AppleCore

Po epickém zesrání třetího Batmana přichází ještě něco "epičtějšího". Je to něco, pro co jen stěží hledám adekvátní vulgární výraz. Vážně mi chcete tvrdit, že z toho všichni fakt strašně chrochtáte blahem? Nebo jenom tupě podlejzáte laťku, kterou vám "přední CSFD kritici" nastavili? (většina blockbusterů neskrejvá svojí tupost, protože ví, že je tam spousta parádní dynamický akce. Avengers zase tuší, že ta akce je o ničem, proto se snaží hrát si na chytrej film, aniž by to na onu tupost mělo vliv) Zdá se mi, že nudnější akční film snad už ani bejt nemůže. Že je akční od začátku po konec je hovno platný, když se v něm vlastně vůbec nic neděje. Postavit před tohle Transformers, zastínění Avengers by jenom horko těžko ze stínu unikali. Ta jedna dobrá scéna nemůže jinak nudnej a chudej film nijak povznést, a to třeba i proto, že hudba je tak příšerná, že potencionální čtyřhvězdičkovej zážitek posílá na zrůdný dvě (ano, jsem závislej na melodiích Zimmera, Jablonskyho a vlastně každýho, kdo nemá potřebu patlat do dnešních filmů retro orchestriální šílenosti, který nejsou cool už nějaký to desetiletí). Nudný, nedynamický a spíš než zábavný trapný. Kamenujte! PS: Pokud má tohle 87%, musel by mít Thor, nesčetněkrát lepší marvelovka, daleko přes sto!

Ať už to bylo myšleno jako samoúčelnej tah na divákovo emoce, nebo nějak jinak, každopádně mi to roztrhalo srdce. A ač dávám plnej počet, vidět už to asi nikdy chtít nebudu.

Souhra fantasmagorickejch obrazů spějících odnikud nikam na pomezí geniality a absolutní sračky (v rámci geniality sahající daleko za hranice představivosti nás všech). V tomhle případě bych uvítal remake, kterej by povýšil kvalitu animace a dal filmu takovou formu, aby to filmem vůbec mohlo bejt, ale v tom možná spočívá kouzlo díla (zkrátka ujetá dokonale nedokonalá psychedelie doprovázená zajímavým soundtrackem), který vás spolehlivě uvede do deprese (závěrečných patnáct minut bere dech). Škoda hroznýho dabingu, kterej je jednak blbej sám o sobě a jednak příliš hlasitej (strašně moc to ubírá na atmosféře).

Pakliže nejdramatičtějším momentem filmu je chvíle, kdy si vysypete rejži z talíře, je něco špatně!

Ve válce byli všichni magoři, dokonce i ti hodní. Každopádně jestli se asijští tvůrci něco nikdy nenaučí, tak hudbu. Patos z ní čiší na sto honů a i když zní pěkně, kazí celkovej dojem. V čem ale vedou oproti zámořským kolegům z Hollywoodu je příběh, to je vždycky důvod, proč se na asijskej film podívat, oni mají totiž spousty příběhů (ač jsou protkány hutnými klišé), který dokážou svojí dokonalou technickou stránkou a brutálním pojetím pokaždý povznést nad laťku, kterou jim Amerika nastaví.

Komentář obsahuje spoustu spoilerů, takže kdo neviděl ať raději nečte: Vždycky jsem byl zastáncem toho, že když už film chce zobrazovat násilí, tak ať to alespoň dělá se stylem a krví. Tady se vraždí o sto šest, ale kapky krve by se člověk nedořezal (ta davová rubačka nemohla bejt myšlená vážně. Lidi tam padaj jak švestky, aniž by byl vidět nějakej ten zásah, což je vzhledem k tomu, že po nich střílí celej batalion ozbrojenců, docela trapný). To je ale nejmenší problém filmu. Ten největší spočívá v samotný zápletce, která jakoby vypadla z očí béčkových nedělních fláků na Nova Cinema. Co sakra měla znamenat celá ta zápletka s bombou? Kdyby tam přijel John Travolta a tu bombu jim ukrad, vůbec bych se nedivil (vždyť to kurva bylo jak Operace zlomený šíp v Gothamu). Další věcí je, že čas a prostor pro Batmana neni překážkou, on je prostě přízrak zjevující se všude současně, kdy v jednu chvíli sotva vyleze z díry v prdeli světa a ve chvíli druhou už spokojeně kráčí po Gothamu (stejným syndromem trpí i Marion Cotillard, která je v jednu chvíli zajatá "hlavním záporákem", aby se pak v následující scéně objevila po boku Batmana s pytlem na hlavě). A co měl sakra znamenat ten rádoby šokující zvrat, kdy si všichni myslí, že je Bane synem Ra's al Ghula a najednou pích nožem do Batmana se slovy "Né! to já jsem jeho dcera!"? What the fuck?! Postava Banea je sprostě nevyužitá a finální scéna s ním je vyloženě k nasrání (vždyť on vlastně vůbec nebyl hlavním záporákem!), přitom byl během první půlhodiny stejně skvělej jako Joker (spoiler: kdo by čekal, že ho znenadání sejme kočičí žena dělem a po zbytek filmu se už neobjeví?). Většina pokusů o nadsázku a vtip byla doprovázena tupým výrazem ve tváři, kdy jsem se pousmál stylem "heh, to bylo pěkně trapný!" A prohlášení, že se ve filmu neobjeví Robin? Faktem je, že tam byl celou dobu a ještě dostal náběh na vlastní film. Opravdu se mi nechce věřit, že si k tomuhle divadlu napsal scénář Nolan. Jediná věc, která mě držela v pozoru a napětí byla hudba tradičně výbornýho Zimmera. Takže asi tak: V rámci série neskutečný zklamání 4/10 zatímco v rámci akčních blockbusterů ještě pořád nadprůměr 7/10.

Paco Plaza to nepokazil! Během prvních patnácti minut jsem tak nějak očekával takovej ten "recovskej" standard, když se ale dění prolnulo do normálního filmu a začal tam běhat Spongebob, neschopnej rytíř a jeho drahá polovička s motorovkou, veškerá atmosféra a brutální stránka jakoby společně s původním pojetím ustoupila. Už to neni ten dechberoucí nářez, už vám nebude naskakovat husí kůže a už nebudete mít nutkání řvát společně s postavami. Stala se z toho naprosto rutinní a věru neoriginální záležitost, která doplácí na neschopnost režiséra budovat jakoukoli atmosféru či emoce. Vlastně mi po celou dobu sledování bylo úplně jedno, jak rytíř s nevěstou skončí, nutno ale dodat, že právě konec nakonec zachránil film od odpadu. Doufám, že Jaume Balagueró taky nevytvoří něco takovýho (na filmu je vidět, že předchozí dva fláky má na svědomí z 90% právě on), přeci by nechtěl tak skvělou sérii takhle zazdít. Paco Plaza to posral!

"I've seen horrors... horrors that you've seen. But you have no right to call me a murderer. You have a right to kill me. You have a right to do that... but you have no right to judge me. It's impossible for words to describe what is necessary to those who do not know what horror means. Horror... Horror has a face... and you must make a friend of horror. Horror and moral terror are your friends. If they are not, then they are enemies to be feared. They are truly enemies!" Psychedelickej, depresivní, bizarní leč realistickej a zatraceně dlouhej terror vaší mysli (redux).

Part 1: Podle mě si to režisér začal točit tak nějak na vlastní pěst v domnění, že to bude pecka. Když pak ale dorazil John Woo a viděl jakej paskvil z toho vytvořil, určitě do toho zasáhnul svojí zkušenou rukou, protože první půl hodina je něco strašnýho a hudebně tak hnusnýho, až se mi to chtělo vypnout. Od třicátý minuty ovšem začíná strhující vyprávění za doprovodu krásný hudby, který je ve všech aspektech nesčetněkrát lepší, než ta břečka během prvních pětadvaceti minut. Takže překousnout začátek a pak se už jenom dalších 120 minut kochat dokonalostí (pomineme-li zbytečný digitální efekty), která je tak nekompromisní a drsná, až mi slzy málem zaplavily tvář. Part 2: Tak se mi zdá, že John Woo po natočení první části odešel a jediný co po sobě zanechal byly instrukce, který režisér asi blbě pochopil. Druhá část se totiž částečně vrací svým pojetím k úvodní půlhodině části první. Škoda, mohlo to bejt mnohem lepší.

Kam se serou ty dnešní rádoby ohromující animáky, který se snaží za každou cenu napodobit realitu! Je sice hezký sledovat vývoj technologií, který jdou stále více za hranice představivosti, ale právě s příchodem oněch technologií, zejména pak s 3D animací, ztrácí animovaný film jako takový svůj význam, ale hlavně svoje nenapodobitelný kouzlo. Tohle je největší klasika a pocta všem animovaným filmům z dob, kdy nebyl hlavní počítač, ale tužka. A Filmů jako je tenhle je třeba si vážit, jednou totiž zmizí úplně.