Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (862)

plakát

White Bird in a Blizzard (2014) 

Pseudothriller, který zkušený divák prokoukne po zhlédnutí poloviny traileru, případně po prvních pár minutách filmu. Pravda, úplný závěr jistý "šok" přinese, ale že by se z toho člověku postavilo péro a ejakulátem zasral obrazovku, jak se z toho znenadání udělal, to zase ne. Péro se ale průměrnému heterákovi zajisté postaví z Woodley a její role nezkrotné lolity toužící po jakémkoliv dostupném mrdu, kdy při každé příležitosti nezapomene ukázat své adolescentní kozy ve vývinu a hází u toho grimasy, které by leckoho dostaly do kriminálu (mě určitě). Když ale pominu dvaadvacetiletou herečku, která hraje zákonem chráněnou a zákonem mrdanou teenku, zůstane mi rozvleklá nuda, kterou snad musel napsat obstarožní Japonec s fetišem na nedostupné dospívající maso. Thriller bez sebemenšího napětí, který by se dal snadno zaměnit s životopisným filmečkem o jedné nezletilé nymfě. 50%

plakát

Agresivní virus (2014) (seriál) 

Bylo jen otázkou času, kdy se někdo v době neskutečného úspěchu The Walking Dead chytne této pop vlny apokalypsy a vysere jí na seriálové obrazovky, aby se přiživil na divácích dychtících po sledování rozkladu společnosti, ve které žijí. WD je hype jak prase, parodie na zombie žánr, kde jsou zombie druhořadá záležitost nevykazující žádné nebezpečí, prim hrají rodinné trable na úrovni mexické telenovely. I proto jsem se obával, že tento seriál mu bude značně sekundovat a hojně se jím inspirovat. Sekunduje a inspiruje, ale dá se na to kurva dívat. Při sledování se mi v hlavě vyrojilo asi deset filmů, které scénář tohoto seriálu vykrádá, ale bylo mi to u prdele, protože postupnou apokalypsu a atmosféru patřící k ní tvůrci vystihli perfektně, a to je asi tak to jediné, co od nich v tomto žánru (mém nejoblíbenějším) očekávám. Subjektivní problém mám v tradičních odbočkách od důležitého děje (šíření parazitů napříč pokojnou společností) jako hledání matky, korektní rozhovory se synem o rodině, všechny ty stupidní a megalomanské spiklenecké intriky upírských kast a zájmových skupin, nebo tu do očí bijící debilitu při myšlenkových pochodech postav pohybujících se ve městě kde "něco" řádí. První polovina řady navozovala nebezpečný dojem, že se vlastně nikde nic šířit nebude a parta notně nesympatických hlavních postav se bude plácat od letiště k přeživším a vyšetřovat něco, co divák zná už od prvních patnácti minut první epizody, druhá polovina řady se ale solidně rozjede a samotný závěr snad i půvabně svádí fanoušky apokalypsy na tu následující. Přesto jsem se z tohoto projektu nepochcal, ale baví mě. S01: 70%, S02: 65%

plakát

TGM: Talkshow Geni a Míši (2014) (pořad) odpad!

Talk-show, ve které host neřekne nic, zatímco dva "moderátoři" nezavřou hubu a maskují vlastní neschopnost vést vtipný a informativní rozhovor s hostem tím, že žvatlají jakékoliv nesouvislá a nevtipná hovna, která je zrovna napadnou. Když už i jim dojde zásoba slovní stolice a ztratí nit, o slovo se přihlásí "režisér", který převezme štafetu trapnosti a pokračuje v podobném duchu do konce "rozhovoru". Host tou dobou jen křečovitě sedí, blbě čumí a se sebezapřením se směje spolu s podplaceným a dementním publikem. Ve výsledku tedy řekne: "Dobrý den." a "Nahledanou." a jde zpět do prdele. Genzer se Suchánkem se zde opět neprokrytě a nechutně propagují jako v jejich předešlé pseudotalk-show na Nově, místo aby dělali svojí práci a hosta se alespoň na něco zeptali, natož aby byli vtipní. Vzhledem k jejich neskutečnému diletantství, by zřejmě neudělali kvalitní rozhovor s vůbec nikým, ať by byl host sebezajímavější. Absolutní žumpa pro zkrachovalce, ať na straně diváků, tak hlavně tvůrců. 0%

plakát

Odhalení: Mimozemské spisy (2012) (seriál) 

Ancient Aliens v novém podání, nic víc tento pořad útočící na peněženky amerických pitomců není. V jeho neprospěch hraje hlavně fakt, že v něm působí ty nejnudnější kreatury z Danikenova seriálu a úplně odpadlo to uměle budované napětí, kdy nahánění strachu divákům kompenzovalo nedostatek racionálních argumentů. Jinak si to v demagogii, účelovém zkreslování a střílení od boku v ničem nezadá s originálem. Zatímco Daniken a řecký tělocvikář Tsoukalalalalos prznili biblické příběhy, které předkládali jako důkaz mimozemšťanů (nevím, co z těch dvou verzí je vlastně více směšné), zde je modlou tvůrců Projekt Blue Book, který vznikl pouze proto, aby co nejvíce zesměšňoval očité svěděctví lidí údajného UFO a zároveň ověřoval, zda dotyční neviděli nově vyvíjenou leteckou techniku za studené války. Přesto pro mě nepochopitelně se zde údaje z něj citují jako holý fakt a důkaz, ačkoliv šlo třeba jen o záznam, co dotyčný vypověděl. Když se k tomu přičte i to, že se v seriálu neustále odhaluje nějaké "největší tajemství v historii lidstva" a pak se vlastně nic neodhalí/nesdělí, případně se plácne nějaká teorie nebo filozofická myšlenka bez jasného důkazu, který by jí potvrzoval, je to otravně mizerný pořad, který zřejmě jen prodlužuje kariéru pár pseudospisovatelům a esoterickým žvatlalům, kteří by se jinak než recitováním pohádek pro pár naivních idiotů snad ani neuživili. 10%

plakát

Záhady mimozemšťanů (2013) (seriál) 

Zábavně povídačky o pozorování UFO k táborákovým večerům, které se celkem zdařile dokázaly přenést do této televizní minisérie. Dokument se snaží hrát na skeptickou strunu a "mimozemšťany" něčím prokazovat, nikoliv okamžitě předkládat jako fakt, když někdo mluví o pozorování světla, co ho láskyplně ozařovalo a mimosmyslově k němu promlouvalo. Problém je v tom, že k tomu často postačí jen radarové údaje, očité svědectví a jeden člověk z Mufonu, co po ledabylém pseudovyšetřování pronese: "Bylo to mimozemské plavidlo.". Zní to všechno hezky, bohužel se tomu nechce věřit. Problém těchto amerických pořadů a amerických očitých svědků spočívá v tom, že UFO tam viděl snad každý druhý ocas, což je v kontrastu se zbytkem světa, kde paranoia z UFO za studené války a pop-kultura o mimozemšťanech lidem dostatečně nevymyla mozek jako tupým Američanům, kteří krom toho, že skoro všichni viděli UFO, ještě skoro všichni věří v to, že je stvořil Bůh. Když potom dokument a svědci nejsou schopni ukázat ani žádný skutečně pádný důkaz, který by přesvědčil i vysloveně nalomeného člověka (například ostrou fotku, když žijeme v 21. století), tak veškerá průkaznost stojí jen na divákovi a jeho ochotě uvěřit pravdivosti příběhů, které tam kdosi z neznámých pohnutek vypráví. Já raději tvrdá fakta a důkazy, protože jsem od přírody skeptik. A skeptik v tomto pořadu mimochodem nevystoupí ani jeden, což je účel. 60%

plakát

Cesta (2014) 

Utahaný postapokalyptický road trip po australském vnitrozemí za ukradeným autem. Pearce hraje extrémně necharismatického a apatického mumlala, Pattinson zase mentálně retardovaného idiota, takže jestli je děj v podstatě o ničem, konverzační stránka filmu taky. Pokud nudí děj a tvůrci to nejsou schopni kompenzovat zajímavými dialogy, tak sorry, je to o ničem. Bohužel za nic nestála ani samotná pointa filmu, kterou se divák doví až v úplně poslední scéně filmu a vnitrozemí Austrálie stojí za hovno i dnes, takže fanda postapokalyptických filmů mého ražení si nemohl chrochtat blahem ani v této rovině. Pokud bych nedojížděl na vlně nadšení z Temného případu, mé pochopení pro tempo a styl vyprávění by u tohoto filmu bylo o dost menší a zjevně by se i odrazilo na celkovém hodnocení. 55%

plakát

Dlouhá cesta dolů (2014) 

Prvotní myšlenka by půdu pro zajímavou černou komedii možná i nabízela, ale nějakým záhadným způsobem ten potenciál není využit. Největší problém této komedie spočívá v tom, že není absolutně v ničem vtipná a zápletky, které musí extrémně nesympatické a místy až trapně přehrávající (paradoxně ve vážné poloze, ne v komediální) postavy řešit, jsou jednoduše debilní a nerealistické. Bohužel mezi hlavními postavami nefunguje ani žádná pomyslná chemie a jejich narychlo uplácanému přátelství se díky tomu nedá věřit. Místo aby se to soustředilo na zkrachovalce, kteří díky poznání jiných zkrachovalců zažívají netradiční vtipné momenty, pohled na svět a renesanci v podobě nové chuti do života, věnuje se to spíše vážnému zachycení důvodů jejich chuti se zabít. Nudil jsem se natolik, že jsem u toho usnul a neviděl úplný závěr. Bohužel mě většina viděného filmu ani nedonutila, abych si to druhý den pustil a dokoukal. 20%

plakát

Týden v ringu (2014) (pořad) odpad!

Zapnu Barrandov a tam na mě čumí vyholený retard, dříve boxer, který se snaží moderovat politickou debatu. Ohání se přitom odbornými výrazy, které používá ve větách nedávajících smysl a u všeho za každou cenu řve, aby budil dojem drsňáka. Nejenom, že své hosty nenechá ani domluvit a skáče jim do řeči po třech slovech, ale ještě zcela jasně straní jedné nebo druhé straně, čímž se nezapomene divákům pochlubit. Tu, kterou nerespektuje tedy permanentně přerušuje, tu oblíbenější nechá v klidu domluvit a ještě si s ní přitakává. Absolutně nechápu smysl tohoto pořadu, protože pokud pozvané hosty a jejich názory přeřvává vyslovený degen a celý pořad je jen o tom, co na diváka zařve moderátor, který se o objektivitu a nestrannost ani nesnaží, tak je ten pořad zkrátka absolutní sračka. 0%

plakát

The Den (2013) 

Nezkrotné virutální teenky, které na sebe s minutovými intervaly na asku práskají aktuální přírůstek jejich koz ve vývinu, přes instagram je ilustrativně vyblejsknou, na facebooku na ně upozorní ve statusu a na omegle o tom ještě pro sichr pokecají se záběrem pumpovaného anonymního pedo péra, které jim u oduševnělých monologů o jejich kozách na oplátku ukáže svůj stařecký výron, ty jistě ocení tento místy až výsměšný film celé této zdegenerované generaci. Nadrženou slinu ale utře i běžný stalker a americký bojovník za demokracii a svobodu z NSA, který při závěrečných titulcích zváží zda místo Zuckerberga raději neplatit tyto řemeslné online vrahy. Na poli found footage je to totální krok mimo. Natáčení v situacích, ve kterých by nikdo nenatáčel zde nabírá zcela nový rozměr. Přesto je to v rámci hodně tolerantních mezí celkem efektivní a baví to od začátku až do konce. Nyní mě omluvte, jdu si pohonit na omegle. 60%

plakát

Enter Nowhere (2011) 

Více než polovina filmu působí jak kdyby jí napsal King. Mysteriózní atmosféra plná tajemství a záhad, které divák má chuť společně s dějem rozkrývat. I přes naprosto tragické dialogy a chvílemi ochotnické výkony ústřední trojice v čele s Eastwoodem, který fotrovi zatím nesahá ani po kotníky, to svým způsobem funguje naprosto správně, minimálně na poli béčkových mysteriózních thrillerů. Problém nastane tehdy, kdy se všechna "tajemství" odhalí (postavy se k nim konečně prokecají). Po nich se totiž celá záležitost zvrhne v neskutečně překombinovanou a přehnanou sračku, která celkem dobrý dojem nekompromisně pochčije a zařadí film do šedého průměru, na který si divák druhý den ani nevzpomene. 40%