Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (401)

plakát

RoboCop (1987) 

Murphy, It´s you!

plakát

Ragtime (1981) 

Ta lepsi cast Formanovy zaoceanske tvorby

plakát

Třináct u stolu (1985) (TV film) 

aneb jak David Suchet poprvé nakoukl do poirotovského světa :)

plakát

Ozvěna ticha (1986) 

bizarní "špátovsky" patetická úvaha nad klinickou smrtí v samotném lůně socialistického státu. A oko lidské se sklopilo před velikostí všehomíra...

plakát

Dotek světla (1979) 

dojemné, hřejivě lidské... jak to mají všichni u Třeštíkové rádi. Nic pro nikoho, kdo nemá rád lidsky hřejivý kýč. Ale ne, teď vážně - miniportrét slepých dětí a jejich vztahu k vizualitě mi v zárodku připomněl Jankovy podobně zaměřené dokumenty. Velmi efektivně (a efektně) dojímá hlavně něžným vztahem dvou ústředních postaviček ("...a tady je sluníčko..."), u níž je samo téma tak silné, že čert ví, jeslti označit to za kýč není svatokrádež. Stydím se, že jsem se cítil vydírán a dávám čtyři hvězdičky, protože na vztahu výtvarného umění (resp. obrazů obecně) a slepoty je něco vnitřně fascinujícího. JIž tady lze vysledovat sklon k figurkaření, které Třeštíková dovádí v poslední době tolik ad absurdum...

plakát

S tebou, táto (1981) 

krátká dokumentární etuda na téma "otec, kterému bylo za socialismu svěřeno do péče dítě a on se o ně dokáže skvěle postarat". Sice ne úplný škvár, ale světoborný dokument také ne. Asi nejlepší je sekvence žvatlavých dětských odpovědí na otázku "co vám od táty nejvíc chutná?"... Když jsem to teď napsal, myslím, že je to více než výmluvné...

plakát

Město v bílém (1972) 

fascinující symfonie zasněžené Prahy, jejíž jednotící osou je polozamrzlá Vltava. Vizuálně krásné, montážně precizní a přesně v duchu Vláčilovské "mezihry" (nucené) mezi velkými hranými projekty. A nejlepší je asi hudba dvojice Liška+Stivín.

plakát

Kasař (1973) 

setkání dávných nepřátel ze dvou stran zákona: zasloužilého policajta a ještě "zasloužilejšího" kasaře. Skvělá Klusákova hudba a zbytečně moc prostoru užvaněnému kasaři

plakát

Čas je neúprosný (1978) 

zvláštní směs patosu a nevtíravé, jemné ironizace právě tohoto patosu... aneb jak v nejtužší normalizaci natočit film, který nikoho neurazí, ale není úplně hloupý. slušné