MaxQ69

Mně se na San Andreasu líbila snad jen Alexandra Daddario. Slušné efekty, solidní americká katastrofická vizuální rutina, která nijak nenadchne ani neurazí. Škoda, že film diváka chaoticky neustále navnazuje na větší a větší otřes a když konečně čeká monstrultratektoorgasmus, zjistí, že největší šupa už byla a film vlastně končí. Škoda, že vygradoval, tak jak vygradoval, a především tím, čím vygradoval. Díky tomu se z pointy stala další katastrofická tuctovka a la Roland Emmerich.

Hodnotím jen tak vysoko, jak mě dokáže tenhle seroš "pro náctileté" pobavit. Prostě to nefunguje. Žel bohu...

Na nečekaný ujetý nášup, který představovala jednička téhle pedagogické crazygrafie, se těžko navazuje a co víc - těžko se mu konkuruje. Zeki Müller is back...bitches! Komedie občas přerůstá v absurdní, nezbytnou vulgární žumpu, ale musím říct, že družstvo kreténů to nakonec ustálo. Šílenější, sprostější, otevřenější. Sice se film sám muel trochu hledat, a jsou dobře vidět prázdná místa, která museli zaplácat "něčím", aby film neměl jenom hodinu, ale pobavil jsem se. Stejnou atmošku, která vládna v kinosále u jedničky, jsem vnímal i tentokrát. Přes veškerou snahu bylo fungujícího humoru méně než v jedničce, ale některé hlášky z dvojky asi nikdy nezapomenu. Za mě super oddychovka. /80%/

S Craigem nabral Bond úplně jiný směr. Ten směr se mi líbí, je vyzrálý, méně utopický a rozhodně dramatičtější. I Spectre patří mezi ty zralé Bondovky, ale obávám se, že v tomto případě příliš přezrál ve zbytečně nákladné psychologické drama. Největším průšvihem je, že se Bond neustále patlá v minulosti. Místo toho, aby přišli s úplně novým dějem, vrací se pořád zpátky, jakoby nevěděl, jak vyrazit kupředu. Částečná retrospektiva totiž svazuje ruce. Líbí se mi drobné motivy odkazující na Bondovskou klasiku - mírně úsměvné momenty, které jsou však vkusně zakomponované do současné "trendy podoby". Moc jsem se těšil na Chrise Walze co by zaporáka a byl jsem zklamaný, že ho bylo málo. Nakonec se ale přakvapivě ukazuje, že mu to vlastně vůbec nehraje. Slizký, brilantní a nechutně vlezlý cejch záporáka, na který jsme u jeho záporných rolí zvyklí, tady zkrátka nefunguje. Podle mě za to může fakt, že jsou si Craigem stylově i vzhledově do jisté míry podobní, proto nebyl záporák tak výrazný, jak se u Bonda čeká. Efekt superpadouchovské atmosféry nevytvořila ani vyhaslá wrestlerská hvězdička Bautista, kterého bylo v Bondovi naopak až moc. Nepochopitelně drahý, místy únavný a špatně fungující Mendesův výtvor, postrádá víc akce, výbuchů, jiu jitsu v Craigovském MI6 stylu, sexy Bondgirl a velké finále. Dvou a půl hodinová natahovačka se tváří suveréně, ale nejasný a především nejistý záměr je dobře patrný ještě dlouho před závěrečnými titulky. Díky tomu, že balancuje na tenké hraně mezi dvěma propastmi, kde na jedné straně stojí nálepka nejnudnější Craigovy bondovky a na té druhé propadák za pro 007 nevhodně zvolený námět, nakonec kultovní drink místo perfektního nemíchaného, protřepaného Martiny s vodkou připomíná spíš zvětralé nealko pivo smíchané s drahým koňakem.

Melissa Benoist byla velmi dobrou volbou, hudbu hodnotím nadprůměrně, použité efekty průměrně. I když se Supergirl snaží jít vlastní cestou a neopírat se o příběh svého bratrance, nějak se jí to prostě nedaří. Neustále se opakující odkaz na Muže z oceli nutí diváka si myslet, že seriál sám není schopný přijít s něčím vlastním, nový a originálním. O to větší škoda to je, když vzpomínání na momenty z Man of Steel mnohdy vůbec nekorespondují s vyprávěním v Supergirl. Je dobře, že Kara je praštěná, pubertální a byť je atraktivní, vypadá jako 100%ní nesmělá panna, když to pak rozbalí ve stylu kryptonské smetánky, je to opravdová dravá sexy kočka. Ujetá stránka Kary je ovšem nezbytná. Asi to zní sexisticky, ale jediná superhrdinka, která zachraňuje město a potažmo celý svět, je opravdu komický námět. Nepůsobí to vůbec vážně, o to méně vážněji to působí, když pak člověk napadne, co kdyby si při vyrážení do akce na té střeše roztrhla blůzu a pak si teprve uvědomila, že si svůj kostým nechala doma. Pokus je to sympatický, směr, jímž se seriál (zatím) ubírá je v pořádku. Mám ale obavy, že s tímto námětem toho moc provést nelze. Po relativně zdařilém pilotu, který se skrze matku Kary vrací k 30 let starší verzi seriálu, hodnotím zatím 60%.

Sedmička je suverénně nejnadupanějším pokračováním, se kterým jsme měli tu čest. Wan nezklamal, naopak bych ho v režii nějakého akčňáku zas rád viděl. Ultradestrukční, adrenalinová, megalomanská akční nakládačka, která jede non-stop a nenechává divákovi chvíli na vydechnutí. Kontinuální akční tempo občas nebezpečně balancuje na hraně nevkusného nesmyslného testosteronového kýče, ale přesně cílené prvky uzemňující některé momenty do obligátní akční rutiny to stíhají vyrovnávat. Na můj vkus mohlo být mnohem více Dwaynea "Rocka" Johnsona. (Kvůli hlavní roli v San Andreas a Ballers asi nevěděl, kam dřív, tak jsem rád, že F&F nevypustil vůbec.) Palec nahoru dávám za opravdu zdařilé a důstojné rozloučení s Paulem Walkerem. 90%

Na pokračování scifárny s divergenty a frakcemi se Shailene jsem se těšil tak, že mi ani nevadil její sestřih, který byla nucena změnit kvůli romanťáku Hvězdy nám nepřály. (Btw je až vtipné vidět hrát Shailene Woodley s Anselem Elgortem - představitele životní lásky Hazel - v Resistenci, kde teď hraje jejího mladšího vyděšeného brášku.) Mimořádně kvalitní audiovizuální podívaná se v kooperaci Schwentkeho, Ballhause a Trapanese opravdu vyvedla natolik, že by se za to nemuseli ve svým snímcích stydět ani Spielberg nebo Chris Nolan. Knižní předloha Veronicy Roth režii ani scénáři moc prostoru nedává a svazuje jim ruce víc než by potřebovali. To je bohužel důvod, proč by vůbec nevadilo, kdyby postavy ve filmu mlčeli. O nic bychom totiž nepřišli. Je to přesně ten směr, kterým se pokračování kultovní ságy nemělo ubírat. Obrovský rozpočet je sice slušným nástrojem pro vytvoření parádní, do detailu propracované akční show, ale ani několik desítek miliónů dolarů nestačí k uvěření předstíraného sekundovaného levelu s Divergencí. Bortící se domy, zpomalovačky, létání v plamenech - to vše je jen vatou, pouhým obalem prázdné schránky, kterou Rezistence představuje. Žádný vývoj, děj, směr ani spád. Vzhledem k tomu, s jakou předlohou si museli poradit (podobně, jako se to obtížně dělalo s Jamesovými Fifty Shades), musím uznat, že se výsledek povedl. Ale jako knihou nezaujatý divák na druhou stranu nemohu zapřít, že jsem se nudil. 60%

Kdo čeká moderní akční coververzi Čísla 5 žije stejně, jako jsem čekal já, patrně bude překvapen. Šílené, vtipné, dojemné a napínavé zároveň. Chappie je opravdu velmi nekonvenční a vymyká se běžné sci-fi robotí koncepci, na kterou jsme zvyklí. Členové šílené mad'faka gangsta party jsou tak neortodoxní, že si člověk na tyto existence musí chvíli zvykat. Copley byl přestylovaný k nepoznání, Jackman vypadá jak šašek, ale svojí roli splnil, byť se domnívám, že tento představitel nebyl zvolený vhodně. Narozdíl od Patela, kterého žeru už od Slummdog Millionaire, jemuž bych zároveň ve filmu klidně nechal větší prostor. Za pochvalu stojí scénář, zdařilá režie (na Blomkampa až mimořádně zdařilá), zvolené prostředí velmi dobře nahrávající celkové atmosféře a především neobyčejně zajímavý vývoj postav. Ve své podstatě se nijak zvlášť postavy nevyvíjí, ale vztah diváka k nim ano, a to výrazně - o to je vývoj téměř až fascinující. Na závěr bych zmínil asi největšího velikána podílejícího se na Chappiem, a tím je Hans Zimmer. Musím říct, že jeho neobvyklá ufotvorba (ve které bych ho ani nepoznal) byla výborně zvládnutá a jen efektivně přidává na prapodivnosti některých momentů.

Tak jsem i já ten fenomenální skvost "konečně" viděl. Začnu klady. Subjektivní pozitivum nacházím v tom, že se mi 50 Shades líbil víc než Twilight. Celkem slušně jsem si užíval pochmurnou příznačně šedivou atmosféru filmu. Mnohým nevyhovuje Dakota v hlavní roli, mně se tam naopak zamlouvala velice. (Opět si dovolím srovnání s výše zmiňovanou upíří nádherou z červené knihovny) Narozdíl od Kirsten má Dakota určité charisma a má zajímavý nestereotypní vzhled. Nijak zvlášť mi nevadil ani Jamie Dornan, ale našli by se určitě vhodnější kandidáti. Celkově skvěle pasovala velmi slušná hudba a práce s kamerou je na tento žánr také nadprůměrná. A teď k těm negativům. Protože jsem nečetl knihu, nemohu srovnávat. Ale...! Spousta žen si určitě řekne, jaký je Grey sobecký parchant. No a já jako muž musím říct: "Dámy, sobecký parchant je slabé slovo." Ten arogantní sebestředný vocas rozčiloval i mě! Nějak mi celý film uniká, co čistá nezkažená Anastasia na tom kloučkovi vidí. Jasně, Grey je pohledný, mimořádně schopný, je bohatý a jistý způsob sebejistého poroučení v sobě patrně skrývá také určité sexy kouzlo. Ona jako obyčejná holka je bezpochyby přitahována takovou velkou osobností, která by pro ni zůstala nedotknutelnou i v těch nejodvážnějších snech a touhách. Ale když zjistila jaký je?! (A tím vůbec nemyslím jeho úchylku.) Tím myslím to, že ona je ochotná se všemu přizpůsobit, byť jí to připadá sebedivnější, sebenepřirozenější a sebeděsivětší. Obětovat celý vysněný život v harmonickém vztahu plného dotyků, úsměvu, polibků a lásky. A on? Nic! Tak teda proč s ním proboha jééé, kvůli čemu ho tak miluuujééé?!?!??! No, nechápu, ty voleee!! :-@ (Omlouvám se za psaný hysterický výbuch, ale ten film snad ze mě udělal ženskou :-D ) Když si člověk udělá odstup a přestane se jen ustavičně divit jejímu vkusu a nepochopitelné oddanosti, zjistí, že celý příběh je doslova o ničem. Skutečně! Dva se hned v úvodu potkají, zvláštně je to k sobě táhne a teď jsou spolu a nedělají svým způsobem nic, co by bylo zajímavého, co by zaujalo nebo pobavilo či dokázalo vyplnit zbylých 90% příběhu. O to větším divem stále zůstává skutečnost, že tato prázdná story je světovým bestsellerem takového kalibru. Filmové podobě včetně knižní předlohy dávám slabých 50%.

Kam se proboha poděl ten drsný, nekompromisní a nemilosrdný Bryan Mills? Nakonec kam se poděl i bohatý stařík Stuart? D. Scottovi sice role nesympatického slizouna pasuje líp, ale původní postavě Lenořina manžela je podobný asi jako Shakira při zatmění Slunce. Další pokračování jen znovu potvrzuje, že se mělo zůstat pouze u prvního dílu, u fantastického nelítostného honu napříč podsvětím Paříže. Námět a la Uprchlík je sice starý jako příběh prince Hamleta, ale tak nějak pořád úspěšně funguje. On by fungoval i lépe nebýt toho uměleckého analfabeta Megatona. Díky jeho totální neschopnosti byla velká část ze 48 miliónů v nákladech vyhozené peníze. Létající auta, honičky, přestřelky, výbuchy, to vše bylo zcela zbytečné. Z žádné akce si divák neužije zhola nic. Jak by také mohl, když jsou v jedné vteřině akční scény hned čtyři střihy. Totálně nepřehledné, neefektivní a rychlostřih obohacený stejně tupým a nelogickým zoomováním divákovi nedá šanci orientovat se v jediné akční scéně, natožpak si ji vychutnat. Dokud v pokračování 96 hodin nezazní opět staré dobré "Good luck!" s významem, "řekni mi co víš, a pak máš mé svolení pomalu zemřít v bolestech, ty sráči", nebude to nikdy ono. O chlup lepší než dvojka. 50%