peetriss

Sly Stallone napsal a natočil důstojnější zakončení Rockyho osudů než jakým byl doposud Rocky V. Příjemné a skromné melancholicko-nostalgické podobenství stárnoucí boxerské hvězdy s milými romantickými náznaky.

Milá, skromná, přirozené plynoucí, na pilu netlačící komedie o naivním, idealistickém a dobráckém Nedovi, jehož tyto uvedené vlastnosti přivádějí do společneských i osobních nepříjemností. Komediálnost filmu tkví spíše v absudrnosti našeho bytí vyvolávající otázku, zda vůbec může dobrý člověk, byť mající jisté nedokonalosti, přežít bez úhony v dnešním sobeckém světě. Our Idiot Brother disponuje velmi sympatickým obsazením, odvádějícím kvalitní práci, ať už se jedná o samotného Paula Rudda nebo jeho sestry (i Elizabeth Banks si to u mě napravila po hrozném výkonu v Muži na hraně).

Spíše průměrnější součást Hillovy filmografie s přídavkem superhrdinství. Filmu bohužel chybí ta typická šťáva a tempo, přesto nezastírám, že jako kluka mě tento film moc moc bavil.

Bohužel smysl a pointa Divokých včel mě minuly. Bohdan Sláma se tou nejcivilnější formou, připomínající vzdáleně ranou tvorbu Miloše Formana, pokouší přiblížit život na severomoravském zapadlém venkově. Konečný výsledek se však jeví spíše jako parodie na český vesnický život, nehledě na fakt, že prostředí vesnice působí velice nevěrohodně a připomíná spíše zapadlé ghetto někde v zemích třetího světa, o beztvarém příběhu přešlapujícím zmateně z místa na místo ani nemluvím.

Již to není ta stoprocentní suverénní lehkost s jakou se Christopher Nolan dokázal sžít s legendární komiksovou postavou, přesto je Temný rytíř povstal důstojným a famózním zakončením série. Zřejmě nejočekávanější film roku nezklamal a do třetice dávám plné hodnocení, i když tentokráte s velmi odřenýma ušima. Přiznávám, že jsem se velmi obával téměř tříhodinové stopáže, ale film utekl poměrně rychle, což je jeden z hlavních indikátorů zábavné a dechberoucí podívané. Tuto epopej uzavírající sofistikovanou netopíří trilogii bych rozdělil do tří částí: první třetina je především konverzační, avšak nikoli špatná a pro film nezbytná, seznamujeme se v ní se starými známými i mnohými novými postavami, pomalu se začínají za zvuků povedených dialogů vykládat karty na stůl, aby divák věděl s kým má co dočinění. Pak se přesouváme do třetiny druhé, kterou považuji za slabší, protože poté co chlapec zazpívá americkou hymnu a po Baneově útoku na Gotham zazní věta "zavolejte prezidenta" se bortí (Nolanem a předtím i Burtonem) výborně budované uzavřené universum Gothamu a dostaváme se do vod těch nejobyčejnějších klišé, což je v Nolanových filmech jev dosud nevídaný. Totéž platí i o následné anexi města Baneovými lidmi. Nastěstí závěrečná třetina i předtím sražený Batman opět "povstávájí" v toužebně očekávané velkolepé finále. Temný rytíř povstal tentokrát rezignuje na psychologický aspekt postav a vlastně i na budování atmosféry, tolik charakteristické v předchozích dílech, jedná se už především o přímočařejší podívanou navazující zejména na první film Batman začíná. Handicapem je dost možná přítomnost obrovského množství postav, kterým je těsný i prostor tříhodinového filmu a nemohou tak naplno vyniknout, což je především případ Gordona, Blakea, Mirandy, Alfreda a vlastně i kočicí Seliny. Za druhé toto množství postav upozaďuje i titulní postavu Batmana, což není tak úplně šťastný krok. Herecké výkony v této epické formě jen těžko vynikají - Baleův výkon mi připadá vyzrálejší, Tom Hardy a jeho Bane je záporák, ze kterého jde strach a ale charismatu psychotického Heatha Ledgera ani předtím šarmantního Liama Neesona se vyrovnat nemůže. Z Anne Hathaway v roli Seliny neboli Catwoman (ve filmu ji takto nikdo nenazve) jsem měl obavy, protože jisté charisma má, herečka to však příliš dobrá není a i když se snaží, její výkon i tentokrát působí neuvolněným dojmem, na druhou stranu se však dobře vyjímá její zadnice oděná v uplém kostýmu na batmotorce. Marion Cotillard hraje o mnoho lépe, ale pro změnu nemá tolik prostoru, přesto se tato sympatická a nadaná francouzská herečka film od filmu dere do pater světové herecké špičky. Dalším velkým hráčem a kouzelníkem utvářejícím atmosféru a násobící požitek (nejen) z akčních scén je hudba Hanse Zimmera, která je stejně jako film samotný velmi epická a především skvělá! Zimmer opět využívá prvků použitých v předchozích Batmanech, dále je rozpracovává a Baneovo řádění doplňuje výbornými velkolepými chorály, což je oproti minimalistickému tónu minule doprovázejícím Jokera obrat o 180 stupňů. Jedno je jisté - tato Nolanova trilogie vstoupí do dějin kinematografie. 90%

Most do země Terabithia není krásný ani tak svým kouzelným fantasy světem, nýbrž svou podstatou: Když se dětem z nějakého důvodu nelíbí svět, ve kterém žijí, vytvoří si svět svůj, svět plný fantazie, do kterého mohou kdykoli utéct před problémy reálného světa. Toto je případ i dvou hrdinů, kteří si vytvořili svou zemi, svůj svět, který patří jen jim, kde jsou svými pány, svět ze kterého čerpají sílu i inspiraci pro řešení svých reálných problémů. Tento kouzelný film je krásný a dojemný, ve své závěrečné třetině až slzopudně smutný a režisér Gabor Csupo mi příjemně vyrazil dech, protože takovéto překvapení v podobě skvělého nenápadného, pohádkově laděného filmu jsem opravdu nečekal. Vše je umocněno i sympatickým hereckým obsazením od milé sympatické AnnySophie Robb a jejich kouzelných tenisek, přes vyspěle hrajícího Joshe Hutchersona, malé a výborné Bailee Madison, překrásné Zooey Deschanel až po vedlejší role. Disney Studiu opravdu více než zoufalé a většinou neúspěšné velkorozpočtové pokusy o díru do komerčních filmových žebříčků sedí nenápadné krásné dětské filmy (které bývaly vždy pilířem hrané tvorby tohoto studia) a já jsem moc rád, že se v dnešní přetechnizované a přeefektované době ještě takovéto filmy točí (byť Terabithia spíš sedne odrostlejším dětem). Nevidím žádný důvod proč nedat pět hvězd. 90%.

Zajímavé drama o tíze svědomí, o konfrontaci křehké dívky s dospělým, mnohdy neférovým světem a sekundárně také rozbor dnešních sociálních i civilizačních problémů, včetně aktuálního střetu západního a arabského světa. Může se zdát, že si režisér a scénárista Kenneth Lonergan vzal na svá bedra příliš témat najednou, aby je dokázal v jednom filmu ukočírovat. Výsledek však vyznívá poměrně přívětivě: scénář je kvalitní, film nepostrádá několik opravdu vypjatých emočních scén, řemeslně je zvládnut výborně od krásné kamery přes poctivou režii až po kvalitní herecké výkony. Když už jsem u těch hereckých výkonů - Margaret se stala dobrou příležitostí pro Annu Paquin, která již dlouho čeká na opravdu výraznou dramaticky stavěnou roli a vědoma si tohoto faktu se opravdu snažila, i když ojediněle měla jemné tendence k přehrávání. Čím film trpí je především přepálená stopáž a naprosto necitlivý střih, ve kterém pod nůžkami střihačů zapadly do ztracena především vedlejší role Matta Damona i Matthewa Brodericka, nehledě, že v příběhu tak vzniklo mnoho trhlin, které opravdu nelze přejít. Není divu, že tento střih vyvolal dlouhé soudní spory mezi producentem a studiem. Závěrem tedy musím vyslovit trochu schizofrenní poznámku: film se měl zcela od základu natočit střihově logicky a zároveň s trochu střízlivější stopáží, ale i přesto doufám, že se brzy setkám s plnohodnotným 180minutovým director's cutem, abych dokázal vyplnit nevysvětlitelné mezery, které v sobě oficiálně uvedená 150minutová Margaret má. 70%

Zajímavý nápad a britský humor bohužel utlumený nepřetržitým řečněním a kolotočem v časových trhlinách a paradoxech, který se roztočí natolik, že povážlivé trhliny se začínají objevovat jak ve scénáři, tak i v divákově pozornosti. Následkem toho se stává film v závěru přes svou střídmou stopáž táhlým a tak trochu i otravným průměrným konverzačním sci-fi.

Základní konstrukce filmu mi vzdáleně připomíná mistrovský Requiem za sen - také se jedná o nástin závislosti člověka (v tomto případě na sexu a erotice ve všech jeho podobách) vedoucí k nevyhnutelným sebezničujícm následkům. Opět hraje jednu z hlavních úloh artová forma sdělení, opět je zvolena forma syrového, nezaobaleného podání s pečlivě vystavěnou depresivní atmosférou. Jediný obrovský a kontrastující rozdíl je v tom, že místo Aronofského svižného rychlým střihem prošpikovaného obrazu kombinovaného s agresivní postmodernistickou hudbou je naopak v McQueenově Studu zvolena pomalá statická kamera s mnohdy až extrémně dlouhými záběry nejednou balancujícími na hraně stravitelnosti, která pečlivě a velmi pomalu vytváří klima duševního rozpoložení hlavních postav. Michael Fassbender i skvělá Carey Mulligan podávají velmi procítěné a výborné výkony. Skvělá a atmosféricky nepostradatelná je hudba Harryho Escotta. 70%.

Celý příběh je svým způsobem neuvěřitelně přitažený za vlasy, ale co - to vůbec nevadí, protože je ve své podstatě krásný, milý, zábavný, hořkosladký i dojemný. Příběh o naplňování jednoho dětského snu nás přivede formou road movie do nitra snad nejzvláštnější a nejbláznivější rodiny, která se však v konfrontaci s naprosto zvrhlou soutěží krásy tak bláznivou a zvláštní nejeví. Malá Miss Sunshine nás tak přivádí k poznání, že v dnešním zvrhlém konzumním světě je pojem "bláznivý" či "zvláštní" velmi relativním. Malá Abigail Breslin je naprosto úžasná a přirozená, starší herečtí kolegové ji skvěle sekundují.