Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Romantický

Recenze (152)

plakát

Potulný samuraj Kenšin: Zrození (2012) 

Perfektní otevření celé série a za mě i nejlepší díl. Jsem nadšená a vážně bych chtěla vyzdvihnout celou filmovou sérii. Rurouni Kenshin je totiž jeden z nejkrásněji napsaných příběhů, co znám. Má prokreslené originální postavy a napínavý děj plný akčních soubojů i romantiky. Určitě stojí zato shlédnout Kenshinův příběh v jakékoliv podobě. A zatímco se často stává, že hraná verze zkazí ty původní kreslené a animované, tak tahle jim opravdu vzdává čest. Tvůrci nevsází jen na dobrou předlohu, ale skutečně si dali záležet s tím, jak ji převést do světa filmu, který má vlastní pravidla. Podle mě odvedli skvělou práci a vytvořili dobré filmy, které fungují pro diváky i bez znalosti předlohy. Obecně mají první díly filmových sérií pomalejší tempo a jen občasné souboje, v tom je ale i jejich krása, protože jsou veselejší a zaměřují se na poznání postav a třeba i backstory fikčního světa s jeho legendami. Zrození tímto funguje perfektně jako otevření celé série. Postavy jsou skvěle obsazené a zahrané. Je vidět, že vychází z kresleného světa, ale skvěle fungují právě i v tom hraném. Romantika je hodně pocitová a je trochu upozaděna za akčním dějem. Udržuje si to i svou komičnost, například přestávka uprostřed souboje na jídlo mě dostala. Zároveň to má i skvělou atmosféru, gradaci děje a hudbu. Zkrátka to miluju, vážně, Zrození je výborný první díl, který nás dostane do celého světa a je škoda, že není tato série populárnější, protože se jedná příběh, který může oslovit kohokoliv bez ohledu na věk, pohlaví či národnost.

plakát

Okja (2017) 

I když režiséra miluju, tak jsem tento snímek odkládala, protože jsem si myslela, že film o obřím praseti se mi asi nebude moc líbit. A vážně jsem nečekala, že by mě to mohlo nějak dojmout. Ale Bong Joon-Ho to zase dokázal! Proslul svou prací s proměnou žánrů a právě tím je Okja neuvěřitelně silná. Jak začíná jako milý, roztomilý, skoro až dětský film a pak to začne být neuvěřitelně krutý a násilný. Jeho práce s filmem jako celkem je geniální,  jak to se neustále spolu s temnějším příběhem posouváme do temnějších lokalit. Zároveň tyhle absurdity jsou přesně jeho parketa, čímž je to originální a nenapodobitelné. I když to má být bráno jako kritika korporátních společností a krutému zacházení se zvířaty, tak příběh funguje sám za sebe. Takže ať už jste vegetarián nebo ne, tak vás prostě dostane jen příběh o holce, která chce zpět své prase, podtext nemusíte řešit. Ještě chci vyzdvihnout herce, kteří jsou všichni perfektní. Tilda Swinton je jak dělaná pro tyhle role, Jake Gyllenhaal je úplnej šílenec, Paul Dano má vážně oko na skvělý projekt a vždy do nich dá kus svého charisma a Ahn Seo-hyun, která hraje tu malou holčičku, byla neskutečná a já s ní prožívala každou emoci. Myslím, že je to film pro skoro všechny věkové kategorie. Okja mě zkrátka neuvěřitelně zasáhla a já se klaním jako u každého projektu Bong Joon-Hovi. Jsem strašně ráda, že dokáže propojit svoji národní kinematografii s hollywoodskou, takže se k jeho filmům dostane víc lidí, protože on má, co říct.

plakát

Segajisaek pantaji - banjieui yeowang (2017) (seriál) 

Příjemná jednohubka, která má vlastně super pointu. Ze všechny asijských dramat jsme zvyklí, vždycky ty nejkrásnější lidi párovat a najednou tady máme úplně obyčejnou hrdinku, která možná není překrásná na první pohled, ale zamilujete si ji. I tak jsou ale postavy ploché a vlastně jen plní nějakou svou určenou funkci. Ale ono to přímo nevadí, tak hezky se to udržuje v průměru. Je vidět, že je to levnější dílo a přiklání se to k web dramatu. Některé momenty jsou přehrocené a kromě hlavní myšlenky o kráse nečekejte přílišnou hloubku. Ale zase to zvládnete za večer, hezky u toho vypnete a líbilo se mi to ve výsledku víc než Segajisaek pantaji - saengdongseong yeonae (seriál) (2017)

plakát

Psanci (2021) 

Všechno, co si můžete přát, tady je - romantika, přátelství, drogy, zbraně, smrt… Po vizuální stránce tady máme krásné herce, nosící pěkné barevné retro oblečení. Děj se odehrává v buď v typických uzoučkých kamenných španělských uličkách nebo na pláži. Navíc španělština je hrozně sexy a  všechno dohromady vytváří opravdu jedinečnou atmosféru filmu, kterou ještě podtrhuje super hudba a opravdu snadno tomu propadnete. I příběhově to postupně graduje, kdy s hlavním hrdinou pomalu pronikáme do španělského podsvětí a zažíváme čím dál větší napětí. I přesto, že jsou postavy zlodějíčkové, tak jsou nám sympatičtí a máme tu jak pevné přátelství, tak i romantický trojúhelník. I ten konec skvěle zapadl. Ale když se řekne Netflix, tak si představím přesně tohle. Na první pohled to vypadá, že je tam všechno, ale něco tomu zkrátka chybí, hodně to vsází na vizuální stránku. Taky ten styl natáčení strašně bije do očí, když se jedná o retro film.

plakát

Kurošicudži (2014) 

Japonský fantasy film inspirovaný mangou a anime byl pro mě trochu zklamání. Ne všechno lze převést z kresleného světa do hraného, pak to zkrátka nevypadá tak dobře a ztratí to své kouzlo. Manga je dlouhá, otevře se tam spousta témat, které se těžko dají smrsknout do jednoho filmu, aby to nepůsobilo zmatečně. Moc za mě nefungovalo napětí, protože jsem se o hlavní hrdinku vlastně vůbec nebála, když jsem věděla, že ji asi ochrání. Až úplně ty poslední scény, kdy leze po těch schodech se mi konečně trochu svíralo srdce. Takže gradace fungovala, ale ta vizuální stránka byla horší a bohužel ani ty bojové sekvence nevypadali moc dobře. Celkově film působí jako pohádka a doporučila bych dospíš mladšímu divákovi než dospělému. Kdybych to viděla před pár lety, tak by mě to asi oslovilo víc.

plakát

My Love (2021) 

Překrásný film. Jedná se teda remake korejského filmu Neoeui kyeolhoonsik (2018) a takhle by podle mě měl vypadat dobrý remake. Nějaké scény jsou přímo kopírovány a hodně se to drží základního příběhu, ale zároveň se řada scén odklání od předlohy, a tak vytváří specifika právě tohohle díla. Takže vlastně film funguje dobře sám o sobě. Je zde dán minimální prostor vedlejším postavám a hlavně se to soustředí na hlavní dvojici, díky čemuž mi přišlo, že jsou lépe vykresleni a mají lepší dialogy než v originále.  Zatímco v On Your Wedding Day jsem postavám fandila jen kvůli vzájemné chemii a pohledech, tak tady je nám ukázáno víc jejich společných interakcí, kdy spolu postavy tráví čas, a jak si rozumí. Víc se to zaměřuje na jeho kariéru, takže potom chápeme jeho pocity, když v ní nemůže pokračovat. I komické situace jsou tak půl napůl, některé jsou stejné, jiné se odlišují. Krásně natočeno a herci mezi sebou mají skvělou chemii. Je to jiné než předloha, ale díky tomu to funguje a je to dobrý film, který doporučuju ať už znáte originál nebo ne.

plakát

Battle Royale (2000) 

I když jsem už viděla Hunger Games nebo Squid Game a ostatní filmy, které přímo vychází s Battle Royale, tak je tahle už víc jak dvacet let stará krvavá vyvraždovačka stále nejlepší. Je to absolutní masakr a geniální záležitost. Byla jsem ohromená z toho, že si k některým postavám můžeme i za pár minut na základě pár gest vytvořit vztah. Absolutně mě to bavilo celou dobu a je to prostě skvělý.

plakát

Má největší láska (2011) 

Je to pěkný film, snaha o to zachytit romantický život, co nejrealističtěji (proč si tak ubližuju a sleduju to??)Jen jsem už naštvaná z těch exploatačních filmů, kde se jedna postava reálně jmenuje Erekce a pak se hlavní dvojice ani nedrží z ruku. Taky se přiznám, že za mě film nefungoval úplně jako celek.

plakát

Segajisaek pantaji - saengdongseong yeonae (2017) (seriál) 

Nechtěla jsem věřit recenzím o tom, že to není nic moc, a to byla chyba. Nedalo mi to nic nového, postavy mě nijak neokouzlily a ani ten příběh za moc nestál.  Ale je pravda, že je to kraťoučký a já to zvládla zhlédnout za jeden večer. I přesto jsou tam ale některé scény šíleně dlouhý a zbytečný. Celkem bych ocenila, kdyby nám třeba na začátku první epizody ukázali, jak spolu chodili a rozešla se s ním až potom, protože když to začíná jejich rozchodem, tak jim můžeme jen těžko fandit. A i tak mezi sebou neměli příliš chemie, většinou k sobě byli jen zlý. Vlastně tam nejde o žádné budování vztahu po rozchodu a chtějí se k sobě vrátit bez toho, aniž by se cokoliv změnilo (jako ano, on se změnil, ale v jejich vztahu si nic nevyříkali). Ale je to taková jednohubka, nic extra, ani strašnýho, hodí se to, když chcete zabít čas.

plakát

Kjó no Kira-kun (2017) 

Byla jsem upřímně překvapená. O filmu jsem věděla už dlouho, ale odkládala jsem ho, protože jsem si myslela, že to je taková ta veselá a trochu stupidní středoškolská romanťárna. A pak tohle. Byl to teda velmi smutný, ale krásný film, který mě hluboce dojal. A jsem moc ráda, že jsem ho viděla. Nevím, proč mě zrovna tenhle snímek oslovil víc, než ostatní velmi podobné filmy, ale tak to zkrátka je, občas ani nevíte, proč se vám něco líbí. Asi jsem hlavně ocenila postavy, které mi přišly logické a vyspělé na středoškolskou romantiku a zároveň měly fakt krásný vztah a chemii. Je to i příklad právě toho filmu, který funguje i bez nějaké extra vizuální stránky, která by šla vyzdvihnout. Hodně to u mě hrálo na emoce.