feeme

Nenechte se odradit čtením obsahu či nelibých komentářů a běžte na ten film bez očekávání do kina! Přestože já viděla The Butler s velkými očekáváními a nadějemi (snad konečně jednou zas kvalitní současný film, říkala jsem si), nejsem v nejmenším zklamána. Naopak.

Pořídila jsem si DVD kvůli tomu supr přebalu a radostně ho donesla domů. Podobně radostně jsme si ho pak pustili, celou dobu se upřímně smáli, a po titulcích radostně zhodnotili, že to byla konečně po dlouhý době opravdu fajn komedie.

Dokument tohoto typu zklame, když se člověk aspoň trochu o téma zajímá a mohl by v tomhle konkrétním případě o snech mluvit hodiny a v debatě zabřednout i ve vlastní zkušenosti lucidního snění. Pro lidi, co něco málo věděj a chtěj vědět víc, jsou obsažené informace neuspokojivé. Pro lidi, co se o snové realitě nikdy nic moc nedozvěděli, si budou myslet, že sny jsou cosi mezi hororem a vzdušnými zámky (nač těch laciných efektů? Škoda.)

Kontrastní vášeň a chlad. Odevzdanost a odpor. Láska a nenávist. Jen málo režisérů by zvládlo zfilmovat knihu (ať je jakkoliv dobrá a věřím, že bude dobrá, ráda si ji přečtu) takhle strhujícím a gradujícím způsobem, přitom zůstává nepřesažená hranice k umělosti. Navíc musím uznat, že Hugh Grant to zvládl skvěle zahrát; na to, jak mi z něho jinde nabíhá husí kůže, tak tady mě zapadl správně. I po delší odmlce od zhlédnutí musím přiznat, že se mi film vrací do hlavy.

Předstírám, že netuším o 2. sérii, jelikož první se mi zdá tak schopně ucelená, že není třeba pokračování. Na poměry jiných současných seriálů, které jsou tolik vyzdvihovány mi bere Wilfred nejednou dech, směle provokuje, popichuje, dotýká se lidských stránek osobnosti, o kterých kolikrát jakože nic nevíme, přestože jsou zásadní. Ke všemu mi to celé dobrodružství psa s člověkem připadá mnohem víc humoruplné, než například povrchní vtípky newyorčanů v HIMYM (nic proti HIMYM samozřejmě).

Z tohohle komického filmu si zapamatuji snad jen to, že si hlavní hrdina plete van Gogha s Gauguinem.

Absolutně nerozumím fotbalu, hokeji a podobně, a tak chválené sestřihy zápasů mě držely oči na televizi (ano, televize, takže k tomu jsem si užila opět ničící dabing) jen z důvodu opravdu výborné kamery. Příběh pouze aby to nabralo minuty asi? Dávám si za úkol shlédnout předešlý "díl".

Hned zpočátku diváka prudce strhne a upoutá pozornost rychlý, nepřerušovaný dialog hlavního hrdiny s jeho holkou. Ta nakonec odejde se slovy, že ho holky nebudou mít rádi ne proto, že je šprt, ale protože je idiot. Film se snaží neztratit své tempo a strhnout diváky do svých vod stejně tak účinně jako se to podařilo Zuckerbergovi se svým vynálezem, jež ovlivnil nebo aspoň minimálně zasáhnul každého z nás. Po několika minutách sledování je zřejmé, že se jedná právě o zachycení malých dějin vzniku sociální sítě FACEBOOK. V době, kdy film jde do kin, je to již sotva přemožitelná stránka a její význam pro lidstvo, ať už dobrý, užitečný anebo naopak, je pro všechny návštěvníky kin jasný. Pomocí skvěle a přesně vyladěného soundtracku se snadno vžijeme do napínavého vyprávění zajímavého příběhu, ať už pravdivého nebo s odstupem a domýšlivě zdeformovaného, přesto uvěřitelného. Plynule utíká scéna za scénou, a to i spolu se skoky v čase. Né že by si každý divák příběh zrovna příjemně vychutnával, jelikož hlavní hrdina, přiznejme si, je sice inteligentní, ale opravdu trochu idiot, kterému by nejspíš málokdo asi přál dnešní úspěch a slávu. Díky výborné kameře, střihu i nenudným dialogům není důvod přestat pozorně vnímat vývoj událostí. Film vypovídá o naivitě, o ctižádostivosti, o ambicích mladých lidí, o chuti podílet se na něčem velkém a dostat za to zasloužené uznání.

Dovoluju si použít stejné vyjádření jako jedna z těch žen, co tam pořád poletovaly, a sice – je to takové tvarohovité! Do konce nevím, co je hlavním tématem. Maloměsto? Krutá nemoc zabraňující v normálním životě? Vztah mezi matkou a dcerou? Předčasná smrt? Těžko se na něco začít soustředit, proto se soustřeďme třeba jen trochu a bude to fajn tvarohovitost.

Některé scény připomínají fotky G. Crewdsona.