LachtanShows

Trpké zadostiučinění pro všechny zúčastněné. Na to, jak mě Kaitlyn Dever zpočátku mátka a až nebavila, tady jsem jí nejen věřil každou grimasu, ale vzbudila ve mně i slušnou lítost. Nejde o nejlepší minisérii z nabobtnalého šuplíku Netflixu, ale koncem může konkurovat mnoha jiným, dost profláklejším.

V předvečer všeho konce se tvůrci vzchopili a dokázali vtáhnou zpátky do děje i mě, generickými detektivkami už dost otrlého diváka, co prostě žádá nějaký ten bonus navíc. A jelikož se tady v posledních desítkách minut nenahání onen úhlavní pachatel po půlce USA, ale jde se na všecko o dost jinak, jsem spokojen.

Pořád jde o nekompromisní nadstandard a nechápu všudepřítomný hejt na rapidní úpadek oproti první sezóně. Jako kdyby diváci očekávali, že v každém díle budou padat hlavy a tím si seriál zaslouží status nervydrásajících momentů.

Starosta nikterak neupadá na své působivosti, spíše mu škodí krácená stopáž, kvůli které se toho během jedné epizody nestihne moc odvyprávět.

Nechci lámat hůl, třeba se v posledních dvou epkách ještě seriál ukáže ve své plné parádě, zatím musím ale jít vlažnější cestou, protože Mariin soud klouže po povrchu a Toni Colette a Merritt Wever ve mně příliš sympatií nevzbuzují.

Trochu mě začíná minisérie ztrácet, ani hlavní vyšetřování, ani Mariiny trable nedokáží udržet mou pozornost tak, jak bych si přál.

Loučení může zklamat ty, co naivně čekali epické bitevní vřavy, ale koho Šógun učaroval už ve svém začátku vybroušenými dialogy a všudepřítomnou nejistotou, jak osudy všech přítomných nakonec skončí, bude naplněn nejvyšší spokojeností.

Síla nejlepšího seriálového výplodu roku 2024 (konkurence se bude muset fakt snažit) tkví v tom neutichajícím napětí, kdy nejde předvídat ne minuty, ale ani sekundy. K tomu Šógun disponuje jedním křehkým poutem, které v člověku vzbudí ty nejniternější emoce.

Je ze všech koutů cítit, že míříme ke zdárnému konci, v němž už se definitivně něco semele a rozhodně nebude jednoduché to ustát. Zdejší “sněm lordů” mě vrátil do těch nejnapínavějších epizod Hry o trůny a za to tvůrcům Šóguna nesmírně děkuju.

Po představení Vrbového světa se vracíme do té intriky protkané konverzačky, které vévodí vždy přesný Hirojuki Sanada, přestože během hodinové stopáže nezmění grimasu. To na jeho nesmírném charismatu ale vůbec neubírá.