nic, půjde o mimořádně příjemné překvapení, ale bažíte-li po alternativě zmíněného Kruhu, máte smůlu... Možná nejsem takový intelektuál, aby mi "primitivní děj" tolik vadil. Možná nadržuji stále se lekající Jennifer Connelly. A možná se mi v tom zkrátka nechce nimrat.

Dirty Pretty Things jsou ledovou sprchou pro nekritické milovníky Londýna. Knightovi a Frearsovi se podařilo dokonale rozbourat růžové turistické vize o tomto městě a předkládají nám sondu do jeho prohnilých útrob. A v tomto případě se takovýto pohled z druhé strany zatraceně vyplatil - i přes na první pohled těžce nezajímavé téma a vizuální zpracování ne nepodobné německým kriminálkám jsem se bavil od začátku do konce. Audrey Tautou byla pak již pouhou třešničkou na dortu.

Pokus o reinkarnaci původního Metropolis zůstal někde na půli cesty. Vizuální stránka byla samozřejmě strhující, ono vůbec zpracovat takovýto příběh formou anime rozhodně vděčné je. Čert vem pak tu hromadu změn a pseudoinovací - v čem mě ovšem tento snímek zklamal byl zaručeně všudypřítomný a nekončící spěch a s tím spojená nulová atmosféra. Autoři se snažili původní příběh nahňácat do co nejkratší doby a výsledkem je šroubovaně a uměle působící rychlé převyprávění původního příběhu ve velkém stylu tak, aby to zaujalo mladé generace bažící po pozlátku (já osobně takovýto názor na dnešní diváky nezastávám, ale tvůrci, myslím, nejspíš ano). A to je zhruba tak vše. Trošku málo při pomyšlení, v čem se původně vlastně autoři zhlédli, ne?

Přesně takhle by vypadala Utopie, kdyby si napřed dal Thomas More špeka... Ne, vážně - film Pláž bych označil jedním slovem za "zajímavý." Ke kultu má daleko, k průšvihu ovšem taky. Nic víc, nic míň. Nápad možná dobrý, ale velmi podivně a jakoby uměle zpracovaný. Nejvíce ubíjející byla ovšem ta všudypřítomná samoúčelnost a neuvěřitelná naivita. Já jsem zkrátka nemohl uvěřit, nešlo to. Nechápu, čím tento snímek ostatní tolik zaujal. DiCapriem? Dost možná, vlastně se nedivím, podle mého šlo o skutečně dobrý herecký výkon, za který byl ovšem nominován na zlatou malinu, což považuji pro změnu za naprosto nepochopitelné.

Velice rád se nechám dojmout. No a film s názvem Love Story - to bych přece nemohl propásnout! Avšak studená sprška hned zpočátku v podobě škrobeného a šablonovitého přístupu mé prvotní nadšení uvedla rychle do patřičných mezí. Vůbec se mě to po emocionální stránce nedotklo, vlastně je to celé takové... chladné. Naproti tomu tu je fantastická hudba, dobré herecké výkony, některé scény jsou doslova ikonické a vůbec idea celkově stojí za pozornost. Ale proč je to proboha celé tak toporné?! Vlastně jsem to možná propásnout mohl...

Nerad tu nabourávám všeobecné neřízené nadšení, ale já osobně jsem na Frajeru Lukovi nic světoborného neviděl. Měl jsem tu čest zhlédnout řemeslně dobře natočený a umně zahraný film z vězeňského prostředí, který nám názorně ukazuje, jak se správně láme charakter člověka a jak je ve výsledku ten samý charakter vlastně nezlomný. Toť vše, jak říkám - nic objevného. Je fakt, že o nic nudného také nejde, film celkem odsýpal, Paul Newman hrál jako o život, George Kennedy zrovna tak... Ale chyběla mi tam nějaká větší myšlenka, hloubka - co tím chtěl vlastně básník říci? Asi něco skutečně velkého, jelikož jde zjevně o jeden z neuznávanějších filmů všech dob, ale já jsem viděl pouze frajera ve vězení - na pohled zajímavého, ale v jádru ničím úchvatného.